Je důležité vidět každého žáka a jeho potřeby

Naše škola, Volgsjö skola, se nachází uprostřed krásné přírody v Laponsku na severu Švédska. Okres Vilhelmina je jedním z 290 švédských okresů. Počtem obyvatel patří k těm nejmenším, ale svou rozlohou je jeden z největších. (Hustota osídlení je 0,8 obyvatel/km2.) V celém okrese žije zhruba 6,5 tisíce obyvatel. Okresní město stejného názvu má pak zhruba 3,4 tisíce obyvatel. Škola, kde učím já, se nachází právě tam. Je rozdělena na předškolní třídy až 6. ročníky, takže je to větší část základní školy. (Švédská základní škola začíná předškolní třídou, která je od podzimu 2018 pro děti povinná a je takovým můstkem mezi mateřskou a základní školou. Dále je rozdělena na 1.–3. ročník – nižší stupeň, 4.–6. ročník – střední stupeň a pak 7.–9.ročník – vyšší stupeň.) Ve škole máme zhruba 400 žáků. Škola je řízena dvěma ředitelkami, jedna zodpovídá za předškolní třídy až 3. ročníky a druhá za 4. až 6. ročníky a speciální školu. V rámci naší školy totiž funguje také speciální škola pro děti z 1.–9. ročníku. Ve vedení je ještě zástupkyně ředitele, která má na starosti zejména předškolní třídy a školní družinu.

Jedna z budov základní školy Volgsjö nazývaná „stará škola“. Budova byla postavena v roce 1918 a dnes je památkově chráněna (Foto: Eva Hansson Böhm)

Ve škole pracuji jako speciální pedagog a jsem členkou wellbeing týmu (elevhälsoteam). Do této skupiny zaměřené na wellbeing našich žáků jsou zahrnuti lidé různých profesí: speciální pedagogové, školní zdravotní sestra a školní lékař, kurátorka (stará o podporu psychosociálního rozvoje žáků) a školní psycholog. Já se věnuji zejména dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Učím především matematikua angličtinu na středním stupni, tedy ve 4. až 6. ročníku. Dále pak organizuji, provádím a vyhodnocuji různé screeningové a diagnostické testy (např. předmětové, ale také třeba ty, které se zaměřují na čtenářské dovednosti). Spolupracuji s učiteli a ostatními členy wellbeing týmu na tom, abychom co nejlépe upravili a přizpůsobili vzdělávací prostředí pro všechny žáky, především pak pro ty se speciálními vzdělávacími potřebami. Ve škole mám ještě takovou speciální roli. Pracuji hodně s dětmi, které mají švédštinu jako druhý jazyk, zajišťuji např. organizaci jazykové podpory těchto žáků při vyučování nebo organizací výuky nepovinného předmětu mateřský jazyk, kterých v naší škole nabízíme hned několik.

Volgsjö skola, školní hřiště (Foto: Eva Hansson Böhm)

Obecně mohu říci, že švédský Úřad pro veřejné zdraví a vláda od samotného počátku zdůrazňovaly, že pandemie může probíhat dlouho, a proto je potřeba přijmout taková opatření, která budou dlouhodobě udržitelná, efektivní a zavedena v pravý čas. Domnívám se, že úřady a vláda průběžně komunikovaly vývoj situace a potřebná opatření promyšleně a srozumitelně. Většina obyvatelstva opatření ve velké míře dodržuje.

Ministerstvo školství má již dlouho strategii, že školy se při eventuálně zhoršující se pandemické situaci musí zavírat jako poslední a otevírat jako první. Je to něco, co opravdu platí. Celospolečenská poptávka je, aby byly školy otevřené, jak to jenom jde. Pokud budeme hovořit o základním školství, kde se pohybuji, tak již vloni na začátku pandemie byl postoj vlády, resp. ministerstva školství takový, že prezenční výuka je nezbytná pro vývoj dětí, nejen kvůli získávání potřebných znalostí, ale i pro jejich psychický, socializačnía v neposlední řadě také jejich tělesný rozvoj. Pro děti, které se nacházejí v různých složitých životních a sociálních situacích, může být právě škola jediným bezpečným místem. Byl tam ale také pragmatický důvod, a to že bylo a je potřeba, aby rodiče dětí pokračovali v práci např. ve zdravotnictvía sociálních službách. Z epidemiologického hlediska též nebylo možné, aby děti doma přes den hlídali starší rodinní příslušníci. Podle mého názoru obecně převládá pohled, že my dospělí a celá společnost musíme dělat všechno pro to, aby děti měly i v současných podmínkách co nejnormálnější život. Nejen aby mohly v co největším rozsahu chodit do školy, ale také aby měly možnost navštěvovat různé volnočasové aktivity. Tento úhel pohledu je patrný také např. ve vyjádřeních ministryně školství nebo ministryně kultury, která má na starosti též otázky sportu.

Tedy základní školy se opravdu snaží po celou dobu pandemie zůstat otevřené. Většina rozhodnutí se v tomto směru odehrává nejen na úrovni krajů, ale především na úrovni okresů a jednotlivých škol. To vše ve spolupráci s krajským infektologem. Švédsko je velká země, a proto je podle mě důležité, aby se školy otevíraly či přecházely na distanční výuku podle toho, jak se vyvíjí situace pravě v jejich blízkosti. Naše škola byla po celou dobu pandemické situace otevřená, kromě dvou dnů před vánočními a dvou dnů před letošními jarními prázdninami, kdy jsme částečně přešli na distanční výuku. Zde je nutné poznamenat, že ministerstvo školství zdůrazňuje, že je během pandemické situace důležité v co největším rozsahu zachovat prezenční výuku pro žáky speciálních škol a pro některé děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Dále mohu říci, že většina žáků (zejména těch trochu starších) má k dispozici ze školy notebook, takže eventuální přechod na online výuku je jednodušší. K tomu přispívá i dobré internetové připojení napříč celým Švédskem. Tímto se vyrovnávají sociální rozdíly a zajišťuje se rovný přístup ke vzdělání.

Po celou dobu pandemie dodržujeme ve škole různá hygienická opatření. Dodržujeme odstup, jak to jen jde. Naše škola je rozmístěna v několika budovách, takže se snažíme co nejméně procházet jinými částmi školy. Výhodou v této situaci je také skutečnost, že všechny budovy mají větší množství východů. Některé třídy také např. obědvají přímo ve svých učebnách. Hudební a tělesná výchova probíhají normálně. Beze změn pokračuje např. výuka plavání. V rámci tělesné výchovy se ale hodně aktivit odehrává venku. Také školní družina pracuje co možná nejvíce venku. Pro učitele a žáky zde obecně není povinnost nosit roušky, respirátory apod. Náš zaměstnavatel i přesto zajistil roušky a ochranné štíty, takže zaměstnanci je, pokud chtějí, mohou využívat. Snažíme se setkávat v co nejmenším rozsahu, pokud možno jen v rámci svého pracovního týmu, ale i to minimálně. (Příkladem takového pracovního týmu jsou učitelé, popř. asistenti jednoho ročníku nebo wellbeing tým.) Téměř všechna setkání mezi námi pedagogy či kontakt s rodiči probíhá digitální formou.

Myslím, že velkou roli v celé pandemické situaci hraje také to, že pokud se u kohokoli projeví sebemenší příznak, zůstane doma. Pokud si něčeho všimneme během dne u dětí ve škole, okamžitě voláme rodičům, aby si své dítě vyzvedli. (Dle platných doporučení se pak dítě nebo zaměstnanec vrací do školy až poté, co je 48 hodin bez příznaků nějaké nemoci.) Podle mě i výše nemocenské či jiné náhrady ušlého příjmu, pozitivně ovlivňují to, že lidé s příznaky skutečně zůstávají doma a že rodiče neposílají do školy děti, které by mohly být nemocné.

Protože pandemie již probíhá mnoho měsíců a situace se různě mění, přizpůsobují se tomu i opatření. Teď aktuálně, pokud má někdo z rodiny nějaký symptom a otestuje se, musí i ostatní členové rodiny zůstat doma, dokud nepřijde výsledek. Pokud je výsledek pozitivní, musí být celá rodina v karanténě. Probíhá též trasování. K testování se používají PCR samotesty a celý proces probíhá co možná nejvíce bezkontaktně. Škola jakožto vzdělávací instituce žádná testování sama neprovádí.

Pokud se jedná o očkování proti COVID-19, tak učitelé jako profesní skupina nebyli upřednostněni. Ve švédské vakcinační strategii je hlavním kritériem především věk. Nutno dodat, že k otázce očkování učitelů probíhaly diskuse jak v mediích, kde zaznívaly názory odborné, vyjadřovaly se politické strany a učitelské odbory, tak i mezi veřejností.

Švédská škola má odpovědnost za to, aby žáci dosáhli stanovených vzdělávacích cílů. Pedagogové mají usilovat o to, aby těchto cílů dosáhly všechny děti. Pokud to ale není možné, tak aby se rozvíjely do maxima svých možností. Cílem vzdělávání je vychovat demokraticky smýšlejícího tvořivého občana. Švédským školstvím se prolíná důraz na etické a demokratické principy, lidská práva a potlačování jakýchkoliv forem diskriminace.

Přístup učitelů je, že respektují individuální potřeby žáků a podle toho se snaží nastavit jejich vzdělávání, zohlednit vzdělávací potřeby jednotlivých dětí. Učitel se snaží „vidět“ každého žáka a jeho potřeby. Děti mají například různé materiály na čtení, které jsou rozfázovány, podle toho, jak jsou dovední čtenáři. Je to jedna knížka ve třech verzích, která má stejnou dějovou linku, ale je uzpůsobena na různé čtenářské úrovně. Dle potřeb dětí se mohou lišit i různé materiály a učebnice matematiky a jiných předmětů, které učitel používá v rámci jedné hodiny. Dalším příkladem může být používání různých speciálních pomůcek, vizualizace, přizpůsobení pracovního prostředí a struktury každé hodiny pro děti s vývojovou afázií, ADHD nebo s poruchami autistického spektra. V případě potřeby také zajištění speciálně pedagogické podpory. Dále též mnohostranná podpora dětí, které mají švédštinu jako druhý jazyk.

V naší škole také vnímám velkou spolupráci pedagogů jak v rámci každého pracovního týmu, tak při různých příležitostech v rámci celé školy. Pedagogové jsou tady opravdu zvyklí pracovat hodně v týmu.

Usiluje se také o dobrou spolupráci a vztahy mezi školoua rodinou. Je však důležité zdůraznit, že těžiště žákovy práce je ve škole během vyučování. Všechny děti nemají doma dostatečnou podporu (např. rodiče některých dětí nemají žádnou či jen částečnou znalost švédštiny) a tím může docházet ke znevýhodnění. Kompenzovat sociální i další rozdíly, je proto velkou a zásadní úlohou školy. To podporuje také to, že škola ve Švédsku je pro žáky opravdu zdarma, to se týká všech pomůcek, učebnic, sešitů, ale i třeba výletů apod. Ano, možná se z ekonomických důvodů organizují zejména aktivity především v blízkosti školy, ale na druhou stranu pořád je co objevovat i v místech, která jsou na dosah ruky. Také školní obědy jsou pro švédské školáky zdarma, neboť je důležité, aby si osvojili zdravé stravovací návyky.

Jako speciální pedagog mám při své práci velké množství svobody, ale samozřejmě se předpokládá, že za to nesu velkou odpovědnost. Náplň toho, co budu dělat, si můžu do velké míry určovat sama. Jedná se o podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, a to na organizační úrovni v rámci celé školy (např. práce se strukturou vyučování), skupinové (např. uzpůsobení pracovního prostředí ve třídě) nebo úrovni individuální, kdy vyučuji jak skupinky, tak někdy i jednotlivé děti. Hodně spolupracuji se všemi ve wellbeing týmu a s třídními učiteli. Společně hledáme cesty, jak našim žákům co nejvíce pomoci. Snažíme se spolupracovat na tom, aby se každé dítě mohlo vědomostně a socializačně rozvíjet, jak je to jen možné. Vzhledem k tomu, že mojí specializací v naší škole je také podpora vícejazyčných dětí, musím říci, že celkově je moje práce velmi rozmanitá.

V naší škole spolupracují učitelé nejvíce v rámci jednotlivých pracovních týmů. Jedná se o plánování náplně výuky, projektů, různých aktivit atd. Pokud má dítě v jejich třídě nějaké vzdělávací problémy, tak spolupracují na tom, jak mu pomoci. Pokud potřeba přetrvává, kontaktují náš wellbeing tým. My pak na základě pedagogického mapování situace, pozorování nebo rozhovorů s učiteli apod. navrhujemea společně realizujeme speciálně pedagogickou podporu. Je-li potřeba, spolupracujeme také s kurátorkou, školní zdravotní sestrou a psychologem. Je to velmi provázaná spolupráce.

V naší škole organizujeme různé celoškolní projekty. Zrovna nedávno to byl „Týden s matematikou“. Dalšími společnými aktivitami může být spolupráce učitelů z různých ročníků kolem určitého předmětu nebo pedagogického tématu. Toto se v podstatě prolíná i s dalším vzděláváním učitelů v rámci celé organizace. Je to možnost, jak čerpat nové impulsy zvenčí, ale také se učit a inspirovat od sebe navzájem. Na tuto práci je každý týden vyčleněn pevně stanovený čas.

My jako wellbeing tým máme velmi úzkou spolupráci jak mezi sebou a s ostatními pedagogy ve škole, tak také s různými podpůrnými organizacemi typu pedagogicko-psychologické poradny nebo s logopedem, popřípadě různými externími speciálně pedagogickými institucemi apod.

Domnívám se, že na wellbeingu dětí se podílejí jak všichni zaměstnanci školy, tak také děti samotné. Vždyť dobrá atmosféra, dobré vztahy mezi učiteli a žáky, vhodné pracovní prostředí, vzájemný respekt a pocit bezpečí jsou jedny z důležitých předpokladů, aby se děti mohly ve škole vzdělávata cítily se dobře. Je důležité, aby byli všichni ztotožněni s tím, že jsou součástí každodenního dění ve škole a mohou jej sami také ovlivňovat, např. během každoročního dialogu o školních pravidlech. Každé pololetí, kdy má třídní učitel rozhovor s žákem a jeho rodiči, jsou jeho důležitou součástí právě otázky, jak se dítě cítí ve škole, a pokud je potřeba, co můžeme společně udělat pro zlepšení situace. Dobrým příkladem podpory sounáležitosti dětí z různých ročníků je (za normální situace) např. organizace různých celoškolních aktivit.

V naší škole máme také tzv. tým bezpečí. Jsou to dvě kolegyně, které se zabývají např. řešením případných větších konfliktů mezi dětmi (mohou nastat třeba venku o přestávkách) nebo v horším případě, pokud by se jednalo o šikanu. Samozřejmě že jsou v kontaktu s učiteli a kurátorkou a dle potřeby také s vedením školy. Tyto kolegyně pracují ale hodně proaktivně – pomáhají dětem hledat strategie, jak eventuálním konfliktním situacím předcházet, zapojují se také do vyučování, když je téma spojené právě s tímto okruhem otázek.

K tomu, aby se děti cítily dobře přispívá svým dílem též wellbeing tým. Ten musí mít ze zákona každá škola. Tím, že je tým složen z různých profesí, je zajištěna speciálně pedagogická, psychosociální, zdravotní a psychologická odbornost přímo ve škole. Jako wellbeing tým známe dobře prostředí školy, žáky, učitele a rodiče. Kontinuálně spolupracujemea máme dobrou komunikaci s vedením školy. Zde je také nutné zdůraznit, že úkolem wellbeing týmu je (také podle školského zákona) pracovat především preventivně a proaktivně. Tedy snažit se včasnými kroky předcházet eventuálním problematickým a komplikovaným situacím, do kterých se mohou ve škole děti dostat.

Myslím, že k tomu, aby se děti v naší škole cítily dobře, přispívá v neposlední řadě také blízkost přírody, možnost být hodně venku např. všechny přestávky tráví děti na školním hřišti nebo parku před školou, během tělesné výchovy mohou děti v zimě v blízkosti školy jezdit na běžkách nebo bruslit.

Ráda bych také uvedla, že naprostá většina dětí, které zde potkávám, se těší do školy. V naší oblasti je to ještě umocněno faktem, že tato část Švédska je velmi řídce obydlena. Škola je tak doslova a do písmene místem vzájemného setkávání.

Wellbeing učitelů bych osobně v první řadě spojila s dobrými pracovními podmínkami, klimatem a mezilidskými vztahy. Otázka dobrého pracovního prostředí a podmínek k práci se považuje ve Švédsku za velmi důležitou. Ze zákona nese za vhodné pracovní prostředí odpovědnost zaměstnavatel. V této oblasti pomáhá zaměstnavatelům tzv. firemní péče o zdraví. Jejich pracovníci, např. lékař nebo psycholog, se zaměřují na podporu zdraví a zdravého pracovního prostředí souvisejícího s prací v organizacích a ve firmách. Pracují jak na organizační, tak na individuální úrovni. Důležitou roli v oblasti otázek a dialogu o pracovním prostředí hrají ve Švédsku též odbory.

V naší škole pracujeme všichni pedagogové s otázkami spojenými s pracovním prostředím, např. se školním plánem proti diskriminaci a šikaně, průběžně během celého školního roku. Snažíme se identifikovat různé situace či jevya navrhujeme možnosti řešení, kdo za ně bude odpovědný (např. pedagogové nebo žáci) a kdy proběhnou. Nemusí to být však jen negativní jevy, které je třeba napravit. Je mnoho pozitivních aktivit, které je potřeba podporovat a zachovat právě pro podporu dobré atmosféry ve škole.

Jednou ročně má každý zaměstnanec školy rozhovor s ředitelem školy. Je to prostor pro zhodnocení dosavadní práce, dialogu o pracovním vytížení, ergonomických či jiných podmínkách k práci, úvahách o budoucích pracovních úkolech, případném dalším vzdělávání atd. Každý rok také vyplňujeme formulář o tom, jak velký úvazek chceme mít v příštím roce, plánujeme-li nějaké studium atd. Toto je pak podkladem pro vedení školy při plánovaní budoucího školního roku. Vedení se snaží vyjít vstříc nebo hledá pro obě strany kompromis. Ředitelům jde o to, aby se zaměstnancům dařilo dobře.

Dobrým příkladem podpory wellbeingu učitelů je též možnost v rámci pracovní doby věnovat jednu hodinu týdně nějaké pohybové aktivitě.