Cestovní příkaz

* § 153, 157, 185, 265 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Právní úprava poskytování cestovních náhrad obsažená v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) uvádí dvě možnosti použití silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, na pracovní cestě. Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní prostředek, včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu podle § 157 odst. 2 ZP náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek. Podmínky pracovní cesty minimálně v rozsahu uvedeném v § 153 určuje zaměstnavatel zpravidla na cestovním příkazu. Pokud je jako způsob dopravy určen veřejný hromadný dopravní prostředek, je třeba na cestovním příkazu výslovně uvést, že zaměstnavatel souhlasí s tím, aby zaměstnanec použil silniční motorové vozidlo za cenu jízdenky určeného hromadného dopravního prostředku. Druhá možnost předpokládá, že zaměstnanec použije na pracovní cestě silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, na žádost zaměstnavatele a náleží mu podle § 157 odst. 3 za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Skutečnost, že zaměstnanec použil na žádost zaměstnavatele (v rámci určení způsobu dopravy) soukromé silniční motorové vozidlo za výše uvedenou složenou náhradu, uvede se opět na cestovním příkazu. Jiný způsob použití silničního motorového vozidla na pracovní cestě zákon neupravuje.

V dotaze uvádíte, že zaměstnanci „například ujede autobus“ určený zaměstnavatelem jako způsob dopravy. Neumím si přestavit, jaké další důvody by mohl zaměstnanec uvést pro to, že bez souhlasu zaměstnavatele použil místo určeného hromadného dopravního prostředku soukromé silniční motorové vozidlo. Podlé mého mínění jiný důvod, než že mu ujel autobus, mít nemůže. Důležitá je však skutečnost, proč mu autobus ujel. Jsem si vědoma toho, že se v praxi pravidelně objevuje nesprávný postup zaměstnavatele, který poté, co zaměstnanec použil bez jeho souhlasu místo určeného dopravního prostředku soukromé silniční motorové vozidlo, mu proplatí cenu jízdenky. Zaměstnavatel tak v podstatě obchází zákon, protože v případě, kdy nedá předem souhlas k použití silničního motorového vozila, neodpovídá za škodu na dopravním prostředku. Podle § 265 odst. 3 ZP zaměstnavatel neodpovídá za škodu na dopravním prostředku, kterého zaměstnanec použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu.

Podle § 157 odst. 1 ZP náhradu jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy poskytne zaměstnavatel v prokázané výši. Požaduje-li se pro poskytnutí cestovních náhrad prokázání příslušných výdajů, a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel podle § 185 poskytnout tuto náhradu v jím uznané výši, která odpovídá určeným podmínkám.

Zaměstnanec, kterému zaměstnavatel určil jako způsob dopravy autobus, a který bez souhlasu zaměstnavatele použil soukromé silniční motorové vozidlo, by neměl mít zásadně nárok na úhradu ceny jízdného za určený autobus. Bude záležet na důvodech a konkrétních okolnostech - zaměstnavatel by se měl například zabývat otázkou, proč si zaměstnanec poté, kdy zjistil, že mu autobus ujel nebo by mohl ujet, telefonicky nevyžádal dodatečný souhlas zaměstnavatele k použití vozidla.

Postup zaměstnavatele, který vědomě poskytl zaměstnanci při použití silničního motorového vozidla bez souhlasu zaměstnavatele náhradu ve výši ceny jízdenky bez předloženého dokladu, tedy za použití § 185 ZP, je problematický. V případě daňové kontroly by tato náhrada jízdních výdajů nemusela být uznána jako výdaj (náklad) vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zh) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Zaměstnavatel by měl velmi pečlivě zvážit důvody, pro které zaměstnanec bez jeho souhlasu použil místo určeného dopravního prostředku soukromé silniční motorové vozidlo. Přijatelnou skutečností odůvodňující poskytnutí náhrady jízdních výdajů v tomto případě by podle mého názoru mohlo být například onemocnění v rodině, které si vyžádalo doprovod na pohotovost. Ale i zde by bylo namístě zabývat se otázkou, proč si zaměstnanec předem telefonicky nevyžádal souhlas příslušného nadřízeného zaměstnance, kterým byl na pracovní cestu vyslán, zda nebylo možné posunout začátek pracovní cesty… V každém případě doporučuji předem případ s uvedením konkrétních podrobností konzultovat s příslušným správcem daně.

Odůvodnění, že zaměstnanec nemusí uvádět číslo pojistky, protože už pracovní cesta skončila a k dopravní nehodě nedošlo, postrádá logiku. Důvodem, proč nemusí dodatečně uvést číslo pojistky, je skutečnost, že silniční motorové vozidlo použil bez souhlasu zaměstnavatele, který proto neodpovídá za škodu na dopravním prostředku.