V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Jedním z témat, kterému se učitelé věnují, je vrstevnické hodnocení.
Vzájemné nebo také vrstevnické hodnocení dokáže žáky motivovat k většímu úsilí a lepšímu výkonu. Jeho hlavním cílem není odborně ohodnotit práci spolužáka, ale pomoci mu v dalším učení. V tomto duchu by měl vyučující své žáky vést při osvojování dovednosti poskytovat zpětnou vazbu.
Vrstevnické hodnocení je pestré (jednu práci může hodnotit více spolužáků), nabízí různé úhly pohledu a je podáno jazykem, kterému žáci rozumí. Osoba, která zpětnou vazbu poskytuje, rozvíjí své komunikativní kompetence, když se učí formulovat dobrou radu. Vzájemné hodnocení je také často přijímáno lépe než hodnocení učitelem. A v neposlední řadě je takový způsob hodnocení výhodný i pro učitele, protože díky němu může lépe odhalit, jak žáci přemýšlí a tím, že jim přenechává část odpovědnosti za hodnocení, získá prostor na jiné činnosti.
V souvislosti s vrstevnickým hodnocením je však třeba počítat i s riziky, a to hlavně v době, kdy se žáci vzájemnému hodnocení teprve učí. Může se stát, že zpětná vazba nebude poskytnuta podle dohodnutých pravidel, nebo že spolužáci (často neúmyslně) poskytnou mylné či zavádějící informace. Znění zpětné vazby, stejně jako její přijetí, může být také ovlivněno vzájemnými vztahy. Typické je i to, že žáci se velmi často soustředí pouze na chyby.
Veďte žáky k tomu, aby zpětná vazba byla komplexní – měla by tedy obsahovat nejen popis toho, co je v ní zahrnuto, ale i to, co v práci chybí. Na to žáci nezřídka zapomenou. Pomoci může jednoduchá otázka Stačila by ti spolužákova práce jako podklad ke zkoušení? Nechybí něco?
První věc, nad kterou by se měl učitel zamýšlet, než se vzájemným hodnocením začne, je třídní klima. Vrstevnické hodnocení vyžaduje bezpečné prostředí, a je proto třeba všechny změny dělat postupně, promyšleně a citlivě. Pro většinu žáků totiž nová forma hodnocení znamená vystoupení z komfortní zóny – a to i ve chvíli, kdy ve třídě panují dobré vztahy a komunikace probíhá ve vzájemném respektu. Náročná je pozice nejen pro toho, kdo zpětnou vazbu přijímá, ale i pro toho, kdo ji poskytuje.
Stejně jako v jiných oblastech, i tady platí, že žáci se učí primárně nápodobou. Základem je tedy začít u sebe. Jako vyučující jste vzorem hodnocení, proto můžete očekávat, že budou přistupovat k poskytování zpětné vazby velmi podobným způsobem a často za použití formulací, které jsou pro vás typické.
Nezapomeňte žáky s novou formou hodnocení seznámit, mluvte s nimi, vysvětlujte smysl plánované změny a odpovídejte na jejich dotazy.
Nejnáročnější je veřejné hodnocení výstupů žáků jejich spolužáky. Z počátku by měl vyučující vybírat práce vhodné k posouzení a zveřejňovat je pouze se souhlasem autora. Klíčovým bodem je okamžik, kdy žáci aktivně chtějí být mezi těmi, kdo získá zpětnou vazbu. To je signál, že u nich došlo k uvědomění si významu zpětné vazby pro jejich učení a vybudování pozitivního vztahu ke konstruktivní kritice.
Závěrem připomínáme, že k vrstevnickému hodnocení, na které následně navazuje sebehodnocení, vede cesta přes další neméně důležité strategie formativního hodnocení: tvorba cílů a kritérií či poskytování zpětné vazby učitelem.
Zdroj: www.formativne.cz; tisková zpráva ze dne 7. dubna 2021