Oběti ve školství aneb učitelský celibát

Hlavním důvodem, proč byla učitelská profese pro ženy neatraktivní, byl fakt, že učitelkám bylo zapovězeno se provdat. Pokud přece jen uzavřely svazek manželský, automaticky přišly o své pracovní místo.

Ještě v polovině 19. stol. se ženy živily jako domácí učitelky, ale neměly pro své povolání prakticky žádnou kvalifikaci. Situaci změnil až Hasnerův zákon z r. 1869 zavádějící mimo jiné povinnost jak pro budoucí učitele, tak i učitelky studovat na čtyřletých učitelských ústavech. V sedmdesátých letech devatenáctého století je pak v návaznosti na nástup žen zavedeno významné omezení, kdy se učitelky mohly vdávat pouze se svolením okresní školní rady nebo byl sňatek ze zákona považován za dobrovolné vzdání se služby. Tato omezení žen nebyla zavedena na říšské úrovni, nýbrž na platformě předlitavských korunních zemí,1) uherské právo taková omezení žen učitelek neznalo.

Učitelský celibát v praxi znamenal, že se učitelky musely vzdát rodinného života s manželem a dětmi. Důvody vedoucí k zavedení a k ospravedlnění celibátu byly různé. Podle některých tvrzení nebylo společensky přípustné, aby vdaná a finančně zabezpečená žena pracovala, neboť tím upírala pracovní místo muži. Od ženy se očekávalo, že bude především dobrá matka a hospodyně, přičemž jako pracující žena by nemohla povinnosti v domácnosti řádně plnit.

Počátek nově zřízeného Československa znamenal určitý posun k lepšímu v oblasti ženských práv. Uchování celibátu učitelek v podmínkách nové republiky progresivně akcentující genderovou rovnost bylo neudržitelné, pro zrušení celibátu se vyslovovaly nejen petice samotných učitelek, ale také zemské školní rady a zemské správní výbory. V dubnu 1919 je předložen návrh na zrušení celibátu učitelek, který byl přijat v červenci 1919.2) V tomto směru bylo významné také úsilí bojovnic za ženská práva. Mezi ty nejvýznamnější patřila Františka Plamínková, která si sama musela vybrat mezi profesí učitelky a manželstvím. Argumenty pro zrušení celibátu učitelek se různily. Povinný celibát znamenal často ztrátu zkušených a plně kvalifikovaných pracovních sil, zároveň byl celibát v rozporu s prosazovanou rovností mužů a žen. Neúprosná byla také statistika, která dokazovala, že učitelky slouží průměrně pouze 18,3 roku, zatímco muži 36,3 roku.3)

Důležité je podotknout, že učitelky měly sice po zrušení celibátu možnost se provdat, ale pokud neměly za sebou počáteční službu, potřebovaly povolení okresní školní rady ke sňatku. Teprve od r. 1928 se mohly učitelky bez jakýchkoli překážek vdát. Už v období krize se začaly ozývat hlasy a objevovat návrhy na propouštění vdaných žen obecně z veřejné správy, nejen ze školství.

Vdané učitelky se ze zrušení celibátu neradovaly dlouho. V r. 1938 zabrala německá vojska oblast Sudet, Češi tak byli nuceni opustit své domovy. V pomnichovském období bylo třeba zajistit umístnění osob z pohraničí a posléze také ze Slovenska a Karpatské Ukrajiny, přičemž v tomto případě se dospělo k závěru, že volná místa mohou zajistit právě učitelky, které jsou vdané, nebo ty, které mají zajištěn jiný zdroj příjmu.4) Služební poměr všech vdaných učitelek byl rozvázán dne 31. ledna 1939, přičemž pokud se i svobodné učitelky provdaly, byl s nimi rozvázán pracovní poměr. Náprava této persekuce přišla až po druhé světové válce.5)