Nevyužitý potenciál klíčového pilíře českého vzdělávacího systému
Jak zajistit transparentnost, spolupráci a úspěch
Podcast s Nikolou Křístkem ze dne 22. června 2024, odborníkem na školní evaluaci přináší komplexní náhled na fungování školské rady a její pravomoci.
1. díl - Nevyužitý potenciál klíčového pilíře českého vzdělávacího systému
2. díl - Jak zajistit transparentnost, spolupráci a úspěch
Členky a členové školské rady by se měli pravidelně setkávat, diskutovat záležitosti školy a plánovat její budoucnost. Jejich hlavní úlohou je vést dialog s vedením školy nebo jím pověřenými osobami.
Detailněji se dozvíte o fungování školské rady, jak může pomoci, o volbách do školské rady a o řešení konfliktů uvnitř rady.
Užitečné informace o „ideálním“ působení školské rady získají nejen ředitelky a ředitelé škol, ale také ostatní pedagogické pracovnice a pracovníci i rodiče, kteří mohou do školské rady kandidovat.
Co je školská rada a kdo jsou její členové?
Školská rada je důležitý orgán školy, který musí být zřízen podle zákona u každé základní, střední a vyšší odborné školy. Mateřské školy školské rady nemají, protože tyto rady byly zavedeny zákonem ještě předtím, než se stalo předškolní vzdělávání povinným. Vzhledem k tomu, že povinné předškolní vzdělávání je nyní součástí vzdělávacího systému, bylo by logické mít školské rady i pro mateřské školy.
Do školské rady jsou voleni zástupci tří skupin:
- Zástupkyně a zástupci dětí a jejich zákonných zástupců. Dítě samo může být členem rady po dosažení 18 let.
- Zástupkyně a zástupci pedagogických pracovnic a pracovníků. Ředitelka či ředitel školy nemůže být členem rady, i když je součástí pedagogického týmu, ale je hlavním partnerem školské rady.
- Zástupkyně a zástupci zřizovatele, což je u základních škol většinou obec, u středních škol je to nejčastěji kraj.
Školská rada může být různě velká, ale počet jejích členek a členů musí být dělitelný třemi. Velikost rady určuje zřizovatel, který stanoví volební řád a určí, kolik zástupkyň a zástupců bude voleno z řad pedagogických pracovnic a pracovníků, rodičů apod. Členky a členové rady mají tříletý mandát, který lze jen obtížně zkrátit. Výjimkou je, pokud se někdo rozhodne dobrovolně odstoupit – v takovém případě stačí informovat předsedkyni či předsedu rady bez nutnosti zdůvodnění. Hypoteticky by se také mohlo stát, že se proti některé zástupkyni či zástupci vzbouří jeho kurie, například pokud by se pedagogové vzbouřili proti zástupcům rodičů. Nikola Křístek se s takovým případem zatím nesetkal, pravděpodobně proto, že samotný proces výměny členek a členů některé kurie by byl značně složitý, spíše než že by k tomu nebyl žádný důvod. Působnost rady může být ovlivněna také voliči na dané škole. Pokud polovina počtu voličů potřebných ke zvolení členky či člena školské rady řekne „my bychom chtěli nové volby do školské rady za naši kurii“, jsou ředitelka či ředitel povinni volby vyhlásit. Tehdy mandát členek a členů rady skončí dříve než během tří let.
Školská rada: Diskuse, plánování a zpětná vazba pro lepší budoucnost školy
Členky a členové školské rady by se měli pravidelně setkávat, diskutovat záležitosti školy a plánovat její budoucnost. Jejich hlavní úlohou je vést dialog s vedením školy nebo jím pověřenými osobami. Hlavní funkcí rady je tedy projednávání. Poskytuje zpětnou vazbu a proaktivní podněty, což pomáhá při plánování a strategickém rozhodování vedení školy. V některých situacích mají členky a členové rady dokonce rozhodovací pravomoc na území školy.
Spolupráce školské rady a vedení: Klíč k efektivnímu rozvoji školy
Rozvojová funkce školské rady je zakotvena v zákoně a spočívá v jejím podílení se na tvorbě koncepce školy. Aby však rada mohla tuto roli efektivně plnit, musí ji k tomu přizvat vedení školy. Pokud by rada začala vytvářet vlastní návrhy bez spolupráce s vedením a poté je předkládala, nebylo by to správné a pravděpodobně by tyto návrhy nebyly vedením přijaty. Školská rada by také neměla fungovat pouze reaktivně, tedy že vedení školy sestaví strategii samostatně a poté jen seznámí radu s výsledkem.
Školský zákon stanoví, že školská rada by se měla aktivně podílet na vytváření koncepčních záměrů pro rozvoj školy a že ředitel má zajistit podmínky pro její činnost. Podle Nikoly Křístka i z pohledu dobré manažerské praxe by měla ředitelka či ředitel zvát školskou radu na klíčová jednání týkající se strategie školy a aktivně se snažit zapojovat její členky a členy.
Například při strategických jednáních by měli být přítomni alespoň některé zástupkyně a zástupci školské rady, aby mohli přispět svými názory a zkušenostmi. Ve školské radě mohou být lidé s profesními zkušenostmi z různých oborů, kteří mohou přinést cennou inspiraci pracovnicím a pracovníkům školy. „I když máte spoustu známých a tak dále, tak jako pracovník školy, máte nějaké sociální limity a nějaké limity v představivosti, co všechno je možné. A najednou máte třeba šest lidí ve školské radě, kteří jsou úspěšní ve svých činnostech. Můžete tam mít právníka. Můžete tam mít ajťáka atd.”, vysvětluje Nikola Křístek. Lidé, kteří se podílejí na strategiích ve svých vlastních organizacích, mohou škole přinést nové náměty. Je však důležité mít na paměti, že ředitelka či ředitel má právo návrhy školské rady odmítnout.
Role školské rady v hodnocení a rozvoji školy
Školská rada se vyjadřuje k dokumentům předkládaným školou, zejména k výroční zprávě. Každý rok také připomínkuje a schvaluje návrh rozpočtu školy na následující rok a navrhuje opatření ke zlepšení hospodaření školy. Kromě toho hodnotí naplňování školního vzdělávacího programu. Školský zákon přesně nestanovuje, jak by to mělo probíhat, proto se postup řídí potřebami školy a možnostmi a kapacitou školské rady. Podle zákona je hodnocení práce školy prováděno Českou školní inspekcí, zřizovatelem podle předem stanovených kritérií a samotnou školou prostřednictvím autoevaluace. Často se toto hodnocení provádí pomocí dotazníků nebo rozhovorů, přičemž se zapomíná na roli školské rady, která je také orgánem školy. Hodnocení školy tak může být prováděno v součinnosti vedení školy a školské rady, což poskytuje inteligentní prostor pro spolupráci.
Proč školské strategie potřebují větší odvahu a strukturu: Jak školská rada může pomoci
Nikola Křístek sdílí svou zkušenost, že strategie vytvářené školami jsou často příliš konzervativní a málo progresivní ve srovnání s neziskovými organizacemi nebo firmami. Obvykle jde buď o sadu operativních cílů, nebo o deklarace hodnot typu „chceme úspěch pro každého žáka a bezpečné prostředí ve škole“. Tyto strategie nejsou konkrétní ani měřitelné a nejsou rozloženy v čase. Na rozdíl od firemních strategií jim často chybí struktura. To je oblast, kde by školská rada mohla vedení školy nabídnout pomoc. Když ředitelka či ředitel řekne, že chce, aby se děti cítily ve škole co nejpříjemněji a dosahovaly vynikajících akademických výsledků, může se školská rada ptát: „Jak toho vlastně chcete docílit? Jak to má přesně vypadat? Jak poznáte, že se to skutečně stalo? Jaké jsou předpoklady a kolik může taková změna stát? Kdo se do toho má zapojit?“ Vedení školy se tak může bavit s radou jako s rovnocennými partnery a nemusí pro svou strategii získávat jejich souhlas, zatímco u pedagogického týmu to nutné je. Tím má méně svázané ruce při práci se školskou radou.
Jak efektivní školská rada může zabránit eskalaci problémů ve škole
Školská rada není výkonným orgánem, tedy jejím úkolem není přímo řešit problémy školy. Nicméně může významně přispět k tomu, aby se problémy začaly řešit. Nikola Křístek věří, že funkční školská rada může být efektivním nástrojem pro řešení různých problémů školy. K tomu je však nezbytné, aby rada splňovala následující podmínky:
- Školská rada je nestranný a kompetentní orgán, který pracuje pro dobro školy.
- Rodiče, žákyně, žáci a pedagogický tým mají základní informace o školské radě a vědí, jak ji kontaktovat.
- Školská rada má důvěru všech zainteresovaných stran.
- Vedení školy naslouchá radám a doporučením školské rady.
Podle Nikoly Křístka by mělo vedení školy vždy zveřejnit složení školské rady, včetně začátku a očekávaného konce mandátu jejich členek a členů, a také kontaktní údaje, minimálně na předsedkyni či předsedu rady, případně i na zástupkyně a zástupce jednotlivých skupin (kurie), aby rodiče věděli, na koho se mohou obrátit. Dále by měla být dostupná základní dokumentace školské rady, zejména jednací řád, aby všichni zainteresovaní znali pravidla, podle kterých školská rada funguje, zda jsou některá její zasedání veřejná a jak se na ně mohou přihlásit jako hosté. Je také důležité zveřejnit přehled schvalovacích doložek nebo dokumentaci toho, co školská rada projednala a schválila.
Nikola Křístek popisuje typický příklad negativního eskalování problémů ve škole, jak to zná ze své praxe s vedením škol. Problém často nejprve identifikují rodiče, kteří se obrátí na pedagogický sbor. Pokud jejich snaha nevede k řešení, kontaktují ředitelku či ředitele. Pokud ani to nepomůže, obrátí se na online diskusní fóra, kde jim uživatelky a uživatelé doporučují, aby psali zřizovateli, médiím nebo České školní inspekci. Tím se z původně drobného problému stane závažnější záležitost. Do řešení se začnou zapojovat externí organizace, které se zabývají záležitostmi, které by měly být řešeny v rámci školy. Návrhy těchto organizací nemusí mít vždy pozitivní dopad. I kdyby Česká školní inspekce vydala ke konkrétní situaci školy své stanovisko, není jisté, že škola toto stanovisko přijme a bude se jím řídit.
Tento trend může vést k tomu, že se škola necítí zodpovědná za řešení problému, protože se nepodílela na diskuzi a návrhu řešení. Zřizovatelé často nemají dostatek kapacit, aby důkladně prošetřili problémovou situaci a porozuměli jejímu kontextu. Jejich snaha je pak často zaměřena na co nejrychlejší ukončení problému. To však nemusí podporovat kvalitu řešení, protože některé problémy nelze rychle vyřešit. Do problému mohou zasáhnout i média, pokud je rodiče kontaktují. Média představují nekontrolovatelný faktor. Když se o škole začne psát v médiích, situace rychle eskaluje a může vést k veřejným setkáním, kde jsou pranýřováni konkrétní pracovnice či pracovníci školy. Taková eskalace nepřispívá k tomu, aby se zde zaměstnaní cítili dobře a bezpečně. Pokud se pracovnice a pracovníci školy nebudou cítit dobře, nebudou schopni vytvářet bezpečné prostředí pro žáky a žákyně.
Pokud je školská rada funkčním orgánem, rodiče se mohou v popsané situaci, místo eskalace kontaktováním externích subjektů, obrátit na školskou radu se žádostí: „Pokoušeli jsme se domluvit s učitelem, zástupcem, ředitelem. Máme pocit, že nás pořád neslyší. Můžete to, prosím, projednat?“
Školská rada má podle školského zákona dohlížet na naplňování školního vzdělávacího programu, takže může takový podnět projednat. Má také právo na přístup k informacím týkajícím se její činnosti, proto může například vyzvat ředitelku, ředitele nebo pověřené osoby, aby přišli situaci vysvětlit a doložit. Tím se problém začne řešit uvnitř školy, probíhá kultivovaná diskuse a účastnění mají pocit, že je situace regulérně řešena v prostředí školy, kde se všichni aktéři cítí bezpečně.
Vyvážení zájmů: Jak školská rada zajišťuje nestrannost při řešení školních problémů
Každá skupina ve školské radě (pedagogický sbor, rodiče a zástupkyně či zástupci zřizovatele) má své vlastní zájmy a očekávání. Rodiče, jejichž děti navštěvují školu, kde jsou členy rady, mohou být ve svých rozhodnutích a názorech opatrnější, aby negativně neovlivnili chování učitelek a učitelů vůči svým dětem. Učitelky a učitelé, kteří jsou mimo školskou radu podřízeni ředitelce/řediteli jako svému zaměstnavateli, mohou váhat při řešení problémů týkajících se chodu školy, protože řeitelka/ředitel má vliv na jejich kariéru, další vzdělávání a rozdělení vyučovacích předmětů. Zřizovatelé mají zájem na dobrém fungování školy a cítí se spoluzodpovědní za jednání ředitelky či ředitele, které sami jmenovali, a chtějí, aby byli pevní ve svých rozhodnutích.
Na druhou stranu, i přes specifické zájmy jednotlivých skupin rady, její složení z třetin zajišťuje nestrannost. Většinou, řeší-li se konkrétní problém, jedna nebo dvě třetiny školské rady jsou relativně svobodné a mohou se k problému postavit objektivně. Když se objeví „rodičovský problém“, „pedagogický problém“ nebo „provozní problém“, vždy jsou přítomny dvě další skupiny, které mohou situaci posoudit s určitou mírou odstupu. Absolutní nezávislost všech členek a členů je sice iluzí, ale v případě školské rady je nezávislost a nestrannost poměrně dobře zajištěna.
Školská rada jako klíčová podpora pro střední článek ve školství
Podle Nikoly Křístka může školská rada značně pomáhat s úkoly, které jsou dnes připisovány tzv. střednímu článku podpory. Střední článek podpory ve školství je systém zavedený ministerstvem školství České republiky, který poskytuje metodickou a administrativní pomoc školám a zřizovatelům, s cílem snížit nepedagogickou zátěž a zlepšit kvalitu vzdělávání. Tento článek funguje jako prostředník mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a školami, zajišťuje obousměrnou komunikaci a přenos důležitých informací a zpětné vazby. [9], [10], [11]
Jak bude přesně vypadat střední článek podpory zatím není zcela jasné. Existuje několik koncepcí, ale školská rada může částečně zastoupit střední článek tím, že pomáhá rozvíjet a vyhodnocovat individuální strategii školy. Školská rada nemá kapacitu na výraznou podporu exekutivního řízení školy, což zůstává v kompetenci vedení školy, které musí řešit právní, personální a projektové záležitosti. To představuje velkou zátěž, kterou školská rada nemůže zmírnit. Nicméně v otázkách strategického plánování, kurikulárních záležitostech, školního klimatu a pravidel chování může být školská rada významným partnerem a inspirátorem pro vedení školy.
Kdo jsou ideální kandidátky a kandidáti do školské rady a proč by jejich práce neměla být placená?
Podle Nikoly Křístka není ideální, když do školské rady kandidují lidé pouze na základě momentální nespokojenosti s fungováním školy nebo kvůli konkrétním problémům. Takový zápal, poháněný rozčilením, často vydrží jen krátkou dobu. Jakmile členka či člen školské rady buď vyřeší svůj problém, nebo zjistí, že ho vyřešit nedokáže, ztrácí motivaci pokračovat v činnosti rady a může přestat chodit na její schůzky.
Vhodnými budoucími členkami a členy školské rady jsou lidé, kteří chtějí aktivně přispívat k budoucnosti školy a berou tuto činnost jako svůj vážný zájem nebo volnočasovou aktivitu. Další nezbytnou podmínkou pro úspěšné členství je zájem naslouchat ostatním, hledat společný konsensus a formulovat nové myšlenky. Je také důležité počítat s dlouhodobou koncepční prací, kde výsledky vznikají postupně. Pokud má někdo motivaci podílet se na rozvoji a změnách ve školství, může takto začít právě na „své“ škole.
Pokud chce někdo vykonávat práci ve školské radě poctivě, zabere to alespoň osm hodin měsíčně. Tato funkce obvykle není placená, i když zástupkyně či zástupce zřizovatele se může účastnit jednání v rámci svého pracovního úvazku. Vedení školy by však mělo zvážit, jak podpořit členky a členy školské rady a zahrnout tuto podporu do školního rozpočtu. Činnost školské rady může zahrnovat konzultace s právničkou či právníkem nebo další vzdělávání členek a členů rady.
Podle Nikoly Křístka by nebylo vhodné, aby členky a členové školské rady byli automaticky finančně ohodnocováni za své funkce, protože by to mohlo přitáhnout osoby, jejichž hlavní motivací by byl finanční prospěch. To by mohlo vést k tomu, že by se více soustředili na svou volitelnost i v dalších obdobích, což by mohlo negativně ovlivnit kvalitu jejich práce.
Role školské rady a strategie práce s rodiči: Co by mělo být úkolem vedení školy
Školská rada slouží také jako zastupitelský orgán pro rodiče, kteří volí své zástupkyně a zástupce pro účast na kultivovaných strategických diskusích. Podle Nikoly Křístka by školská rada neměla mít proaktivní strategii na zapojování rodičů do kandidatury nebo do různých aktivit kolem školy, protože to není její role. Naopak vedení školy by mělo mít strategii pro práci s rodiči, která odpovídá prioritám školního vzdělávacího programu a principům občanské společnosti. Vedení školy by mělo usilovat o zapojení rodičů do různých činností kolem školy, ať už na úrovni formálních nebo neformálních spolků, sdružení a klubů.
Školská rada: Využití potenciálu k maximálnímu výkonu
Nikola Křístek uvádí, že školská rada má mezi školními institucemi největší rozdíl mezi potenciálem a skutečným výkonem. Pravomoci a odpovědnosti školské rady jsou rozsáhlé, což je potvrzeno dvěma samostatnými paragrafy ve školském zákoně, ve srovnání s rámcovým vzdělávacím programem, který má paragraf jen jeden. Křístek však upozorňuje: „Když se zeptáte na realitu na konkrétních školách, zjistíte, že lidé většinou nemají představu, co všechno školská rada může dělat. A to se nebavím jen o voličích, ale i o členech těchto rad.“
Achillovou patou školských rad je podle Nikoly Křístka skutečnost, že lidé obecně nemají povědomí o jejich fungování, účelu a kompetencích. Tato neznalost vede k nedůvěře a nízké motivaci se na jejich činnosti podílet. Je proto úkolem dobrých ředitelek a ředitelů a zřizovatelů podporovat školskou radu v prezentaci své činnosti a vysvětlovat společnosti její význam a možnosti pro rozvoj školy. Zároveň by měli lákat motivované a konsensuálně smýšlející lidi, kteří budou ochotni věnovat svůj volný čas zlepšování školy, k účasti ve školské radě.
Prostor pro růst školských rad je značný a je potřeba vytvořit pro jejich činnost vhodné podmínky. Pokud je vedení školy otevřené spolupráci a umožňuje participaci, může školská rada působit jako kompetentní a efektivní partner, poskytující tichou zpětnou vazbu. Není totiž nutné, aby školská rada vždy komunikovala expresivně.
Transparentní volby do školské rady: Jak zvolit nejlepší zástupce a zajistit spravedlivý proces
Volby do školské rady se konají podle volebního řádu stanoveného zřizovatelem a jejich organizaci má na starosti ředitelka nebo ředitel školy. Zástupkyně a zástupci pro každou ze tří skupin školské rady jsou voleni či jmenováni samostatně. První skupinu tvoří zákonní zástupci dětí. Druhá skupina zahrnuje pedagogické pracovnice a pracovníky, tedy nejen učitelky a učitele, ale i vychovatelky a vychovatele, školní psycholožky a psychology a další. Zřizovatel školy vypracuje volební řád a předá jej vedení školy, aby podle něj organizovali volby. V tomto řádu zřizovatel určuje, zda kandidátky a kandidáti budou mít možnost se prezentovat, jaký bude formát kandidátní listiny a zda volby mohou probíhat online. Kandidátní listina je dokument, který obsahuje seznam kandidátek a kandidátů ucházejících se o členství ve školské radě.
Třetí skupina je složena ze zástupkyň a zástupců zřizovatele, kteří jsou jmenováni přímo zřizovatelem. U základních škol je nejčastěji zřizovatelem obec. V takovém případě jmenuje své zástupce do školské rady obecní rada (u měst s 15 a více zastupitelkami a zastupiteli) nebo starostka či starosta (u obcí s méně než 15 zastupitelkami a zastupiteli). Tito zástupci dostanou jmenovací dekret a zastupují obec ve školské radě po dobu tří let.
V otázce volebního práva zákonných zástupců panuje nejednotný výklad. Dítě ve škole má obvykle dva zákonné zástupce, což vyvolává otázku, zda má každý z nich volební právo nebo zda rodiče dostanou jeden společný hlas za své dítě. Praxe ve volbách do školské rady se v tomto ohledu různí. Podle Nikoly Křístka je volební právo občanským právem každého zákonného zástupce, což je jasně vysvětleno v komentářích ke školskému zákonu. Proto by oba rodiče měli mít volební právo, protože každý z nich se stará o své dítě a má právo vybrat zástupkyni či zástupce, kteří budou hájit zájmy jejich dítěte a reprezentovat jejich vlastní představy o vzdělávání v dialogu s vedením školy.
Mandát členek a členů školské rady trvá tři roky a může se opakovat několikrát za sebou. V praxi dochází k postupné obměně tak, že se některé členky a členové rozhodnou nekandidovat na další období, čímž se otevře prostor pro nové kandidátky a kandidáty. Ostatní členky a členové mohou kandidovat znovu a být opět zvoleni. Anebo dojde k situaci, kdy některá členka či člen předčasně svůj mandát ukončí. V takových případech se nová členka nebo člen po doplňovacích volbách připojí k již fungujícímu kolektivu s existujícími vazbami a kulturou, do kterého se postupně zapojuje a přizpůsobuje se mu.
Na historicky prvním zasedání školské rady se volí předsedkyně či předseda a také se schvaluje jednací řád. Tento řád zůstává platný, dokud ho nezmění alespoň polovina členek a členů školské rady. Nová členka či člen má tedy vždy možnost navrhnout změnu jednacího řádu.
Podle Nikoly Křístka by měl každý, komu záleží na kvalitě školy, rozumět fungování volebního řádu a snažit se o to, aby tento řád obsahoval mechanismy, které zajišťují maximální svobodu voleb a ochranu před manipulací. To zahrnuje například volební komisi, která přepočítává hlasy. Křístek uvádí jako odstrašující příklad volby do školské rady v nejmenované základní škole, kde ředitel u vchodu školy zaznamenával, kdo z rodičů volil a koho volil.
Předsedkyně či předseda školské rady: Klíčová role a její zajištění pro plynulé fungování rady
Předsedkyně/předseda slouží jako reprezentantka/reprezentant školské rady, protože jde o kolektivní orgán, který potřebuje veřejně vystupovat a mít zvolenou zástupkyni či zástupce. Předsedkyně nebo předseda obvykle řídí jednání rady, což je běžná praxe, ale není to nezbytné. Role předsedkyně/předsedy by měla vycházet jak z cílů a záměrů rady, tak z osobnostních a profesních kompetencí předsedkyně/předsedy. Po částečné nebo úplné obměně členek a členů školské rady je podle Nikoly Křístka důležité diskutovat o tom, kdo bude nejlepší reprezentantkou nebo reprezentantem pro témata, která chce rada řešit. Je klíčové, aby se členky a členové rady shodli na společných cílech – zda chtějí být proaktivní, stimulovat školu nebo se zaměřit na monitoring. Předsedkyní/předsedou by měl být někdo, kdo má dostatek času na tuto funkci a zároveň je schopný ji vykonávat. Ideální je, pokud má obě tyto vlastnosti a je jedno, zda jde o zástupkyni či zástupce rodičů, učitelek a učitelů nebo zřizovatele.
Pro hladký chod školské rady je důležité, aby jednací řád obsahoval ustanovení nejen o tom, jak se volí předsedkyně/předseda, ale také o tom, jak se tato osoba zastupuje, když její mandát skončí. Předsedkyně/předseda se může například odstěhovat nebo onemocnět, což může způsobit situaci, kdy nikdo nemůže svolat schůzi rady. Proto je vhodné, aby jednací řád obsahoval ustanovení, že pokud předsedkyně/předseda ve své funkci skončí, automaticky ho nahradí členka či člen s určitým atributem, například ten, kdo má nejdelší nepřerušený mandát mezi členkami a členy rady.
Školní dokumenty jako jízdní a přepravní řády: Jak školní řád a vzdělávací programy řídí chod školy
Nikola Křístek přirovnává zásadní školní dokumenty k přepravním podmínkám (řádu), které jasně určují, jak by se lidé měli chovat v dopravním prostředku. Ve škole tuto funkci plní školní řád, který stanovuje pravidla chování ve škole a na školních akcích. Školní řád pokrývá širokou škálu věcí, například kdy začíná výuka nebo zda mohou žákyně a žáci během přestávek či hodin používat mobilní telefony. Tyto významné záležitosti neschvaluje pouze ředitelka/ředitel, ale školská rada složená ze zástupkyň a zástupců z řad rodičů, pedagogických pracovnic a pracovníků a zřizovatele.
Návrh školního řádu obvykle připravuje ředitelka či ředitel (často za pomoci zástupkyně nebo zástupce ředitele), někdy i na základě podnětů od učitelek a učitelů, žákyň, žáků nebo rodičů. Tento návrh je nejprve projednán s pedagogickou radou a poté předložen školské radě ke schválení. Celý proces je poměrně dlouhý a školská rada může návrh buď schválit, nebo navrhnout změny, pokud má konkrétní připomínky.
Nikola Křístek přirovnává školní vzdělávací program (ŠVP) k jízdnímu řádu, který poskytuje informace o tom, kam a odkud se jede, jak dlouho to trvá a jak často se cestuje. Jinými slovy ŠVP popisuje strategii školy zahrnující nejen pedagogické aspekty, ale i aspekty vztahové. V tomto kontextu vztahová koncepce znamená, jak škola přistupuje k budování vztahů mezi učitelkami, učiteli, žákyněmi, žáky a rodiči a jak podporuje pozitivní školní klima a spolupráci.
ŠVP by měl být živým dokumentem, který se pravidelně aktualizuje, i když to není vždy běžná praxe. Školská rada má povinnost vyjadřovat se k případným změnám ŠVP a především sledovat, zda škola tento program dodržuje. Rada tedy ŠVP neschvaluje, zato však monitoruje jeho naplňování.
Školská rada a její klíčová role při vyhlašování konkurzu na ředitelku či ředitele školy: Pravomoci, postupy a časové omezení
Školská rada má významné pravomoci v souvislosti s vyhlášením konkurzu na ředitelku/ředitele školy. Tam, kde nedošlo k automatickému prodloužení funkce (mandát ředitelky/ředitele je šest let), má školská rada právo vyhlásit konkurz na novou ředitelku/ředitele a zřizovatel následně konkurz vyhlásit musí. Tato pravomoc je omezena tím, že návrh na vyhlášení konkurzu může být podán pouze v době do začátku šestého měsíce před uplynutím šesti let funkčního období . To zajišťuje, že konkurz na novou ředitelku/ředitele proběhne před koncem stávajícího mandátu (obvykle trvá přibližně tři měsíce vyhlášení a další tři realizace konkurzu).
To znamená, že je potřeba tento krok projednat na školské radě ještě před začátkem tohoto šestiměsíčního období. Je také férové o tomto záměru informovat ředitelku/ředitele předem a sdělit důvody tohoto rozhodnutí. Některé ředitelky či ředitelé mohou na tento krok reagovat citlivě, zvláště pokud zaznívají kritické hlasy na jejich práci. Nicméně z pohledu školské rady nebo obce může být konkurz považován za způsob, jak zhodnotit práci ředitelky či ředitele a přimět je k formulaci nové vize pro směřování školy. Tento nástroj školské rady je velmi silný, ale může být využit pouze v omezeném časovém období.
Klíčové předpoklady pro efektivní práci ve školské radě: Čas, porozumění a spolupráce
Prvním nezbytným předpokladem pro smysluplnou práci ve školské radě je dostatek času. Členství by mělo zahrnovat pravidelnou komunikaci, což znamená věnovat školské radě alespoň půlden až jeden den soustředěné pozornosti měsíčně. Různá vytížení členek a členů mohou vést například k situaci, kdy v šestičlenné radě tři členky či členové budou aktivnější a tři pasivnější. Hlavní práci odvedou aktivnější členky a členové, zatímco finální projednávání probíhá v širším plénu.
Druhým předpokladem je porozumění projednávaným tématům a dokumentům. Rozsah toho, co má školská rada sledovat, je mezioborový a široký, jako je tomu v parlamentu nebo na radnici, i když jde o menší objem dokumentů. Členky a členové musí sledovat školní rozpočet, školní řád, školní vzdělávací program a další oblasti vyžadující orientaci ve školské legislativě, moderní pedagogice, managementu změny, projektovém řízení a efektivní komunikaci. Je nepravděpodobné, že všechny zvolené členky a členové rady budou odbornicemi a odborníky na všechny tyto disciplíny.
Proto je důležité, aby členky i členové rady měli základní kompetence, zejména schopnost naslouchat, přemýšlet a klást otázky. Důležité je také, aby měli přístup k pedagožkám pedagogům a dalším odborníkům, se kterými mohou konzultovat specifické oblasti, ať už uvnitř školy nebo mimo ni.
Školská rada jako neutrální komunikační platforma ve vzdělávání
Jednou z nejvýznamnějších funkcí školské rady je podle Nikoly Křístka tvorba společné platformy pro komunikaci mezi jednotlivými školními aktéry [NK1] , která je relativně nestranná. Rodiče mohou školskou radu kontaktovat s konkrétními problémy, například s hodnocením nebo komunikací, které jsou podle nich v rozporu se školním vzdělávacím programem. Školská rada pak zhodnotí, zda je tento podnět oprávněný a iniciuje dialog mezi všemi dotčenými stranami. Rada může také oslovovat jiné orgány, jako je Orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo Česká školní inspekce.
Na druhou stranu by školská rada nikdy neměla být soudcem ve sporu mezi školou a rodičem. Může zprostředkovat jejich jednání, ale neměla by být arbitrem. Členové rady nemusí mít dostatečné profesní kompetence a v takové situaci by se stali součástí správy školy, což není jejich role.
Jak podporovat vztahy ve školské radě pro efektivní fungování?
Pro efektivní fungování školské rady je klíčové podporovat vztahy ve dvou hlavních oblastech:
Vnitřní kultura a mezilidské vztahy – „měkká složka“
Budování pozitivního klimatu a mezilidských vztahů v radě je zásadní. Toho lze dosáhnout například pravidelnými společnými (výjezdními) akcemi, kde členky a členové rady mají možnost probrat potřebná témata a vzájemně se lépe poznat. Pokud je v týmu někdo, kdo do něj nezapadá, situace se může řešit tak, že specifické úkoly budou vykonávat jen konkrétní členky a členové rady. Například oponenturu školního řádu může provádět část týmu, která poté seznámí ostatní členky a členy s výsledným návrhem. Zbylé členky a členové se následně k návrhu vyjádří.
Společná pravidla – „tvrdá složka“
Hlavní kompetencí školské rady je stanovování pravidel jednání a chování a definování svých cílů. Rada by měla fungovat jako strategický orgán školy s jasným zaměřením na klíčové cíle. Pokud však škola nemá jasně definovanou strategii, může radě chybět směr a může se zabývat méně podstatnými záležitostmi, jako je například přezouvání dětí.
Řešení konfliktů ve školské radě: Důležitost ozdravných mechanismů
Konflikty ve školské radě nejsou nic neobvyklého nebo špatného, je ale důležité mít zavedené ozdravné mechanismy.
Typy konfliktů:
Věcná debata s odlišnými názory
V těchto případech je vhodné přizvat externí facilitátorku nebo facilitátora, kteří nejsou členy školské rady. Členky a členové rady by raději neměli přejímat roli facilitátorky/facilitátora, protože mají mandát a odpovědnost za důkladné projednání věcných záležitostí. Pokud by převzali roli facilitátorky/facilitátora, nemohli by nestranně řešit problém.
Osobní spor
Kompetentní členky a členové rady si většinou dokážou osobní problémy vyřešit sami. Pokud však následkem osobního sporu někdo rezignuje, není to optimální řešení. Dobrá členka či člen školské rady by měli být proaktivní a ne odcházet. Pokud cítí, že nemají vhodné podmínky pro výkon svého mandátu, měli by požádat o expertní podporu. Spor lze poté řešit specializovanými technikami, jako je facilitace s mediačními prvky nebo mediace, což jsou osvědčené techniky řešení sporů na pracovišti. Pokud ve škole působí školní mediátor(ka), může pomoci identifikovat spor a najít cestu k další spolupráci.
Konflikt jako budík: Jak Restorativní škola podporuje pozitivní školní prostředí
Konflikt je jako budík- nikdo ho nemiluje, ale všichni jsme rádi, když zazvoní, protože upozorňuje na přítomnost větší potřeby, které je třeba se věnovat. Pracovnice a pracovníci neziskové organizace Restorativní škola věří, že škola je pozitivním prostorem a snaží se zajistit, aby se v ní všichni cítili dobře a konflikty byly efektivně řešeny.
Organizace nabízí tři základní služby:
Podpora efektivity školských rad
Restorativní škola podporuje a vzdělává členky a členy školských rad s přesvědčením, že každá rada má významný potenciál pro obnovu a řešení náročných situací přímo ve škole. Tímto způsobem spojuje všechny zainteresované strany a podporuje jejich další komunikaci a spolupráci.
Příprava školení facilitátorek a facilitátorů a specializace na školní mediaci
Organizace připravuje externí mediátorky a mediátory, kteří mají zkušenosti například s rodinnou nebo obchodní mediací, aby rozuměli školnímu prostředí a mohli účinně fungovat jako mediátorky a mediátoři ve školách.
Pomoc pracovnicím a pracovníkům škol stát se interními mediátorkami a mediátory
Restorativní škola učí pracovnice a pracovníky škol, aby mohli vykonávat mediační roli přímo ve škole. Zaměstnankyně a zaměstnanci organizace mají také mnohaleté zkušenosti s peer-to-peer mediací ve školách.
Více o organizaci a jejích službách naleznete na webových stránkách organizace (www.restorativniskola.cz), kde mají jednotlivé programy jako Školní mediace, Školské rady a Školní facilitace svou vlastní sekci.
Doporučené webové odkazy:
- Školské rady.CZ | (skolskerady.cz)
- První zasedání školské rady. Školské rady.CZ | (skolskerady.cz)
- Školská rada | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
- Tipy pro angažované rodiče středoškoláků: Jak postupovat v situaci, kdy má školská rada ve škole jen formální charakter? | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)
- Jak zapojit rodiče všech žáků do činnosti školské rady? | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)