Individuální vzdělávací plán

Je škola povinna vytvářet individuální vzdělávací plán (IVP), pokud ano, za jakých podmínek? Je škola povinna vypracovat IVP pro žáka z nespádové oblasti i pro další školní roky, pokud mu již byl IVP v předešlém roce vytvořen? Může třídní učitelka odmítnout účast na jeho vypracování a realizaci? Odpovědi na tyto otázky naleznete v následujícím příspěvku.

Individuální vzdělávací plán je jednou z forem poskytování vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a popř. žáků mimořádně nadaných. Podle ustanovení § 18 školského zákona může ředitel školy s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu.

Toto rozhodnutí ředitele je správním rozhodnutím (vztahuje se na ně správní řád), realizuje se na základě žádosti zákonného zástupce a vyžaduje předchozí písemné doporučení školského poradenského zařízení. Nelze tedy hovořit o povinnosti ředitele automaticky schválit žádost zákonného zástupce žáka o povolení individuálního vzdělávacího plánu. Ze zákona pouze vzniká povinnost ředitele školy takovou žádost přijmout a ve správním řízení o ní rozhodnout. Pro samotné rozhodnutí pak je podstatné, zda k povolení individuálního vzdělávacího plánu byly splněny všechny podmínky uvedené v § 18 školského zákona.

Podrobnosti o způsobu zpracování individuálního vzdělávacího plánu stanoví § 13 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Rozhodnutí o povolení individuálního vzdělávacího plánu nesmí být zaměňováno s povolením individuálního vzdělávání žáků podle § 41, které podle zákona může nahrazovat vzdělávání ve škole u žáků prvního stupně základní školy (tento pojem nahrazuje předchozí domácí vyučování). Jestliže ředitel školy rozhodl o povolení individuálního vzdělávacího plánu na dobu jednoho školního roku (tato skutečnost by měla vyplynout z rozhodnutí) a zákonný zástupce žáka žádá o jeho povolení i v následujících letech, je povolení individuálního vzdělávacího plánu předmětem nového správního řízení, v němž opět ředitel školy rozhodne na základě splnění podmínek uvedených v zákoně - tedy zejména na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení. Zákon nestanoví automatickou povinnost ředitele povolit individuální vzdělávací plán v následujícím školním roce. Právě tak ale s ohledem na stanovisko školského poradenského zařízení může rozhodnout o povolení individuálního vzdělávacího plánu na dobu delší, než jeden školní rok. V tomto ohledu právní předpisy nestanoví žádné omezení - předpis ani neuvádí jeden školní rok jako jediné možné období, ale ani nebrání rozhodnout o povolení individuálního vzdělávacího plánu na dobu delší.

Okolnost, že žák není ze spádové oblasti školy nehraje při rozhodování o povolení individuálního vzdělávacího plánu žádnou roli.

Podle ustanovení § 13 odst. 5 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami odpovídá za zpracování individuálního vzdělávacího plánu ředitel školy. Individuální vzdělávací plán se vypracovává ve spolupráci se školským poradenským zařízením a zákonným zástupcem žáka. Protože však podle ustanovení § 13 odst. 3 téže vyhlášky má individuální vzdělávací plán obsahovat mj. časové a obsahové rozvržení učiva, volbu pedagogických postupů, způsob zadávání a plnění úkolů, způsob hodnocení, úpravu zkoušek, seznam doporučených učebních pomůcek, učebnic a materiálů apod., lze předpokládat, že individuální vzdělávací plán nebude vypracovávat samotný ředitel školy, ale jím určený pedagogický pracovník. V takovém případě je zpracování individuálního vzdělávacího plánu nepochybně jednou z prací souvisejících s přímou pedagogickou činností, a to v rámci ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol. Vzhledem k této skutečnosti nemůže pedagogický pracovník takovou práci odmítnout, protože podle ustanovení § 301 zákoníku práce je jako zaměstnanec povinen dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané a plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy. Případné nesplnění této povinnosti by bylo možné kvalifikovat jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, což je jeden z možných výpovědních důvodů podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.