§ 194 ZP - tvorba fiktivního rozvrhu směn

Zaměstnanec pracující za DOČ jako učitel, má v DOČ sjednán rozsah práce v průměru až 14 hod týdně, 120 Kč/hod. Vyučuje nepravidelně (ne každý den, pokaždé jiný počet hodin, jinak v lichém a sudém týdnu). Dle § 194 ZP máme určit zaměstnanci rozvržení týdenní pracovní doby do směn za účelem náhrad mzdy při pracovní neschopnosti od 1. 1. 2009. Prosím o uvedení příkladu fiktivního rozvrhu směn pro našeho zaměstnance a vysvětlení postupu při tvorbě, aby nedošlo k porušení ZP. Jak máme tuto situaci ošetřit ve vnitřním předpise?

* § 76, 194 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce

* § 3 vyhlášky č. 263/2007 Sb., pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení

Obecně lze konstatovat, že není žádný důvod postupovat jinak, než v případě, kdy má zaměstnanec uzavřen pracovní poměr, v jehož rámci je sjednána kratší týdenní pracovní doba (tedy tzv. kratší pracovní úvazek). Tehdy je také nezbytné provést předem rozvržení týdenní pracovní doby.

Přistupme však k řešení tohoto případu ještě obecněji. Ať již je se zaměstnancem uzavřen jakýkoliv druh pracovněprávního vztahu (pracovní poměr nebo některá z dohod o pracích mimo pracovní poměr), platí univerzální zásada, daná jednak historicky skutečnou potřebou školy a kromě toho vyplývající z ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. Jde o rozdělení pracovní doby pedagogického pracovníka zásadně na dvě vzájemně související a neoddělitelné části pracovní doby pedagogických pracovníků, a to na výkon přímé pedagogické činnosti a výkon prací souvisejících s přímou pedagogickou činností. Z tohoto členění vyplývá celá řada souvislostí, z nichž na prvním místě stojí skutečnost, že od výkonu přímé pedagogické činnosti nelze oddělit výkon prací souvisejících. To je důležité právě v případech, kdy je s pedagogickým pracovníkem sjednána kratší týdenní pracovní doba nebo když pedagogický pracovník vykonává práce na základě dohody o pracovní činnosti podle § 76 zákoníku práce. Často ředitelé škol podléhají iluzi, že v těchto případech stačí sjednat a rozvrhnout pouze pracovní dobu odpovídající přímé pedagogické činnosti v požadovaném rozsahu. Tedy například dohoda o pracovní činnosti uzavřená s učitelem základní školy zní pouze na požadovaných například 11 vyučovacích hodin týdně. Jenže v tomto případě je nutné zahrnout do celkové týdenní pracovní doby i práce související s přímou pedagogickou činností, takže celkový rozsah týdenní pracovní doby není 11, ale 20 pracovních hodin týdně – viz ustanovení § 76 odst. 5 zákoníku práce, podle kterého musí být v dohodě o pracovní činnosti sjednán i rozsah pracovní doby (tedy celé pracovní doby, složené z obou činností). Je zřejmé, že ředitel školy a školského zařízení vychází z potřeby určitého počtu hodin přímé pedagogické činnosti, kterým řeší neobsazený kratší pracovní úvazek. Pak je ale ve vztahu k výše uvedenému správný jedině takový postup, kdy vzájemný poměr požadovaného (nižšího) počtu hodin přímé pedagogické činnosti a celkového týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti dané právním předpisem pro konkrétní pedagogickou profesi promítne stejným způsobem i do odpovídajícího počtu hodin prací souvisejících s přímou pedagogickou činností a tím i do celkové sjednané týdenní pracovní doby. Uveďme příklad: jestliže potřebuje ředitel základní školy obsadit úvazek právě 5 vyučovacích hodin, je vzájemný poměr 5/22 vyjádřen číslem 0,23. Pak je celková sjednaná týdenní pracovní doba vyjádřena poměrem: 0,23 x 40 = 9 hodin.

V případě uvedeném v dotazu není zřejmé, zda požadovaných 14 hodin týdně vyjadřuje počet hodin přímé pedagogické činnosti (v tom případě by ale musel ředitel školy ještě podstoupit výše uvedené rozšíření sjednaného počtu hodin pracovní doby) nebo již celkový počet pracovních hodin týdně, včetně prací souvisejících. Budeme předpokládat, že jde již o celkový počet pracovních hodin – mimo jiné i s ohledem na to, že jinak by (při počtu 14 hodin přímé pedagogické činnosti týdně) mohl být vážný problém se sjednaným rozsahem týdenní pracovní doby překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Ale to není předmětem našeho zkoumání. O správnosti tohoto předpokladu lze sice pochybovat vzhledem k tomu, že – jde-li o učitele střední školy – nemůže v daném případě vyjít počet hodin přímé pedagogické činnosti týdně jako celé číslo (14 : 21 x 40 = 7,35). Ale je pravda, že nejsou k dispozici všechny relevantní údaje (také může jít o učitele odborného výcviku a výpočet bude rázem jiný), proto – abychom vůbec mohli vyřešit zadání – zůstaneme v obecné rovině zadání, vysvětlíme zásady správného postupu při rozvržení celkové týdenní pracovní doby a podle tohoto obecného principu jistě dokáže každý provést podle konkrétních údajů rozvržení u jednotlivých zaměstnanců.

Kromě zákoníku práce (který však o postupu při rozvržení pracovní doby neuvádí nic konkrétního) řeší tuto oblast ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky č. 263/2007 Sb. To ukládá řediteli povinnost v rámci rozvržení pracovní doby rozvrhnout také přímou pedagogickou činnost. Připomeňme ale znovu, že nedílnou součástí rozvrhu pracovní doby pedagoga do směn musí být vedle rozvrhu přímé pedagogické činnosti také rozvržení prací souvisejících s touto přímou pedagogickou činností. Jak jsme již poukázali, obě části pracovní doby jsou od sebe neoddělitelné a tvoří její součást. Proto ustanovení zákoníku práce o rozvržení pracovní doby musí být realizováno i vůči této druhé části jeho pracovní doby. Je zřejmé, že v případě pracovní doby rovnoměrně rozvržené do pěti pracovních směn trvajících vždy po osmi hodinách celkem není třeba provádět nějaké speciální rozvržení doby pro výkon prací souvisejících. Prostě jen doplňují každou pracovní směnu do požadovaných osmi hodin. Úplně jiná je ale situace jednak u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby (například u pedagogů pracujících v takových školských zařízeních, jako jsou domovy mládeže, dětské domovy a podobně), a dále v situacích, kdy je se zaměstnancem sjednána kratší týdenní pracovní doba (což je i námi zkoumaný případ). Zejména v tomto případě přece vůbec není zřejmé, jaký rozvrh souvisejících prací vyplývá ze samotného rozvrhu přímé pedagogické činnosti. Na dále uvedených příkladech lze snadno dovodit, že pokud by ředitel školy a školského zařízení zůstal jen u rozvrhu přímé pedagogické činnosti, zůstane pedagogický pracovník v nejistotě a hlavně nebude naplněna mimo jiné právě povinnost rozvržení pracovní doby předem podle § 194 zákoníku práce.

Příklad: S učitelem základní školy je sjednána kratší týdenní pracovní doba, a to právě na polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Povinností ředitele školy tedy je rozvrhnout mu takto sjednanou týdenní pracovní dobu v rámci pracovního týdne. Ředitel školy pochopitelně začne rozvrhem jeho přímé pedagogické činnosti. Protože byla sjednána poloviční týdenní pracovní doba, je třeba rozvrhnout celkem 11 hodin přímé pedagogické činnosti. Dejme tomu, že bylo nutné (vzhledem k organizaci školy) soustředit těchto 11 hodin do dvou pracovních dnů. Pak bude jeho rozvrh hodin vypadat takto:

Po 6 
Út 5 
St 0 
Čt 0 
Pá 0 

Jenže tím rozvržení pracovní doby skončit nemůže. Není zřejmé, ve kterých dnech a v jakém rozsahu je po učiteli požadován výkon prací souvisejících s přímou pedagogickou činností. Zde se pochopitelně nabízí celá řada variant (mimo jiné s ohledem na rozvrh dohledů nad žáky, potřebu konzultací, porad atd.). Pro ilustraci uveďme dvě, do jisté míry krajní varianty řešení:

     Př. čin.   Souvisej. čin.       Př. čin.   Souvisej. čin.
 Po     6     +      2           Po     6     +       0 
 Út     5     +      3           Út     5     +       0 
 St     0     +      4           St     0     +       3 
 Čt     0     +      0           Čt     0     +       3 
 Pá     0     +      0           Pá     0     +       3 

V prvním případě tedy rozvržením obou částí přímé pedagogické činnosti došlo k tomu, že pedagogický pracovník má pracovat pro svého zaměstnavatele jen tři pracovní dny v týdnu a v ostatní dny nemá žádnou pracovní povinnost, což se pochopitelně promítá do některých dalších pracovněprávních nároků – například tyto dny nelze považovat za odpracované z hlediska nároku na dovolenou (§ 212 a násl. zákoníku práce), podobně je tomu i s nárokem na úhradu nákladů na závodní stravování v tyto dny (§ 3 odst. 4 vyhlášky č. 84/2005 Sb.) a v neposlední řadě je tu souvislost právě s nárokem podle ustanovení § 194 zákoníku práce na náhradu mzdy (platu) za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Ve druhém případě naopak zaměstnavatel rozhodl, že pro něj zaměstnanec pracuje všech pět pracovních dnů, z čehož lze mimo jiné dovodit některé jeho pracovněprávní nároky (mimo jiné právě nárok náhradu mzdy (platu) za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že rozvržení obou částí pracovní doby pedagoga může mít mnoho variant a nejméně v případech sjednané kratší týdenní pracovní doby je nutno toto rozvržení provést důsledně v obou částech pracovní doby.

Závěrem je na místě dodat, že je v kompetenci zaměstnavatele takto provedené rozvržení týdenní pracovní doby kdykoliv změnit podle skutečné potřeby zaměstnavatele.