Veřejný prostor zrcadlí naši společnost, její zvyklosti, chování, přístup ke skupině a jednotlivci. Prostor kolem nás nabývá rozličných podob. Od monumentálních kamenem dlážděných náměstí, která demonstrují sílu a upomínají na společensky významnou událost či osobu, až po křivolaké uličky starých čtvrtí naplněných prádelními šňůrami a směsicí trhovců, cestovatelů a hrajících si dětí.
V této učebnici vztahů, dějů a fyzického prostoru významné množství času tráví kromě jiných skupin i děti. Jejich přirozená zvědavost i zranitelnost násobí jejich vnímavost. Děti dokáží kriticky zhodnotit, které ulice a křižovatky jsou nepřehledné, kapacitně přetížené a z pohledu pěšího účastníka provozu nebezpečné. Ve snaze vyhnout se konfrontaci si dobře uvědomují, kde se v jejich okolí vyskytují osoby, které pro ně představují skutečnou či pocitovou hrozbu. Přesto je množství podnětů od dětí, zejména těch mladších, využitelných v plánování rozvoje měst a obcí podceňováno. Při zvolení vhodných forem zapojení dětí je však nejen počet, alei relevance těchto podnětů vysoká, mnohdy vyšší než u podnětů od dospělých, kteří na tématu nejsou zainteresováni.
Děti jsou častými uživateli venkovních i vnitřních veřejných prostor – nejen dětských hřišť a sportovišť, ale také parků, otevřené krajiny, místních knihoven nebo komunitních center. Přesto bývají spíše ojediněle zapojovány do diskuse, když se takové prostory navrhují či se plánuje jejich revitalizace. Zadavatele či zpracovatele projektu často ani nenapadne, že by děti mohly být užitečnými partnery, nebo nevědí, jak děti zapojit. Přistupujeme-li však k dítěti jako k objektu péče,tj. k osobě v širokém smyslu slova nesvéprávné, učíme ho hledat cestu nejmenšího odporu při adaptaci na shora stanovená pravidla, ne otevřeně říkat své názory a iniciativně přicházet s vlastními nápady. Tento stále běžný model má za následek podceňování dětí coby partnerů při navrhování nejen veřejného prostoru.
Zapojení žáků blízkých škol do vize budoucí stanice metra D Nové Dvory. Archiv: dialog architekti
Často se setkáváme s názory, že děti přijdou s nerealistickými vizemi. Příklady z naší praxe však ukazují opak. Pokud děti dostanou možnost skutečně se podílet na projektu, který je zajímá, vezmou své zapojení vážně. Děti školního i předškolního věku si uvědomují, jestli je vnímáme jako partnery, jednáme s nimi na rovinu a dáváme jim reálnou možnost něco ovlivnit. Zapojením dětí do projektu lze navázat na školní osnovy, a tak vedle předmětových vědomostí a dovedností podporovat také znalosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které budou moci využít nejen ve škole, ale především v běžném osobním životě. Zábavná a podnětná forma spolupráce přiměřená věku dětí upoutá jejich pozornost, podporuje občanskou angažovanost, vztah a osobní zodpovědnostk místu a otevře brány upřímnosti a tvořivosti. Oproti dospělým účastníkům participativních setkání se můžete těšit na záplavu nápadů. Samozřejmě ne všechny budou vhodné či uskutečnitelné (ani s nápady dospělých tomu není jinak), ale i s dětmi lze vést diskusi.
Zapojení žáků blízkých škol do revitalizace Palackého třídy, Pardubice. Archiv: dialog architekti
Důsledky nezapojování dětí do tvorby veřejného prostoru vidíme všude kolem sebe. Starší děti se stahují do virtuálních prostorů sociálních sítí a videoher, tráví volný čas v nákupních centrech nebo se scházejí na dětských hřištích pro nejmenší k nelibosti mnoha přítomných rodičů a prarodičů. Veřejný prostor v okolí domova a školy jim totiž obvykle nenabízí žádná atraktivní místa trávení volného času s výjimkou jednoho či několika sportovišť a s výhradami dětských hřišť. Zeptat se, jak chtějí trávit volný čas a jaké prostředík tomu potřebují, je prvním krokem ke kvalitativní změně. Předejde se tím také mnoha pochybením, např. umístění workoutových prvků na nezastíněnou plochu, takže v teplých slunečných dnech zejí prázdnotou nebo výstavba hřiště ve velkém vnitrobloku, kde si sousedé stěžují na hluk a ani samy děti se příliš nechtějí setkávat, protože mají pocit, že jsou ze všech stran sledovány a kontrolovány.
Horší než žádné zapojení dětí je však jejich zapojení „na oko“, tj. s vědomím, že ve skutečnosti nemohou nic ovlivnit a jejich návrhy nebudou brány vážně. Nejčastějším důvodem pro falešnou spolupráci je kombinace výše uvedených stereotypů o ne/schopnosti dětí smysluplně se zapojit do projektu se snahou zadavatele využít „zapojení“ dětí jako marketingový tah. V tomto případě je na zkušenosti a profesní etice zástupců vzdělávacích institucí a externích lektorů, aby účast na takovém záměru odmítli. Zkušenost účastníků tohoto způsobu „participace“ je i pro zralého dospělého člověka velmi frustrující a snižuje ochotu zapojit se v budoucnu. Naopak oprávněně můžeme zapojit děti do participativně-vzdělávací aktivity, o které od počátku všichni účastníci vědí, že jde o hru, jejíž výsledky se nevztahují k žádnému skutečnému záměru. Příkladem takové aktivity je simulační rolová hra vytvořená na Fakultě architektury ČVUT jako pomůcka k seznámení studentů a komunálních politiků s principy územního plánování. Upravenou verzi jsme však úspěšně odehráli již se žáky 7. ročníků – pravidla k ní si můžete stáhnout na stránkách www.architektiveskole.cz.
Hra Máme plán! Archiv: dialog architekti
Hledáte-li příklady dobré praxe a potřebujete-li inspiraci k zapojení dětí do koncepčních a strategických vizí, ale též do skutečných projektů revitalizace školních prostor, veřejného prostoru i větších celků, můžete se podívat na stránky společnosti dialog architekti. Na této webové stránce či na stránce projektu Architekti ve škole naleznete bezplatně ke stažení i příručku Zapojování dětí a mladých lidí do tvorby sídel: metodická příručka participace, která vznikla v rámci projektu „Mladá místa“ podpořeného programem Erasmus+. Její obsah je rozdělen na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část odpovídá v krátkých statích na základní otázky:
- Proč zapojovat děti a mládež?
- Jaká jsou specifika plánování ve městě a na venkově?
- Jaký je vzdělávací rozměr participace?
- Do jakých projektů zapojit děti a mládež?
- Jak probíhá příprava zapojení dětí a mládeže v praxi?
- Jak poskytnout a získat zpětnou vazbu k programu?
Praktická část kromě doporučené literatury a rad lektorům přináší především přehled vyzkoušených metod.
Zdroj: Pro časopis Řízení školy Kristýna Stará a Martin Veselý