Cesta do hlubin nadané duše

Školní třída a družina je mikrosvět s mnoha odstíny chování, projevů a talentů. Děti výkonové, děti citlivé. Děti průbojné, stydlivé, pracovité, bez zájmu, soutěživé, samotáři, průšviháři, sluníčka, třídní šašci, snílci, zlobivci, rebelové. Premianti, šprti, zlatý střed, lajdáci i nedouci... Tak je vidíme ve škole i doma. Problém je ale v tom, že tyto škatulky obsáhnou jen určitou část z oněch mnoha odstínů. Některé děti s nadprůměrným nebo mimořádným IQ (tzv. mimořádně intelektově nadané děti = MiND děti) se mohou poměrně snadno přizpůsobit vzdělávacímu a sociálnímu prostředí, zatímco jiné se pravidlům a systémům společnosti přizpůsobují velmi těžko. Mimořádné nadání také nemusí být snadno rozpoznatelné kvůli fyzickému postižení, psychickým potížím nebo poruše učení. Nadaní tak mohou být paradoxně i ti, kterým se ve škole prospěchově příliš nedaří, klidně i trojkaři, nebo dokonce ti, kteří neprospívají vůbec.

Příkladem jsou i Steve Jobs, Thomas Alva Edison, Albert Einstein nebo Walt Disney.

Na to, jak poznat nadané dítě, když jde o tak mnoholičnou skupinu, proto nelze dát přesný návod. Jsou ale určité projevy, které na nadání mohou ukazovat. Jaké to jsou? Čeho si všímat? Tím hlavním je určitý nesoulad ve vyspělosti dítěte. Osmiletý školák může být rozumově na úrovni 12letého. Zároveň se však může chovat, v důsledku nezralosti v sociální a emoční oblasti, jako 5letý předškolák. Když půjdeme o odstín hlouběji a zaměříme se více právě na chování a sociálně-emoční projevy nadaných dětí, dostaneme se k šesti různým osobnostním profilům (typologie podle Bettse, G. T. & Neiharta, M., 1988).

Chytré děti, kterým vyhovuje zavedený systém. Zjistily, co funguje doma i ve škole, a dělají to, co se po nich chce. Dobře se učí a ve škole jsou schopny výborně obstát ve všech výkonnostních zkouškách a testech. Většinou nemají problémy s chováním. Dospělí jsou jimi a jejich úspěchy potěšeni. Oblíbení jsou takoví žáci i mezi svými vrstevníky.

Všechno u nich klape. Zdá, že nic nepotřebují, a tak ve škole nedostávají nové podněty. Proto se často začnou nudit, nemusejí vyvíjet žádnou extra snahu a naučí se školou „proplouvat“ s co nejmenším úsilím.

Jsou závislí na rodičích a učitelích, a přestože dosahují dobrých výsledků, selhávají v získávání návyků a přístupů k samostatnosti. Z této skupiny tak často pocházejí mladí mimořádně nadaní, kteří nemusejí být úspěšní na vysoké škole a později ani v dospělosti. Jsou dobře přizpůsobeni společnosti, ale nejsou dobře připraveni na neustále se měnící životní výzvy.

Naučili se efektivně fungovat ve škole i doma, ale na rozdíl od „úspěšných“, kteří se snaží o co nejmenší úsilí, „autonomní“ mají vnitřní osobní sílu a motivaci.

Jsou nezávislí, sebemotivující, sami se sebou spokojeni a jsou schopni riskovat. Uvědomují si, že mohou vytvářet změnu ve svém vlastním životě a nečekat na ostatní, aby ji udělali za ně nebo jim jakkoliv museli asistovat. Jsou schopni svobodně a odpovídajícím způsobem vyjádřit své pocity, cíle a potřeby.

Jsou respektováni dospělými i vrstevníky a často zastávají nějakou funkci ve vedení své školy nebo místní komunitě.

Obecně platí, že se jedná spíše o dívky. V době, kdy procházejí pubertou, začínají popírat svůj talent, aby více zapadly mezi vrstevníky. Chlapci začínají „skrývat nadání“ většinou pak na druhém stupni a typicky v reakci na tlak k účasti ve sportu.

Děti tohoto typu mají často pocit nejistoty, úzkosti a jako by ztratily veškerý zájem o vše, co bylo jejich vášní, oč se dosud intenzivně zajímaly. Jejich proměnlivé potřeby jsou často v rozporu s očekáváním učitelů a rodičů. Dospělí vůči nim bohužel často z důvodu nepochopení reagují způsobem, který jen zvýší jejich vzdor a odmítání. Tendencí je tlačit tyto děti a trvat na pokračování v jejich studiu bez ohledu na to, jak se cítí.

Největším přínosem pro „skrývače schopností“ je přijmout je takové, jací jsou.

Vykazují obvykle vysoký stupeň kreativity. Mohou se jevit jako tvrdohlaví, netaktní nebo sarkastičtí a často zpochybňují autority. Nejsou v souladu se systémem a nenaučili se ho používat ve svůj prospěch. Proto dostávají málo uznání a minimum odměn. To, jak se chovají, je častou příčinou konfliktů nejen doma, ale i ve škole.

Tito žáci se cítí frustrovaně, protože školní systém nepotvrdil jejich talent a schopnosti. Potýkají se s nedostatkem sebeúcty. Neuznávají autoritu učitelů. Často jsou netaktní i ke spolužákům, a proto nebývají zahrnuti nebo vítáni při kolektivních aktivitách. Na druhou stranu někteří „kreativní“ mají smysl pro humor, což zase může jejich vrstevníky přitahovat. Přesto jejich spontánnost může být pro třídu rušivá.

Pokud se nepodaří tyto děti včas, tedy nejpozději na přelomu prvního a druhého stupně základní školy podchytit, mohou být v ohrožení kvůli delikventnímu chování nebo drogovým či jiným závislostem.

Naštvaní, zatrpklí a vzteklí. Jsou naštvaní na dospělé a na sebe, protože systém dlouhodobě nenaplňuje jejich očekávání a oni se cítí odmítnuti a opomenuti. Svůj vztek projevují depresivním chováním, uzavřou se do sebe nebo navenek reagují defenzivně.

„Defenzivní odpadlíci“ mají často zájmy, které leží mimo realitu tradičního školního vzdělávacího plánu, a proto se jim často nedaří získat v těchto zájmech podporu okolí. Škola se jim zdá zbytečná až nepřátelská.

Často jde o mimořádně nadané žáky, kteří byli velmi pozdě identifikováni. Jejich sebeúcta je velmi nízká a vyžadují velmi blízký vztah s dospělým, který je povede a kterému mohou důvěřovat.

„Dvojí výjimečnost“ se vztahuje na intelektově nadané děti, které mají jakékoliv fyzické postižení, psychické potíže, PAS, ADHD/ADD, poruchu učení či jiné. Obvykle nejsou rozpoznáni jako mimořádně nadaní, protože se nechovají tak, jak se všeobecně očekává od mimořádně nadaných dětí. Mohou mít nedbalý rukopis nebo rušivé chování, které jim ztěžuje dokončení práce v hodinách, a často vypadají zmateně ve své neschopnosti dodávat školou požadované výsledky. Vykazují známky stresu, mohou se cítit poníženě, frustrovaně, odmítnutě, bezmocně či izolovaně.

Tyto děti mohou popírat, že mají nějaké potíže, protože tvrdí, že činnosti nebo úkoly jsou „nudné“ nebo „hloupé“. Mohou používat humor k ponížení ostatních, aby posílily svoje nízké sebevědomí. Naléhavě se chtějí vyhnout selhání a jsou nešťastni s bytím, které není dle jejich očekávání. Díky své vysoké inteligenci si vždy najdou patřičné zdůvodnění pocitů z nedostatečnosti. Často jsou netrpělivé, kritické a přehnaně vzdorovitě reagují na kritiku.

Tradičně jsou tito žáci buď ignorováni, protože jsou vnímáni jako průměrní, nebo zařazeni do doučovacích programů. Školy mají tendenci soustředit se na jejich slabiny a nedaří se jim posilovat jejich silné stránky nebo talent.

Nadaní žáci jsou ti chytří, kteří si přeci pomohou sami... Je nasnadě, že toto všeobecné přesvědčení u tak různorodých osobností, jako jsou MiND děti, prostě neplatí. Samozřejmý úspěch nemají v životě zaručen ani typy úspěšní a autonomní, které jsou hvězdami celostátních soutěží a olympiád a bodují ve výkonnostních testech. Přestože jsou pro své vrstevníky vzory a tahouny, špičkami ve svých oborech a přínosem pro celou společnost se mohou stát tehdy, pokud budou jejich talenty rozpoznány a škola i rodina je bude podporovat v jejich specifických potřebách. To znamená, že budou mít adekvátní „potravu“ pro svoje chytré hlavičky. Je však nutné upřesnit, že nejde o práci nebo úkoly navíc. Tyto děti potřebují více podnětů a pozornosti, komunikaci, diskusi... jednoduše osobní i verbální interakci.

S dětmi typu defenzivní odpadlíci nebo kreativní rebelové je kromě rozvoje v mentální, tj. znalostně-vědomostní oblasti, potřeba mnohem více pracovat i v oblasti socioemoční. Budou-li označováni a nálepkováni jako problematičtí, nevychovaní, s poruchami, jejich kreativita a invence nikdy nenajde správné využití a společnost přijde o mozky s potenciálem pro inovativní a originální objevy a řešení. Nenaplněnost a frustrace u nich může lehce vést k tomu, že sklouznou do různých part a závislostí a pro společnost se tak mohou navíc stát i problémem.

Jasnou odpověď na to, zda je dítě MiND, může spolehlivě poskytnout komplexní psychologická diagnostika na odborných pracovištích, kterými jsou státní pedagogicko-psychologické poradny (PPP), speciálně pedagogická centra (SPC) nebo je možné vyhledat i soukromé psychologické praxe (PP) včetně Qiido PORADNY našeho nadačního fondu www.qiido.cz/poradna.

Všimnout si znaků, které na vyšší intelekt ukazují, a doporučit dítě k této diagnostice může nejen rodina, ale i pedagogičtí pracovníci - od učitelů ve školkách, základních školách až po vychovatele v družinách či lektory v zájmových kroužcích.