A zase ty mobily...

Několik posledních let učitelé na naší škole opakovaně upozorňovali na to, že používání mobilních telefonů žáky překročilo hranice únosnosti. Dlouho jsem si říkala, že vlastně není, co řešit, a že kolegové přehánějí. V hodině si přece každý správný učitel dokáže udělat pořádek. Někteří učitelé navíc s podobnými elektronickými zařízeními se svými žáky pracují. Pak jsem se však o přestávkách začala procházet po chodbách a rozhlížet se kolem sebe. To, co jsem viděla, mě donutilo k přemýšlení. Většina žáků zírala do mobilů či tabletů a cosi zuřivě mačkala. Obvykle nebylo vidět ani slyšet verbální komunikaci, s výjimkou situace, kdy skupina žáků zformovala hlouček nad jedním telefonem. Takové klubko dětí pak vytvářelo specifický hluk - ozývaly se různé pokyny, povzbuzování, místy i skřeky.

Když jsem se nad tím zamyslela, došlo mi, že s používáním mobilů souvisejí ještě další jevy. V posledních asi třech letech jsme prakticky neřešili, že by se žáci prali či se slovně napadali. Zato případů, kdy někdo něco o někom zveřejnil na sociálních sítích, ať se jednalo o dehonestující komentář, nebo dokonce video, valem přibývalo. Občas byli terčem posměchu i učitelé, zejména ti, o nichž bylo známo, že se na Facebooku, Instagramu či Twitteru nepohybují. Většina těchto případů se velmi těžko řešila jak se žáky, tak s jejich rodiči. Často se objevoval argument, že ke zveřejnění příspěvků na sociálních sítích došlo v době, kdy žáci byli doma, tudíž "škole do toho nic není". Uvědomila jsem si také, že neustále někdo hledá ztracený nebo zapomenutý mobil a že nezřídka jde o zařízení velmi drahá. Docházelo k tomu prakticky každý den. A také při vstupu do třídy viděl pedagog často elektronické zařízení nabíjející se v zásuvce.

Na jedné z pedagogických rad se rozvinula diskuse, ze které vyplynulo, že většina učitelů považuje situaci za závažnou, až neúnosnou a řešení vidí ve změně školního řádu. Ta byla vzápětí odhlasována. Rozhodlo se, že žáci nemají používat mobily a podobná elektronická zařízení o přestávkách, a při hodinách pouze na vyzvání vyučujícího. Reakce žáků byly skutečně bouřlivé. Sociální sítě zaplnily opravdu negativní komentáře. Přesto jsme vytrvali. Žákům, ale i jejich rodičům jsme situaci pečlivě vysvětlovali. Nejprve pochopili rodiče, nakonec také většina žáků.

Efekt zavedených opatření byl překvapivě rychlý a velký. Na chodby se vrátila řeč, smích, konverzace. Došlo i na již zapomenutý "fotbálek" a některé další aktivity. Výrazně se snížily také projevy kyberšikany. Nemusím však zdůrazňovat, že jakmile poleví pozornost dozorujících učitelů, hráči neváhají a telefony se rychle objeví v jejich rukou.

Co je ale velmi důležité, mobily a tablety se nepřestaly používat ve výuce. Žáci využívají přístup na internet při vyhledávání nejrůznějších informací. Pracují s online slovníky. Točí video- i audionahrávky. Využívají také nejrůznější aplikace. Někteří z nich mají v uvedených zařízeních učebnice. Zadané úlohy také vypracovávají na počítačích, posílají je učitelům přes e-mail. Tvoří různé texty a projekty. Prostě a jednoduše se připravují na život v současném světě. Mnozí z nich přitom zároveň učí své pedagogy, protože pracují s popisovanou technikou na vyšší úrovni než oni.