Prevence závislostí v předškolním věku, 2. část

Všechny lekce, které v mateřských školách nabízíme, se odehrávají na základě speciální čtené pohádky, většinou doplněné obrázky nebo maňásky. Děti samy nacházejí díky vyprávění o příběhu „poučení“, někdy a řešení v improvizovaných scénkách.

V každé nové lekci na začátku hodiny opakujeme předcházející příběhy v těch nejpodstatnějších bodech, abychom ověřili zapamatovaná fakta a postoje vyjádřené zvláště popisem vhodnějšího řešení, na rozdíl od toho z naší pohádky.

Je nutné zdůraznit, že prevenci závislostí nepřinášíme dětem jako nějaké zvláštní a výlučné téma, ale jako součást podpory zdraví, kterou s dětmi velmi často realizujete. Proto je v našem programu vždy výchozím bodem a nemoci, přesněji řečeno, (tělesné, duševní a sociální). Děti z vlastní zkušenosti vědí, že když mají třeba angínu, bolí je v krku, hlava, mají teplotu (to je složka tělesná). Také si uvědomují, že jsou mrzuté a netěší je to, co normálně dělají s nadšením (složka duševní, ale my používáme termín nálada). Všechny děti zároveň zažily, že pak nemohou se školkou do divadla, nemohou za nimi kamarádi nebo celá rodina nemůže jet na hory (složka sociální). V bloku o zdraví se nakonec dostaneme i k tomu, čím si ho poškozujeme, a zde se „dopracujeme“ ke kouření, alkoholu a jiným drogám.

Dalším okruhem je pro naši bezpečnost a schopnost užívat si života. To děti velmi dobře chápou na příkladu alkoholu a jeho vlivu například při řízení auta.

Nejsou ani bílé ani černé, vždy musíme vědět, jak je užívat a jak s nimi zacházet. Například voda, která je předpokladem života, může život také ničit a brát, podobně oheň, léky, jedy, ale i papír, který potřebujeme k mnoha důležitým činnostem, ale můžeme se o něj říznout.

Průběžně děti poznávají

I ti nejmenší chápou v našich pohádkách, že Voříšek po makovici divně spal, ale kotě a koníček byli naopak velmi čilí nebo že líná holčička viděla vše trochu jinak. To vyplyne vždy samo ze situace (většina dětí zná příběhy Asterixe a Obelixe a bez zaváhání přirovnává jejich lektvar k tomu, co vyzkoušeli koníček a kotě). Když děti v předškolním věku a v nižších třídách samy neuvádějí názvy, vůbec je nezmiňujeme. I když v současnosti děti z mateřských škol znají názvy některých drog. Průběžně poznávají, jak droga přináší zpočátku splnění přání nebo zajímavý zážitek, ale potom přijdou problémy a poškození zdraví.

V různých pohádkách děti samy od sebe poukazují na určitá fakta (například Voříška lákalo brát drogu znovu a znovu a už nepřestal, mohl by však umřít). Uvádějí, že někdo po něčem toužil, líbilo se mu to, kteří s drogou zažil, a chtěl tento pocit zažít znovu (jakoby znaly v současnosti hodně používaný termín bažení – craving).

Ve smyslu pochopení nutnosti pravidel, co všechno musí určovat zákony, předpisy nebo jiná pravidla, co se stane s těmi, kteří je nedodržují – v našich pohádkách se to většinou týká toho, co se stane s těmi, kteří někomu dali nějakou látku nebo pro ně někdo jiný musel například krást.

Kdo může za to, že se pohádkovým postavám stalo to, co se stalo (prakticky jde vždy o vzájemné vztahy droga – dealer, ten, co nabízí – uživatel). Děti se učí, jak se (ne)chovat k cizím lidem.

V našich příbězích vždy někdo pomohl a dobře to dopadlo. Jde zde o jakési náznaky možností léčby a návratu do normálního života. Náš hrdina se nakonec po dlouhé době „vyléčí“, ale od samého počátku se vždy zmiňuje fakt, že když se podobné příběhy stanou lidem, je to daleko složitější a těžší.

Lekce jsou rovněž zaměřeny na další sociálně patologické jevy, jako jsou šikana, xenofobie, rasismus, trestné činy, ohrožení cizími osobami, nelátkové závislosti (závislost na výherních automatech a počítačových hrách), problémy rizikových rádoby sportovních činností, sprejerství apod.

Při je samozřejmá snaha o ověřování jeho dopadu a účinnosti. Příprava preventivního programu je obtížná všeobecně, ale je téměř nemožné provést tento program tak, aby výsledky byly nějakým způsobem standardní a spočitatelné. My se o to pokoušíme následujícím způsobem.

Zaměřili jsme se na toho, kdo může nejvíce za to, co se hrdinům přihodilo. Po probrání každé pohádky dostávají děti omalovánky, kde je vždy namalovaná příslušná návyková látka, ten, kdo drogu nabídl, poradil nebo prodal, a ten, který si ji vzal. Děti dostanou pokyn, aby vybarvily jen to nebo toho, kdo za všechno může nejvíce. Při první pohádce většina dětí „svaluje vinu“ na drogu a někteří na dárce, při dalších se začínají přiklánět k tomu, kdo ji vzal.