Poskytování školního stravování z pohledu zákazu diskriminace

Ochránce se může zabývat podněty týkajícími se školního stravování pouze v těch případech, které souvisejí s některým z tzv. zakázaných diskriminačních důvodů vymezených v antidiskriminačním zákoně. V podnětech, které obdržel, se objevovaly dva takovéto důvody. Prvním je zdravotní postižení, kdy rodiče požadují úpravu stravy z důvodu určitého zdravotního omezení dítěte (typicky např. celiakie). Dalším důvodem pak je světonázor - jedná se o případy, kdy rodiče požadují specifickou dietu (např. veganskou či vegetariánskou) na základě svého přesvědčení o tom, jaká strava je pro děti nejzdravější nebo nejvhodnější, či na základě toho, jakou životní filozofii rodina vyznává a praktikuje.

Stravování ve školách upravuje ustanovení § 122 odst. 2 školského zákona,²⁾ který blíže provádí vyhláška o školním stravování.³⁾ Pro mateřské školy pak speciálně platí, že podle ustanovení § 4 vyhlášky o předškolním vzdělávání⁴⁾mají ředitelé a ředitelky mateřských škol povinnost při přijetí dítěte po dohodě se zákonnými zástupci stanovit způsob a rozsah stravování dítěte tak, aby se dítě, je-li v době podávání jídla přítomno v mateřské škole, stravovalo vždy. Na základní a střední školy se tato povinnost nevztahuje.

Pokud je dítě či žák nositelem některého z chráněných diskriminačních důvodů (zdravotní postižení, náboženství, světonázor - viz výše), vyplývají pro školu další povinnosti z příslušných ustanovení antidiskriminačního zákona.

Školní stravování z pohledu antidiskriminačního zákona není součástí vzdělávání jako takového. Spadá však pod oblast přístupu ke zboží a službám nabízeným veřejnosti. Proto se na něj úprava obsažená v antidiskriminačním zákoně vztahuje, a škola tak má povinnost při poskytování stravování děti nediskriminovat.

Zdravotním postižením je podle antidiskriminačního zákona takové tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné omezení, které trvá či má dle poznatků lékařské vědy trvat aspoň jeden rok. Zdravotním postižením ve smyslu této definice jsou tedy i různé potravinové alergie či intolerance (např. na lepek či laktózu), které jsou v poslední době nejen u dětí poměrně časté.

V případě zdravotního postižení má škola povinnost aktivně přijmout tzv.

Přiměřená opatření tak mohou podle konkrétní situace a okolností nabývat různých podob. Může se jednat o zajištění přípravy dietní stravy přímo ve školní jídelně, nebo o dovoz od dodavatelů, kteří tyto pokrmy připravují (jiná školní jídelna, komerční subjekty či poskytovatelé sociálních služeb).

Současně však platí, že opatření v podobě donášky vlastních jídel je adekvátním řešením pouze v tom případě, kdy by poskytování dietní stravy přímo v jídelně školy bylo nepřiměřeně zatěžující. Otázku, co již představuje nepřiměřené zatížení, je nutné posuzovat vždy jednotlivě v každém případě podle konkrétních okolností. Záleží zejména na tom, jak moc je dané opatření pro mateřskou školu finančně zatěžující, jakou míru užitku by z něj dítě mělo či zda je dostupná finanční pomoc k jeho realizaci.⁵⁾

Škola například nemůže odmítnout vařit dietní stravu jen s poukazem na to, že v prostorách školní jídelny není schopna zajistit stoprocentní oddělení prostoru pro přípravu běžných a dietních jídel, pokud se blíže nezabývala tím, zda zdravotní stav žáka, který úpravu stravy potřebuje, skutečně takto přísné oddělení prostor při přípravě jídla vyžaduje. V některých případech postačí hromadně připravovanou stravu upravit změnou postupu u jednotlivé porce.

O nepřiměřené zatížení by se ale mohlo jednat v případě nutnosti provedení větších stavebních úprav v kuchyni nebo potřeby výrazného navýšení personálu. Pouhé zvýšení nákladů pro poskytovatele stravy však automaticky za nepřiměřené zatížení považovat nelze. Je třeba zkoumat, zda by konkrétní výše finančních prostředků vynaložených navíc byla pro danou školu ještě únosná, a zda má nějaké možnosti, jak dodatečné finance získat.

Ochránce se vícekrát setkal s případy, kdy škola výslovně zakázala konzumaci vlastních potravin v prostorách školní jídelny. Takový zákaz je nutné posoudit z hlediska zákazu nepřímé diskriminace. Podle antidiskriminačního zákona je nepřímou diskriminací situace, kdy se použije zdánlivě neutrální pravidlo, které ovšem více negativně dopadne na skupinu definovanou chráněným diskriminačním důvodem. Diskriminací přitom není, pokud je toto pravidlo objektivně zdůvodněno legitimním cílem a představuje k jeho dosažení přiměřený a nezbytný prostředek.⁶⁾

Jestliže škola neumožňuje konzumaci vlastních potravin nikomu, jedná se o (zdánlivě) neutrální pravidlo stejné pro všechny. Legitimním cílem tohoto zákazu může být zajištění pořádku, hygieny a bezpečnosti potravin a ochrana zdraví strávníků. Toto pravidlo ale v případě žáků, kteří nemohou běžnou školní stravu konzumovat kvůli svému zdravotnímu postižení či světonázoru, znamená jejich faktické vyloučení z možnosti společného stravování s ostatními, a proto na ně dopadá nepoměrně více nepříznivě než na ostatní. Takové pravidlo je proto podle názoru ochránce nepřiměřené, a může představovat nepřímou diskriminaci těchto žáků. Škola by se vždy měla pokusit najít způsob, jak těmto žákům společné stravování umožnit. Například krátkodobé skladování přineseného jídla v termoboxu nepředstavuje pro školu žádné (nebo jen minimální) zatížení navíc, neboť jídlo není třeba skladovat v lednici ani ohřívat. Takové skladování není ani závadné ze zdravotního hlediska.

Pokud požadavek na úpravu stravy vyplývá z vyznávání a praktikování určitého životního stylu (např. vegetariánství) či náboženství, jedná se o „slabší“ důvod, než je tomu v případě zdravotního postižení a škola nemá povinnost aktivně přijímat vůči takovému žákovi přiměřená opatření. Škola je nicméně i v tomto případě vázána zákazem přímé a nepřímé diskriminace. Není tedy povinna např. veganskou stravu připravovat a poskytovat, avšak musí alespoň umožnit konzumaci jídla přineseného odjinud v prostorách školní jídelny společně s ostatními dětmi a žáky.

V úvodu tohoto článku jsme zmínili povinnost ředitelů a ředitelek mateřských škol stanovit rozsah a způsob stravování dítěte na základě dohody se zákonnými zástupci. Je zřejmé, že aby mohla být tato dohoda uzavřena, je třeba učinit určité vstřícné kroky, pokud rodiče mají požadavky na alternativní stravování (např. vegetariánské či veganské).

Ředitelé a ředitelky rozhodně nemusejí vyjít vstříc veškerým požadavkům ohledně stravování, jsou však povinni jim v součinnosti se zákonnými zástupci vyhovět alespoň v nejnižší možné míře tak, aby se děti mohly ve školce stravovat. Tuto nejnižší možnou míru součinnosti představuje umožnění konzumace doma připravené stravy v prostorách školní jídelny.