Jak se rodí škola

Vydáno:

Starost o školní budovy patří k základním povinnostem zřizovatelů škol. Opravy, nové střechy, zateplování, přístavby, to vše starostové jako zřizovatelé dobře znají. Ale příležitost stát u zrodu úplně nové školy "na zelené louce" rozhodně nemá každý. Nevyhovující technický stav starých budov se řeší rekonstrukcemi, nedostatečná kapacity nástavbami, přístavbami. A tak i přes měnící se požadavky na průběh vzdělávání ve školách samotné školy vypadají velmi podobně jako před 100 lety - třídy spojené chodbami, kabinety, sborovna, ředitelna, v lepším případě samostatné prostory pro školní družinu. V obci Psáry jen pár kilometrů od Prahy to ještě v roce 2005 vypadalo podobně. Historická budova školy z roku 1693 se čtyřmi prostornými třídami, úzké chodby, kancelář, malá jídelna. Vesnická málotřídka s přibližně 50 žáky. Jenže dospělých i dětí v obci rychle přibývalo a již v roce 2012 kapacita místní základní školy stačila pojmout pouze 37 % dětí ve věku povinné školní docházky, přestože se učilo už i na detašovaných pracovištích. Ze Psár se stala největší obec v České republice bez úplné základní školy.

Jak se rodí škola
Martina
Běťáková
Vedení obce, které vnímalo školu jako jeden z pilířů komunitního života v obci, mělo v této věci jasno - obec potřebuje budovu základní školy, do které se vejde všech devět ročníků se dvěma paralelkami. Novou základní školu pro 21. století, která by odpovídala požadavkům moderní pedagogiky a zájmu dětí. Samotný problém s kapacitou by asi nejrychleji a nejlevněji vyřešila kontejnerová stavba. Ale o kvalitní architektuře by se v tomto případě hovořit nedalo. A škola historicky bývala v obcích chloubou, sloužila desítky a stovky let a kultivovala i estetické cítění dětí. A tak jsme se v obci Psáry nakonec rozhodli pro komplikovanější, ale zodpovědnější řešení a vyhlásili jsme na novou školu architektonickou soutěž dle pravidel komory architektů. V této fázi byla nejdůležitější co nejpřesnější definice požadavků, abychom vysoutěžili opravdu to, co ve své obci pro děti dnešní i budoucí chceme. Jsme poměrně konzervativní obec a chceme si zachovat vesnický ráz. Nemáme ambici dělat ze Psár a Dolních Jirčan nové město a uměle se propojovat s Prahou. Chtěli bychom tu zachovat tradiční architekturu. Škola by měla být projektovaná s ohledem na okolí, respektovat vesnickou zástavbu i obecní dominantu - kostel sv. Václava - a šikovně zapadnout do panoramatu naší obce. Díky škole může vzniknout nový veřejný prostor a další centrum života v obci.
Venkovní architektonické řešení je však jen jednou částí projektu. Troufám si říci, že tou důležitější je celková vnitřní koncepce prostor školy. Od školní budovy jako takové očekáváme mnohem víc než jenom prosté splnění všech norem a předpisů. Škola by měla mít ducha, příjemnou atmosféru i prvky, které by člověka prostě potěšily. Nechceme proinvestovat zbytečně desítky milionů, ale hledali jsme chytré a inovativní návrhy, neboť škola 21. století nemůže být stejná jako v 19. století. Tematická a projektová výuka, individualizace vzdělávání, respekt k potřebám jednotlivých žáků, práce v heterogenních skupinách i důraz na vzdělávací autonomii, možnost, aby se děti staly experty v tom, co je zajímá - to jsou pro nás pedagogické trendy, kterým by naše nová škola měla vycházet vstříc a jejichž rozvíjení by měla zásadním způsobem pomáhat. Hledali jsme návrhy, které jsou prevencí proti možné šikaně a pro děti zvyšují pocit bezpečí. Nemysleli jsme na školu s dlouhými chodbami a spoustou dveří, ale na budovu s množstvím inspirativních a příjemných, vzájemně propojených prostor, které dětem umožní vytvářet skupinky, sdílet, relaxovat, bavit se, vzdělávat se i si hrát. Dopoledne, odpoledne i třeba o víkendu. Nadchl nás koncept tzv. celodenní školy, která je opravdu komunitním srdcem obce a propojuje svět formálního a neformálního vzdělávání napříč všemi generacemi. Chtěli jsme, aby do nové školy byla zaintegrována obecní knihovna, kterou by sdíleli školáci a učitelé spolu s obyvateli obce, stejně jako sportovní zázemí a vlastně celou školu.
Architektonická soutěž byla vyhlášena 4. září 2013 a přihlásilo se do ní 61 projektů, z toho osm zahraničních. Velký zájem byl zároveň velkým úspěchem, který ukázal, že architektonické soutěže mají svůj smysl. Odborná porota měla opravdu z čeho vybírat a do druhého kola poslala pět nejlepších projektů. Hlavní cenu vyhlásil 10. února 2014 tehdejší ministr školství, mládeže a tělovýchovy PhDr. Marcel Chládek, MBA - zvítězila RAP partners, s. r. o., s autory projektu Ing. arch. Ondřejem Píhrtem a Ing. arch. Štefanem Šulkem.
Vítězný návrh nakonec snad ještě předčil svou inovativností naše očekávání. A to nejenom tím, že celá stavba je v pasivním standardu. Architekti navrhli budovu jako "klastrovou školu", což znamená, že se snažili opustit klasické schéma oddělených tříd a chodeb jako přechodových komunikací a soustředili se na propojení prostoru i učících se skupin. Klastry v ekonomice (sítě vzájemně propojených a závislých firem) přinášejí potenciál zlepšení výsledků jednotlivých subjektů, zvýšení počtu inovací, iniciaci vzniku nových skupin, zvýšení exportu, přilákání investic a podporu samotných zapojených subjektů i konkrétních regionů. A přesně tyto příležitosti má vytvářet i nová škola pro žáky, pedagogy i celou obec. Skupiny tří učeben se společnou halou, hygienickým zařízením a zázemím pro učitele tvoří tzv. klastr, nejmenší jednotku školy. Klastry jsou barevně odlišené, učebny jsou s halou vizuálně propojeny, tak aby děti mohly diferencovaně pracovat na svých projektech a úkolech ve skupinách nejenom v samotných třídách, ale právě i v halách. Poskytují všemožná pracovní zákoutí, klasické lavice i skupinové stoly, pracovní plochy určené pro práci vestoje, relaxační i hrací koutky. Různorodost a variabilita prostoru umožňují vysokou míru individualizace a autonomie ve vzdělávacím procesu, nabízejí možnost pro práci v heterogenních skupinách a vzájemnou spolupráci mladších se staršími v rámci klastrů, které i ve velké škole nabízejí bezpečné rodinné prostředí i pro prvňáčky.
Srdcem školy je centrální část s otevřenou jídelnou - tak jako se rodina či přátelé setkávají u stolu, největším společenským místem pro setkávání dětí z jednotlivých klastrů je právě jídelna s venkovní terasou.
Samozřejmou součástí jsou dvě tělocvičny, ale aby nezůstalo jen u nezbytného, kromě kompletního vybavení na florbal a například horolezecké stěny obsahuje sportovní blok i taneční sál s baletními zrcadly či celoroční venkovní hřiště. Cílem je, aby si každé dítě mohlo vybrat svou pohybovou aktivitu, aby zde sportovali ti nejmenší, stejně jako teenageři, jejich rodiče i senioři - od rána do večera, od pondělí do neděle.
Trendem 21. století je polytechnické vzdělávání, informační technologie, stejně jako na druhé straně poctivé řemeslo, návrat k přírodě, farmaření a vlastní produkci. I na tuto dichotomii nová škola myslí a snaží se ji ve vzdělávacím prostoru propojit. Vedle "high-tech" audiovizuální laboratoře, odkud bude možné např. i vysílat školní rádio, tu stojí řemeslná dílna a umělecký ateliér, se školní zahradou bude sousedit školní farma a v moderním kulinářském centru bude prostor na zpracování vlastních produktů.
Plynulý přechod od formálního k neformálnímu vzdělávání i celý koncept klastrové celodenní školy má přispívat k tomu, aby si školáci osvojili potřebné strategie učení a na jejich základě byli motivováni k celoživotnímu učení, aby se učili tvořivě myslet a řešit přiměřené problémy, účinně komunikovat a spolupracovat, chránit své fyzické i duševní zdraví, vytvořené hodnoty a životní prostředí, být ohleduplní a tolerantní k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám, poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o své další životní dráze a svém profesním uplatnění (§ 44 školského zákona).
Příležitost stavět novou školu se nenaskytne tak často - v obcích je to mimořádná událost, která se opakuje jednou za mnoho desítek, někdy i za stovky let. Vzhledem k sociodemografickému vývoji nyní před touto nevšední výzvou stojí více obcí, než tomu bylo v uplynulých desetiletích. Často je to úkol vzhledem k ekonomické situaci zřizovatelů opravdu nelehký - ale má smysl věnovat mu energii a maximum pozornosti, protože již samotná architektura významně ovlivní potenciál vzdělávání a pedagogické práce ve škole. A není to tak, že čím dražší, tím modernější. Ve většině případů jde v případě projektování mnohem víc o celkový přístup, myšlenky a nápady než o drahá řešení.
Financování projektu:
238 539 773 Kč dotace na stavbu od MŠMT 
49 972 967 Kč dotace na pasivní standard budovy od SFŽP
11 806 000 Kč dotace na stavbu od Středočeského kraje
2 902 995 Kč dotace na vybavení odborných učeben z IROP
cca 3 000 000 Kč žádost o dotaci na polytechnické vzdělávání, program ITI
cca 110 000 000 Kč spoluúčast z rozpočtu obce Psáry a investiční úvěr