Ztráta významné blízké osoby představuje zátěž a stres jak v životě dospělých, tak i v životě dětí. Jak vhodným způsobem komunikovat s dětmi, které prožívají ztrátu blízké osoby a procházejí náročným procesem truchlení? Čemu je vhodné se vyhnout a na co je vhodné v komunikaci klást důraz? Text přináší tipy pro pedagogické pracovníky škol, kteří budou lépe vybaveni pro komunikaci s rodiči.
Nejčastější chyby, kterých se dospělí mohou dopouštět, a jak se jim vyhnout:
1) Vylučování dětí z dění
Pokud dospělý potlačuje po ztrátě blízké osoby vlastní emoce a s dítětem žádné informace neprobírá (například mu nesdělí informaci, že proběhl pohřeb), dítě se tak nepřímo učí od dospělých nahlížet smrt jako něco nepřirozeného, špatného a truchlení jako něco, co je třeba potlačovat. Vyloučení dítěte z dění může v důsledku mít negativní vliv na jeho sebedůvěru. Dítě se může cítit obelhané, může pociťovat hněv, zklamání anebo opuštěnost.
Příklad:Otec patnáctileté Gabriely trpěl letální nemocí. Matka, která dostala od lékařů informaci, že otci už zbývá jen pár dní života, povzbudila dceru, aby odjela na společný zájezd studentů do zahraničí. Také o několik let starší sestra Gabriely dívku podpořila, aby odjela. Gabriela na zahraniční pobyt skutečně odjela. Mezitím otec zemřel a proběhl i jeho pohřeb. Když se Gabriela vrátila domů, dostala od matky stručnou informaci, že otec zemřela byl zpopelněn. Matka se domnívala, že rozhodla dobře, že se jí povedlo dceru uchránit od smutku a bolesti. Gabriela měla naopak pocit, že ji rodina obešla, a že s ní nepočítá – a to zejména proto, že starší sestra se pohřbu zúčastnila a stihla i navštívit otce v nemocnici. Vztahy Gabriely se sestrou se zhoršily, dívka se navíc v důsledku těchto událostí dlouhodobě se potýkala s pocity smut