Cestovní příkaz podruhé
Jsme příspěvková organizace, zřizovatelem je kraj. Ve vnitřní směrnici máme stanoveno, že k povolení služební cesty s použitím soukromého vozidla se požaduje absolvování školení řidičů a sjednání havarijního pojištění.
Ale jak je to v případě, že je ujednáno „proplaceno jízdné autobusem“. Zaměstnanec pojede svým vlastním soukromým vozidlem a nemá sjednáno havarijní pojištění. Jak by to bylo v případě havárie s úhradou vzniklé škody?
Související předpisy:
* zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
ODPOVĚĎ:
Podmínky pro poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců a jejich výši upravuje od 1. 1. 2007 sedmá část zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s dalšími příslušnými ustanoveními tohoto zákona.
Jestliže zaměstnavatel dá v rámci určených podmínek pracovní cesty podle § 153 odst. 1 shora citovaného zákoníku práce souhlas zaměstnanci k použití soukromého silničního motorového vozidla při pracovní cestě, není vůbec rozhodující (je to zcela jedno) za jakou náhradu bude vozidlo použito, zda za náhradu jízdného ve výši odpovídající ceně jízdenky za určený veřejný hromadný dopravní prostředek nebo za náhradu za použití silničního motorového vozidla (tedy za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu). V obou případech musí být splněny všechny stanovené podmínky, protože zaměstnanec fakticky použije silniční motorové vozidlo. Prakticky to znamená, že musí mít prokazatelně absolvované školení řidičů (často nazývané referentské zkoušky podle § 106 odst. 4 téhož zákoníku práce) a zaměstnavatel rozhoduje o tom, zda bude vyžadovat u předmětného vozidla také zaplacené havarijní pojištění - pokud je to však stanovené ve vnitřním předpise, pak je to pro všechny zaměstnance závazné. Pokud však zaměstnavatel nepožaduje, aby silniční motorové vozidlo, které určuje jako způsob dopravy zaměstnanci pro pracovní cestu, bylo havarijně pojištěné (nemusí to vyžadovat, není to v žádném obecně závazném platném právním předpise stanovené, záleží pouze na něm), musí počítat s tím, že jestliže zaměstnanci v průběhu pracovní cesty dojde na tomto vozidle skutečně ke vzniku škody, pak je zaměstnavatel povinen podle § 265 odst. 1 a 2 tuto škodu plně uhradit (pouze mimo spoluúčast vlastníka vozidla). Vyvinit se může zaměstnavatel jen v jediném případě, a to když prokáže, že nedal souhlas s použitím vozidla (§ 265 odst. 3 první věta zákoníku práce).
Pozor na to, kdyby chtěl zaměstnanec zaměstnavateli před pracovní cestou podepsat prohlášení, že když nebude mít vozidlo havarijně pojištěné, že v případě vzniku škody nebude požadovat její úhradu, takové prohlášení zaměstnance je podle § 19 odst. 1 zákoníku práce neplatným právním úkonem, to znamená, že nemá žádné právní účinky a zaměstnavatel by byl povinen stejně případnou škodu na vozidle uhradit.