Alternativní model pro plánování konstruktivistické výuky: 5E

Vydáno:

Konstruktivistický přístup ve výuce je významným fenoménem ve vzdělávání. V České republice dnes již mnoho škol a učitelů využívá pro efektivní plánování konstruktivistické výuky model E-U-R (evokace – uvědomění – reflexe). Ten byl u nás popularizován v uplynulých 20 letech především zásluhou společnosti Kritické myšlení – v rámci kurzů RWCT 1) byly vyškoleny stovky učitelů v třífázovém modelu rozvržení vyučovací jednotky. V tomto příspěvku chceme poukázat, že E-U-R není jediný dostupný model, a nabídnout čtenáři jako inspiraci model 5E, pocházející rovněž z amerického školství. Oba modely jsme vyzkoušeli a výzkumně ověřili ve výuce v českém prostředí.

Dobře známý model E-U-R
Model E-U-R poprvé představila světu Jeanie Steelová na univerzitě v Iowě v USA v 80. letech minulého století. Ve své práci vycházela z třífázového modelu učení formulovaného Thomasem H. Estesem, jehož úseky se nazývaly anticipace (předjímání učiva), uvědomění významu a kontemplace (hloubání, rozjímání). Steelová model dopracovala a v průběhu dalšího vývoje v následujících letech původní Estesovy důrazy ve výuce přeformulovala. Z anticipace se stala evokace, uvědomění si významu zůstalo stejné, jen název byl zkrácen na pouhé
uvědomění
, a pro třetí fázi původního modelu se vžilo označení reflexe. Tyto pojmy srozumitelně, a přitom univerzálně odkazují k myšlenkovým operacím, které jsou v dané fázi jádrové. Ve snadno zapamatovatelném akronymu napomáhají učitelům vybavit si jejich posloupnost při plánování výukové jednotky.
Model 5E
Variantou k E-U-R může být 5E, pětifázový model výuky. Jednotlivé sekvence jsou pojmenovány anglickými názvy začínajícími pěkně písmenem E. Do českého jazyka byly jednotlivé fáze přeloženy jako 5Z: engage(zapojení), explore (zkoumání), explain (zpracování), elaborate (zobecnění), evaluate (zhodnocení).
Také tento model pochází z USA, kde vznikl zásluhou výzkumného týmu BSCS (Biological Sciences Curriculum Study), který vedl Roger Bybee. Cílem výzkumníků bylo navrhnout nový přístup, který by zlepšil výuku přírodních věd na základních školách. V roce 1987 byl představen v rámci kurikulárního dokumentu Science for life and living. I tento model byl během let vyvíjen a upravován. Někteří odborníci na vzdělávání z něho odvozovali další varianty ve snaze dobrat se k podrobnému schématu kvalitního plánování výuky. Například Arthur Eisenkraft rozpracoval na přelomu tisíciletí rozšířenou verzi modelu 7E. Obohatil původní verzi o fázi elicit(vyvození) a extend(rozšíření). V roce 2006 byla zveřejněna adaptovaná verze modelu 5E obohacená o fázi express (vyjádření).
Původní plán tvůrců byl, že všech pět fází proběhne v rámci jednoho vyučovacího celku/bloku. V průběhu testování a aplikování modelu ale zjistili, že to učení spíše uškodí, než pomůže. Projevily se dva zásadní problémy: jednotlivé fáze byly z časových důvodů příliš zjednodušovány a/nebo byly vyučovací jednotky příliš dlouhé. Naopak se ukázalo, že když žáci projdou (ve správném pořadí) logicky spojenými alespoň prvními třemi fázemi, je to ve výsledku obrovský rozdíl v osvojení vyučovací látky oproti situaci, kdy jsou jednotlivé fáze vyučovány nezávisle na sobě. Z toho důvodu tvůrci modelu zdůrazňují, že pětifázový model není dogma, a upustili od požadavku na realizaci všech pěti fází výuky v rámci jedné vyučovací jednotky.
Komparace modelů v české škole
Diskuse, zdali je účelnější rozčlenit vyučovací jednotku na tři, pět, nebo dokonce sedm fází, se může zdát akademická, v praxi však může být tato otázka zásadním parametrem dynamiky vyučování, zejména s ohledem na pozornost žáků a jemnější členění konstrukce poznatků. Proto jsme se rozhodli oba modely vyzkoušet a v praxi komparovat (porovnat), nakolik se jedná o různé koncepty téhož, resp. do jaké míry se obsahově překrývají. Porovnání modelů bylo provedeno metodou akčního výzkumu v rámci diplomového úkolu autorky tohoto článku.
Výzkum podle očekávání doložil, že oba modely vykazují značnou podobnost, ačkoli se liší svou strukturou a zejména počtem fází. Model E-U-R je vhodnější pro standardní 45minutové učební jednotky, naopak model 5E lze efektivně využít v blokové výuce. Oba modely lze podle potřeb učitele, žáků, tématu apod. modifikovat, přičemž jejich hlavním přínosem zůstává důraz na konstruktivistické pojetí výuky při zachování přehlednosti, předvídatelnosti a smysluplné strukturace a gradace v přípravě učitele na hodinu. Ať tak či onak, oba modely nás vracejí k zásadám systematičnosti a soustavnosti, které nalézáme již v didaktice Komenského. Z nich vyplývá požadavek, aby veškeré učivo a učební činnosti byly uvedeny do logického systému, aby každá zkušenost, kterou si žáci mají osvojit, vyplývala ze zkušeností předchozích a připravovala zkušenosti následující.
Závěr
Vytváření osnovy výuky podle konstruktivistických principů klade i na zkušené učitele značné nároky. Shora uvedené modely E-U-R a 5E jsou ověřenou pomůckou k usnadnění a zefektivnění plánovaní výuky a její realizaci. Model 5E není zcela průlomový či odlišný od modelu E-U-R, ale je jeho svěží alternativou, která například do plánování blokové výuky může vnést nový úhel pohledu. Zájemci se o něm mohou v češtině dozvědět v citované diplomové práci.
ZDROJE
*
OKTÁBCOVÁ, J. Komparace pedagogických modelů E-U-R a 5E. 2019. Diplomová práce. Vedoucí práce Jan Voda.
1) Reading and Writing for Critical Thinking (Čtením a psaním ke kritickému myšlení).