Výchovná opatření
Pod pojmem výchovná opatření se skrývají jak pozitivní, tak negativní opatření výchovného charakteru, které může škola či školské zařízení při poskytování vzdělávání a školských služeb z podmínek stanovených školským zákonem, případně jeho prováděcími právními předpisy, žákům a studentům udělovat. Z formulace § 31 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), vyplývá, že udělení výchovných opatření v tomto smyslu nepřichází v úvahu v případě dětí v mateřské škole, a to s ohledem na jejich věk a volní vyspělost.
Zatímco právní nástroje (či přímo sankce) jsme v případě porušení povinností ze strany rodičů museli hledat v rámci celého právního řádu, opatření sankčního charakteru při protiprávním či jinak nežádoucím chování žáků nalezneme přímo ve školské legislativě.
Opatření ve výchově jsou negativní nebo pozitivní důsledky určitého chování dítěte.
Podle § 21 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. mohou být za prokázané porušení povinností uložena tato negativní výchovná opatření:
Koncept individuálního výchovného plánu (IVýP) vznikl na MŠMT ČR v roce 2010 přeměnou původního nápadu „smluv s rodiči“. Využili jsme analogie s individuálním výchovným plánem, který realizují střediska výchovné péče u svých klientů, i individuálním vzdělávacím plánem pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.