Jak by mělo formativní hodnocení vypadat, se dočtete v celé řadě knih. Jak ale skutečně vypadá, žité v realitě konkrétní školy, se dozvíte málokde. Otvíráme tedy bránu Labyrinthu a rádi Vám uděláme průvodce.
V Labyrinthu hodnotíme formativně, sumativně a bez známek. Využíváme slovní hodnocení, učitelé se scházejí na ročníkových schůzkách, pracují s měsíčními plány… Mohli bychom vytvořit dojem zázračné školy, kde se všechno daří. Můžeme zatajit přešlapy, slepé uličky i tu spoustu energie a času, kterou vkládáme do toho, abychom se posouvali vpřed. Když říkáme „hodnotíme formativně“, neznamená to, že jsme mistři v oboru. Znamená to, že nám formativní hodnocení dává smysl, že se snažíme zavádět některé formativní prvky do hodin, učíme se říkat si o pomoc, nabízet si podporu nebo hledat inspiraci u druhých. a také to znamená, že jsme na cestě a každou chvíli i na rozcestí.
Jana Kratochvílová z PdF MU, od níž dlouhodobě čerpáme inspiraci, zmiňuje úryvek z knihy Alenka v říši divů. alenka v ní stojí na rozcestí a ptá se kočky Šklíby, kterou cestou se má vydat. „Záleží na tom, kam se chceš dostat,“ odpoví jí kočka. „To je mi jedno, kam,“ řekne alenka. „Pak je jedno, kudy půjdeš…“ Jak to souvisí s formativním hodnocením? Všechno totiž začíná u cílů. I proto je plánování jedním z našich základních principů. Potřebujeme vědět, kam jdeme, abychom mohli přemýšlet, jak se tam dostaneme.
Labyrinth letos slaví 5. výročí a už má za sebou spoustu změn. Začínali jsme s týdenními plány, které přinášely souhrn učiva a tři cíle pro každého žáka – podpůrný, rozvojový a osobní. Přibývalo tříd, žáků i zkušeností a s nimi i potřeba shrnout, co přináší užitek a co bude dobré opustit. Reflexe se stala dalším principem, na němž stavíme svůj posun vpřed.
Na 2. stupni dnes plánujeme v dvouměsíčních cyklech, na 1. stupni používáme plány měsíční. Děti je dostávají v online podobě na začátku hodnoticího období. Nový plán společně tvoříme v rámci pravidelného sdílení učitelů v ročníku. Vycházíme z ŠVP, komentovaných plánů z minulých let a reflexe aktuálního měsíce. Jak děti zvládly naplnit cíle v současném období? Čemu je třeba se ještě věnovat? Jak to souvisí s tématy, která nás čekají? Měsíční plán obsahuje výukové cíle ke každému předmětu.
Zůstali jsme u tria rozvojový, podpůrný, osobní cíl a pracujeme i s cíli kompetenčními. Tam, kde má třídní učitel většinu úvazku ve své třídě, se nám to zatím daří lépe než ve třídách, kde se střídá více učitelů. I na tom ale pracujeme. Nápady pro systém hodnocení hledáme v zahraničí i u nás. Inspiruje nás tým ZŠ Kunratice, ssZŠ Litvínov, ZŠ a MŠ Chraštice nebo Jiřka hrbáčová ze ZŠ háj ve slezsku. Sdílení je dalším ze základních principů, na nichž stavíme vlastní učení.
Měsíční plán nám pomáhá formulovat cíle jednotlivých hodin a výstupy daného období promýšlet s předstihem. My, děti i rodiče tak máme jasně dáno, kam máme dojít a kolik na to máme času. Dalšího brouka do hlavy nám nasadila hanka Košťálová a kolegové z projektu Pomáháme školám k úspěchu, a to otázkou „Jak poznáme, v jaké kvalitě KAŽDÝ ŽÁK v naší třídě stanovený cíl splnil?“. Když plánujeme hodiny, pomáhá nám zajišťovat to, čemu se říká zdroje důkazů o učení. Využíváme k tomu pozorovací archy, propustky, bílé mazací tabulky nebo pracovní listy a pátráme v nich, kde naši žáci na své cestě k cíli právě jsou, abychom na to mohli reagovat.
Responzivita je dalším principem, kterým se snažíme řídit. a víme, že abychom mohli jít skutečně do hloubky, bude nás to stát ještě hodně práce. Díky průběžnému sbírání důkazů si vedeme poznámky, jež nám pomáhají vyhodnocovat pokrok žáků v čase. Nejméně třikrát měsíčně se vracíme k měsíčnímu plánu, kam jednou ze sady čtyř dohodnutých barev a slovním komentářem zaznamenáváme, jak se žákům daří cíle plnit. Do komentářů shrnujeme, na čem mají ještě zapracovat, díky online formě v nich děti nacházejí i odkazy na další
trénování nebo link k úkolům, které je třeba vylepšit či dopracovat. Ta nejrychlejší průběžná zpětná vazba se ale odehrává přímo v hodinách, krátké komentáře také připojujeme k některým výstupům. Během měsíce zajišťujeme „tréninkové pole“ – bezpečný prostor, kde je v pořádku dělat chyby, protože se JEŠTĚ UČíME. Na konci období pak měsíční plán zavíráme sumativně, a pokud cíl nepřevádíme do dalšího měsíce, slouží nám výsledný záznam jako podklad pro závěrečné hodnocení na vysvědčení.
Čím jsou děti starší, tím zásadněji se na celém procesu hodnocení samy podílejí. Začínáme hned v 1. ročníku, kde pracujeme s pěti razítky, zastupujícími „rytířské ctnosti“ – vědomosti, umění, rychlost, spolupráci a odvahu. Od prvních školních dní se děti učí oceňovat sebe i své spolužáky za to, co se jim během dne vydařilo. Razítka ve školním diáři děti časem doplňují i komentářem, ve vyšších ročnících je opouštíme, vrstevnické hodnocení a sebehodnocení ale rozvíjíme dál, s oporou o cíle i kritéria očekávané kvality.
Psali jsme, že není naším cílem vytvořit iluzi dokonalé školy. Realita mívá k dokonalosti daleko a to, co může na papíře vypadat jako honosná rychlodráha, se optikou běžných dní někdy mění na polňačku po dešti. Občas je to těžké. Docházejí síly a čas je proti nám. Naše vedení ale vytváří prostor k tomu, aby k dalším žitým principům patřila i podpora. Nabízíme si ji navzájem, ať už jsme na svých cestách k formativnímu hodnocení kdekoliv. Nejsme totiž sami. ani na tom rozcestí…
Zdroj: Pro speciální přílohu Učitelského měsíčníku věnovanou formativnímu hodnocení Pavlína Loňková a Petr Mihalco