Bezpečnost dětí ve školních družinách

V našem dnešním článku se společně zamyslíme nad základními požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví dětí při jejich pobytu ve školních družinách.

Jak jsme si uváděli již v minulých číslech našeho časopisu, je zatím jediným obecně závazným předpisem, kterým se řídí ve školách a školských zařízeních bezpečnost a ochrana zdraví žáků, výhradně zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a konkrétně jeho ustanovení § 29.

Všechny ostatní předpisy, zejména Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních a Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 17 749/2002-51 k postavení, organizaci a činnosti školních družin byly s účinností k 1. 8. 2005 zrušeny a nebyly zařazeny v Seznamu platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy podle stavu k 1. srpnu 2005 č. j. 24 905/2005-14.

To znamená, že podmínky a pravidla dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů jak při vyučování tak při všech školských službách podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) si musí stanovit sám ředitel školy nebo školského zařízení. O to je odpovědnost ředitele školy nebo školského zařízení větší.

Nicméně do jisté míry se otázkou pobytu žáků ve školních družinách a jídelnách zabývají ještě dva předpisy, prováděcí vyhlášky k zákonu č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), a to vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání a dále vyhláška č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, jenž je prováděcí vyhláškou k zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Tyto předpisy budou předmětem našeho dnešního zájmu.

Jak jsme uvedli výše, Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 17 749/2002-51 k postavení, organizaci a činnosti školních družin byl s účinností k 1. 8. 2005 zrušen a nebyl zařazen do Seznamu platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy podle stavu k 1. srpnu 2005 č. j. 24 905/2005-14. Pro školní družiny to dnes znamená, že nemají podrobnější předpis, který by se zabýval výhradně školními družinami. Je tedy třeba postupovat podle pravidla od obecného k zvláštnímu, tedy od zákona k podzákonným předpisům a vybrat z nich, co je třeba na školní družiny aplikovat.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) platí, že vzdělávací soustavu tvoří školy a školská zařízení. Školská zařízení se pak druhově členění na školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školská účelová zařízení, výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Podle dalšího ustanovení § 111 školského zákona platí, že ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, zejména ve střediscích volného času, školních družinách a školních klubech se uskutečňuje zájmové vzdělávání. Zájmové vzdělávání poskytuje dětem, žákům a studentům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti.

Na to navazuje vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, která stanoví, že účastníky zájmového vzdělávání mohou být také pedagogičtí pracovníci, zákonní zástupci nezletilých účastníků, popřípadě další fyzické osoby.

Podle ustanovení § 2 citované vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání se zájmové vzdělávání člení do následujících forem :

-příležitostná výchovná, vzdělávací, zájmová a tématická rekreační činnost nespojená s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání,

-pravidelná výchovná, vzdělávací a zájmová činnost,

-táborová činnost a další činnost spojená s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání,

-osvětová činnost včetně shromažďování a poskytování informací pro děti, žáky a studenty, popřípadě i další osoby a vedení k prevenci sociálně patologických jevů,

-individuální práce, zejména vytváření podmínek pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů, nebo

-využití otevřené nabídky spontánních činností.

Vyhláška rozlišuje tři typy školských zařízení pro zájmové vzdělávání a to:

-středisko volného času ,

-školní klub,

-školní družina .

Vzhledem k tomu, že školní družina je nejběžnější školské zařízení pro zájmové vzdělávání, budeme se dále zabývat pouze jí. Školní družina poskytuje zájmové vzdělávání žákům jedné školy nebo několika škol. Svoji činnost vykonává ve dnech školního vyučování a o školních prázdninách s tím, že ředitel školy nebo školského zařízení může po projednání se zřizovatelem přerušit činnost družiny v době školních prázdnin. Družina může vykonávat činnost pro děti, žáky a studenty nebo jejich zákonné zástupce, i ve dnech pracovního volna. Obecně platí, že družina organizuje zájmové vzdělávání především pro účastníky přihlášené k pravidelné denní docházce. Činnost družiny se uskutečňuje příležitostnou výchovnou, vzdělávací, zájmovou a tématickou rekreační činnost nespojenou s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání, pravidelnou výchovnou, vzdělávací a zájmovou činností a využitím otevřené nabídky spontánních činností. Družina umožňuje dětem, žákům a studentům odpočinkové činnosti a přípravu na vyučování.

Obecně platí, že činnost družiny je určena přednostně pro žáky prvního stupně základní školy. K pravidelné denní docházce mohou být přijati i žáci druhého stupně základní školy, žáci nižšího stupně šestiletého nebo osmiletého gymnázia nebo odpovídajících ročníků osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře, pokud nejsou přijati k činnosti klubu. Příležitostné výchovné, vzdělávací, zájmové a tématické rekreační činnosti nebo využití otevřené nabídky spontánních činností se mohou účastnit i žáci, kteří nejsou přijati k pravidelné denní docházce do družiny.

O přijetí žáka k pravidelné výchovné, vzdělávací a zájmové činnosti v družině, se rozhoduje na základě písemné přihlášky; její součástí je písemné sdělení zákonných zástupců dítěte, žáka nebo studenta o rozsahu docházky a způsobu odchodu jeho z družiny.

Žáci, kteří se účastní pravidelné denní docházky do družiny se zařazují do oddělení. Oddělení se naplňují nejvýše do počtu 30 žáků. Je-li oddělení tvořeno pouze žáky se zdravotním postižením, je počet žáků v oddělení shodný s počtem žáků ve třídě školy samostatně zřízené pro tyto žáky. V oddělení lze individuálně integrovat nejvýše 5 žáků se zdravotním postižením. Ředitel stanoví nejvyšší počet žáků na jednoho pedagogického pracovníka s ohledem na druh vykonávané činnosti dětí, žáků a studentů, zejména s ohledem na jejich bezpečnost.

Z výše uvedeného vyplývá, že činnost družin je určena především pro žáky prvního stupně základní školy. Znamená to tedy, že pro žáky ve věku šesti až jedenáct let. Dále je také možno konstatovat, že školní družina tvoří ve dnech školního vyučování určitý mezistupeň mezi výukou ve škole a výchovou v rodině. Školní družina určitě není pokračováním školního vyučování, má svá specifika, která ji odlišují od školního vyučování a z tohoto hlediska je nutné také postupovat při hodnocení její činnosti a při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, kteří ji navštěvují.

Hlavním posláním školní družiny je zabezpečení zájmové činnosti a do určité míry i odpočinku a rekreace žáků. Mimo činnosti výchovně vzdělávací plní školní družina -zejména z pohledu rodičů - částečně také funkci sociální, tzn. dohled nad žáky po určitou dobu před nebo po skončení školního vyučování. Školní družina pracuje v kontextu dalších subjektů nabízejících aktivity výchovy mimo vyučování, jako jsou zájmové kroužky škol, střediska volného času, školní kluby. Činnost školních družin je vymezena dobou bezprostředně před nebo po školním vyučování a odchodem žáků domů nebo za jinými mimoškolními aktivitami. Z toho pohledu je také třeba přistupovat ke stanovení zásad bezpečnosti a ochrany zdraví dětí navštěvujících školní družinu.

Vzhledem k tomu, že družina je školské zařízení, je třeba na ni aplikovat i základní ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví dětí, žáků a studentů – nám známý § 29 školského zákona. Platí pro ni tedy obdobně jako pro školy, že při své činnosti je povinna přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. Zároveň musí zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků a poskytovat žákům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. To jsou však obecné zásady, o kterých jsme se již několikrát na stránkách našeho časopisu zmiňovali a zdůrazňovali jsme, že do praktického každodenního života školy, školského zařízení nebo v našem případě družiny je musí uvést ředitel, který stanoví přesné pokyny a zásady bezpečnosti a ochrany zdraví žáků navštěvujících družinu.

Družina je – jak jsme si také uvedli výše - školským zařízením, takže pro ni platí podle ustanovení § 30 školského zákona, že ředitel musí vydat vnitřní řád. Tento musí obsahovat zejména:

-podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky,

-provoz a vnitřní režim školského zařízení,

-podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí,

-podmínky zacházení s majetkem školského zařízení ze strany dětí, žáků a studentů.

Podle ustanovení § 15 vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání je povinností ředitele družiny ještě ve vnitřním řádu stanovit způsob evidence docházky do družiny. Jinak je povinností ředitele každého školského zařízení vnitřní řád zveřejnit na přístupném místě ve školském zařízení, prokazatelným způsobem s ním seznámit zaměstnance, žáky a studenty školského zařízení a informovat o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce nezletilých dětí a žáků.

Tento vnitřní řád by měl tedy dnes být základním předpisem, který při absenci dalších předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví žáků, dětí a studentů, musí upravovat podrobnosti o bezpečnosti a ochraně zdraví žáků v družině.

Dnes již s ohledem na to, že Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 17 749/2002-51 k postavení, organizaci a činnosti školních družin byl zrušen, nemáme také obecně závazným právním předpisem stanoveno např. jaké má být prostředí školní družiny. Citovaný zrušený metodický návod tomu věnoval celý článek. Dnes platí pouze z obecně závazných právních předpisů vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení. Ta ve vztahu ke školním družinám je velice kusá a pouze v ustanovení § 3 odst. 7, stanoví pouze že „Prostory pro pobyt žáků ve školských zařízeních pro výchovu mimo vyučování musí být upraveny a zařízeny tak, aby se výrazně odlišovaly od vybavení školních učeben. Nejmenší plocha volného prostoru se stanoví 2 m2 na 1 žáka“ s odkazem pod čarou, že se toto ustanovení vztahuje na školní družiny a v odst. 4 téhož ustanovení, že „Podlahy v zařízeních pro výchovu a vzdělávání musí odpovídat charakteru činnosti a musí být snadno čistitelné.“

To je vše, co se k prostředí školní družiny dnes v obecně závazných právních předpisech dozvíme. Nikde již nenajdeme např. nic o sledování televize ve školních družinách a o využívání výpočetní techniky, přestože např. právo zemí Evropských společenství sledování televize i práci na počítačích věnuje – jako rizikovým faktorům z hlediska ochrany zdraví - zvýšenou pozornost a upravuje zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s nimi. Proto musíme konstatovat, že zásady obsažené ve zrušeném metodickém návodu k této problematice a to, že „Pasivní sledování pořadů zprostředkovaných audiovizuální technikou nelze považovat za optimální naplňování výchovně-vzdělávacího poslání školského zařízení pro zájmové vzdělávání. Pořad v televizi nebo videopořad, pokud je do programu školních družin výjimečně zařazen, by měl sloužit především jako motivace k výtvarnému vyjádření příběhu, nebo navození rozhovoru na dané téma, k dramatické hře atp.“ a dále, že „Obohacením výchovně-vzdělávacího programu školní družiny je využívání výpočetní techniky. Počítače ve školní družině by měly být využívány k rozšiřování či prohlubování znalostí žáků v jejich užívání, k didaktickým nebo logickým hrám. Nelze připustit, aby byly nainstalovány hry agresivní či typu "automat". V případě využívání počítačů v činnosti školní družině je nezbytné, aby vychovatelky byly na tuto činnost odpovídajícím způsobem připraveny, aby i v této oblasti mohly výchovně působit.“ jsou nadále pro praxi plně použitelné. Všechny tyto věci však bezprostředně souvisí s bezpečností a ochranou zdraví žáků při jejich pobytu v družinách a tudíž by jim měla být věnována dvojnásobná pozornost, ať již při zpracování vnitřního řádu školní družiny nebo při každodenní činnosti.

Vzhledem k tomu, že na školní družinu, která je školské zařízení, se plně vztahuje zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), vztahuje se na ni – jak jsme si uváděli již v úvodu – i v plném rozsahu ustanovení § 29 o bezpečnosti a ochraně zdraví ve školách a školských zařízeních. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že „Školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při činnostech uvedených v odstavci 2, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá.“ Prováděcí vyhlášku k tomuto ustanovení Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy již také vydalo – jedná se o známou vyhlášku č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů.

Na stránkách našeho časopisu jsme si také tuto vyhlášku podrobně probírali a vykládali. Nicméně dnes – právě s ohledem na zrušení řady metodických návodů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – je situace značně odlišná. Je totiž třeba si uvědomit, že zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ani vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů nedefinuje pojem úraz dítěte, žáka nebo studenta, resp. školní úraz. Při výkladech samotné vyhlášky č. 64/2005 Sb. jsme si v minulých číslech našeho časopisu pomáhali definicemi tohoto pojmu obsaženými v e dvou metodických návodech a to v Metodickém návodu číslo 33 238/1975-42 ze dne 19. 12. 1975 k zavedení jednotné metodiky evidence, výkaznictví a rozborů školní a mimoškolní úrazovosti dětí, žáků a škol a výchovných zařízení spravovaných národními výbory a studentů vysokých škol a v Metodickém návodu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních. Tyto předpisy definovaly pojem školního úrazu asi tak, že se jedná o „úraz, který se stal dětem, žákům nebo studentům při vyučování ve školách a na vysokých školách nebo při výchově v předškolních a mimoškolních výchovných zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi. A že účastí na výchovné a vzdělávací činnosti školy se rozumí pobyt žáka při výchovné a vzdělávací práci školy nebo výchovného zařízení ve škole nebo ve výchovném zařízení od vstupu žáka do prostor školy nebo výchovného zařízení až do odchodu z nich a každá činnost, vyplývající z přímé souvislosti s vyučováním a výchovnou činností konanými ve škole, výchovném zařízení nebo i mimo ně, pokud jsou organizovány školou nebo výchovným zařízením.“ Tyto předpisy ale dnes neplatí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy údajně připravuje vydání nějakého metodického návodu, dnes je však v tomto směru právní vakuum. Neexistuje žádný obecně závazný předpis, který by stanovil, co se přesně považuje za školní úraz a tím za úraz žáka ve školní družině, tedy za úraz při zájmových činnostech. Analogie s definicí pojmů „pracovní úraz“ je samozřejmě nepřípustná, neboť zákon č. 561/2004 Sb. je zcela samostatný zákon v žádném směru nenavazující na zákoník práce a na předpisy práva pracovního. Proto může v konkrétních případech činit výklad tohoto pojmu v praxi problémy. Ve školní družině je pak toto nebezpečí větší o to, že zde se nejedná jen o výuku, ale že se jedná o mimoškolní zájmovou činnost, která je rozmanitější než samotná výuka a „příležitostí“, při nichž může dojít k úrazu žáka, je mnohem více.

Z toho důvodu považujeme závěrem za důležité důrazně připomenout všem ředitelům a ředitelkám školských zařízení a školních družin zejména, že zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků je dnes výhradně v jejich rukách, a že veškerá odpovědnost za ni je na nich. I když se může na první pohled zdát, že např. vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání převzala některá ustanovení ze zrušených dříve platných předpisů, a že se až tak dalece v legislativě nic nestalo, není to pravda. Stejně jako např. v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zákoník práce již před pěti lety při tzv. první euronovele přenesl veškerou odpovědnost za bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců výhradně na zaměstnavatele samotné a již tehdy jsme ředitelům a ředitelkám škol zdůrazňovali, že odpovědnost za bezpečnost a ochranu zdraví jejich zaměstnanců (tedy učitelů) je jen a jen na nich, musíme toto zdůraznit i dnes, když probíráme odpovědnost ředitele nebo ředitelek školských zařízení (družin) za bezpečnost a ochranu zdraví dětí a musíme konstatovat, že zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a konkrétně jeho ustanovení § 29 stanoví zásady bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních nanejvýš obecně, a že vlastní odpovědnost za celou tuto oblast je zase jen a jen na nich.