Dlouhodobé uzavření škol je pro děti rizikem a jeho následky budou citelné

Uplynul rok od vypuknutí pandemie a prvního systémového uzavření škol. Aktuálně se znovu zpřísňují opatření a všechny školy opět musely omezit své prezenční aktivity s výjimkou individuálních konzultací. Nikdo si netroufá odhadnout, kdy se děti do škol vrátí. Současná vláda od počátku váže plošné společenské restrikce právě na děti a školy, zatímco pohyb dospělých osob ve velkých firmách a průmyslovýcha skladových provozech zůstává bez zásadnější regulace. Nouzová opatření dopadají právě na děti nejpřísněji z celé populace. Na rozdíl od dospělých osob jsou naprosto omezeny veškeré jejich obvyklé prezenční aktivity i společenský život a zároveň mají v současnosti takřka nulovou možnost ze své pozice nařízení ovlivňovat, což má prokazatelně negativní vliv nejen na jejich fyzickou kondici, ale především na duševní zdraví a celkovou duševní pohodu – wellbeing.

V řadě zemí světa je uzavírání škol v rámci epidemických opatření až tím posledním a krajním řešením. Celá společnost odpovědně respektuje přísná opatření, aby pandemie měla na děti co nejmenší vliv. Školy zůstávají otevřené pro všechny děti nebo alespoň pro ty nejpotřebnější např. ve Velké Británii, Nizozemí a skandinávských zemích. U nás je tomu bohužel přesně naopak. A přestože Česká republika není jediná, která pandemickou situaci řeší dlouhodobým uzavřením škol a omezením volnočasových aktivit dětí, patříme mezi jedny z mála zemí, které ani nejvíce zranitelným dětem neposkytují nezbytnou podporu a výjimky z platných omezení. Nejen zaměření a dopady epidemických opatření však vypovídají o prioritách vlády. Také využívání mediálního prostoru zákonodárci stále primárně míří na ubezpečování různých skupin dospělého obyvatelstva o zajištění jejich potřeb a co nejbezpečnější budoucnosti. V průběhu celého roku je však komunikace směrem k dětem naprosto nedostatečná, objevuje se nahodile, neplánovitěa často přináší více otázek než funkčních řešení. A pokud jde o děti jakkoliv znevýhodněné, stát jako by na ně opakovaně zapomínal. Namísto jasně definované systémové a systematické podpory zůstávají zcela na pokraji zájmu a ojedinělá ad hoc podpora je nedostatečná a spíše formální. Následky tohoto nezodpovědného přístupu si však nejen tyto děti, ale i celá společnost zřejmě ponesou řadu let.

Zejména pro děti různě znevýhodněné a ohrožené jsou opakované uzavření škol a dlouhodobá sociální izolace velmi rizikové. Mají negativní dopady zejména na jejich vzdělávánía budoucí uplatnění. Pochopitelně se zároveň prohlubují také vzdělávací nerovnosti, které jsou v České republice známým problémem i v běžném režimu a jejichž řešení je také jedním z hlavních cílů aktuálně platné Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.1)Ohroženy jsou zejména děti sociálně znevýhodněné, děti se speciálními vzdělávacími potřebami nebo děti, pro něž je domácí vzdělávání velkou zátěžía potřebují pomoc nebo podporu rodiny. Vzdělávání v aktuálním pojetí totiž klade velké nároky také na rodiče všech dětí, které si s distančním vzděláváním neumí poradit sami. To se týká především právě dětí různě znevýhodněných, ale také dětí mladšího školního věku. A v těch rodinách, kde dítě z různých důvodů nemůže dostat adekvátní podporu, zcela logicky nemůže prospívat stejně jako tam, kde podporu má. Aktuální průzkum mapující přístup ZŠ a SŠ k distanční výuce sociálně znevýhodněných žáků ukazuje, že pětina rodin je stále bez kontaktu se školou, více než čtvrtina dětí nerozumí probírané látce, čtvrtina škol nezjišťuje, zda má dítě doma počítač vhodný k online výuce, a třetina rodičů má problém děti podpořit kvůli složitosti probírané látky.2)

Dlouhodobá izolace a stres spojený s pandemií má však také prokazatelné negativní dopady na duševní stav obyvatelstva. Prevalence hlavních depresivních poruch a riziko sebevražd se ztrojnásobilo a současně se zdvojnásobila prevalence úzkostných poruch.3)Nejen mezi dospělou populací, ale také mezi dětmi a dospívajícími je pozorován dramatický nárůst duševních obtíží. 

Děti v důsledku nouzových opatření významně omezily své sociální kontakty mimo školu a přišly o většinu svých volnočasových aktivit. Počet dětí, které se mimo školu scházejís kamarády, klesl z více než 70 % na konci září, tedy v době počínajících restrikcí, na 33 % na začátku listopadu. Děti rovněž přišly o téměř všechny své sportovní, kulturní a umělecké aktivity (kroužky). V souběhu s těmito změnami se podle většiny rodičů (55 %) zhoršila i pohoda a pocit štěstí. Řadu dopadů na duševní zdraví dětí přitom rodiče nemusí registrovat. Výzkumy ale jasně prokazují, že izolace má u dětí negativní dopady na duševní pohodu a zdraví.7)

Duševnímu zdraví dětí také prokazatelně neprospívá množství času strávené v online prostředí. Děti zde tráví nejen svůj studijní, ale také volný čas. Doba strávená před obrazovkami navíc často není adekvátně vyvážena nebo zcela nahrazuje pohyb a obvyklé volnočasové či společenské aktivity, což výrazně negativně ovlivňuje nejen fyzické, ale především duševní zdraví dětí a dospívajících.

Podle aktuálního průzkumu roste riziko hlavně u online závislostí, jako jsou například nadužívání sociálních sítí, gaming nebo online pornografie. 

Expertní tým ČOSIV zpracoval následující doporučení:10)

• Identifikujte děti, pro které je distanční vzdělávání rizikovým faktorem

Jedná se především o děti, které nejsou se školou v kontaktu, neúčastní se online výuky, horší se jejich chování a/nebo vzdělávací výsledky, nespolupracují se školou, jsou ohrožené rodinným prostředím či vykazují známky psychických obtíží nebo mají náročnější speciální vzdělávací potřeby, kvůli kterým se nemohou do distančního vzdělávání plnohodnotně zapojit.

• Poskytujte pravidelné individuální konzultace prezenčně všem ohroženým a znevýhodněným dětem

I nadále je povolena osobní přítomnost při individuálních konzultacích u dětí ZŠ a žáků a studentů SŠ a VOŠ.11) Individuální konzultace jsou potřebné nejen v případě dětí se speciálními vzdělávacími potřebami s přiznanými podpůrnými opatřeními, ale také u dětí, pro které je distanční vzdělávání ohrožující.12)

• Poskytujte přiznaná podpůrná opatření

Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP) mají nárok na poskytování podpůrných opatření školou a školským poradenským zařízením i při distančním způsobu vzdělávání, proto jim je aktivně nabídněte a poskytujte.13)

• Zajišťujte individuální podporu online i prezenčně

 Asistenti pedagoga, případně další pedagogičtí pracovníci, mohou po dohodě s dítětem a rodiči individuálně ve škole nebo distančně online podporovat děti, které jsou ohrožené školním neúspěchem nebo duševními obtížemi (např. dětis těžšími zdravotními hendikepy, chronickým onemocněním, oslabenou imunitou, duševním onemocněním).

• Zajistěte dostupnost školních poradenských pracovníků všem dětem i rodičům

 Poradenští pracovníci by měli být v kontaktu s potřebnými žáky. Školy by měly o službách poradenských pracovníků aktivně informovat rodiče a kontakty zveřejňovata aktivně připomínat.

• Informujte děti i rodiče o krizových a psychologických službách

Sdílejte s rodiči a dětmi informace o dostupných krizových a psychologických službách, např. o možnosti využití nejrůznějších linek (např. Linka bezpečí, Linka pro rodinu a školu, psychologická pomoc pedagogům a rodičům Zapojme všechny14), web Opatruj.se a další podpůrné služby).

• Do podpory ohrožených dětí zapojte vlastní, odborné a veškeré další možné kapacity

 Aktivujte nejen interní kapacity (pracovníky ŠPP, učitele, asistenty pedagoga, vychovatele), ale také lokální přirozené partnery a dobrovolníky (nízkoprahová zařízení pro dětia mládež, knihovny, doučování ze strany studentů pedagogických fakult).

• Informujte rodiče o možnosti využít odborného poradenství školských poradenských zařízení (ŠPZ)

 Zejména v otázkách vzdělávání dětí se SVP, dětí ohrožených školním neúspěchem a dětí s duševním onemocněním jsou zásadním konzultačním partnerem pro školyi rodiče odborníci ze ŠPZ, jako jsou pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC).

• Umožněte zapůjčení kompenzačních pomůcek a speciálních učebnic do rodin

 Pomozte rodičům se zapůjčením kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic a speciálních učebních pomůcek. Usnadníte tak dětem distanční vzdělávání.

• Věnujte dostatečný čas duševnímu zdraví a prevenci

Nezapomínejte při distanční výuce na programy na podporu duševního zdraví a programy primární prevence. Věnujte pravidelně dostatečný prostor diskuzi, jak se děti mají a jak se cítí.

Zdroj: Pro časopis Školní poradenství v praxi Klára Šimáčková-Laurenčíková a Lenka Hečková