Co se děje v digitálním vzdělávání

Pro období do roku 2020 mělo Česko zpracovanou Strategii digitálního vzdělávání schválenou vládou v roce 2014. Pro digitální technologie ve vzdělávání v regionálním školství Česko aktuálně žádnou samostatnou národní koncepci nemá. To je ve světovém kontextu spíše ojedinělý přístup. Oblasti digitálního vzdělávání (Digital Education) státy věnují zvýšenou pozornost zpravidla formou samostatných strategických dokumentů a jejich akčních plánů. Rok 2020 tento trend ještě posílil, protože pandemie spojená s COVID-19 ukázala, jak jsou současné vzdělávací systémy na využívání digitálních technologií zcela závislé.

Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (dále jen S2030+), schválená vládou v roce 2020, se problematiky technologií ve vzdělávání dotýká jednostránkovou subkapitolou 1.4 Digitální vzdělávání, kterou zařazuje do strategické linie „Proměna obsahu, způsobů a hodnocení vzdělávání“. Jak je z názvů patrné, jedná se především o změny v obsahu kurikula ve smyslu větší integrace informatického myšlení a digitální gramotnosti žáků do rámcových vzdělávacích programů. V souvislosti s tím chce MŠMT podporovat i digitální kompetence všech pedagogů a vychází z přesvědčení, že digitální technologie mají potenciál snižovat vzdělávací nerovnosti.

Plánované aktivity se nachází v prvním opatření tzv. implementační karty S2030+ k tématu Revize RVP základního vzdělávání v oblasti ICT (viz obrázek č. 1).

Obrázek č. 1: První opatření implementační karty Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ k tématu Revize rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání v oblasti Informačnícha komunikačních technologií. Jedná se například o vznik modelových školních vzdělávacích programů obsahujících nové pojetí informatiky a digitální gramotnosti, přípravu minimálního standardu materiální vybavenosti školy pro výuku v této oblasti nebo implementaci rámců pro digitální vzdělávání, konkrétně Rámce digitálních kompetencí učitele (DigCompEdu).

Předběžně se počítá s tím, že v roce 2023 by MŠMT v souladu se zněním školského zákona formulovalo nový Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy. Následně budou své dlouhodobé záměry připravovat kraje. Dlouhodobý záměr v roce 2023 bude připravován jako implementační dokument S2030+ navazující na její implementační karty, které obsahují aktivity do roku 2023. Je pravděpodobné, že jak „centrální“ dlouhodobý záměr, taki ty krajské, budou obsahovat nová témata a aktivity v oblasti digitálního vzdělávání.

Kromě S2030+ bude v následujících letech ovlivňovat české školy a školství Národní plán obnovy (NPO), jehož cílem je reagovat na důsledky pandemie COVID-19 s podporou zdrojů Evropské unie. Jedním z jeho pilířů je „Vzdělávánía trh práce“, do kterého má jít 41 miliard korun. Z tohoto pilíře půjde do vzdělávání 17 mld. Kč a z toho 4,8 mld. na jeho digitalizaci. NPO je ale v této oblasti spíše souborem konkrétních opatření navázaných na revize rámcových vzdělávacích programů než komplexně pojatým systémovým přístupem pro inovace digitálního vzdělávání.

Na MŠMT leží návrh výzkumného projektu, který by měl být realizován ve spolupráci s Technologickou agenturou ČR (TA ČR) v rámci dohody o výzkumu implementace strategických dokumentů vzdělávací politiky, jehož cílem je analýza stavu digitálního vzdělávání a návrh budoucích opatření jeho rozvoje a modelu jeho systémového a udržitelného financování. Pokud se podaří tuto aktivitu nakonec prosadit a dobře uchopit, mohlo by se jednat o důležitou reflexi a impulz pro další směrování v oblasti digitálního vzdělávání. Zatímco například pro vyhodnocení Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 zřídilo MŠMT expertní skupinu k jejímu naplňování a výsledky takto vzniklého externího hodnocení jednak zveřejnilo v samostatné hodnotící zprávě, jednako nich na veřejných seminářích nechalo diskutovat, v případě Strategie digitálního vzdělávání obdobné evaluační aktivity neproběhly.

Vyhodnocení Strategie digitálního vzdělávání sice v polovině roku 2020 MŠMT uskutečnilo a vládě jej v květnu 2021 pro informaci předložilo, jednalo se ale pouze o interní materiál rezortu. Od spolupráce s TAČR realizované v rámci smluv s externími dodavateli by bylo možné očekávat nezávislost, příslib objektivity a snad i kritičnosti, který se může projevit v analýze i těch částí realizace Strategie digitálního vzdělávání, které se naplňovat nedařilo zrovna nejlépe. Poučení se z vlastních úspěchů, ale i chyb, zejména u takto dlouhodobých a obsahově rozsáhlých aktivit, by mělo být vždy součástí plánování aktivit pro další období.

Co je považováno Evropskou unií v oblasti digitálního vzdělávání za hodné podpory, lze najít v Akčním plánu digitálního vzdělávání na období 2021–2027 (Digital Education Action Plan, DEAP) s podtitulem Nové nastavení vzdělávání a odborné přípravy pro digitální věk (koncem roku 2020 ho předložila Evropská komise a v ČR projednal Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny).

Akční plán má dvě strategické priority: podporu rozvoje vysoce účinného ekosystému digitálního vzdělávání a rozvoj digitálních dovedností a kompetencí pro digitální transformaci. Není úplně jednoduché najít nějakou důležitou oblast, která by v něm nebyla alespoň okrajově zmíněna. Evropská komise se v DEAP zavazuje k iniciaci množství opatření, která mají tyto priority pomoci naplňovat. Například se jedná o řešení nedostatků v oblasti konektivity, odstranění nedostatků ve vybavení hardwarem, podporu inkluze v digitálním prostředí, řešení přístupnosti pro znevýhodněné, zvyšování kvalifikace učitelů v digitální pedagogice, metodickou podporu pro boj proti dezinformacím ve školách, aktualizaci evropského rámce digitálních kompetencí se zohledněním umělé inteligence a fenoménu velkých dat. Tyto a další cíle plánuje komise naplňovat různými způsoby, například podporou nově vzniklých center digitálního vzdělávání.

Zájemci o digitální vzdělávání možná tuší, že některé aktivity, které v Česku na podporu digitálního vzdělávání realizujeme, vznikly jako výstup předchozího Akčního plánu Evropské komise z roku 2018. Jedná se například o nástroj sebehodnocení úrovně digitálních kompetencí SELFIE na podporu účinnějšího využívání nových technologií, Evropský týden programování známý pod názvem CodeWeek,o němž podrobněji informuje česká DigiKoalice (dostupné z: https://digikoalice.cz/category/codeweek/), nebo Digitální vzdělávací hackathon DigiEduHack, do jehož druhého ročníku pořádaného MŠMT a NPI ve spolupráci s Czechitas se v listopadu 2021 registrovalo 101 zájemců (viz https://digikoalice.cz/category/digieduhack/).

Je jisté, že plány, strategie a koncepce samy o sobě mají na školy, učitele a žáky pramalý dopad. Mnohdy zůstává totiž právě jen u těch plánů a jejich realizace, která může lidem přinášet skutečné přínosy, zaostává nebo jsou její dopady nedostatečné. Bez smělých vizí a dobře sestavených plánů, které vycházejí z potřeb společnosti a reflexe kroků minulých, lze ale jen obtížně rozvíjet potenciál, který v naší zemi v lidech máme. Svět je stále komplikovanější a zároveň komplexnější. Přál bych si, abychom v Česku uměli pojmenovat vlastní chyby, naučili se dobře plánovat a nebáli se při tom být více ambiciózní. Dobře to shrnul římský filosof Seneca ve svém citátu „Kdo nezná přístav, do kterého se chce plavit, tomu není žádný vítr příznivý.“

ZDROJE