Úspěšné zakončení střední pedagogické školy, pedagogické fakulty či jiné školy připravující na pedagogickou činnost představuje první velký krok k tomu, stát se učitelem. Aby se čerstvý absolvent stal dobrým učitelem, je potřeba kroků ještě několik. Samotné zahájení učitelské praxe je velmi náročné. Znamená totiž nejen přenesení získaných odborných vědomostí a dovedností do praxe, ale také převzetí všech učitelských povinností a hlavně velmi podstatné vnitřní ztotožnění se s rolí učitele. Vstup do praxe je pro absolventa zátěžovým obdobím plným změn, ve kterém dochází k velkému odlivu kvalifikovaných učitelů ze škol.
Absolvent ve vaší škole
Mgr.
Monika
Brodská
vystudovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Po studiu pracovala jako učitelka na základní a střední škole a dále jako metodik vzdělávání v Národním institutu pro další vzdělávání. V současné době zastává pozici týmové manažerky klíčové aktivity Začínající učitel v projektu SYPO. Hlavní přínos své klíčové aktivity spatřuje v navržení promyšlené podpory začínajících učitelů při nástupu do praxe a funkčním propojení účastníků adaptačního procesu - začínajícího učitele, uvádějícího učitele a ředitele školy. Období uvádění vnímá jako prostor vhodný pro motivaci nových učitelů k tomu, aby dokázali ve svých třídách podpořit chuť do učení a nezapomněli přitom na celoživotní vzdělávání sebe sama. Žije s rodinou v Českých Budějovicích a mezi její koníčky patří sport a dobrá kniha.
Čerství absolventi, kteří hledají uplatnění v českých školách, se mohou při nástupu do praxe setkat s různými přístupy iniciovanými vedením škol. Podpora začínajících či nově příchozích učitelů má totiž v České republice velmi rozdílnou kvalitu a neřídí se žádnými určenými pravidly či postupy. Systematické profesní podpoře začínajících učitelů, tedy učitelů s praxí nižší než dva roky, je však potřeba věnovat specifickou pozornost, protože právě její absence může vést k odchodu začínajícího učitele ze školství.
Jedním z nejúčinnějších nástrojů, které mohou odchodu mladých učitelů ze škol zabránit a které mohou pomoci s úspěšným zvládnutím zahájení praxe, je proces postupného a dlouhodobého uvádění začínajících učitelů během adaptačního procesu. Obecně lze říci, že adaptační proces začínajících učitelů je promyšleně plánován zejména kvalitním vedením školy, které má dlouhodobou koncepci a jasnou vizi.
Adaptační proces - klíčová fáze, jak absolventa nadchnout
Během adaptačního procesu získává začínající učitel jasnou představu o tom, co může v praxi očekávat a co na- opak může sám nabídnout. Slouží jako přechod ze školy do praxe. V tomto období mají uvádějící učitel (tedy zkušený učitel, který podporuje profesní rozvoj začínajícího učitele, průběžně s ním vyhodnocuje jeho pedagogickou činnost, seznamuje jej s podmínkami provozu školy a s pedagogickou dokumentací) a vedení školy ideální možnost nastartovat chuť začínajícího učitele pro činnost ve škole i k dalšímu celoživotnímu vzdělávání. Správně řízené období uvádění by mělo, jednoduše řečeno, sloužit jako prostor pro motivaci nových učitelů a jejich "zapálení" pro obor.
Současná praxe ukazuje několik zásadních problémů, se kterými se začínající učitelé setkávají:
-
Začínající učitelé jsou experty ve svých oborech, nedostatky jsou shledávány spíše v oblasti didaktické a psychosociální.
-
Potřeby začínajících učitelů nejsou při jejich nástupu systematicky zjišťovány.
-
Absolvent někdy netuší, jaké administrativní náležitosti učitelství obnáší.
-
Iniciativa se často nechává pouze na začínajících učitelích, kteří však obvykle nevědí, jak školní prostředí opravdu funguje.
-
Podpora začínajících učitelů je někde pouze formální, systematická podpora je pouze ojedinělá.
-
Obvykle nedochází k zohledňování potřeb absolventů z pohledu jejich dalšího profesního rozvoje, případně chybí pravidelné vyhodnocování.
-
Málo se využívá vzájemných náslechů v hodinách, včetně následných rozborů vyučovacích hodin.
-
Přidělení uvádějícího učitele neprobíhá automaticky, často není přidělen vůbec či je přidělen pouze formálně.
Začínající učitel v Evropě
Většina evropských států podává začínajícím učitelům pomocnou ruku prostřednictvím několika nástrojů. Jedním z nich je legislativně ukotvená povinnost uvádění a podpory učitelů při vstupu do praxe, např. ve Velké Británii, Španělsku, Itálii, na Maltě, v Rakousku, Polsku, na Slovensku, v Rumunsku, Chorvatsku, Řecku nebo Turecku1). Právní předpisy těchto zemí garantují dostupnost podpory začínajících učitelů a v podstatě je tak uvádějí do praxe. Vymezuje aktéry uvádění a jejich role, procedury, formy podpory, délku uvádění a také způsoby jeho ukončení. Rozmanitá situace je např. v Německu či Švýcarsku, kde se formalizace liší mezi jednotlivými zeměmi, resp. kantony.
V zemích, jako je Švédsko, Maďarsko, Srbsko, Makedonie nebo Portugalsko, je zaveden systém mentoringu, tedy podpora začínajícího učitele učitelem zkušeným, tzv. mentorem, který je obeznámený s prostředím školy, respektuje potřeby začínajícího učitele, umí předávat vlastní odborné zkušenosti, pomáhá začínajícímu učiteli reflektovat pokrok, stanovovat si cíle a vyhodnocovat jejich dosažení. Nejčastěji využívanými prostředky jsou hospitace nebo týmová výuka. Podporu novému učiteli často poskytují také ostatní kolegové nebo ředitelé škol. V řadě dalších školských systémů probíhá neformální uvádění začínajících učitelů, jehož kvalita je velmi různá.
V čem potřebuje začínající učitel nejčastěji pomoc:
-
při seznámení s provozem školy (se školním řádem, kolegy apod.),
-
v orientaci v životě školy (možnosti podpory a systému hodnocení, kulturní život ve škole, zvyky atd.),
-
při seznámení se specifiky výchovné práce učitele (činnosti třídního učitele apod.),
-
při přípravě, realizaci a vyhodnocení výuky,
-
v rozvíjení vztahů s rodiči a dalšími partnery školy,
-
v orientaci v nabídce DVPP.
Uvádějící učitel - pomocná ruka začínajícího učitele
Velký vliv na práci se začínajícími učiteli má tradice uvádějících učitelů ve školách a to, jak je v konkrétních školách zachována či nikoli. Školy, které roli uvádějícího učitele využívají, většinou pracují se začínajícími učiteli promyšleně a komplexně. Soustředí se na společné hospitace a jejich rozbory, umožňují konzultace příprav na vyučovací hodinu apod. Podle šetření ČŠI však začínajícím učitelům poskytují péči ředitelé pouze v necelé pětině dotazovaných mateřských škol (19,2 %) a v necelé polovině dotazovaných základních a středních škol (ZŠ 47,7 %, SŠ 49 %).2)
Jen samotné vymezení role uvádějícího učitele však není dostatečné. Je nutné stanovit přesná pravidla uvádění, včetně vymezení času na společné konzultace, sdílení zkušeností a naslouchání, stanovení cílů pro profesní růst začínajícího učitele či harmonogramu setkávání.
Co může mimo jiné nabídnout dobrý uvádějící učitel:
-
pomoc při promýšlení struktury vyučovací hodiny,
-
rady, jak komunikovat s rodiči a partnery školy,
-
popisnou zpětnou vazbu,
-
zkušenosti, metody, techniky,
-
profesionalitu,
-
pravidelná setkávání,
-
pomoc při stanovení cílů,
-
partnerství a spolupráci,
-
důvěru, podporu a ochotu naslouchat,
-
pozitivní energii a pochopení smyslu učitelské práce.
Model systému podpory začínajících učitelů
V současné době převažuje při uvádění začínajících učitelů do praxe spíše formální přístup a nejběžnější forma podpory je jim poskytována hlavně v administrativních úkonech, případně při hospitační činnosti vedení v hodinách začínajícího učitele. Zaškolovací program nebývá často vyhodnocován a začínajícím učitelům chybí zpětná vazba.
Nutným výchozím bodem pro práci s novými učiteli by měl být ve školách všech druhů, tedy mateřských, základních, středních i základních uměleckých školách, funkční model systému podpory začínajících učitelů. Ten bude v následujících letech navržen odborníky v projektu Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů (SYPO). Projekt reaguje na současný stav, který postrádá ucelený systém profesní podpory učitelů a ředitelů. Další vzdělávání obou cílových skupin je až na výjimky nesystematické, chybí koncepční podpora pro různé fáze profesní dráhy.
SYPO připraví novou koncepci, která systematicky a komplexně podpoří odborný růst s důrazem na kvalitu, a to nejen v oblasti podpory začínajících učitelů. Pomůže mu v tom zavedení metodických kabinetů na národní, krajské a vybrané oblastní úrovni, vytvoření modelu podpory profesního rozvoje vedení škol v oblasti pedagogického řízení, zavedení stálé konference ředitelů (kabinetu vedení) a transformace systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Model podpory začínajících učitelů by měl být důkladně pilotován ve školních letech 2019/2020 a 2020/2021 a následně implementován v září 2021. Projekt je spolufinancován Evropskou unií a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Model vznikne zejména na základě poznatků šetření České školní inspekce k problematice začínajících učitelů a problematice profesních portfolií, ze spolupráce se zástupci fakult a škol připravujících učitele, z potřeb praxe, ze zkušenosti škol a také z modelů podpory začínajících učitelů v zahraničí. V období vzniku modelu a jeho pilotáže bude vybrán vzorek škol a jejich začínajícím a uvádějícím učitelům a vedení škol bude nabídnuta mimo jiné podpora formou vzdělávacích programů, workshopů a online podpory.
Navržený model nabídne postupy a doporučení, jak poskytnout začínajícím učitelům účinnou podporu v období uvádění do praxe, a to z pohledu nejen začínajícího učitele, ale také z perspektivy uvádějícího učitele a vedení školy. Model bude zahrnovat postup v adaptačním procesu jak při profesní socializaci začínajících učitelů, tak při plánování, realizaci a reflexi výuky.
Hlavní cíle podpory začínajících učitelů v projektu SYPO:
-
vytvořit funkční podpůrné prostředky a podmínky pro úspěšné zvládnutí adaptačního procesu pro všechny zainteresované - začínajícího učitele, uvádějícího učitele a vedení školy;
-
vytvořit a nabídnout různé formy podpory, které budou vzájemně logicky provázány;
-
ověřit navržené formy podpory, jejich obsah, rozsah, efektivitu a funkčnost;
-
ověřit metody a způsoby hodnocení klíčových kompetencí účastníků adaptačního procesu tak, jak budou navrženy v modelu systému podpory začínajících učitelů;
-
podpořit systémový přístup v adaptačním procesu a sdílení zkušeností mezi učiteli/školami, zejména v rámci regionů.
1 Eurydice. Profese učitele v Evropě: praxe, názory a přístupy. Zpráva Eurydice. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2015. Dostupné z: https://skolskeodbory.cz/sites/skolskeodbory.cz/files/downloads/1502002828/profese_ucitele.pdf.
2 Prezentované informace vycházejí z inspekční činnosti realizované ve školním roce 2016/2017. Naplnění potřeb učitelů a péče o jejich profesní rozvoj ze strany vedení školy byly hodnoceny v 889 MŠ, 766 ZŠ a 247 SŠ. Prostřednictvím dotazníků bylo osloveno 361 začínajících učitelů MŠ, 557 začínajících učitelů ZŠ a 161 začínajících učitelů SŠ.