Cestovné
V odpovědi na dotaz 497 „Cestovné“ (Řízení školy 6/2010, strana 16) JUDr. Salačová vylučuje proplacení cestovného. Proč nelze použít § 185 zákona č. 262/2006 Sb.?
Související předpisy:
* § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
ODPOVĚĎ:
Dotaz 497 se týkal proplacení jízdních výdajů za společnou zlevněnou jízdenku, kterou většinou zakoupí učitelé při akci s žáky, tedy společnou jednu jízdenku pro ně (učitele) i žáky a v takovém případě samozřejmě učitelé za sebe samostatně nemohou prokázat jízdní výdaj tak, jak to požaduje § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Ustanovení § 185 téhož zákoníku práce nelze v této situaci uplatnit, protože se nejedná o objektivní důvod, pro který nemohou učitelé prokázat jízdní výdaj sami za sebe. Důvodem je pouze jejich chybné jednání.
Ve zmíněném § 185 je přesně stanoveno, že požaduje-li se pro poskytnutí cestovních náhrad prokázání příslušných výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout tuto náhradu v jím uznané výši, která odpovídá určeným podmínkám, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 158 odst. 3). Toto ustanovení je totiž použitelné pouze pro ty případy, kdy zaměstnanec nemůže prokázat vzniklé výdaje (celá platná právní úprava je založena na principu prokazatelnosti) z objektivních důvodů, nikoliv proto, že svévolně nerespektuje zákonná ustanovení. Kdyby bylo možné § 185 používat v každé situaci, kdy zaměstnanec i z vlastní viny není schopen prokázat vzniklý výdaj, nebylo by třeba všech ostatních ustanovení, protože by na základě tohoto ustanovení rozhodoval vždy o poskytování cestovních náhrad zaměstnavatel s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty zaměstnance.