Škola jako místo bezpečí a pomoci

Vydáno: 11 minut čtení

Cílem série tohoto a v dalších číslech následujících článků je pomoci učitelům v základních a středních školách porozumět tématu násilí v rodině a jeho specifickým vlivům a dopadům na dítě. Jsou zestručněním Příručky pro učitele, kteří chtějí pro své žáky dětství bez násilí1). Příručku připravilo Centrum LOCIKA v rámci projektu Škola jako místo bezpečí a pomoci, který podpořila Nadace České spořitelny.

Řízení školy onlineDomácí násilí v rodinách je jev s vysokou prevalenci a latencí ve společnosti. Násilí ve své rodině podle aktuálních výzkumů zažívá 14 % českých dětí (Unicef, 2018), tedy minimálně 2–3 dítě v každé školní třídě. Ať už se jedná přímo o násilí zaměřené na dítě, jeho psychické či fyzické týrání, nepřiměřené trestání či sexuální zneužívání nebo o svědectví násilí mezi rodiči či jinými blízkými osobami, vždy má násilí negativní dopad na psychosociální vývoj dětí. Není totiž naplněna základní vývojová potřeba dítěte – potřeba bezpečí. Domov pro dítě není zdrojem podpory a jistoty, ale naopak se stává místem traumatických zážitků, a to často a opakovaně, mnohdy od nejútlejšího věku dítěte. Opakované prožitky ztráty bezpečí, bolesti a ponížení v rodinném prostředí přitom mají na zdraví i psychosociální vývoj dětí i jejich školní úspěšnost zásadní negativní vliv.

Děti, které doma nezažívají bezpečí, mívají sníženou schopnost soustředit se a učit se, regulovat své emoce a fungovat ve škole a v sociálních vztazích. Děti zpravidla ve svých rodinách zažívají nejčastěji kombinaci psychického, fyzického a někdy též sexuálního násilí. Násilí může být s různou intenzitou přímo zaměřené na dítě či dítě může být svědkem násilí mezi blízkými – rodiči, sourozenci či transgeneračně. Přitom svědectví násilí v rodině mezi důležitými vztahovými osobami je pro dítě obdobně ohrožující jako násilí zaměřené přímo na něj (Kitzman a kol., 2011).
Jsou doložené i souvislosti mezi negativními zážitky z dětství a školní úspěšností (Wolpow a kol., 2011, s. 5). Z nich jednoznačně vyplývá, že žáci zasažení traumatem:
  • dosahují nižších hodnot ve standardizovaných testech
  • mají 2,5x vyšší pravděpodobnost, že budou opakovat ročník
  • mají horší vyjadřovací schopnosti a hůře rozumí projevu druhých
  • jsou častěji vyloučeni či mění školy
  • jsou častěji účastni speciálního vzdělávání
Škola sehrává v pomoci ohroženým dětem zásadní úlohu. Je místem, které může pomoci včas rozeznat nevhodné zacházení s dítětem a učinit první kroky k včasné pomoci dítětii celé rodině. Zároveň je škola pro mnoho dětí jediným místem bezpečí, kde může dítě dostávat adekvátní podporua korektivní vztahovou zkušenost. Jsou to významné faktory, které mohou pomáhat zmírnit dopady traumatu u dětí.V opačném případě mnoho dětí nerozvine plně svůj potenciál a některé z nich mohou pak selhávat, jak ve škole, tak později v životě

Násilí v rodině jako silný traumatogen

Děti, které dlouhodobě žijí v prostředí, kde je přítomno nepředvídatelné násilí, kde jsou uplatňovány nepřiměřené fyzické tresty, násilí je bagatelizováno, případně rodič trpí v souvislosti s dlouhodobým stresem depresivní poruchou, mívají emoční problémy, mohou se u nich objevovat poruchy chování, potíže s agresí či naopak dětskou depresí, výraznou úzkostí, enurézou či nočními můrami, sebepoškozováním, poruchami příjmu potravy i sebevražednými myšlenkami a další symptomy traumatizace, a to často v souběhu s projevy psychické deprivace. Pro děti, které zažívají násilí v rodině, jsou typické (Jochmannová, 2021):
  • prožívání stálého pocitu ohrožení a ztráty základního pocitu bezpečí
  • nedůvěra v rodiče, který je obětí násilí, často i nedůvěra obecně vůči dospělým
  • možná sympatie nebo identifikace s původcem násilí v rodině, zvláště pokud se jedná o násilí závažné
  • možná koalice s ohroženým rodičem, tendence ho chránit, přebírat za něj kompetence
  • a odpovědnost, tendence vstupovat do násilného konfliktu doma2)
  • popírání  situace doma navzdory důkazům; tyto děti považují násilí v blízkých vztazích za normální, běžnou věc, případně se za situaci doma stydí. Často až v kontaktu se školou či širší společenskou normou zjišťují, že blízké vztahy mohou fungovat i jinak prožitky odlišnosti a osamocení
  • vyšší riziko zdravotních a psychických problémů z kumulovaného stresu
  • neschopnost komunikovat své reálné potřeby a pocity „co bych potřeboval/a nebo chtěl/a“
  • ambivalence vůči oběma rodičům pocity viny a zodpovědnosti za situaci doma
  • pocity bezmoc i kvůli nemožnosti ovlivnit, co se kolem něj děje, a s tím související naučená bezmoc, která může být modelem pro řešení dalších situací v budoucnosti
  • potřeba neadekvátně kontrolovat situace kolem sebe nebo ovládat druhé osoby
  • vyšší pravděpodobnost stát se ve škole obětí či naopak iniciátorem šikany3)
  • neadekvátní potřeba chránit své blízké a chovat se předčasně vyspěle, starat se o mladší sourozence, přejímat odpovědnost za věci a situace, které jim nepřísluší; nevěnují se zálibám a vztahům adekvátním jejich věku

Jak můžeme dítě ohrožené násilím v rodině rozpoznat?

Rozpoznat dítě ohrožené násilím není jednoduché. Násilív rodině je skrytý jev, její členové se za něj často stydí, situaci doma tají a snaží se závažnost násilí bagatelizovat a informace o situaci v rodině kontrolovat. Řada dětí navíc považuje situaci doma za běžnou, normální, za násilné incidenty cítí vinu, případně se obávají o situaci doma hovořit ze strachu z možných následků pro ně i rodiče. Děti tak často vyrůstají v rodinách zasažených násilím měsíce i léta bez pomoci4). Mnohdy je třeba 

proaktivního přístupu okolí, aby bylo možné situaci řešit, protože rodina sama si zpravidla pomoci neumí.

Jako výhodné východisko pro řešení případů násilí v rodinách se v praxi ukazuje hodnotové ukotvení jasně deklarující rodičům nepřijatelnost násilí vůči dítěti. Mizí tak paradoxní polemika „jak moc může rodič své dítě bít, aby to bylo v pořádku“, která často pomáhá přehlížet případy závažného týrání dětí v rodinách.

V praxi se při detekci ohrožených dětí a určování míry rizika v rodině zaměřujeme nejen na oblast nápadností v chování dítěte, ale i na chování rodičů.

Na základě analýzy nástrojů používaných pro určení míry rizika v rodinách ohrožených násilím považujeme za varující zejména takovéto chování rodiče či rodičů:

  • fyzické trestání dítěte
  • autoritářský výchovný styl, ponižování dítěte či kladení nepřiměřených nároků na něj, hostilní chování
  • nápadné kontrolující a manipulativní chování
  • známá historie násilných incidentů v minulosti rodiny či rodiče
  • nerespektování autorit v podobě porušování soudních nařízení, doporučení OSPOD, lékaře atp.
  • náchylnost ke kriminálnímu chování
  • potíže s toxikomanií či jinými závislostmi
  • patrný výrazný strach jednoho z rodičů z druhého rodiče

Jak pomoci ohroženému dítěti?

Včasná identifikace a citlivá pomoc dětem, aby nebyly opakovaně vystavovány násilným traumatickým konfliktůmv rodinách, je zásadní i pro celý jejich psychosociální vývoj.České zákonodárství na tuto situaci myslí a považuje tyto děti za vysoce ohrožené dle § 6 písmena g zákonač. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, a zavazuje tak dotčené osoby, které s ohroženým dítětem přijdou do kontaktu, ohlašovací povinností příslušnému orgánu péče o dítě (OSPOD).
V případě, že intenzita násilí v rodině dosahuje intenzity trestného činu (např. je zde důvodné podezření na týrání či sexuální zneužívání dítěte), pak jak trestní zákoník (konkrétně § 168), tak zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí (§ 10 a § 53), jasně hovoří o
povinnosti ohlašovací vůči PČR či státnímu zastupitelství, nestačí již pouhé nahlášení případu na OSPOD.
Postup učitele v těchto případech upravuje Metodický pokyn MŠMT k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeníchč. j. 21291/2010-28.
Klíčem ke skutečné pomoci dítěti, které je ohroženo násilím v rodině, je úprava rodinných poměrů a zajištění bezpečív rodinném prostředí a následně odborná pomoc při vyrovnání se s následky prožitých událostí.
Nutná je proto v této oblasti úzká, dobře koordinovaná multioborová spolupráce v zájmu ohroženého dítěte, ideálně koordinovaná pracovníkem OSPOD.
V případech, kdy si nejste jisti závažností situace či dalším postupem, je možné případ konzultovat s pracovníky odborných center zaměřených na tuto problematiku, jako je např. Dětské krizové centrum, Centrum LOCIKA či pracovníci specializovaných Intervenčních center, jejichž pobočky jsou v každém kraji. Osoby aktuálně ohrožené násilím v rodině mohou rovněž vyhledat pomoc specializovaných utajených azylových domů pro oběti domácího násilí.
Český právní systém již umožňuje hledání citlivých řešení pro dítě, jakými jsou institut vykázání násilné osoby ze společné domácnosti v zájmu dítěte  či nařízení povinné docházky do programu pro zvládání agrese a násilného chování pro rodiče.
Starším dětem lze nabídnout kontakty na dětské krizové linky, možnost chatového poradenství či anonymní konzultace v rámci krizové pomoci na odborném pracovišti.
Kontakty na organizace:
  • Centrum LOCIKA – pomoc a podpora dětem, rodičůmi odborníkům – www.centrumlocika.cz, mail:poradna@centrumlocika.cz; chat pro děti na www.detstvibeznasili.cz Linka bezpečí 116 111 (bezplatně, nonstop), možnosti chatu pro děti na https://www.linkabezpeci.cz/
  • Dětské krizové centrum – Non stop linka důvěry – 777 715 215, 241 484 149, možnost chatu pro děti na https://www.ditekrize.cz/
Poradenství pro rodiče a odborníky:
  • Rodičovská linka pomoci 606 021 021
  • Linka pro rodinu a školu – 116 000, nonstop, zdarma
Akutní pomoc pro všechny, kteří zažívají násilí v rodině:
  • Bílý kruh bezpečí 116 006 (bezplatně nonstop)
  • APIC – Asociace pracovníků intervenčních center – http://www.domaci-nasili.cz/
  • Acorus 283 892 772 – včetně možnosti utajeného ubytování
  • Rosa 602 246 102 – včetně možnosti utajeného ubytování
  • Profem 608 222 277 – specializace na tématiku sexuálního násilí na ženách
 
ZDROJE
  • JOCHMANNOVÁ, L. Trauma u dětí: kategorie, projevy a specifika odborné péče. Praha: Grada, 2021. ISBN 978-80-271-2842-6.
  • KAŠČÁKOVÁ, N. a kol. Traumatizácia v detstve a zdraviev dospelosti. Psychiatria – psychoterapia – psychosomatika, 2020, roč. 27, č. 3, s. 6–15. ISSN 1338-7030.
  • KITZMANN, K. a kol. Child Witnesses Domestic Violence: A Meta-Analytic Review. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 2003, roč. 71, č. 2, s. 339–352. ISSN 0022-006X.
  • Reprezentativní výzkum Mladé hlasy [online]. Praha: UNICEF, 2017 [cit. 2022-01-01]. Dostupné z: https://www.dropbox.com/sh/yzc4ox2jd27kjgu/AABvKq0otVReGRF8k8e2qKVla?dl=0&preview=Mlad%C3%A9+hlasy+2017+final.pdf).
  • Škola jako místo bezpečí. Příručka pro učitele, kteří pro své žáky chtějí dětství bez násilí. Praha: Centrum LOCIKA, 2021.
  • WOLPOW, R. a kol. The Heart of Learning and Teaching. Compassion, Resiliency and Academic Success [online]. Washington: Western Washington University, 2011. Dostupné z: https://s3.amazonaws.com/bankstreet-wordpress/wp-content/uploads/2018/07/theheartoflearningandteaching.pdf.
  • WÜNSCHOVÁ, P. Domácí násilí jako zdravotní problém. Jak včas identifikovat a pomoci dětem, které doma zažívají násilí. Praha: Věstník praktických lékařů, 2021.
1) Příručka je volně dostupná ke stažení na webových stránkách https://www.detstvibeznasili.cz/kampane/nenechme-je-v-tom.
2) V těchto situacích hrozí zranění dítěte a existuje i zvýšené riziko náhlého útoku náctiletého na násilnou osobu a možnost, že ji vážně zraní či zabije. Součástí bezpečnostních plánů pro děti je proto vždy pravidlo, že nikdy nemají přímo zasahovat do násilného incidentu mezi rodiči.
3) Při včasném rozpoznání šikany ve škole je důležité poskytnout primárně pomoc i iniciátorovi šikany, zpravidla sám bývá zasažen náročnou situací v rodině.
4) Dle analýzy klientských dat Centra LOCIKA provedené Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí (VUPSV, 2018).

 

Zdroj: Pro časopis Školní poradenství v praxi Petra Wünschová

Další aktuality