Péče o zaměstnance vyjadřuje starost zaměstnavatele o pracovní podmínky a pracovní vztahy zaměstnanců k vykonávání sjednané práce a dosahování požadovaného výkonu. Smyslem péče o zaměstnance, jejich pracovní podmínky a pracovní vztahy, je dosáhnout příznivých hodnot všech organizačních (pracovní úkoly), časových (pracovní doba), prostorových (pracovní prostředí), bezpečnostních (bezpečnost a ochrana zdraví při práci), technických (pracovní zařízení), ekonomických (odměna za práci), právních (pracovněprávní vztahy), sociálních (společenské vztahy) a jiných faktorů, které ovlivňují zaměstnance v pracovním procesu při vykonávání sjednané práce a dosahování požadovaného výkonu.
Smysluplná péče o zaměstnance je povinností i nutností.
Příznivé pracovní podmínky a pracovní vztahy pozitivně ovlivňují zdraví, spokojenost, motivaci, schopnosti, výsledky a chování zaměstnanců a jsou předpokladem úspěšného vykonávání sjednané práce a dosahování požadovaného výkonu.Příznivé pracovní podmínky a pracovní vztahy stabilizují zaměstnance a posilují jejich sounáležitost s vykonávanou prací a realizovanými cíli zaměstnavatele. Současně zvyšují atraktivnost práce a zlepšují pověst zaměstnavatele.
Péče o zaměstnance zahrnuje:
povinnou péči, respektive smluvní péči, která vyplývá z pracovněprávních předpisů, kolektivních, pracovních a jiných smluv (pracovní doba, pracovní prostředí, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, odborný rozvoj, stravování apod.),
dobrovolnou péči, která vyplývá z personální politiky zaměstnavatele (personální rozvoj, zaměstnanecké výhody a ostatní služby poskytované zaměstnancům na pracovišti).
Povinná péče o zaměstnance, která vyplývá ze zákona č. 262/2006 Sb.,
zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), zahrnuje:
pracovní podmínky zaměstnanců (§ 224 až 226 zákoníku práce),
odborný rozvoj zaměstnanců (§ 227 až 235 zákoníku práce),
stravování zaměstnanců (§ 236 zákoníku práce),
zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců (§ 237 až 247 zákoníku práce).
V oblasti
pracovních podmínek
je zaměstnavatel povinen vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce. Zaměstnavatel zřizuje, udržuje a zlepšuje zařízení pro zaměstnance, zlepšuje vzhled a úpravu pracovišť a zajišťuje závodní preventivní péči, stejně jako bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání.V oblasti
odborného rozvoje
zaměstnavatel zabezpečuje zaškolení a zaučení zaměstnanců, odbornou praxi absolventů škol, prohlubování kvalifikace zaměstnanců stejně jako zvyšování kvalifikace zaměstnanců (Řízení školy č. 9/2011).V oblasti
stravování
je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Tuto povinnost zaměstnavatel nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Povinnost umožnit stravování neznamená povinnost zajišťovat stravování cestou závodního stravování, stravenek a podobně. Znamená povinnost vytvářet prostor a čas ke stravování na pracovišti během přestávek v práci.V oblasti
zvláštních pracovních podmínek
je zaměstnavatel povinen zabezpečit zvýšenou ochranu zaměstnanců se zdravotním postižením, zaměstnankyň a mladistvých zaměstnanců.Specifickou oblastí povinné, smluvní a dobrovolné péče o zaměstnance je problematika pracovní doby a doby odpočinku, bezpečnosti o ochrany zdraví při práce a pracovních vztahů.
PRACOVNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU
Právní úprava pracovní doby a doby odpočinku uvedená v
zákoníku práce
(§ 78 až 100) se vztahuje na práci vykonávanou v pracovním poměru, nevztahuje se na práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti), nestanoví-li zákoník práce jinak.Pracovní doba
je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, stejně jako doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Zákoník práce upravuje délku pracovní doby a rozvržení pracovní doby.Doba odpočinku
je doba, která není pracovní dobou. Zákoník práce upravuje přestávky v práci na jídlo a oddech, nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, nepřetržitý odpočinek v týdnu, stejně jako odpočinek během svátků nebo dovolené.Určení pracovní doby a doby odpočinku zaměstnance, které vychází ze zákoníku práce, determinuje
časovou využitelnost zaměstnance
v pracovním poměru a ovlivňuje zdraví, spokojenost, motivaci, schopnosti, výsledky i chování zaměstnance v pracovním procesu. Předpokladem úspěšného vykonávání sjednané práce a dosahování požadovaného výkonu je určení pracovní doby a doby odpočinku zaměstnance jak v souladu s cíli zaměstnavatele, tak s ohledem na potřeby zaměstnance.BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
Smyslem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) je vytváření takových podmínek a opatření, která zaměstnavateli umožní systematicky předcházet rizikům možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců v souvislosti s výkonem práce.
Základní právní úpravu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (předcházení ohrožení života a zdraví při práci, povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance) obsahuje
zákoník práce
(§ 101 až 108), který je doplněn
zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.
K provedení příslušných zákonů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci slouží
prováděcí právní předpisy, například nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.
Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců, která se týkají výkonu práce. Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.
PRACOVNÍ VZTAHY
Pracovní vztahy jsou rozmanité formální a neformální vztahy, které vznikají mezi lidmi ve škole a mimo školu.
Jako
formální
pracovní vztahy se označují pracovněprávní vztahy, které vznikají v souladu s pracovněprávními předpisy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem při výkonu závislé práce. Jistou formální povahu (danou právními a vnitřními předpisy) mají rovněž vztahy mezi zaměstnanci ve škole (zvláště vztahy mezi vedoucími a podřízenými zaměstnanci) a vztahy zaměstnanců školy k dalším zainteresovaným stranám ve škole a mimo školu (dětem, žákům, studentům, zřizovatelům, rodičům, veřejnosti apod.).Jako
neformální
pracovní vztahy se označují běžné mezilidské a společenské vztahy, které vznikají mezi lidmi ve škole a mimo školu.Formování příznivých pracovních vztahů je založeno na dodržování zákonů, lidských práv a zásad slušného lidského chování ze strany všech zaměstnanců školy (včetně vedoucích zaměstnanců). Úkolem vedoucích zaměstnanců je
podporovat pouze obecně žádoucí a přijatelné způsoby chování a jednání zaměstnanců
a jakékoliv jiné projevy důsledně eliminovat.
Na přístupu a příkladu jednotlivých vedoucích zaměstnanců záleží, jak se budou zaměstnanci chovat k sobě navzájem, ke svému okolí, ale také k vedoucím zaměstnancům samotným.