Jak nastavit efektivní spolupráci učitelů? 3. část - výběr členů vzdělávacích týmů

Kolik skupin spolupracujících učitelů ve škole vznikne, je volbou ředitele školy, který je samozřejmě ovlivněn počtem svých kolegů a také třeba odloučenými pracovišti. Vzhledem k tomu, že členové jsou zařazováni na základě své odbornosti, nemá ředitel školy příliš na výběr. Týmy jsou omezené ročníky (1. stupeň základní školy) nebo předměty (2. stupeň základní školy a střední škola). U metodických sdružení jsou variantami různá spojení ročníků, tedy mají-li vzniknout jenom dva týmy, může to být 1. + 2. ročník (a pak 3., 4. a 5. ročník), nebo spojit 1., 2. a 3. ročník a zbytek tříd dát do druhého týmu. Volnější ruku umožňuje i červnová tvorba úvazků, tedy kterého učitele do jakého ročníku zařadit (varianty, že učitel učí svou třídu celý první stupeň nebo se kolegové střídají). Na druhém stupni jsou možnosti v rámci sloučení předmětů do dané předmětové komise, např. výchovy mohou být přiděleny k jednotlivým předmětům (výtvarná výchova u týmu dějepisu) nebo být samostatné z důvodu své „odlišnosti“.

Každopádně je třeba se zamyslet na zastoupení rolí v daném týmu. , na rozdíl od pracovní pozice, zdůrazňuje navíc i postavení jedince v týmu: „V pojmu role je zahrnuta účast a funkce jedince v sociální interakci. S pojmem role souvisí ještě další pojmy: společenská pozice, společenský statut, společenské normy“ (Mikuláštík, 2007, s. 297). U členů týmu jsou pak týmové role charakterizovány: „… individuálním způsobem aktivity, jímž se zapojujeme do společně vykonávané činnosti a který vyplývá z určitých vlastností“ (Mikuláštík, 2007, s. 300). Nejznámější popis týmových rolí vytvořil Meredith Belbin, který jich uvádí celkem devět. Zde dochází k určitému rozporu s ideálním počtem členů ve skupině, kterých má být podle odborné literatury pět až sedm. Pro účely sestavování týmů ve škole lze vystačit s rozčleněním na tři skupiny rolí (Meier, 2009):

Ať už se tedy jedná o metodické sdružení nebo předmětovou komisi, měl by v ní být někdo, kdo zvládne manažerskou stránku (organizační záležitosti, plánování, porady…), kdo zajistí odbornost (kvalifikovaní a kvalitníjsou – věřme – všichni členové týmu, ale někdo více sleduje novinky a je třeba i členem odborných asociací) a kdo zajistí pohodu v případě konfliktů. Problémem se může stát skutečnost, že jeden pedagog je z důvodu své aprobovanosti členem více předmětových komisí. Pak je vhodné stanovit „hlavní“ sdružení nebo komisi, ve které člen bude pracovat v případě současné činnosti všech týmů. Metodická sdružení a předmětové komise totiž mohou být, v případě neexistence odborů ve škole, využívány např. pro návrhy čerpání FKSP. A pak je třeba, aby učitel vyjádřil svůj názor jen jednou.

V čele každého týmu, tedy i metodických sdružení a předmětových komisí, stojí . Tato pozice se samozřejmě může nazývat i jinak, přetrvává i název předseda nebo se objevuje moderní termín pedagogický lídr (toto označení je ale nyní směřováno k řediteli školy). Pověřit pedagoga vedením týmu je v rukou ředitele školy. Umožňuje mu to školský zákon (zákon 561/2004 Sb. v platném znění), konkrétně dříve zmiňované § 164 a § 165 v kombinaci se zákoníkem práce (zákon 262/2006 Sb., v platném znění). Může ale nastat i situace, že si svého vedoucího navrhne metodické sdružení nebo předmětová komise sama nebo že si o tuto pozici požádá sám pedagog. Zákoník práce chápe ředitele školy jako zaměstnavatele, který si vytváří organizační strukturu své organizace. Vedoucí metodických sdružení a předmětových komisí mohou být do zařazeni dvojím způsobem:

První organizační schéma řízení zařazuje vedoucí na stejnou úroveň jako učitele. Tento způsob je výhodný, protože nenavyšuje stupně řízení a šetří tak finanční prostředky školy. I v tomto případě lze přiznat příplatek za vedení (§ 124odst. 4 zákoníku práce): . V takovém případě je ovšem nutné vymezit, podle výše uvedeného, činnost vedoucího. Sami vedoucí ovšem svou funkci takto manažersky nechápou, objevují se tvrzení (Lhotková, 2011): „Odmítám poučovat ostatní, jak učit.“, „Nerad chodím na hospitace, neumím sdělovat negativní hodnocení.“, „Chybí mi pravomoci, kolegové mě neberou vážně.“

Ředitelé škol vidí vedoucí metodických sdružení a předmětových komisí následovně (Lhotková, 2011): „Řízení a koordinace členů metodického orgánu.“, „Usnadnit vedení školy řešit problémy, rozhodovat, plánovat.“, „Podpora vedení školy, spolurozhodování“, „Blíže k problematice, sjednocují potřeby, názory, povinnosti jednotlivých pedagogů, zrychlují komunikaci mezi učiteli a vedením.“, „Usnadnění spolupráce mezi vedením školy a učiteli.“, „Koordinace činnosti, delegování odpovědnosti a pravomocí za danou oblast.“

Ředitelé škol také poukazují na činnost vedoucích v rámci pedagogického procesu: „Koordinace tematických plánů.“, „Změny v učebních plánech, požadavky na pomůcky.“ Členové spolupracující v týmech svou činnost oceňují: „Důležitá funkce pro směřování předmětu.“, „…odbornost…“, „Předávání zkušeností.“, „…spolupráce mezi pedagogy.“.

Pokud škola disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků, může být vedoucí zařazen do struktury jako nadřízený učitelů, ovšem navyšují se tím stupně řízení:

V tomto případě je vedoucí skutečně vedoucím zaměstnancem a řídí se zákoníkem práce (zákon 262/2006 Sb., v platném znění, § 11): Další paragraf (§ 302) podrobněji rozebírá práci vedoucích zaměstnanců (v závorkách jsou uvedeny komentáře konkrétních činností vedoucích metodických sdružení a předmětových komisí):

(nastavení cílů a plánů činnosti) , (průběžně plány reflektovat a přijímat opatření) (podílet se na stanovení úvazků, rozvrhů, dohledů) (hodnotit činnost členů) (podílet se na zpracování plánu DVPP, vést vzdělávací porady) (v rámci porad kontrolovat naplňování legislativy – RVP / ŠVP i vnitřních směrnic školy – školní řád) . (vedení kabinetních sbírek)

Ve školách nejsou obvykle vedoucí metodických sdružení a předmětových komisí do organizační struktury vůbec zařazováni. Sice se používá označení vedoucí, ale nikoliv v legislativním slova smyslu. Finanční odměna je vykazována prostřednictvím osobního příplatku za „koordinaci práce metodického sdružení / předmětové komise“.

V příštím díle se podíváme na náplň činnosti vedoucího metodického sdružení nebo předmětové komise, kterou je potřeba vymezit tak, aby byl nejen důležitou součástí širšího vedení školy, ale aby zároveň svou činností ovlivňoval naplňování školního vzdělávacího programu. Do té doby přeji hodně elánu!