Bezpečnost a ochrana zdraví dětí v některých situacích

Vydáno:
Bezpečnost a ochrana zdraví dětí v některých situacích
Bezpečnost ve školních jídelnách
Problematikou školního stravování a školních jídelen se kromě školských předpisů ještě zabývají i předpisy další. Jednak je to prováděcí vyhláška k zákonu č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) - vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, dále vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných a vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, které jsou prováděcími vyhláškami k zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů.
ŠKOLNÍ JÍDELNY Z POHLEDU HYGIENICKÝCH PŘEDPISŮ
Podle ustanovení § 23 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů je školní jídelna tzv. stravovací službou a podle ustanovení § 19 platí, že provozování stravovacích služeb ve školní jídelně je považováno za činnost epidemiologicky závažnou. Podle tohoto ustanovení platí, že fyzické osoby přicházející při pracovních činnostech ve školních jídelnách do přímého styku s potravinami, pokrmy, zařízením, náčiním nebo plochami, které jsou ve styku s potravinami nebo pokrmy, musí mít zdravotní průkaz a znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví. Zdravotní průkaz před zahájením činnosti vydává praktický lékař, který fyzickou osobu registruje, nebo zdravotnické zařízení státu vykonávající závodní preventivní péči nebo osoba provozující nestátní zdravotnické zařízení vykonávající závodní preventivní péči. Podle ustanovení § 23 dále platí, že stravovací službu může osoba, která ji provozuje, poskytovat pouze v provozovně, která vyhovuje hygienickým požadavkům na umístění, stavební konstrukci, prostorové a dispoziční uspořádání, zásobování vodou, vytápění, osvětlení, odstraňování odpadních vod, větrání a vybavení upraveným prováděcím právním předpisem. Osoba, která hodlá provozovat stravovací službu, je povinna nejpozději v den jejího zahájení písemně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví den zahájení činnosti, její předmět a rozsah a umístění provozoven, jakož i den ukončení provozu stravovací služby. Jedná se totiž o činnost epidemiologicky závažnou a orgán ochrany veřejného zdraví, tedy příslušné územní pracoviště krajské hygienické stanice musí mít školní jídelnu v evidenci.
Podle ustanovení § 24 zákona je osoba provozující stravovací službu povinna
a) k výrobě a přípravě pokrmů používat jen látky, suroviny, polotovary a potraviny, které vyhovují požadavkům stanoveným zvláštními právními předpisy nebo na základě právních předpisů vydaným rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví; látky, suroviny, polotovary a potraviny skladovat za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy,
b) používat jen technologické a pracovní postupy, které zajistí zdravotní nezávadnost podávaných pokrmů,
c) určit ve výrobě, přípravě, skladování, přepravě a uvádění do oběhu technologické úseky (kritické body), ve kterých je největší riziko porušení zdravotní nezávadnosti pokrmů, provádět jejich kontrolu a vést evidenci o kritických bodech, termínech a závěrech jejich kontrol; při stanovení kritických bodů a jejich evidenci postupovat způsobem upraveným prováděcím právním předpisem,
d) dodržovat podmínky upravené prováděcím právním předpisem pro výrobu, přípravu, rozvoz, přepravu, značení, skladování a uvádění pokrmů do oběhu, včetně zmrazených a zchlazených pokrmů,
e) zajistit, aby podávané pokrmy vyhovovaly mikrobiologickým a chemickým požadavkům upraveným prováděcím právním předpisem, měly odpovídající smyslové vlastnosti a splňovaly výživové požadavky podle skupiny spotřebitelů, pro které jsou určeny,
f) provádět opatření proti vzniku a šíření infekčních onemocnění a otrav z podávaných pokrmů,
g) dodržovat při odběru a uchovávání vzorků pokrmů postup upravený prováděcím právním předpisem,
h) v rozsahu a za podmínek upravených zvláštním právním předpisem pro potraviny vypočítat a označit výživovou hodnotu podávaných pokrmů, u kterých uvádí na jídelním lístku výživové tvrzení,
i) při výrobě, přípravě, balení, rozvozu, přepravě, skladování a uvádění pokrmů do oběhu používat pouze bezpečné materiály a předměty,
j) zajistit, aby fyzické osoby činné při výrobě, přípravě, balení, rozvozu, přepravě a skladování pokrmů a při jejich uvádění do oběhu používaly po celou dobu výkonu práce čisté osobní ochranné pracovní prostředky,
k) zajistit dodržování zákazu kouření v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem,
l) zajistit pro zaměstnance vykonávající činnosti epidemiologicky závažné pravidelné proškolování k získání a udržení znalostí nutných k ochraně veřejného zdraví; o provedených školeních vést záznam.“
Dále platí, že pokrmy, s výjimkou cukrářských výrobků, nesmí osoba provozující stravovací služby chemicky konzervovat a přibarvovat. Cukrářské výrobky lze pouze přibarvovat, a to za podmínek upravených prováděcím právním předpisem. Ve školní jídelně a v menze, nesmí osoba provozující stravovací služby podávat pokrmy z tepelně neopracovaných vajec a syrového masa včetně ryb.
To jsou základní a nejdůležitější zásady uvedené přímo v zákoně. Další bližší požadavky na provoz školní jídelny jsou stanoveny ve velice obsáhlé vyhlášce č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných. Tato vyhláška stanoví hygienické požadavky na umístění, stavební konstrukci, prostorové a dispoziční uspořádání, zásobování vodou, vytápění, osvětlení, odstraňování odpadních vod, větrání a vybavení provozoven stravovacích služeb, podmínky výroby, přípravy, rozvozu, přepravy, značení a skladování pokrmů a jejich uvádění do oběhu, způsob stanovení a evidence kritických bodů, mikrobiologické a chemické požadavky na podávané pokrmy, případy a způsoby odběru a uchovávání vzorků podávaných pokrmů a zásady osobní a provozní hygieny, které musí být uplatňovány při výkonu činností epidemiologicky závažných. Nicméně tato vyhláška se musí vykládat v kontextu s dalšími prováděcími vyhláškami k zákonu o ochraně veřejného zdraví, zejména třeba s vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů.
Nakonec se o školních jídelnách zmiňuje i vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. V ustanovení § 24 vyhlášky se stanoví, že ve školní jídelně musí připadat na jednoho žáka téže směny nejméně 1,2 m2 podlahové plochy. Tyto všechny předpisy řeší stanoví podmínky školního stravování z pohledu hygienických předpisů.
ŠKOLNÍ JÍDELNY Z POHLEDU ŠKOLSKÝCH PŘEDPISŮ
Podle ustanovení § 7 školského zákona platí, že vzdělávací soustavu tvoří školy a školská zařízení. Školská zařízení se pak druhově členění na školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školská účelová zařízení, výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Školní jídelna je tedy ve smyslu tohoto členění školským zařízením. Tudíž se na ni vztahuje i ustanovení § 30 školského zákona o povinnosti ředitele školského zařízení vydat vnitřní řád, ve kterém mimo jiné stanoví podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů při školním stravování.
Jinak školský zákon obsahuje pouze jediné ustanovení zabývající se školním stravováním a to ještě velice obecně. Jedná se o ustanovení § 119 školského zákona. Podle něj platí pouze, že v zařízeních školního stravování se uskutečňuje školní stravování dětí, žáků a studentů v době jejich pobytu ve škole, ve školském zařízení s celodenní výchovou a při zotavovacích pobytech dětí a žáků a ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Zařízení školního stravování mohou zajišťovat také stravování zaměstnanců škol a školských zařízení a stravovací služby i pro další osoby, a to za úplatu.
Podrobnosti o školním stravování pak obsahuje vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování. Vyhláška rozlišuje provozovatele školního stravování - zařízení školního stravování a jinou osobu poskytující stravovací služby. Obecně platí, že školní stravování je zabezpečováno jinou osobou poskytující stravovací služby pouze ve výjimečných případech, kdy tyto služby není možné zajistit v zařízeních školního stravování. Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení má povinnost zajistit pro své strávníky podle místních podmínek ekonomicky a organizačně nejvhodnější způsob školního stravování a podmínky jeho poskytování vymezit ve školním nebo vnitřním řádu. Provozovatel stravovacích služeb stanoví podle povahy poskytovaných služeb výši finančních normativů na nákup potravin a další podmínky poskytování školního stravování, zejména podmínky přihlašování a odhlašování strávníků a jídel, organizaci výdeje jídel a způsob hrazení úplaty za školní stravování.
Podle ustanovení § 3 vyhlášky se rozlišují tři typy zařízení školského stravování a to
* školní jídelnu,
* školní jídelnu - vývařovnu,
* školní jídelnu - výdejnu.
Obecně platí, že zařízení školního stravování provádí svou činnost v provozovnách. Provozovnou se rozumí každý samostatný soubor místností a prostor, v němž jsou uskutečňovány stravovací služby, během nichž nedochází k rozvozu nebo přepravě jídel. Školní jídelna v rámci školního stravování vydává jídla, která sama připravuje, a může připravovat jídla, která vydává výdejna. Vývařovna v rámci školního stravování připravuje jídla, která vydává výdejna. Výdejna v rámci školního stravování vydává jídla, která připravuje jiný provozovatel stravovacích služeb. Pro jednu provozovnu daného typu zařízení školního stravování připravuje jídla vždy jeden provozovatel stravovacích služeb. Na základě dohody s provozovatelem stravovacích služeb, který jídla připravuje, může výdejna v rámci školního stravování připravovat doplňková jídla. Stravovací služby poskytované strávníkům musí odpovídat zásadám zdravé výživy a prodávaný sortiment nesmí obsahovat alkoholické nápoje a tabákové výrobky. Výdej jídel v rámci jiných stravovacích služeb, s výjimkou podávání stejných jídel zaměstnancům právnických osob, které vykonávají činnost škol a školských zařízení, může zařízení školního stravování uskutečňovat pouze časově, nebo prostorově odděleně od školního stravování.
V ustanovení § 4 vyhlášky se rozlišují hlavní jídla, kterými se rozumí oběd a večeře a doplňková jídla, kterými se rozumí snídaně, přesnídávka, svačina a druhá večeře. Každé z těchto jídel může být strávníkům poskytováno nejvýše jednou denně.
Dítě v mateřské škole má právo denně odebrat
* oběd, jedno předcházející a jedno navazující doplňkové jídlo, je-li vzděláváno ve třídě s celodenním provozem,
* oběd a jedno předcházející doplňkové jídlo, nebo oběd a jedno navazující doplňkové jídlo, je-li vzděláváno ve třídě s polodenním provozem,
* hlavní a doplňková jídla s výjimkou druhé večeře, je-li vzděláváno ve třídě s internátním provozem, včetně tekutin v rámci dodržení pitného režimu.
Žák základní školy a nezletilý žák střední školy a konzervatoře má právo denně odebrat oběd. Zletilému žákovi střední školy, konzervatoře a studentovi vyšší odborné školy lze poskytovat školní stravování ve stejném rozsahu jako u žáků základní školy a u nezletilých žáků střední školy, tedy denně jeden oběd, nemá však na něj právo.
Nezletilý žák ubytovaný ve školském výchovném a ubytovacím zařízení, osoba v plném přímém zaopatření, nebo osoba, které je poskytována preventivně výchovná péče formou celodenních nebo internátních služeb, má právo denně odebrat
* hlavní a doplňková jídla s výjimkou druhých večeří, jde-li o nezletilého žáka nebo osobu mladší 15 let, nebo
* hlavní a doplňková jídla, jde-li o nezletilého žáka nebo osobu od dovršení 15 let.
Zletilému žákovi a studentovi vyšší odborné školy ubytovanému ve školském výchovném a ubytovacím zařízení lze poskytovat školní stravování ve stejném rozsahu jako v případě, jde-li o nezletilého žáka nebo osobu od dovršení 15 let, tedy hlavní a doplňková jídla, nicméně nemá na ně právo.
Vyhláška také stanoví důležitou zásadu pro děti, žáky, studenty i jejich rodiče a to, že první den neplánované nepřítomnosti strávníka ve škole nebo školském zařízení se pro účely této vyhlášky považuje za pobyt ve škole nebo školském zařízení. Dítě, žák nebo student tedy může např. ještě v první den své nemoci odebrat jídlo ze školní jídelny. Úplata za školní stravování je určena výší finančního normativu. Výše finančního normativu se určí v rámci rozpětí finančních limitů stanovených v příloze č. 2 k této vyhlášce podle cen potravin v místě obvyklých. V příloze č. 1 k vyhlášce jsou pak stanoveny výživové normy pro školní stravování.
ŠKOLNÍ JÍDELNY Z POHLEDU BEZPEČNOSTI DĚTÍ, ŽÁKŮ A STUDENTŮ
Všechny výše zmiňované předpisy, upravující školní stravování z pohledu předpisů ochrany veřejného zdraví i z pohledu předpisů školských se však nezmiňují ani náznakem o tom, jaké zásady bezpečnosti a ochrany zdraví mají děti, žáci a studenti. Jak jsme si uvedli výše, zákon pojednává o bezpečnosti a ochraně zdraví žáků vůbec velice kuse a další prováděcí přepisy nebo metodické návody zatím nebyly vydány. Je proto věcí výhradně ředitele školy nebo školského zařízení, aby stanovil ve školním řádu nebo ve vnitřním řádu pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví i pro případ, kdy děti, žáci a studenti přecházejí ze školy do školní jídelny a pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při vlastním stravování. Žákům by měly být zdůrazněny zásady slušného a bezpečného chování při stravování.
Zároveň také musí v té souvislosti ředitel školy nebo školského zařízení určit dozor nad žáky v době školního stravování i při přesunu do zařízení školního stravování. V tom mu může být trochu nápomocen Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 14 269/2001-26 neboli Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení. Tento metodický pokyn je na rozdíl od úvodem uváděných metodických pokynů i nadále platný a věnuje článek č. 14 dozoru nad žáky. Podle něj platí, že dozor nad žáky se koná zejména před zahájením vyučování, o přestávkách mezi dvěma vyučovacími hodinami, v zařízeních školního stravování, při přesunech mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a školní družiny, při akcích organizovaných školou v rámci výuky i mimo vyučování. Dozor začíná 15 minut před začátkem dopoledního nebo odpoledního vyučování a končí odchodem žáků ze školy. Jestliže ředitel školy povolí žákům pobyt ve škole před vyučováním, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním nebo po vyučování, zabezpečí jejich dozor. O zajištění náležitého dozoru rozhoduje ředitel školy. Vychází z konkrétních podmínek a přihlíží zejména k vykonávané činnosti, věku žáků a jejich rozumové vyspělosti, dopravním a jiným rizikům. Ředitel školy pověří dozorem zaměstnance, stanoví rozvrh dozoru nad žáky a vyvěsí ho na takovém místě, aby bylo možno při kontrolní činnosti snadno rozpoznat, který zaměstnanec dozor koná. Dozor nad žáky může kromě pedagogického pracovníka vykonávat i jiná osoba v pracovněprávním vztahu ke škole, pokud to s ní bylo dohodnuto.
Lyžařský výcvik
Podle Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy č.j. 31504/2004-22, kterým se vydává Rámcový vzdělávací program pro základní školy platí, že mezi činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností se do učiva pro 2. stupeň základní školy zařazují lyžování, snowboarding, bruslení podle podmínek školy a to konkrétně běžecké lyžování, lyžařská turistika, sjezdová lyžování nebo jízda na snowboardu, bezpečnost pohybu v zimní horské krajině, jízda na vleku; případně další zimní sporty podle podmínek školy. Školský zákon sám ani žádný prováděcí předpis již nestanoví žádné bližší podmínky, neboť Rámcový vzdělávací program je základ a ostatní je ponecháno na zcela podmínkách školy a na rozhodnutí ředitele školy. Je tedy možno konstatovat, že nadále se lyžařský výcvik koná podle možnosti v místě školy, případně v blízkém okolí. Školy v horských a podhorských a horských oblastech, u nichž jsou příznivé podmínky pro lyžařský výcvik v bezprostřední blízkosti mohou zařadit výuku lyžování přímo do hodin tělesné výchovy, které lze navíc pro tento účel spojovat.
Ředitel školy může nakonec - stejně jako tomu bylo za platnosti zrušených předpisů - rozhodnout v horských a podhorských oblastech o organizování sedmidenního lyžařského výcviku případně s denním dojížděním. Ostatní školy, které vzhledem k nepříznivým sněhovým podmínkám nebo nevhodnosti terénu nemají možnost organizovat výcvik v místě, pořádají lyžařské výcvikové zájezdy. Zrušený metodický pokyn k organizaci lyžařského výcviku žáků stanovil, že pro školy z oblastí postižených emisemi se mají lyžařské výcvikové zájezdy konat také v rámci škol v přírodě. Dnes to neplatí, takže každá škola může rozhodnout, zdali uskuteční lyžařský výcvik žáků v rámci školy v přírodě. Nakonec i pokud se týká škol v přírodě, tak je stávající právní úprava také velice kusá. Podle ustanovení § 10 vyhlášky č. 108/2005 Sb., školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních platí, že „škola v přírodě zajišťuje zotavovací pobyt ve zdravotně příznivém prostředí dětem mateřských škol a žákům plnícím povinnou školní docházku, popřípadě pobyt vybraných skupin dětí mateřských škol a žáků plnících povinnou školní docházku bez přerušení vzdělávání.“ I nadále však bývá pravidlem, že se lyžařských výcviků účastní zpravidla žáci 7. třídy základní školy. Ředitel školy však může rozhodnout o přesunutí lyžařského výcvikového zájezdu do vyššího ročníku, případně i o účasti žáků dalších ročníků. Lyžařský výcvikový zájezd je zpravidla sedmidenní, v rozsahu 42 hodin, dnes ale již zase žádný obecně závazný právní předpis nestanoví jeho délku a záleží jen a jen na podmínkách školy.
S ohledem na skutečnost, že bližší právní úprava v tomto směru neexistuje, je třeba, aby podmínky a pravidla dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a studentů, jak při vyučování, tak při lyžařském výcviku dvojnásob stanovil sám ředitel školy. O to je odpovědnost ředitele školy větší.
JAK POSTUPOVAT PŘI PŘÍPRAVĚ LYŽAŘSKÉHO VÝCVIKU
Je všeobecně známo, že při zahájení školního roku je nutno žáky a studenty seznámit s vnitřním pořádkem školy, zejména se školním řádem nebo vnitřním řádem. Žáci by tedy měli být seznámeni s tím, co je zapotřebí dodržovat z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při pobytu ve třídě, na chodbách, schodech, při pobytu ve školní jídelně.
Před odjezdem na lyžařský výcvik by ale toto poučení žáků a studentů mělo být provedeno opětovně, se zvláštním zaměřením na specifické podmínky pobytu na lyžařském zájezdu, resp. škole v přírodě. Žáci a studenti měli by být upozorněni na bezpečnost při přecházení komunikací a na požární bezpečnost. Dále by měli být poučeni o škodlivosti kouření, požívání alkoholu a seznámeni i s ostatními škodlivými vlivy, včetně nebezpečí seznamování se s neznámými osobami. Nakonec by měli být poučeni, jak si počínat při nálezu odložených předmětů. Je třeba vzít v úvahu, že lyžařského výcviku se nejčastěji účastní žáci 7. tříd základní školy nebo studenti 1. nebo 2. ročníku střední školy, tedy žáci ve věku, ve kterém jsou nejvíce jsou vystaveni pokušení tzv. „vyzkoušet“ jak chutná cigareta nebo alkohol, navíc když budou mimo dohled rodičů.
Zásadně platí, že lyžařského výcviku se účastní žáci se souhlasem zákonného zástupce, resp. rodiče. Zákonný zástupce žáka nebo studenta předloží před odjezdem řediteli školy prohlášení, že žák nebo student je zdravý a že mu nebylo nařízeno karanténní opatření a ani jim není nic známo o jeho eventuálním styku s nakažlivou chorobou (viz dále). V neposlední řadě je třeba požadovat, aby každý žák nebo student měl u sebe na lyžařském výcviku pro případ ošetření ve zdravotnickém zařízení průkaz své zdravotní pojišťovny a znal své rodné číslo.
Dále je třeba vhodným způsobem informovat zákonné zástupce a rodiče žáků o potřebné a vhodné výbavě dětí na lyžařský výcvik, tj. o vhodném oblečení a aby bylo zajištěno, že žáci budou mít vhodnou a odpovídající obuv, spolehlivé kvalitní, odborně seřízené bezpečnostní vázání na lyžích. Žáci nebo studenti před odjezdem na lyžařský výcvik prokáží řediteli školy, příp. určenému vedoucímu lyžařského zájezdu seřízení bezpečnostního vázání lyží potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců, tedy rodičů. Platí, že lyžařskou výzbroj a výstroj si žáci pořizují sami.
JAKÉ JSOU POVINNOSTI PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ
Již výše jsme si uváděli, že z ustanovení § 422 občanského zákoníku vyplývá, že nad nezletilými osobami je třeba vykonávat „náležitý dohled“. Tuto povinnost mají kromě zákonných zástupců, resp. rodičů i ti, kterým byli s jejich souhlasem nezletilí přechodně svěřeni. Tento náležitý dohled vykonává po přechodnou dobu samozřejmě i škola, družina či jiné školské zařízení (např. klub). O náležitém dohledu nad žáky se zmiňuje i platný Pracovní řád č. 14 269/2001 - 26 pro zaměstnance škol a školských zařízení v čl. 14. Podle něj dozor nad žáky je činnost, kterou se vedle výchovného působení sleduje vykonávání náležitého dohledu nad nezletilými, a to v zájmu předcházení škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí (§ 415, § 422 občanského zákoníku). O zajištění náležitého dozoru rozhoduje ředitel školy. Vychází z konkrétních podmínek a přihlíží zejména k vykonávané činnosti, věku žáků a jejich rozumové vyspělosti, dopravním a jiným rizikům.
Na lyžařském výcviku žáků pak platí tato povinnost dvojnásob, neboť nebezpečí úrazu či jiného poškození zdraví je zde zvýšené. Ředitel školy proto musí před odjezdem žáků na lyžařský výcvik stanovit pravidla pro střídání pedagogů vykonávajících nad žáky náležitý dohled stejně jako musí stanovit počet žáků připadajících na jednoho lyžařského instruktora. Vzhledem k tomu, že Metodický pokyn číslo 24 799/23-50 k organizaci lyžařského výcviku žáků byl zrušen, není ničím stanoveno, že družstvo má nejvýše 15 členů a že za personální zajištění výcviku kvalifikovanými pracovníky zodpovídá ředitel školy, který také určí vedoucího zájezdu, zpravidla zkušeného učitele tělesné výchovy. To vše dnes ničím stanoveno není a ze školského zákona vyplývá jediné - za vše odpovídá ředitel školy a ředitel školy si podle místních podmínek školy zorganizuje lyžařský výcvik žáků a provede jeho náležité organizační zajištění včetně zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a náležitého dohledu nad nimi. I nadále lze ale připomenout platné, sice nepsané zásady, že lyžařský výcvik vedou instruktoři školního lyžování z řad učitelů a výchovných pracovníků, v případě potřeby externí pracovníci přijatí na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Kvalifikační podmínky pro výkon funkce instruktora školního lyžování stanovilo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předpisem nazvaným Zásady činnosti akreditovaných zařízení v oblasti lyžování a zveřejnilo na svých webových stránkách.
Proto platí i nadále, že vedoucí zájezdu odpovídá za řádnou organizační přípravu zájezdu, personální zajištění, vhodný objekt, dopravu, kontrolu lyžařského vybavení žáků apod. Zpracovává program zájezdu včetně jeho kulturně výchovné části, odborných přednášek, plánu výcviku, diferencovaného podle výkonnosti žáků. Program zájezdu schvaluje ředitel školy. Při vlastní realizaci zájezdu řídí vedoucí zájezdu práci lyžařských instruktorů, dbá na dodržování stanoveného programu praktické i teoretické části výcviku a odpovídá za hospodaření při zájezdu. Nepřesáhne-li počet účastníků zájezdu 60 žáků, vedoucí zájezdu vede výcvik jednoho družstva.
Lyžařský instruktor odpovídá za splnění výchovného a výcvikového programu svěřeného družstva, za zdraví a bezpečnost jeho členů. Podle pokynů vedoucího zájezdu vykonává pedagogický dozor a pomáhá při zajišťování teoretického a kulturně výchovného programu.
POVINNOSTI PŘI LYŽAŘSKÉM ZÁJEZDU Z POHLEDU PŘEDPISŮ O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ
Ochranou zdraví dětí, žáků a studentů se - jak známo - zabývá přímo zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 8 tohoto zákona označuje každý organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti pojmem „zotavovací akce“. Osobě, která pořádá tuto zotavovací akci, tedy škole, pak ukládá zákon řadu povinností, zejména že je povinna zajistit její umístění, zásobování vodou a odstraňování odpadků a splaškových vod v souladu s hygienickými požadavky upravenými prováděcím právním předpisem. Pořádající osoba je dále povinna dodržet hygienické požadavky na prostorové a funkční členění staveb a zařízení, jejich vybavení a osvětlení, ubytování, úklid, stravování a režim dne, které upraví prováděcí právní předpis. Prováděcí právní předpis stanoví, které potraviny nesmí pořádající osoba na zotavovací akci podávat ani používat k přípravě pokrmů, ledaže budou splněny podmínky upravené tímto prováděcím právním předpisem.
Za nejdůležitější je možno považovat, že pořádající osoba, je povinna jeden měsíc před zahájením zotavovací akce ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví
a) termín a místo jejího konání,
b) počet dětí zúčastněných na zotavovací akci,
c) způsob jejího zabezpečení pitnou vodou a
d) způsob zajištění stravování účastníků zotavovací akce.
Podle ustanovení § 9 tohoto zákona platí, že
„Mateřská škola a základní škola může na školu v přírodě vyslat jen dítě, které
a) je zdravotně způsobilé k účasti na ní a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci,
b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu) a
c) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy, ani mu není nařízeno karanténní opatření.
(2) Pořádající osoba může na zotavovací akci přijmout jen dítě, které splňuje požadavky stanovené v odstavci 1.
(3) Zdravotní způsobilost dítěte pro účast na škole v přírodě nebo zotavovací akci posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje. Praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje, v posudku dále uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Vzor posudku upraví prováděcí právní předpis. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte má platnost po dobu jednoho roku od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti dítěte. Skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) potvrzuje v písemném prohlášení zákonný zástupce dítěte; toto potvrzení nesmí být starší než jeden den. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte a písemné prohlášení předá zákonný zástupce pořádající osobě, vysílající základní škole nebo mateřské škole pro účely podle § 11 odst. 1 písm. b) a f).
(4) Mateřská a základní škola, které vysílají děti na školu v přírodě, jsou povinny ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví jeden měsíc před jejím zahájením údaje v rozsahu podle § 8 odst. 3 a poskytnout mu doklad podle § 8 odst. 4.
(5) Pořádající osoba může na zotavovací akci přijmout jen dítě, které splňuje požadavky stanovené v odstavci 1.“
Podle ustanovení § 10 zákona o ochraně veřejného zdraví platí i obdobné podmínky zdravotní způsobilosti i pro fyzické osoby účastnící se lyžařského výcviku žáků. Fyzické osoby činné při škole v přírodě nebo zotavovací akci jako dozor nebo zdravotník musejí být k této činnosti zdravotně způsobilé. Zdravotní způsobilost posuzuje a posudek vydává praktický lékař, který fyzickou osobu registruje. Tento posudek má platnost jeden rok od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti fyzické osoby. To se však nevztahuje na pedagogické a zdravotnické pracovníky.
Nakonec je třeba pro úplnost ocitovat i ustanovení § 11 zákona o ochraně veřejného zdraví, které shrnuje povinnosti základní a mateřské školy, které vysílají děti na školu v přírodě, a pořádající osoby. Podle něj platí, že
„(1) Základní nebo mateřská škola, které vysílají děti na školu v přírodě, a pořádající osoba jsou povinny zajistit
a) základní péči o zdraví všech účastníků po dobu konání zotavovací akce nebo školy v přírodě, kontrolu dodržování hygienických požadavků stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a kontrolu dodržování zásad osobní hygieny fyzickými osobami, způsobilou fyzickou osobou (zdravotníkem); za způsobilou se pro účely tohoto zákona považuje fyzická osoba, která má alespoň úplné střední odborné vzdělání v oborech všeobecná sestra, dětská sestra nebo porodní asistentka, fyzická osoba, která absolvovala kurz první pomoci se zaměřením na zdravotnickou činnost při škole v přírodě nebo zotavovací akci, a student lékařství po ukončení třetího ročníku; náplň kurzu první pomoci upravuje prováděcí právní předpis,
b) účast pouze fyzických osob, které splňují podmínky stanovené v § 10; účast zdravotníka při kontrole zdravotních průkazů fyzických osob uvedených v § 10 odst. 3, při převzetí posudků a prohlášení podle § 9 odst. 3 a § 10 odst. 2, při sestavování jídelníčku a režimu dne; dosažitelnost zdravotníka 24 hodin denně po celou dobu konání zotavovací akce nebo školy v přírodě; pořízení výpisu z posudků o zdravotní způsobilosti (§ 9 odst. 3 a § 10 odst. 2) zdravotníkem; ve výpisu zdravotník uvede závěr posudku a které zdravotnické zařízení posudek vydalo,
c) vrácení posudků o zdravotní způsobilosti po ukončení školy v přírodě nebo zotavovací akce zákonným zástupcům dětí a fyzickým osobám činným při škole v přírodě nebo zotavovací akci,
d) vybavení lékárničky pro školu v přírodě nebo zotavovací akci podle druhu akce; nejmenší obsah lékárničky pro školy v přírodě a zotavovací akce upraví prováděcí právní předpis,
e) péči praktického lékaře dostupného z místa konání školy v přírodě nebo zotavovací akce, s výjimkou putovní zotavovací akce,
f) vedení zdravotnického deníku a seznamu účastníků, prohlášení podle § 9 odst. 3 věty páté, výpisů z posudků o zdravotní způsobilosti dětí a fyzických osob činných při škole v přírodě nebo zotavovací akci a následné uchovávání těchto dokumentů po dobu 6 měsíců od skončení školy v přírodě nebo zotavovací akce,
g) informovanost osoby, která má dítě v péči, o zdravotních potížích, které dítě v průběhu školy v přírodě nebo zotavovací akce prodělalo, a o případném kontaktu s infekcí.
(2) Pořádající osoba je dále povinna zajistit instruktáž všech fyzických osob činných na zotavovací akci, s výjimkou zdravotníka, o hygienických požadavcích na tyto akce a o předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví včetně základů první pomoci, pokud se takové instruktáže dosud nezúčastnily.“
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ ŽÁKŮ
Jak jsme si uvedli výše lyžařský výcvik je veden kvalifikovanými instruktory, jejichž kvalifikaci si ověří ředitel školy. Jejich práci řídí vedoucí zájezdu určený ředitelem školy, který též schvaluje plán výcviku. Žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu. Tato hlediska dodržují instruktoři i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené viditelnosti a podobně. Pouze jediný předpis a to vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných výslovně stanoví, že „Lyžařský výcvik provádí 1 pedagogický pracovník s nejvýše 8 žáky se zdravotním postižením. U žáků slabozrakých a žáků s tělesným postižením připadá na 1 pedagogického pracovníka nejvýše 6 žáků, u žáků nevidomých na 1 pedagogického pracovníka připadá 1 žák.“ Ostatní předpisy o počtu žáků v družstvu mlčí.
Jinak obecně platí, že žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu. Tato hlediska dodržují instruktoři i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené viditelnosti a podobně. Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu na horách je nutné dbát všech pokynů Horské služby a výstražných značek. Za nepříznivých podmínek (hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 °C) se výcvik a horské výlety omezují, případně nekonají. Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů družstva. Zvýšená pozornost se věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště s bezpečným dojezdem.
K vlastnímu výcviku musí být voleny nelavinové svahy s přiměřeným sklonem a musí se přihlížet ke schopnostem žáků. Nesmí se používat neudržované horské svahy, ale jen svahy potřebně upravené, veřejnosti přístupné. Terén pro výcvik volí instruktor podle zdatnosti účastníků a stavu sněhu. Před začátkem výcviku si ověří, zda všichni znají smluvená znamení a signály a sdělí bezpečnostní pokyny. Žádný přestupek nesmí prominout a průběžně kontroluje dodržování daných pokynů. Při sjíždění nebezpečných úseků dbá, aby se každý bezpodmínečně zastavil na určeném místě.
Při pohybu družstva (zejména při běžeckých túrách) musí být dodržována stopa. Na konec družstva určí instruktor dobrého a odpovědného lyžaře, který sleduje opozdilce a řídí jejich postup tak, aby se všichni opět připojili k družstvu. Za nepříznivého počasí (mlha, vánice apod.), které družstvo lyžařů potká během výcviku, je nutno snížit rychlost a zajistit, aby každý viděl na předcházejícího lyžaře, rozestupy musí být maximálně na vzdálenost 4 m. Nakonec je samozřejmé, že musí být dodržovány příkazy Horské služby. Pokud Horská služba zakáže vycházet z chat, musí se zákaz bezpodmínečně dodržovat, za to zodpovídá vedoucí lyžařského zájezdu.
Zcela závěrem je třeba připomenout, že vedoucí zájezdu musí mít k dispozici po celou dobu akce knihu úrazů, aby do ní mohl provést záznamy v souladu s vyhláškou č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů.
Školy v přírodě
Pokud se týká škol v přírodě, tak je třeba hned úvodem zdůraznit, že o nich dnes platný školský zákon mlčí. Před jeho přijetím platila vyhláška č. 303/1996 Sb., o školách v přírodě, která se specielně zabývala otázkou škol v přírodě, ta však byla zrušena vyhláškou č. 224/2005 Sb., kterou se zrušují některé vyhlášky v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s účinností k 1. 7. 2005.
V současné době tedy ze školských předpisů pojednává o školách v přírodě pouze v jediném ustanovení vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Ostatní předpisy o této problematice mlčí. Na rozdíl od školských předpisů však předpisy hygienické se otázkou pobytu dětí a žáků při zotavovacích akcí a na školách v přírodě zabývají velice podrobně. Základ právní úpravy nalezneme v samotném zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, nicméně další podrobnější úprava je obsažena ještě ve vyhlášce č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce č. 410/2005 Sb., hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.
ŠKOLY V PŘÍRODĚ Z POHLEDU ŠKOLSKÝCH PŘEDPISŮ
Školský zákon totiž vychází ze základního členění podle kterého vzdělávací soustavu tvoří školy a školská zařízení podle tohoto zákona. Pokud se týká školských zařízení, tak upřesňuje, že školské zařízení poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí, nebo zajišťuje ústavní a ochrannou výchovu anebo preventivně výchovnou péči a že druhy školských zařízení jsou školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školská účelová zařízení, výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Pojem „škola v přírodě“ se pak objevuje až ve vyhlášce č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Podle této vyhlášky totiž typy školských výchovných a ubytovacích zařízení jsou:
a) domov mládeže,
b) internát,
c) škola v přírodě.
Vrátíme-li se tedy zpět ke školskému zákonu, musíme konstatovat, že sice pojem „škola v přírodě“ výslovně neužívá, ale školy v přírodě řadí pod obecný pojem školské zařízení a tento pojem se v zákoně užívá vedle pojmu škola.
Pokud se týká problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů - je školský zákon v tomto směru velice stručný. Nicméně ze samotného ustanovení § 29, které pojednává o bezpečnosti a ochraně zdraví dětí, žáků a studentů lze vyčíst, že zákonodárce směřuje právní úpravu dále než pouze k samotnému vyučování. V ustanovení § 29 odst. 1 a 2 se totiž stanoví, že školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů a že školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Z našeho pohledu je zde proto důležitá zmínka o „školských zařízeních“ a o „činnostech přímo souvisejících se vzděláváním“. Je zajisté možno dovodit, že pod těmito pojmy zákonodárce má na mysli mimo jiné i pobyt dětí a žáků ve školách v přírodě. Proto i toto ustanovení je třeba z hlediska legislativního brát za základ právní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků při jejich pobytu ve školách v přírodě.
Připomeňme si tedy znovu, že vzhledem k tomu, že toto ustanovení § 29 školského zákona je velice kusé, že je jen základním zákonným minimem. Školský zákon je postaven na principu, že za vnitřní chod školy - jak z hlediska pedagogického, organizačního a nakonec i z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů - odpovídá výhradně ředitel školy nebo školského zařízení. Školský zákon ukládá povinnost všem ředitelům škol vydat školní řád a všem ředitelům školských zařízení vydat vnitřní řád. Při jejich vydávání by tedy ředitel školy nebo školského zařízení neměl opomenout ani zotavovací akce pro děti a žáky a podle zvyklostí školy upravit zde i základní otázky bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků při těchto akcích.
Jediným předpisem z oblasti školských předpisů, který pojednává o školách v přírodě je vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Podle jejího ustanovení § 10 škola v přírodě zajišťuje zotavovací pobyt ve zdravotně příznivém prostředí dětem mateřských škol a žákům plnícím povinnou školní docházku, popřípadě pobyt vybraných skupin dětí mateřských škol a žáků plnících povinnou školní docházku bez přerušení vzdělávání. Zde se tedy pod pojmem „škola v přírodě“ rozumí ono školské zařízení, které zajišťuje pobyt dětí nebo žáků z měst např. na horách a dále se zde onen pobyt dětí nebo žáků, který je běžně označován za „školu v přírodě“ neprobírá.
O vlastním pobytu dětí a žáků na „škole v přírodě“ nalezneme bezesporu více v hygienických předpisech. Když bychom měli učinit menší závěr, jak na pobyt dětí nebo žáků ve škole v přírodě pohlíží školské předpisy, můžeme konstatovat, že tyto předpisy vychází ze zásady, že škola v přírodě zajišťuje dětem mateřských škol a žákům plnícím povinnou školní docházku, zotavovací pobyt a povinnou školní docházku bez přerušení vzdělávání ve zdravotně příznivém prostředí. Proto také nestanoví žádné zvláštní výjimky pro tuto dobu, považují ji u žáků základní školy za součást plnění povinné školní docházky. Ředitel mateřské školy nebo ředitel školy, která posílá děti nebo žáky do školy v přírodě, musí sám podle svých podmínek zajistit vše potřebné z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví. To znamená, musí vybrat učitele, kteří budou děti doprovázet, tyto náležitě proškolit (zejména s ohledem na to, zdali škola v přírodě se bude konat v zimě na horách nebo v jarních či letních měsících s možností koupání apod.), pak musí vybrat zdravotníky, kteří budou děti či žáky doprovázet a zajistit i jejich proškolení (viz dále) a nakonec musí zajistit, aby byli rodiče, resp. zákonní zástupci dětí a žáků náležitě seznámeni s průběhem školy v přírodě a aby jim bylo vysvětleno, že mají povinnost sdělit škole, zdali dítě nebo žák nepřišlo do styku s infekčním onemocněním, nakaženou osobou nebo mu není nařízeno karanténní opatření. Nakonec samozřejmě není možno podcenit ani vlastní poučení dětí a žáků, zejména pokud se jedná např. o děti mateřský škol.
ŠKOLY V PŘÍRODĚ Z POHLEDU HYGIENICKÝCH PŘEDPISŮ
Základ právní úpravy pobytu dětí a žáků ve školách v přírodě z hlediska ochrany zdraví je obsažen v ustanoveních dílu 2 hlavy II části první zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, tj. v ustanoveních § 7 - § 14 nazvaném podmínky pro výchovu, vzdělávání a zotavení dětí a mladistvých, podmínky vnitřního prostředí stavby a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy pro hry dětí.
V ustanovení § 7 je stanovena obecná povinnost, že školy a školská zařízení zapsaná do školského rejstříku, s výjimkou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských poradenských zařízení a zařízení školního stravování, a dále zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou povinny zajistit, aby byly splněny hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou, úklid a nakládání s prádlem a že k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění je zařízení pro výchovu a vzdělávání povinno zajistit oddělení dítěte nebo mladistvého, kteří vykazují známky akutního onemocnění, od ostatních dětí a mladistvých a zajistit pro ně dohled zletilé fyzické osoby. To jsou obecná ustanovení, která se vztahují, jak na školy, tak na školská zařízení a jak jsme si vysvětlili výše, školský zákon zařazuje školy v přírodě pod školská výchovná a ubytovací zařízení, takže toto ustanovení plně dopadá i na školy v přírodě, kde se zajišťuje dětem mateřských škol a žákům plnícím povinnou školní docházku, zotavovací pobyt a povinnou školní docházka bez přerušení vzdělávání ve zdravotně příznivém prostředí.
Prováděcím předpisem k tomuto ustanovení je vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Tato vyhláška stanoví hygienické požadavky na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou a úklid mateřských škol, základních a středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých škol a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a školských zařízení (tedy včetně škol v přírodě) zařazených do rejstříku škol a školských zařízení, zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pro školy v přírodě jsou ve vyhlášce stanoveny dvě výjimky, a to v ustanovení § 8, pokud se týká prostorových podmínek, a ustanovení § 10 o ubytování. Podle ustanovení § 8 platí, že ve školách v přírodě se výuka zajišťuje v místnosti odpovídající požadavkům na učebny v parametrech osvětlení a v mikroklimatických podmínkách podle této vyhlášky s plochou minimálně 1,5 m2 podlahové plochy na 1 žáka. Pokud se volný čas tráví ve vnitřních prostorách, musí tyto odpovídat zejména charakteru jídelny nebo denní místnosti s plochou minimálně 1,5 m2 na 1 žáka nebo minimálně 3 m2 na 1 dítě předškolního věku. Pro ubytování platí podle § 10 této vyhlášky, že ve škole v přírodě lze v 1 pokoji ubytovat zpravidla 6 žáků nebo 6 dětí předškolního věku, přičemž minimální podlahová plocha musí být 3 m2 na 1 osobu.
V dalším ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, tj. v § 8 se pojednává o zotavovacích akcích a stanoví zákonné povinnosti pořadatele vůči orgánům ochrany veřejného zdraví. Vzhledem k tomu, že pojmem „zotavovací akce“ školské předpisy chápou zejména letní tábory, včetně stanových táborů, nebudeme se u této problematiky zastavovat.
Pro naše pojednání je významné ustanovení § 9 zákona o ochraně veřejného zdraví, které stanoví podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci. Podle tohoto ustanovení mateřská škola a základní škola může na školu v přírodě vyslat jen dítě, které
a) je zdravotně způsobilé k účasti na ní a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci,
b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu), a
c) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření.
Zdravotní způsobilost dítěte pro účast na škole v přírodě posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje. Praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje, v posudku dále uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Vzor posudku je upraven prováděcím právním předpisem. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte má platnost po dobu jednoho roku od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti dítěte. Skutečnosti uvedené pod písm. b) a c) potvrzuje v písemném prohlášení zákonný zástupce dítěte. Toto potvrzení nesmí být starší než jeden den. Zde se tedy odráží onen moment spolupráce školy s rodiči při přípravě školy v přírodě.
Mateřská a základní škola, které vysílají děti na školu v přírodě, jsou povinny ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví jeden měsíc před jejím zahájením následující údaje:
a) termín a místo jejího konání,
b) počet dětí zúčastněných na škole v přírodě,
c) způsob jejího zabezpečení pitnou vodou a
d) způsob zajištění stravování účastníků školy v přírodě.
V ustanovení § 10 zákona o ochraně veřejného zdraví se stanoví podmínky účasti fyzických osob činných při škole v přírodě a zotavovací akci. Podle tohoto ustanovení fyzické osoby činné při škole v přírodě nebo zotavovací akci jako dozor nebo zdravotník musejí být k této činnosti zdravotně způsobilé. Zdravotní způsobilost posuzuje a posudek vydává praktický lékař, který fyzickou osobu registruje. Tento posudek má platnost jeden rok od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti fyzické osoby. Posudek o zdravotní způsobilosti předají fyzické osoby činné při škole v přírodě, s výjimkou pedagogických a zdravotnických pracovníků, vysílají mateřské škole nebo základní škole. Fyzické osoby činné při stravování musí navíc splňovat požadavky stanovené pro výkon činností epidemiologicky závažných, tj. musí mít zdravotní průkaz.
Povinnost základní a mateřské školy, které vysílají děti na školu v přírodě, a pořádající osoby jsou stanoveny dále v ustanovení § 11 zákona o ochraně veřejného zdraví. Podle tohoto ustanovení je základní nebo mateřská škola, která vysílá děti na školu v přírodě, povinna zajistit
a) základní péči o zdraví všech účastníků po dobu konání zotavovací akce nebo školy v přírodě, kontrolu dodržování hygienických požadavků stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a kontrolu dodržování zásad osobní hygieny fyzickými osobami.
b) účast pouze fyzických osob, které splňují podmínky stanovené zákonem; účast zdravotníka při kontrole zdravotních průkazů fyzických osob, při převzetí posudků a prohlášení od rodičů a zákonných zástupců, při sestavování jídelníčku a režimu dne; dosažitelnost zdravotníka 24 hodin denně po celou dobu konání školy v přírodě; pořízení výpisu z posudků o zdravotní způsobilosti zdravotníkem; ve výpisu zdravotník uvede závěr posudku a které zdravotnické zařízení posudek vydalo,
c) vrácení posudků o zdravotní způsobilosti po ukončení školy v přírodě nebo zotavovací akce zákonným zástupcům dětí a fyzickým osobám činným při škole v přírodě,
d) vybavení lékárničky pro školu v přírodě podle druhu akce,
e) péči praktického lékaře dostupného z místa konání školy v přírodě,
f) vedení zdravotnického deníku a seznamu účastníků, prohlášení, výpisů z posudků o zdravotní způsobilosti dětí a fyzických osob činných při škole v přírodě a následné uchovávání těchto dokumentů po dobu 6 měsíců od skončení školy v přírodě,
g) informovanost osoby, která má dítě v péči, o zdravotních potížích, které dítě v průběhu školy v přírodě prodělalo, a o případném kontaktu s infekcí.
Pořádající osoba, tedy ředitel školy nebo mateřské školy je dále povinen podle výslovného ustanovení § 11 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví zajistit instruktáž všech fyzických osob činných na škole v přírodě, s výjimkou zdravotníka, o hygienických požadavcích na tuto akci a o předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví včetně základů první pomoci, pokud se takové instruktáže dosud nezúčastnily.
Druhým prováděcím předpisem k těmto ustanovením zákona o ochraně veřejného zdraví je vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška je starší a upravuje také hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky, ubytování, osvětlení, vybavení a úklid, zásobování vodou, odstraňování odpadků a splaškových vod, stravování a režim dne zotavovacích akcí. Dále tato vyhláška upravuje v příloze č. 1 skupiny potravin, které nelze na zotavovacích akcích pro děti podávat ani používat k přípravě pokrmů, a podmínky pro použití některých potravin, v příloze č. 2 náplň kurzu první pomoci pro zdravotníka zotavovacích akcí a škol v přírodě, v příloze č. 3 vzor posudku o zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci a škole v přírodě a v příloze č. 4 minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě. V podstatě se dá konstatovat, že se obsahově podobá vyhlášce č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Stejně jako ona upravuje hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky, ubytování, osvětlení, vybavení a úklid, zásobování vodou, ale především pro zotavovací akce, tedy pro letní tábory, včetně táborů stanových. Pro pobyt dětí a žáků ve školách v přírodě z ní jsou použitelné přílohy - příloha č. 2 náplň kurzu první pomoci pro zdravotníka zotavovacích akcí a škol v přírodě, příloha č. 3 vzor posudku o zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci a škole v přírodě a příloha č. 4 minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě.
Když bychom měli učinit menší závěr, jak na pobyt dětí nebo žáků ve škole v přírodě pohlíží hygienické předpisy, můžeme konstatovat, že základ je v samotném zákoně o ochraně veřejného zdraví. Právní úprava zde obsažená zohledňuje dosavadní právní stav, tj. úpravu podmínek, za nichž lze nezletilé osoby organizovaně zotavovat. Poznatky z praxe svědčí o tom, že taková právní úprava je důvodná stejně jako povinnost pořádající mateřské školy nebo školy ohlásit konání školy v přírodě umožňuje při různosti míst konání škol v přírodě výkon státního zdravotního dozoru. Stanoví se specifické podmínky účasti dítěte na škole v přírodě a to s ohledem na prevenci vzniku a šíření infekčních onemocnění. V dalším je pak třeba vycházet z prováděcích předpisů - z vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů a z vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Přitom je třeba vzít v úvahu i skutečnost že vyhláška č. 410/2005 Sb., je předpis modernější.
Úryvek z připravované knihy Bezpečnost a ochrana dětí ve školách