Jak už sám název napovídá, asistent pedagoga jako pedagogický pracovník podle zákona o pedagogických pracovnících (zákon č. 563/2004 Sb., § 20) existuje ve více druzích. Jde o stav velmi podobný stavu individuálního vzdělávacího plánu, o jehož dvou druzích jsem už psala v minulosti 1) . Každý ze dvou druhů individuálního vzdělávacího plánu slouží úplně jinému účelu a má své vlastní procesy, a proto se nedají vzájemně zaměňovat. Stejně je tomu i v případě několika druhů asistenta pedagoga. Ve školství se vyskytují i další profese, které nesou ve svém názvu označení „asistent“. S jistotou je možné říci, že tyto další asistující profese nemají mnohdy s profesí asistent pedagoga společného příliš či jen pramálo. Jen v tom každodenním shonu není prostor si uvědomit, co má vlastně ten který asistent na práci a o který druh asistenta pedagoga či jiného asistenta vlastně jde.
Pro koho je asistent pedagoga? Pro učitele? Pro děti?
- asistent pedagoga obecný (§ 20 zákona o pedagogických pracovnících),
- asistent pedagoga jako podpůrné opatření [§ 16 odst. 2 písm. g) školského zákona],
- asistent pedagoga pro třídu (§ 18 vyhlášky č. 27/2016 Sb.).
1. Asistent pedagoga obecný
2. Asistent pedagoga jako podpůrné opatření
3. Asistent pedagoga pro třídu
|
druh pedagogické asistence / pracovní aspekty
|
obecný asistent pedagoga
|
asistent pedagoga – podpůrné opatření
|
asistent pedagoga pro třídu
|
další pedagogické asistence
|
|
status pedagogického pracovníka
|
Ano zákon č. 563/2004 Sb. |
Ano zákon č. 563/2004 Sb. vyhláška č. 27/2016 Sb.
|
Ano zákon č. 563/2004 Sb. vyhláška č. 27/2016 Sb.
|
podle důvodu existence zákon č. 563/2004 Sb. projekty, rozvojové programy |
|
důvod existence |
podpora vzdělávání obecně
|
nárok konkrétních dětí
|
podpora vzdělávání ve třídách s vyšším počtem dětí se SVP
|
ad hoc účel
|
|
Doba existence |
od 1. 1. 2004 dosud (do 31. 8. 2018 i jako nenárokové PO) zákon č. 563/2004 Sb. |
od 1. 9. 2016 dosud
zákon č. 563/2004 Sb., vyhláška č. 27/2016 Sb. |
1. 9. 2016 – 31. 12. 2019
zákon č. 563/2004 Sb., vyhláška č. 27/2016 Sb. |
v závislosti na trvání poskytování dotace
projekty / rozvojové programy |
|
odměna za práci |
4. až 9. PT nařízení vlády č. 341/2017 Sb |
5. a 8. PT nařízení vlády č. 341/2017 Sb., vyhláška č. 27/2016 Sb. |
8. PT nařízení vlády č. 341/2017 Sb., rozvojový program |
4. až 9. PT / jiné
nařízení vlády č. 341/2017 Sb. |
|
PPČ/NPČ |
50–90 % PPČ nařízení vlády č. 75/2005 Sb. |
90 % PPČ vyhláška č. 27/2016 Sb |
50–90 % PPČ nařízení vlády č. 75/2005 Sb. |
50–90 % PPČ / –
nařízení vlády č. 75/2005 Sb. / – |
|
náplň práce |
pedagogická, výchovná nařízení vlády č. 222/2010 Sb.
nařízení vlády č. 222/2010 Sb. |
pedagogická, výchovná a podle SVP dětí
nařízení vlády č. 222/2010 Sb., doporučení ŠPZ |
pedagogická a podle SVP dětí nařízení vlády č. 222/2010 Sb., doporučení ŠPZ |
pedagogická podle účelu / podle účelu
nařízení vlády č. 222/2010 Sb. |
Základní principy řízení o povolení nebo ukončení domácího vzdělávání
Doporučení k domácímu vzdělávání toliko konstatuje, že povolení domácího vzdělávání je správní řízení, protože tento postup za správní řízení označuje školský zákon [viz § 165 odst. 2, písm. k)]. Pouhý odkaz na právní předpis však není dostačující, protože i tato formální stránka musí mít konkrétní obsah. Tím je právo dítěte na vzdělání, kterému odpovídá povinnost rodičů zajistit plnění povinné školní docházky v obecnější rovině, tedy nejen ve smyslu zajištění fyzické přítomnosti dítěte ve vyučování. Podstatou toho, proč jde o správní řízení, tak není formální označení tohoto postupu ve školském zákoně, ale skutečnost, že ředitel školy rozhoduje o právu dítěte. S ohledem na právní systém jako celek je tak nezbytné, aby ten, kdo rozhoduje, měl pro své rozhodování daná „pravidla hry“, a ten, o jehož právech se rozhoduje, věděl, co vše správní orgán k rozhodnutí potřebuje, z čeho bude vycházet a co může dělat, pokud se správním rozhodnutím správního orgánu nesouhlasí.
Bez ohledu na to, zda jde právě o školskou agendu či nikoli, jsou pro všechny správní orgány daná následující obecná pravidla:
- řízení smí být zahájeno pouze způsobem, který zná správní řád nebo ten zákon, který obsahuje specifická pravidla pro konkrétní druh správního řízení, v tomto případě školský zákon,
- správní orgán vychází pouze z těch informací, které mu určuje zákon,
- veškeré „důkazy“ hodnotí z objektivního hlediska, nikoli podle svého osobního (subjektivního) názoru a
- vede správní řízení maximálně efektivně, jak časově tak obsahově.
Všechna tato pravidla jsou povinni ředitelé škol naplňovat při každém správním řízení, nejen v případě řízení o povolení nebo o ukončení domácího vzdělávání.
Školský zákon stanoví jako způsob zahájení řízení o povolení domácího vzdělávání pouze podání žádosti zákonných zástupců řediteli školy (§ 41 odst. 1). To znamená, že žádost o domácí vzdělávání nemůže podat nikdo, kdo není v postavení rodiče. Současně není možné, aby ředitel školy zahájil řízení o povolení domácího vzdělávání z jiného podnětu, např. na základě lékařského vyjádření či podnětu školského poradenského zařízení (dále jen „ŠPZ“). V praxi se objevují případy, kdy se ŠPZ vyjádří při posuzování odlišných vzdělávacích potřeb pro vzdělávání dítěte mimo jakýkoli kolektiv. Ředitel školy pak považuje toto vyjádření za podpůrné opatření, které má škola dítěti poskytnout. To, že rodiče s domácím vzděláváním nesouhlasí už jen proto, že nemají reálně jinou možnost, jak zajistit plnění povinné školní docházky, ředitel školy nezohledňuje (k tomu dále viz důvody k domácímu vzdělávání).
V rámci celého správního procesu povolování domácího vzdělávání je na řediteli školy, zda bude trvat na osobním projednání s rodiči ještě před podáním žádosti o domácí vzdělávání, zda zvolí ústní projednání žádosti, bude vždy nebo podle situace jednotlivých dětí realizovat oboje, nebo mu budou postačovat informace uvedené v žádosti a nebude přistupovat k žádné formě ústního projednání. Ve všech případech je povinen se při vlastním rozhodování o žádosti držet informací a jejich rozsahu tak, jak je stanovuje školský zákon a jak je následně uvedeno u jednotlivých náležitostí žádosti. Pokud by ředitel školy hodnotil žádost nad uvedené limity, může být toto překročení zákonných limitů předmětem odvolání z důvodu nedodržení školského zákona. To se vztahuje i na důvody k ukončení domácího vzdělávání.
K podmínkám pro povolení domácího vzdělávání
Náležitosti žádosti je možné rozdělit na formální a věcné. Pro všechny náležitosti žádosti o domácí vzdělávání platí, že pokud nejsou přiloženy, má si je ředitel vyžádat a určit lhůtu, dokdy je potřeba vše doplnit. Pokud rodiče ve lhůtě, kterou určí škola, tyto dokumenty nedodají, nezbývá řediteli školy, než žádost o domácí vzdělávání zamítnout z důvodů nesplnění formálních náležitostí žádosti. Rodiče se mohou odvolat, ale právě proto, že jde o formální požadavek, který určuje zákon, je šance na úspěch odvolání se mizivá. Praktičtější je podat novou žádost, která bude mít všechny formální zákonné náležitosti.
Mezi formální náležitosti žádosti patří:
- identifikace dítěte,
- doba domácího vzdělávání,
- doklad o dosaženém stupni vzdělání vzdělavatele dítěte a
- vyjádření ŠPZ.
K identifikaci dítěte
Dítě má být identifikováno všemi jmény a příjmeními, rodným číslem a adresou trvalého pobytu či pobytu. Dítě-cizinec nemusí mít rodné číslo přiděleno. Co se týče pobytu, dítě-občan ČR musí být přihlášeno jen k trvalému pobytu, protože u státních občanů ČR zákon o evidenci obyvatel (č. 133/2000 Sb.) jiný pobyt nezná. V případě dětí-cizinců jde buď o pobyt, nebo o trvalý pobyt podle zákona o pobytu cizinců (č. 326/1999 Sb.) nebo podle zákona o azylu (č. 325/1999 Sb.). Druh pobytu dítěte-cizince, které v ČR žije a není zde jako turista, nemá vliv na jeho práva a povinnosti při vzdělávání.
K době trvání domácího vzdělávání
Zatímco školský zákon pouze říká, že žádost obsahuje uvedení „období, ročníku, případně pololetí“ [§ 41 odst. 2 písm. b)], Doporučení k domácímu vzdělávání obsahuje jako minimální vhodnou dobu jedno pololetí. K takovému doporučovanému omezení neexistuje žádný zákonný důvod a nelze za něj považovat ani požadavek školského zákona na přezkoušení dítěte „za každé pololetí“ (§ 41 odst. 5), protože z tohoto nelze žádným způsobem vyvodit, že minimální délka domácího vzdělávání má být jedno (nebo celé) pololetí.
Proto je naprosto v souladu se školským zákonem, pokud rodiče v žádosti uvedou právě takovou dobu, kterou pro domácí vzdělávání dítěte považují za potřebnou nebo vhodnou oni, nikoli Doporučení k domácímu vzdělávání. Skutečnost, že rodiče žádají o domácí vzdělávání po dobu kratší než jedno pololetí, nemůže, a ani nesmí být důvodem k nepovolení domácího vzdělávání. Nicméně délka trvání domácího vzdělávání může být předmětem dalšího jednání mezi ředitelem školy a rodiči.
K dokladu o dosaženém vzdělání (budoucího) vzdělavatele
Jde o další formální náležitost žádosti, kdy ředitel školy pouze zkontroluje, že má vzdělavatel dítěte ukončeno minimálně středoškolské (pro 1. stupeň) nebo vysokoškolské vzdělání (pro 2. stupeň). Ředitel školy není oprávněn k žádnému hodnocení druhu vzdělání či školy, na které vzdělavatel vzdělání získal. Řediteli školy také nepřísluší hodnotit osobu vzdělavatele, ať už jde o rodiče, nebo další osoby. Druh školy vzdělavatele, konkrétní škola, nebo dokonce osoba vzdělavatele nejsou ze zákona náležitosti, které má ředitel při rozhodování o žádosti hodnotit. Nemohou proto být důvodem pro zamítnutí žádosti.
Naopak, co se týče dokumentů o dosaženém vzdělání, ředitel školy může preferovat buď přiložení kopie s tím, že mu bude následně předložen ke zkontrolování i originál dokumentu, nebo může preferovat přiložení ověřené kopie. V tomto případě není potřebné už originál předkládat. Rodiče však mohou doložit potřebné dokumenty jakýmkoli jiným způsobem, který se používá pro předložení listinných důkazů. To znamená, že i když ředitel školy preferuje určitý způsob, nemůže požadovat, aby se rodiče striktně drželi jen tohoto způsobu, pokud je formálně více možností. Proto ani není možné, aby ředitel školy z tohoto důvodu žádost zamítl jako neúplnou.
K vyjádření ŠPZ
Podle školského zákona jde o povinnou součást žádosti, protože „žádost ... musí obsahovat ... vyjádření školského poradenského zařízení“ [§ 41 odst. 2 písm. h)], Doporučení k domácímu vzdělávání však uvádí, že tomu tak není. Důvod vidí v tom, že má vyjádření pro ředitele školy pouze informativní charakter. Doporučení k domácímu vzdělávání tak zaměňuje formální povinnost rodičů vyjádření ŠPZ k žádosti o domácí vzdělávání přiložit a informativní charakter tohoto vyjádření pro ředitele školy při rozhodování o povolení domácího vzdělávání. Protože jde o dvě různé věci, nelze je ani zaměňovat, ani spojovat. Navíc se každá věc vztahuje k jiné části celého procesu, zatímco vyjádření ŠPZ přikládají rodiče k žádosti, informace v něm obsažené využívá ředitel školy až při vlastním rozhodovacím procesu.
Mezi věcné náležitosti žádosti o domácí vzdělávání pak patří:
Stejně jako v případech předcházejících náležitostí není možné, aby ředitel školy domácí vzdělávání nepovolil jen s odkazem na vyjádření ŠPZ
Mezi věcné náležitosti žádosti o domácí vzdělávání pak patří
- uvedení důvodu/ů rodičů pro domácí vzdělávání
- uvedení dalších skutečností, které ovlivňují vzdělávání dítěte,
- popis prostorového a materiálně-technického zabezpečení vzdělávání včetně podmínek ochrany zdraví dítěte a
- seznam výukových materiálů, které nemají schvalovací doložku MŠMT (viz § 27 odst. 1 školského zákona).
K důvodům, které vedou rodiče k požádání o domácí vzdělávání a k dalším skutečnostem, které ovlivňují vzdělávání dítěte
Doporučení k domácímu vzdělávání požaduje, aby rodiče uvedli důvody, proč o něj mají zájem. Vychází přitom z dikce školského zákona [§ 41 odst. 2 písm. c)]. V doporučení k domácímu vzdělávání je uvedeno, že by rodiče měli uvádět skutečné a konkrétní důvody, proč o domácí vzdělávání žádají. Doporučení tak zjevně vychází ze zkušenosti, že důvody uvedené v žádosti o domácí vzdělávání nemusí odpovídat důvodům skutečným. Právě „skutečnost“ důvodů je kritérium, které školský zákon neobsahuje a ředitel školy ani nemá jak si toto ověřit, natož pak hodnotit. V samotném rozhodovacím procesu pak má ředitel školy podle školského zákona povolit domácí vzdělávání jen na základě závažných důvodů. Co je a co není závažný důvod, už školský zákon neříká a ani říkat nemůže, pokud by tomu v budoucnu tak bylo, pak maximálně určením toho, co závažným důvodem není (tzv. negativní vymezení).
Současně Doporučení k domácímu vzdělávání obsahuje důvody, které rodiče nejčastěji uváděli jako příčinu žádosti o domácí vzdělávání. Z výčtu: zdravotní stav, časté pracovní cesty rodičů, nejrůznější obtíže a odlišné vzdělávací potřeby lze za objektivní považovat zdravotní stav (např. onkologičtí pacienti, děti po transplantaci, či odnětí orgánu nebo jeho části nebo při delší rekonvalescenci) a časté pracovní cesty rodičů. V případě obtíží typu konfliktní vztahy dítě - učitel, dítě - dítě/děti apod. je obecně potřeba, aby situaci řešili všichni zainteresovaní, nejen rodiče tím, že podáním žádosti umožní vzdělávání dítěte mimo školu. Stejně tak domácí vzdělávání z důvodů odlišných vzdělávacích potřeb není, nikdy nebylo, a ani nemůže být podpůrným opatřením, protože podpůrné opatření se poskytuje při vzdělávání dítěte ve škole. U těchto dvou důvodů by stálo za zjištění, v jakých konkrétních situacích rodiče žádost o domácí vzdělávání podávali a jak dlouho domácí vzdělávání trvalo.
K popisu prostorového a materiálně-technického zabezpečení vzdělávání včetně podmínek ochrany zdraví dítěte
K tomuto požadavku školského zákona lze jen dodat, že domácí vzdělávání probíhá zpravidla v prostorech, které nejsou určeny ke vzdělávání, a tudíž nemusejí splňovat všechna stavební, ani hygienická kritéria. Po materiální stránce je tomu podobně. Navíc v případech, kdy děti chodí standardně do školy, se škola ani žádný jiný orgán nezabývá materiálními, ani technickými podmínkami vybavení bydlení dětí. K tomu dochází až tehdy, pokud problémy při vzdělávání dosáhnou takové míry závažnosti, která si vyžádá spolupráci školy nejčastěji s orgánem sociálně-právní ochrany dítěte.
V některých případech se děti vzdělávají v neformálních skupinách, kdy se rodiče několika dětí společně podílí na finančním zajištění vzdělávání dětí i mimo bydliště dětí. Pokud jsou ke vzdělávání v neformálních skupinách využívány tzv. nebytové prostory, je plně na odpovědnosti každého rodiče, zda jde o prostor vhodný nejen formálně podle především stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), ale i zda skutečně dětem a jejich vzdělávání vyhovuje.
Lze tedy jednoduše shrnout, že domácí vzdělávání neprobíhá ve škole a ředitel školy nemá jako správní orgán formálně možnost ověřit informace, které rodiče uvedou do žádosti, protože není oprávněn vstupovat do obydlí dětí, ani do jiných prostor, které nejsou veřejně přístupné. Pokud má být učiněno všem formalitám za dost, mohl by ředitel školy přijímat jako doložení splnění této podmínky čestné prohlášení rodičů o vhodnosti zvolených prostor ke vzdělávání dítěte.
K seznamu výukových materiálů se schvalovací doložku MŠMT i bez ní
Zatímco v žádosti o povolení domácího vzdělávání rodiče pouze uvádějí učební materiály, které nemají doložku MŠMT (§ 27 odst. 1), při rozhodování o povolení domácího vzdělávání ředitel školy zkoumá, jestli jsou zajištěny všechny učební materiály. Pokud jde o učební materiály s doložkou MŠMT, ty zajišťuje škola. Učební materiály bez doložky pak podle Doporučení k domácímu vzdělávání zajišťují rodiče.
Přestože má podle školského zákona dítě nárok na poskytnutí učebnic s doložkou MŠMT zdarma (§ 27 odst. 3), Doporučení k domácímu vzdělávání uvádí, že má dítě při domácím vzdělávání nárok pouze na učebnice, které používá škola, a rodiče tak nesou náklady i na ty učebnice z celé škály učebnic s doložkou MŠMT, které škola nepoužívá. Toto omezení bezplatného poskytnutí učebnic s doložkou MŠMT jen na učebnice používané v konkrétní škole je i v rozporu s dikcí školského zákona, podle kterého skutečně nesou výdaje rodiče dítěte, ale „... s výjimkou učebnic a základních školních potřeb podle § 27 odst. 3 a 6, speciálních učebnic a speciálních kompenzačních pomůcek a speciálních učebních pomůcek podle § 16 odst. 2 písm. d) ...“ (viz § 41 odst. 10). Toto omezení je tak v rozporu nejen se školským zákonem, ale i s podstatou věci, protože v případě dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami jsou, či mají být, odlišné učebnice od učebnic používaných v konkrétní škole standardně poskytované školou.
Není znám ani zákonný důvod pro takto rozdílné podmínky v poskytování učebnic, především pak ve vazbě na vzdělávací potřeby dětí. Škola, jíž je dítě žákem, tak má nést podle školského zákona náklady na učebnice s doložkou MŠMT, které bude dítě používat při domácím vzdělávání.
Důvody opravňující k ukončení domácího vzdělávání
Důvody k ukončení domácího vzdělávání odpovídají podmínkám pro jeho povolení ředitelem školy, včetně žádosti rodičů o jeho ukončení. Vzhledem k tomu, jak jsou omezené možnosti ředitele školy jako správního orgánu při zkoumání naplnění podmínek při povolování domácího vzdělávání, má ředitel školy reálnou možnost hodnotit pouze:
- plnění konkrétních podmínek (např. dohodnutá přítomnost dítěte ve škole při přezkoušení),
- nemožnost dítě hodnotit alespoň v minimálních dobách podle školského zákona a
- neprospěch dítěte na konci druhého pololetí daného školního roku (nikoli zhoršení prospěchu při domácím vzdělávání).
Při neplnění či nesplnění těchto podmínek ředitel školy zahájí správní řízení o ukončení domácího vzdělávání. Výsledkem toho může být nejen předpokládané rozhodnutí o ukončení domácího vzdělávání, ale i zastavení řízení o ukončení domácího vzdělávání a pokračování vzdělávání dítěte mimo školu. Současně je potřeba si uvědomit, že při domácím vzdělávání jsou za výsledek vzdělávání (prospěch, jeho zlepšení i zhoršení) zodpovědní rodiče a škola nemá tuto odpovědnost přebírat na sebe ani fakticky, natož formálně.
Bez ohledu na to, jestli ředitel školy rozhodne o ukončení domácího vzdělávání z vlastní iniciativy pro ne(s)plnění zákonných podmínek, nebo na žádost rodičů, nastupuje dítě k plnění povinné školní docházky do školy bezprostředně po oznámení rodičům (tzv. přímá vykonatelnost bez odkladného účinku). Je tomu proto, že proti rozhodnutí o ukončení domácího vzdělávání je možné se standardně odvolat jako proti jakémukoli jinému správnímu rozhodnutí. Současně je potřeba jednoznačně určit způsob plnění povinné školní docházky bezprostředně po vydání rozhodnutí, a ne až po teoreticky několikatýdenním až několikaměsíčním období, kdy se odvolání projednává.
Závěrem
Využívání domácího vzdělávání, stejně jako specifické správní řízení, ve kterém ho ředitel školy povoluje nebo ruší, zůstává i po více jak deseti letech výjimkou. Právě proto je užitečné, že MŠMT Doporučení k domácímu vzdělávání vydalo. Jde o jedinečný soubor informací o praxi a o postoji instituce odpovědné za vzdělávací politiku státu.
Současně je z vyznění a koncepce Doporučení k domácímu vzdělávání patrná stále jistá nedůvěra ve schopnost rodičů nejen rozhodovat o způsobu vzdělávání dětí, ale i toto úspěšně zvládnout či zajistit. V některých případech jde snaha o důkladné informování především rodičů a podrobné prozkoumání podmínek pro domácí vzdělávání ředitelem školy na samotnou mez oprávnění správního orgánu, ne-li až za ni (opakované ústní projednávání domácího vzdělávání rodiči, zkoumání osoby vzdělavatel dítěte, snaha o definování, co je důvod pro domácí vzdělávání, případná snaha o skutečnou kontrolu prostor, kde se bude dítě vzdělávat).
Na druhé straně MŠMT v Doporučení k domácímu vzdělávání popsalo velmi dobře situace, kdy je patrné, že vyšší míra právní úpravy v podobě některých podmínek je ve snaze vše zdokumentovat už překonaná a jistě by zasluhovala zjednodušení. To by umožnilo řediteli školy smysluplnější rozhodování, a tedy i snížení rizika porušení zákona kvůli zjišťování a posuzování náležitostí, které nejsou zákonnými podmínkami (např. doporučení provést rozhovor se vzdělavatelem dítěte). V té souvislosti by stálo za úvahu posoudit především skutečný přínos vyjádření ŠPZ o konkrétním dítěti jen z důvodu povolení domácího vzdělávání a skutečnou schopnost ředitele zkoumat vhodnost prostor pro domácí vzdělávání.
Po deseti letech formální existence domácího vzdělávání je patrné, že jde o způsob vzdělávání, které má mít své místo v českém školství. Proto by bylo nanejvýš vhodné se nadále zabývat aktuálností právní úpravy domácího vzdělávání (především stanovení podmínek pro domácí vzdělávání ve školském zákoně) a informacemi o jeho využívání v praxi (důvody, počet dětí podle důvodů, délka a výsledky domácího vzdělávání v závislosti na jeho délce).