Učitelé a vlastně všichni pedagogičtí pracovníci ve školách spolupracovali, spolupracují a věřme, že i budou spolupracovat. Jak ale vlastně taková spolupráce probíhá? Funguje sama od sebe, nebo je přikazována vedením školy? Považuje se za formální a k ničemu nepřispívající? Nebo je spoluprací v pravém smyslu slova, která posunuje pedagogy, a tedy i děti, žáky a vlastně celou školu vpřed? Pojďme se jí v tomto miniseriálu věnovat. Dnes si konkrétně popišme její minulé a možné současné nastavení .
Jak nastavit efektivní spolupráci učitelů? 1. část – od minulosti k současnosti
Mgr.
Irena
Trojanová
Ph.D.
ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala v Praze, spoluautorka blogu skolaroduzenskeho.cz
Spolupráce pedagogů může, jak už bylo zmíněno, probíhat neformálním a formálním způsobem. Neformální způsob představuje náhodné sdělování poznatků, diskuzi a případné řešení předkládané situace. Tato spolupráce je výhodná především svou aktuálností, ale nevede ke komplexním výstupům.
Formální spolupráci představují
dílčí organizační jednotky ustanovené ředitelem školy. Jedná se o skupiny učitelů spojených ročníky nebo předměty. Tyto skupinyse – tradičně – nazývají:*
metodická sdružení
Jedná se o skupiny učitelů 1. stupně, v menších školách všech pěti ročníků, ve větších se obvykle člení na vyučující 1. – 2.(3.) ročníku a 3.(4.) – 5. ročníku, případně i po jednotlivých ročnících. Ve školách existují i metodická sdružení vychovatelek a vychovatelů školní družiny, vždy jedno sdružení s účastí všech těchto pedagogických pracovníků. V poslední době se vzhledem k narůstajícímu počtu asistentů (či spíše asistentek) začínají objevovati jejich metodická sdružení.
*
předmětové komise
V předmětových komisích, ustanovených většinou na2. stupni základních škol a na středních školách, se sdružují vyučující více předmětů obvykle podobného zaměření, např. vyučující přírodovědných předmětů, humanitních předmětů nebo výchov. Na některých školách tyto skupiny kopírují vzdělávací oblasti rámcového vzdělávacího programu.
*
metodické orgány
Podle dřívějších školských předpisů znamenaly totéž co předmětové komise, tj. sdružovaly učitele více předmětů podobného zaměření V současné době se však tento termín používá ve smyslu souhrnu předmětových komisía metodických sdružení.
*
ročníkový tým
Termín jsem objevila v základní škole, která má ustanoveny týmy podle ročníků z důvodu velké provázanosti předmětů a projektového stylu výuky v daném ročníku.
Pohledem do nedávné historie zjistíme, že
před rokem 1989
, kdy byl kladen důraz na centralizaci vzdělávacích systémů, existovala jasná pravidla pro práci předmětových komisí a metodických sdružení uvedená v
Instrukci MŠ ČSR
č. j. 21336/79-200 z 16. 7. 1979 k organizaci základní školy (Pírek, 1982). Určitě není překvapující, že tento dokument kopíruje tehdejší společenskou situaci a je v ní politické zaměření, např. seznámení a dodržování závěrů sjezdů Komunistické strany Československa. Pevně stanovené předpisy asi byly překážkou pro kreativní pracovníky, navzdory tomu
instrukce
obsahuje některé věci i dnes použitelné.
Instrukce
uvádí důvody zřízení předmětových skupin a metodických sdružení. Jednalo se především o:*
řídící funkce směrem k pedagogickým pracovníkům
*
poradní orgán ředitele školy (podněty ke zkvalitnění práce školy)
*
vzdělávání pedagogických pracovníků
*
kontrola a hodnocení
*
sjednocení činnosti u jednotlivých předmětů a ročníků
*
rozvoj týmové tvořivosti
Je zajímavé, že předmětové komise a metodická sdružení měly v té době řídící – manažerskou funkci, a to nejen ke členům své skupiny, ale i vzhledem k celé škole jako poradní orgán ředitele školy. V dokumentu jsou rovněž popsány okruhy činnosti metodických orgánů:
*
pomoc začínajícím učitelům
*
studium literatury (nejen pedagogické, ale i ideologicky zaměřené)
*
první stupeň soustavy dalšího institucionálního vzdělávání pedagogických pracovníků (hospitace, pohospitační pohovory, výměna zkušeností)
*
zlepšování výchovně vzdělávací praxe (řešení problematiky tematického celku, koordinace metodických postupů, výměna zkušeností, vzájemné hospitace, didaktická technika, individuální přístup k žákům, mezipředmětové vztahy, pomoc při profesionální orientaci…, ale i výchova k vědeckému světovému názoru a socialistickému přesvědčení)
*
ovlivňování výchovných a vzdělávacích výsledků (sledování prospěchu, vědomostí a dovedností žáka, analýza žákovských prací, vyvození nápravných opatření, mimoškolní činnost…)
*
rozvíjení pedagogické tvořivosti učitelů a výchovných pracovníků
*
tvorba pomůcek
*
podíl na řízení výchovně vzdělávacího procesu (odpovědnost za stav předmětu, orientace učitelů v aktuálních politických otázkách)
*
některé druhy kontroly a hodnocení práce
*
úkoly organizačního rázu (vedení a úprava sešitů, soutěže, olympiády, zájmová činnost)
Instrukce
popisuje i složení metodických orgánů (vedoucí, jeho zástupce, zapisovatel a ostatní členové) a povinnosti ředitele školy. Ředitel školy:*
vybírá a jmenuje vedoucího, deleguje mu náležité pravomoci a odpovědnost
*
organizačně umožňuje činnost (schůzky, vzájemné hospitace)
*
zajišťuje materiální podmínky (učebny, technika, pomůcky)
*
organizuje spolupráci v rámci školy (1. a 2. stupeň)
Z výše uvedeného je zřejmé, že ředitel školy měl k dispozici pravidla pro činnost metodických orgánů. Na jednu stranu tak byla jeho situace snazší, na stranu druhou nemohl sám rozhodovat o jejich náplni práce.
V současné době žádný manuál
(a že jich vychází hodně)
k činnosti metodických orgánů neexistuje a jejich ustanovení je plně v kompetenci ředitele školy
. O co se ředitel může opřít? Z hlediska legislativy je to školský zákon (zákon 561/2004 Sb. v platném znění), který v § 164 a odst. (1) uvádí, že
Ředitel školy a školského zařízení a) rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak
. Je tedy pravomocí ředitele ustanovit metodická sdružení nebo předmětové komise, popř. tyto skupiny učitelů označit jiným názvem (u nás ve škole jsou všechny skupiny pedagogů označovány termínem vzdělávací týmy). Možnost jejich ustanovení podporuje i další část citovaného paragrafu:
Ředitel školy a školského zařízení c) odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb.
Ředitel je kvalifikovaný pro určitý stupeň školy a aprobovaný pro daný předmět. Rozhodně není v jeho silách obsáhnout celou šíři vzdělávacího procesu ve své škole. Proto se jeví jako ideální mít odborné skupiny pedagogů zajišťující kvalitu vzdělávání.Jak sami ředitelé vnímají vzdělávací týmy? Podle mých zkušeností se v různých školách situace značně liší. Někteří ředitelé je považují za přežitek, přestože je jasné, že „na žádné škole není s to ředitel se svými zástupci na odpovídající úrovni řešit a vyřešit všechny otázky související s výchovoua vzděláváním ve všech vyučovacích předmětech“ (Štěpánek, 1993). Někteří týmy sice ustanoví, ale neurčí jim náplň činnosti. V literatuře se po roce 1989 objevují kritické připomínky k činnosti metodických orgánů: „Činnost metodických orgánů na školách a školských zařízeních je ještě v řadě případů formální, neposkytuje pracovníkům potřebnou pomoc pro zkvalitňování jejich práce. Také vedení školy vždy účinně neřídí jejich práci.“ (Frühauf a Kaplan, 1988). Konkrétně legislativně tedy není ustanovení metodických orgánů taxativně stanoveno. Rezortní výzkum MŠMT ČR – projektRS 97 124 Společenské změny a škola: spolupráce učitelů jako klíčový faktor autonomního rozvoje školy – poukazuje na pět faktorů uváděných řediteli škol jako překážky pro ustanovení metodických orgánů (Pol a Lazarová, 1999):
*
nedostatek času – 38 %
*
vnější podmínky práce (financování, úvazky, nekompatibilnost rozvrhů) – 31 %
*
mezilidské vztahy (atmosféra ve škole, feminizace) – 25 %
*
osobní překážky (vlastnosti lidí, neochota, uzavřenost, nezájem) – 22 %
*
jiné překážky (organizace práce, kvalifikace) – 14 %
I když jsou uváděné překážky opodstatněné, od zmiňovaného výzkumu přece jen pár let uběhlo, věci se změnilya na vzdělávací týmy (právě z důvodu změny jsme ve škole upustili od tradičního pojmenování) jsou přenášeny nové
kompetence
, které se nestávají pouhým úkolem, ale přímo výzvou. V tomto školním roce budou týmy začleňovat do svých plánů i praktického pedagogického působení děti, žáky a studenty z Ukrajiny, možná zesílí covidová vlna a poučeni dobou minulou se nebudeme ani divit neočekávaným událostem. Proto se v příštím díle podíváme na nastavení konkrétní týmové spolupráce. Do té doby přeji hodně elánu!ZDROJE
*
FRÜHAUF, D. a J. KAPLAN.
Metodické orgány v řídící práci ředitele školy
. Brno: Krajský pedagogický ústav v Brně, 1988.*
PÍREK, Z.
Metodické orgány na školách
. Vsetín: Okresní pedagogické středisko, 1982.*
POL, M. a B. LAZAROVÁ.
Spolupráce učitelů – podmínka rozvoje školy: Řízení spolupráce, konkrétní formy a nástroje.
Praha: Agentura Strom, 1999.*
ŠTĚPÁNEK, F.
Řízení školy: Na pomoc ředitelům škol a učitelům
. Brno, SIGNET, 1993.*
TROJANOVÁ, I.
Ředitel a střední management školy: průvodce pro ředitele a střední management ZŠ a SŠ.
Praha: Portál, 2014.