Víte, kdo jsou to ledňáčci? „No samozřejmě,“ řekne učitel přírodopisu, „přece pestře zbarvený ptáci rodu srostloprstých.“ „Chachacha, jistě,“ zasměje se (nejen) tělocvikář.
„Co tu tahle otázka dělá?“ zdvihne zmateně obočí vážený čtenář Učitelského měsíčníku.Nebojte se, nenajdete zde žádný ornitologický výklad. Termín „ledňáček“ se posměšně používá pro lednové návštěvníky fitness center. Návštěvníky, které na toto místo utrpení dovedlo lednové předsevzetí a které s příchodem prvního února už nikdy nikdo neviděl.
Výkladů, proč ledňáčci vznikají (a především proč zanikají), je mnoho. Pokud se podíváme na učitele, celá věc se nám ještě dvojnásobně zkomplikuje. Učitel přeci začíná rok dvakrát – jednou ten kalendářní, jednou školní. Má tedy minimálně dvě možnosti dát si nějaké skvělé předsevzetí a následně „zledňáčkovatět“.
Taky jste si některá dali? A dařilo se vám?
Každý učitel dobře ví, že abychom něčeho dosáhli, musíme si správně stanovit cíl. Čtenář Učitelského měsíčníku jistě zná mnoho poučení o tom, jaké mají být cíle. Jednou z možností, která se nabízí, je využití pravidla SMART – zde konkrétně Achievable (dosažitelný).
Pokud je moje předsevzetí stát se učitelem zběhlým ve formativních hodnoceních, nebude pro mě asi ideální cíl, abych během ledna přečetl v originále Dylana Wiliamaa následně (stále v lednu) vše aplikoval do výuky. S největší pravděpodobností se mi to nepodaří a mé předsevzetí odletí jak ledňáček s rybou v zobáku.
Hezkým cílem by ale mohlo být alespoň si přečíst přílohu Učitelského měsíčníku věnovanou formativnímu hodnocení a vyzkoušet během ledna ve třídě jednu techniku.
Další pomůckou k úspěchu může být, když o svém předsevzetí někomu řeknu – například kolegovi v kabinetě. Co třeba předsevzetí, že navštívim v lednu minimálně jednu hodinu dalšího učitele a také nabídnu ostatním hospitaci u sebe? K naplnění předsevzetí mám rázem spolupachatele.
Ostatně, když jsme u těch spolupachatelů, proč z toho neudělat společnou aktivitu s žáky? Společně si sepíšeme svá předsevzetí, kterých chceme dosáhnout, uschováme a následně po uplynutí vytyčené doby vyhodnotíme (dobrovolně, kdo bude chtít sdílet). Díky tomu třeba zjistíme (zkušenost autora), že si žáci sami uvědomují potřebu redukovat svou aktivitu na mobilu, a žáci zase, že ani učitel (ó, hrůzo!) nedokáže vždycky naplnit to, co si předsevzal.
Ať už si letos dáme jakékoliv předsevzetí, pamatujme na to, že se vyplatí i přes případné počáteční neúspěchy pokračovat a začínat znovu. Ostatně, jak říká Batman: „Proč padáme? Abychom znovu vstali.“
Tak ať vstáváme v novém roce věrni nějakému hezkému předsevzetí a nestaneme se ledňáčky!
Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník Daniel Pražák.