Nárok zaměstnance na vyšetření nebo ošetření – základní pravidlo
Základní pravidlo, kterým se řídí nárok zaměstnance na vyšetření nebo ošetření, je stanoveno zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, a nařízením vládyč. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.Podle § 199 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění, ve spojení s nařízením vlády č. 590/2006 Sb. je vyšetření nebo ošetření „jinou důležitou osobní překážkou v práci“.
Jestliže zaměstnanec nemůže pro jinou důležitou osobní překážku v práci týkající se jeho osoby konat práci, je zaměstnavatel povinen mu poskytnout
- pracovní volno nejméně v rozsahu, který stanoví nařízení vlády č. 590/2006 Sb.
- v případech stanovených nařízením vlády č. 590/2006 Sb. náhradu mzdy nebo platu.
Povinnost zaměstnance v souvislosti s poskytnutím pracovního volna
Jak stanoví § 206 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění, pokud je překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna, jinak ho o překážce a o předpokládané době jejího trvání uvědomí bez zbytečného průtahu.
Současně podle § 206 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění, platí, že je zaměstnanec povinen překážku v práci zaměstnavateli prokázat. Ke splnění této povinnosti (tj. povinnosti prokázat překážku v práci) jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost. K osobám, které jsou povinny poskytovat součinnost, patří i ošetřující lékař.
Z dotazu je zřejmé, že zaměstnancům je jejich překážka v práci (z důvodu vyšetření nebo ošetření) předem známa. Jednoznačné nastavení pravidel návštěv lékaře z důvodu vyšetření nebo ošetření v tomto případě vyžaduje následující:
- zaměstnavatel důsledně trvá na tom, aby zaměstnanci v případě předem známé nepřítomnosti z důvodu vyšetření nebo ošetření včas požádali o poskytnutí pracovního volna,
- k prokázání existence překážky v práci zaměstnavatel (potažmo zaměstnanec) používá "propustky", jejichž obsah zaměstnavatel stanoví tak, aby se dozvěděl všechny potřebné údaje, zejména
- ordinační hodiny lékaře
- dobu vlastního vyšetření nebo ošetření.
Upozorňuji, že součinnost při prokazování existence překážky v práci poskytuje ošetřující lékař zaměstnanci, nikoli zaměstnavateli.
Poskytnutí pracovního volna na vyšetření nebo ošetření
Podle bodu 1 přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb., v platném znění, platí:
a) Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout (dále jen „nejbližší zdravotnické zařízení“), pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.
b) Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).
Právní předpisy neomezují nárok na vyšetření nebo ošetření limitem počtu vyšetření nebo ošetření ani dobou, na kterou zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje pracovní volno. Proto ani zaměstnavatel nemůže určit např. maximální dobu, která připadá na vyšetření nebo ošetření zaměstnance v jednom dni. Jak je zřejmé z nařízení vlády č. 590/2006 Sb., zaměstnavatel poskytuje pracovní volno na „nezbytně nutnou dobu“, tj. musí určit nezbytně nutnou dobu vždy v každém jednotlivém případu vyšetření nebo ošetření zaměstnance. Přitom je nutné upozornit, že do doby trvání této překážky v práci se započítává doba cesty do zdravotnického zařízení, vlastní vyšetření a ošetření a cesta zpět.
Zdravotnické zařízení, které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance
V nařízení vlády č. 590/2006 Sb. se vyčleňuje „nejbližší zdravotnické zařízení“ a „jiné než nejbližší zdravotnické zařízení“.
Vzdálenost zdravotnického zařízení od místa bydliště nebo pracoviště zaměstnance má vliv na skutečnost, v jakém rozsahu je zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy nebo platu. Důvod spočívá v tom, že vzdálenost zdravotnického zařízení od místa bydliště nebo pracoviště zaměstnance je jedním z definičních znaků „nejbližšího zdravotnického pracoviště“.
Pokud bylo vyšetření nebo ošetření poskytnuto v „nejbližším zdravotnickém zařízení“ a vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu, pak zaměstnavatel zaměstnanci poskytne pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu.
Jestliže ošetření nebo vyšetření bylo poskytnuto v jiném než „nejbližším zdravotnickém zařízení“, pak zaměstnavatel poskytne zaměstnanci pracovní volno na nezbytně nutnou dobu. Náhrada mzdy/platu však přísluší nejvýše za dobu, která odpovídá nezbytně nutné době v případě vyšetření nebo ošetření v nejbližším zdravotnickém zařízení.
Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník PhDr. Mgr. Monika Puškinová, Ph.D.
