Petru Mazancovou jsem k našemu rozhovoru pro Učitelský měsíčník zastihla mezi jejími učitelskými povinnostmi a povinnostmi, které se odvíjí od její role předsedkyně Učitelské platformy, organizace sdružující české učitele a učitelky. Rozhovor, který se odehrál na konci října, nešlo pochopitelně začít jinak než ohlédnutím za uplynulými měsíci (až roky), kdy se média plnila články týkajícími se škol v pandemii, roušek a on-line výuky. Podařilo se však učitelům kromě digitálních kompetencí zlepšit i v jiných oblastech?
„Mrzí mě to říkat, ale mám pocit, že jsme se jako učitelé jako celek za uplynulý rok a půl moc neposunuli. Nemluvím teď o inovativní bublině učitelů, kteří jsou v médiích a na sítích viděta slyšet nejčastěji, ale o zbytku učitelů. On-line výuku během koronaviru většina z nich technicky zvládla, ale v didaktických metodách a přístupu ke vzdělávání se poté ve škole opět vrátila do starých kolejí. A to je velká škoda, bylo by fajn, kdybychom jim bývali dokázali nabídnout větší podporu“ popisuje Petra Mazancová svůj pohled na věc.
„Učitelské povolání ale podle mě prochází alespoň nějakou reflexí,“ pokračuje a poukazuje na to, že někteří čeští učitelé pochopili, že určité přístupy, jako přebytečné memorování, už jsou zkrátka do dnešní doby nepřenositelné. „Změna je to ale bohužel menší, než v jakou jsem věřila,“ dodává. „Doufala jsem, že k přehodnocení celkového přístupu ke vzdělávání dospěje více učitelů.“
Mnoho měsíců netradiční školní výuky mělo ale za následek zvýšení počtu členů v Učitelské platformě, která jich má aktuálně přes 1 300. Právě výzvy on-line výuky byly často důvodem, proč učitelé hledali v nelehké situaci spojence ve svých řadách a chtěli se od sebe vzájemně inspirovat, proto se do Platformy přidali. Petra Mazancová přiznává, že ji růst organizace těší, zároveň ale dodává, že růst s sebou přináší nové výzvy, jako je například zajištění dostatku financí na běžný provoz organizace.
„I tak tu ale je část učitelů, o kterou bychom v Učitelské platformě velmi stáli,“ vysvětluje. „Jsou to lidé, kteří mají zájem sami sebe profesně rozvíjet, pracovat na sobě. Vím totiž, že mezi členy máme skvělé učitele a učitelky, kteří mohou své zkušenosti sdílet dalším. Pokud je totiž prostředí jejich vlastních kabinetů, ve kterých tráví hodně času, demotivuje nebo je nepodporuje v dalším rozvoji, může se motivace tuto práci dělat rychle vytratit. Chceme učitelům ukázat význam profesní organizace, a jak jim v rozvoji můžeme pomoci.“ Naším cílem je obecně se více soustředit dovnitř do členské základny, například poskytovat pracovně-právní poradenství, nabízet metodicko-pedagogické rady nebo odpovídat na různé dotazy od učitelů."
Podobně na podporu učitelů bude cílit i nový projekt Učitelské platformy, který prozatím nese pracovní název
GTP den
. Navazuje na prestižní cenu pro učitele Global Teacher Prize (odtud zkratka GTP) a bude se odehrávat v různých regionech Česka. „Na letní škole Global Teacher Prize tento rok jsme si totiž zažili, jaké to je být žáky ve vyučovacích hodinách finalistů ceny, těch nejlepších učitelů v Česku. Připravili si pro nás hodinu tak, jak by ji odučili normálně ve škole. Poté jsme měli ještě 45 minut na společnou reflexi hodiny a na zodpovídání případných dotazů.“ To mělo podle Petry mezi učiteli velký ohlas, a tak se v Učitelské platformě ve spolupráci s Eduinem (GTP) rozhodli připravit podobné učitelské dny pro více pedagogů. „Bude se jednat o celodenní workshop v různých místech republiky, během kterých si učitelé zažijí několik ukázkových hodin i s jejich reflexí. Plánujeme učitelům v ten stejný den nabídnout také osobní supervizi, která jim pomůže zodpovědět si otázky typu:
jak přemýšlím o své práci? jak se mi daří oddělovat pracovní od osobního života?
a podobně.“„Chceme tím také podpořit sdílení učitelů v rámci jejichregionu. Ukazuje se totiž, že školy, které mezi sebou sdílejí, jsou výrazně úspěšnější. Potvrzuje se také, že vzájemná inspirace, potkávání se, učení se od sebe má obrovský vliv na profesní sebevědomí.“ Právě profesní sebevědomí mají čeští učitele výrazně nižší, než je průměr OECD, ukazují data.
„Učitelské povolání dlouhá léta nebylo opečovávané tak, jak by si zasloužilo. Myslím, že je to velká škoda. I proto vidím velký význam v práci a podpoře jednotlivých učitelůa učitelek, kterým chceme ukázat, že to, co dělají, má smysl, podpořit je ve chvílích, kdy třeba cítí počátek vyhoření. Systémové změny se ukážou až za několik dlouhých let, důležitá je tedy práce s lidmi tady a teď,“ popisuje svůj pohled Petra. „Není hanba, že jsme se možná v průběhu své kariéry nestali učiteli, kterými jsme se dříve chtěli stát. Je totiž faktem, že podpora od státu tu zkrátka nebyla. I mnozí finalisté ceny Global Teacher Prize nebyli pedagogickými hvězdami hned od začátku. Jen se v určitém období zamysleli a zreflektovali, jak vyučují, a měli podmínky a energii na to svou výuku změnit,“ popisuje Petra osudy známých učitelských tváří. „Chceme učitelům a učitelkám ukázat cestu, jak se rozvíjet. Mnozí z nich si totiž připadají ztracení. Změny je přitom možné aplikovat krůček po krůčku, věci zkoušet jednotlivě, dávat si malé výzvy na jeden měsíc. I ty mohou mít na výuku obrovský vliv,“ dodává Petra Mazancová. I proto teď Učitelská platforma spustila šest supervizních online skupin, ve kterých si učitelé budou moci pod vedením zkušených kolegů vyměňovat svoje know-how a vzájemně se podporovat.
Kde ve své kariéře se nyní nacházíte vy? Odpovídají představy, které jste měli na začátku učení, tomu, jak se vám nyní daří v praxi? A máte případně odvahu zakomponovat do vaší výuky malé změny?
Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník Markéta Popelářová