Organizace SOFA se s finanční podporou Evropské komise věnovala vývoji kurzu a metodických materiálů zaměřených na zavádění trauma respektujícího přístupu pro pracovníky ve vzdělávání a sociální oblasti.
- Trauma je reakcí na negativní zkušenost (např. násilí, zanedbávání, rozvod rodičů, šikanu, sociální izolaci v době pandemie), dítě, u kterého se rozvinulo trauma, může být v každé třídě
- Trauma se u dětí může projevovat nepozorností, apatií a demotivací nebo naopak hyperaktivitou a agresivitou
- Organizace SOFA nabízí vzdělávací kurzy zaměřené na účinné řešení náročného chování v důsledku traumatu
Máte ve svém okolí dítě, které je apatické, stažené do sebe, nebo naopak hyperaktivní se sklony k agresi? Může jít o dítě, u kterého se
následkem negativní zkušenosti rozvinulo trauma. Náročné chování dítěte ovlivňuje atmosféru ve třídě i škole, vztahy mezi žáky a učitelem a v neposlední řadě také vzdělávací výsledky žáků a míru wellbeingu pociťovanou učiteli. Organizace SOFA nabízí vzdělávání v trauma respektujícím přístupu (e-Lektra, PorT a STRONG), jehož zavedení pomáhá posilovat odolnost dětí a účinně předcházet jejich náročnému chování.
Organizace SOFA se s finanční podporou Evropské komise věnovala vývoji kurzu a metodických materiálů zaměřených na zavádění trauma respektujícího přístupu pro pracovníky ve vzdělávání a sociální oblasti. Proškolila také síť více než 60 lektorů, kteří dále proškolili téměř 1 800 pedagogů a sociálních pracovníků. Mezinárodní projekt, který se zavádění trauma respektujícího přístupu věnuje, nese název PorT:
Porozumění traumatu. „Naším cílem je, aby dětem s traumatickými zkušenostmi byla ve školách a dalších institucích poskytována podpora napomáhající zmírnění důsledků traumatu, aby mohly naplno rozvinout svůj potenciál a prožít spokojený život,“ říká předsedkyně SOFA, Lenka Felcmanová.
Aktivity a poslání organizace SOFA podporuje také Světová zdravotnická organizace (WHO): Činnost a poslání organizace SOFA podporuje také Světová zdravotnická organizace (WHO): "Péče o duševní zdraví a psychosociální pohodu mladých je prvořadá, protože dětství a dospívání jsou rozhodujícími etapami, které utvářejí jejich budoucnost. Kancelář WHO v České republice je hrdá na to, že může stát po boku našich partnerů v oblasti duševního zdraví a psychosociální podpory (MHPSS) a uvědomuje si zásadní význam péče o bezpečné a podpůrné prostředí pro naše mladé.
Neštěstí v raném věku, ať už se s nimi setkáváme doma, ve škole, v komunitách nebo na internetu, mohou významně ovlivnit duševní zdraví. Proto jsou neocenitelné iniciativy, jako je SOFA, které se zaměřují na podporu bezpečného vzdělávacího prostředí, posilování odolnosti pedagogů a zvyšování jejich schopnosti podporovat studenty. Společně usilujeme o kultivaci společnosti, ve které se každému dítěti a dospívajícímu může duševně a emocionálně dařit," uvedla Zsofia Pusztai, vedoucí Kanceláře WHO v Česku.
Dostupné studie ukazují, že výskyt negativních zkušeností v dětství je v České republice vysoký. Mezi nejčastěji uváděnými faktory se objevuje odloučení nebo rozvod rodičů, domácí násilí v roli svědka, psychické či fyzické týrání nebo alkoholismus rodičů. Velmi častou potenciálně traumatickou zkušeností je i šikana a mnoho dětí také zasáhla sociální izolace v době pandemie.
Děti s traumatem mají častěji obtíže v duševním a fyzickém zdraví, propadají závislostem a dosahují horších vzdělávacích výsledků i budoucího profesního uplatnění. Negativní zkušenosti v dětství jsou spojené s působením tzv. toxického stresu, nadměrného
nepředvídatelného stresu, který může narušit vývoj a fungování dětského mozku, a ve svém důsledku negativně ovlivnit kognitivní schopnosti, emoční prožívání, sociální fungování a chování dítěte. Abychom mohli dětem účinně pomoci, je důležité znát způsoby, jakými může tělo na stres reagovat, rozumět chování dítěte a vhodně podpořit jeho seberegulaci.
Proč tomu tak je?
Pokud se dětem nedostane vhodné podpory, toxický stres změní jejich stresovou reakci. Jinými slovy jejich stresová reakce zcitliví. I drobný stresor, který ostatní téměř nevnímají, je rozhodí a reagují na něj náročným chováním. Jejich stresová reakce eskaluje rychleji, jednu chvíli v klidu píšou do sešitu a v další minutě je vidíme nadávat spolužákovi nebo povalit lavici. Tyto děti bez podpory okolí velmi těžko regulují své chování, ke zklidnění potřebují také mnohem více času, než je u dětí jejich věku obvyklé.
Je proto důležité, aby ti, kdo s dětmi pracují, rozuměli tomu, co se děje a proč se to děje. A také věděli, jak stresovou reakci dítěte účinně regulovat.
Když se rozvine trauma...
Trauma můžeme označit za důsledek události nebo okolností, které dané dítě vnímá jako fyzicky nebo emocionálně škodlivé a někdy dokonce život ohrožující. Tyto negativní zkušenosti mají nepříznivý dopad na vývoj a celkové fungování dítěte.
Je pravděpodobné, že v každé třídě je jedno nebo i více dětí, které traumatickou zkušenost zažily nebo zažívají. Rolí učitele není psychoterapeutická práce s dítětem, ale preventivní uplatňování takového přístupu, který bude posilovat jeho odolnost a
regulaci stresu, a naopak nebude jeho potíže zhoršovat. Trauma respektující přístup navíc prospívá všem dětem, protože jim pomáhá zlepšit soustředění na učení a začlenění v kolektivu. Není to tedy něco, co by učitel měl uplatňovat jen k některým žákům, tento přístup zlepšuje wellbeing a vzdělávací výsledky všech dětí.
Důležitý je podporující přístup
Dopady působení toxického stresu na fungování mozku lze změnit. K zotavení z traumatu dětem můžeme pomoci zejména vhodným přístupem, jak potvrzuje psycholožka, Kristýna Šeniglová:
„Ze své praxe mohu doporučit, abychom zaměřili naši pozornost také na poskytnutí vhodné regulační podpory k budování odolnosti dětí a jejich schopnosti zvládat zdravou míru stresu. Toho lze docílit například tím, že s nimi budeme trénovat sociální a emoční dovednosti, pokusíme se o vytvoření struktury a předvídatelnosti v rámci zajištění bezpečného prostředí nebo dětem nabídneme např. senzomotorickou pomůcku či regulační aktivitu (tzv. brain break). Díky tomu můžeme přispět k lepšímu zvládání stresu a posílit zotavení dětí s náročnými zkušenostmi.“
Zvládání stresu neboli seberegulaci se učíme v průběhu dětství díky láskyplné péči rodičů nebo jiných pečujících osob. Děti, které se ve své rodině s regulační podporou nesetkaly, mohou mít potíže zvládat stres a zabránit tak impulzivnímu chování.
„Zásadním úkolem dospělých podporujících děti s vývojovým traumatem je právě poskytování regulační podpory,“ dodává Šeniglová.
Důležité je také udržovat ve škole celkově podpůrné prostředí naplňující základní lidské potřeby. V oblasti fyziologické je to zejména potřeba pohybu, jejímuž naplňování často brání dlouhé sezení v lavicích. Zcela zásadní je také naplňování potřeby bezpečí, které můžeme podpořit například zavedením přehledné struktury a pravidel. Děti také potřebují cítit, že jsou přijímané učiteli i vrstevníky a zažívat uznání a ocenění. Díky tomu se mohou učit naplno a rozvíjet si vnitřní motivaci k učení.
Zdroj: Society for All