Když se řekne Post Bellum, přiznám se, že první, co si vybavím, jsou Příběhy našich sousedů. Má vůbec ještě smysl pokračovat v natáčení pamětníků, když ti nejvyhledávanější z 2. světové války nebo 50. let už tu nejsou nebo brzy nebudou? Zeptali jsme se Magdalény Benešové, vedoucí vzdělávacích projektů Post Bellum.
Co nového v Post Bellum?
Naďa
Eretová
Vedla rozhovor, šéfredaktorka Řízení školy.
Bývalo pravidlem, že v každém projektu vyprávěl svůj příběh minimálně jeden pamětník holokaustu, zbytek tvořili hlavně další pamětníci války a padesátých let. Vzpomínám si na paní učitelku z jednoho z prvních ročníků, která kategoricky prohlásila, že se zapojí pouze tehdy, pokud dodáme pamětníka holokaustu, protože ostatní pamětníci nemají dostatečně zajímavé příběhy. S takovým postojem se dnes už nesetkáváme. Učitelé samozřejmě chápou, že pamětníků holokaustu je mezi námi u