Jakým leaderem chcete být

Většina z nás si pamatuje, jací jsme byli před 10 lety, ale přijde nám těžké si představit, kým budeme za 10 roků, říká psycholog na Harvardu Dan Gilbert³⁾. Každý z nás má iluzi, že jeho osobní historie právě dosáhla vrcholu, že jsme se teprve nedávno stali lidmi, kterými jsme vždy měli být, a jimiž budeme do konce našich životů. Avšak lidé jsou nedokončené bytosti, které se mylně domnívají, že jsou hotové. Člověk, kterým jste právě teď, je stejně tak prchavý a dočasný jako všechny verze, kterými jste kdy byli. Jedinou konstantou v našem životě je .

Jedná se o všeobecně rozšířený mýtus o našem vlastním vývoji. Zatímco u dětí a v období dospívání jsou proměny člověka zřetelně patrné, často opomíjíme, že . Přinejmenším skutečnost, že starší lidé jsou obvykle moudřejší a schopnější orientovat se ve složitějších životních situacích a adaptovat se na ně, svědčí o nabytých zkušenostech – množství informací, které jsme dokázali během života vstřebat. Avšak jak lidé zrají, přemýšlejí vývojově odlišnými , upozorňuje Jennifer Berger, koučka v oblasti aplikace vývojové psychologie do leadershipu. Tyto formy se liší ve schopnosti brát v úvahu pohled ostatních, určovat si vlastní cíle, ovlivňovat svůj život. Mění se tedy nejen to, co člověk ví, ale i jak o tom přemýšlí a jak pojímá sebe samého.

Když se podíváme zpět, kontrast našeho dřívějšího já s tím, kým jsme dnes, je celkem zřejmý. Vidíme jasně, že se z nás stali jiní lidé. Osoba, která kdysi něco řekla nebo udělala, není jedna a táž. Dnes už jste někým jiným. Když naopak zaměříme pohled dopředu, je celkem zřejmé, že budeme fyzicky o něco starší, ale obtížně si představíme, že . Avšak v každé fázi našich životů sevyvíjíme – a děláme rozhodnutí, která významně změní život toho, kým se staneme. A když v tohoto člověka zestárneme, nejsme vždy nadšení z rozhodnutí, která jsme učinili. Je možné, že za 20 nebo 30 let se na nás naše budoucí já bude ohlížet s nevděkem, s výčitkou? Že se nás naše budoucí já zeptá: „Co tě přimělo si myslet, že tohle je to, co bych bývalo chtělo?“ Pokud přijmete myšlenku, že se za x let stanete jiným člověkem, měli byste převzít aktivní roli při vytváření osoby, která z vás bude. Měli byste být , nabádá vědecký žurnalista Shankar Vedantam⁴⁾.

Teoreticky můžeme zvažovat tolik budoucích verzí sebe samých, kolik chceme; jsme omezeni pouze naší představivostí. Ale příliš fantaskní vize nás samých, i když jsou užitečné pro brainstorming, mohou být k ničemu, pokud nám chybí schopnost identifikovat, které z nich jsou . Abychom nezůstali odtržení od reality, vymyšlené já by mělo propojovat naši dnešní osobnost s pravděpodobnými okolnostmi v průběhu času, a tím reprezentovat osobu, kterou, jak můžeme reálně doufat, se staneme.

V roce 2009 psycholog Hal Ersner-Hershfield ze Stanfordu a jeho kolegové vyvinuli jednoduchou metodu⁵⁾, jak zaznamenat náš pocit spojení s pozdějšími verzemi toho, kdo jsme. Jedná se o sedmi dvojic kruhů. Každý pár obsahuje jeden kruh označený jako „současné já“ a druhý kruh jako „budoucí já“. Na této sedmibodové škále se první dvojice kruhů současnosti a budoucnosti vůbec nepřekrývají, což naznačuje, že člověk vidí jen malý vztah mezi tím, kým je v současnosti, a osobou, kterou by se mohl stát. Každá další dvojice škály se překrývá o něco více až do závěrečného, sedmého páru já, kde jsou kruhy téměř přes sebe. Tato škála vám umožňuje vybrat pár, který zobrazuje, .

Obrázek 1: Škála kontinuity přítomného a budoucího já

Naneštěstí tak, jako nemáme vybudovaný žádný vztah s lidmi, které neznáme nebo kteří ještě nejsou na světě, nic nás nevede k tomu, abychom se chovali ohleduplně a odpovědně ke svému o 20 let staršímu já – také ono . Výzkum nicméně ukazuje, že pokud najdeme způsob, jak překlenout mezeru v empatii mezi naším současným a budoucím já, začneme více přemýšlet o tom, co bychom nyní mohli udělat, abychom . Podle klinické psycholožky Meg Jay⁶⁾ bychom se měli snažit porozumět svému budoucímu já. Neboť budeme-li trávit čas spojením s touto osobou, umožní nám to klást si otázky o tom, jak do sebe naše přítomnost a naše budoucnost mohou zapadnout nebo se alespoň potkat někde napůl cesty (jako se překrývají kruhy na škále).

Co konkrétně to znamená? Stanovte si určitý časový horizont a zkoumejte: kde jste (kde bydlíte), s kým žijete, co děláte v práci? Baví vás ta práce? Je smysluplná? Je důležitá? Kam jste se vypracovali? Co děláte po práci? Čeho jste dosáhli? Na čem vám opravdu záleží? Atd. Jakmile si začnete klást tyto otázky, přivede vás to k úvaze: Co z toho pro mě ? Co musím nyní udělat? Pamatujte, že dříve či později se stanete někým jiným, vaše budoucí já bude mít schopnosti, silné stránky a moudrost, které dnes ještě nemáte. Proto se musíte pečlivě rozhodovat, jak jich tento člověk nabyde. Uvědomte si, že tím, kdo s vaším přístupem v přítomnosti nemusí souhlasit, může být právě vaše vlastní já v budoucnosti. Anebo naopak, až se na vás vaše budoucí verze ohlédne za 20 nebo 30 let, řekne: „Děkuji.“

Myšlenky výše citovaných odborníků a mnohých dalších reprezentují novou oblast poznání v psychologii. Výzkum (Seligman, 2013) přináší důkazy, že chování člověka není diktováno výhradně minulou zkušeností – jsme spíše . Jako lidský druh máme výhradní schopnost přemýšlet o své budoucnosti, která má nekonečně možných scénářů (např. pro jaké zaměstnání se rozhodneme a jak se bude vyvíjet naše kariérní cesta). Máme před sebou stovky a tisíce potenciálních budoucností, které můžeme naplnit, a nekonečno možností, jak ovlivnit svůj život. Nakonec se pro jednu rozhodneme a tím určíme našemu životu nový směr. Psychologové označují tuto lidskou schopnost předvídavostí (prospekce, ).

Předvídavost je (případně talent k předpovídání toho), co se stane, co bude potřeba nebo co bude hrozit v budoucnosti. Studie naznačují, že velká část každodenního lidského myšlení je zaměřena na potenciální budoucí události. Prospekce vychází z účelnosti či zaměřenosti k nějakému cíli, tedy každé lidské jednání má nějaký záměr, smysl, je orientováno na dosažení určitého , i když si ho třeba přímo neuvědomujeme. Existují-li následky, po nichž toužíte (např. zdraví, úspěch nebo prosperita), můžete jich dosáhnout, pokud , které k nim povedou. Vy sami určujete, co se vám stane, protože na to myslíte.

Jakmile si ujasníme směr, musíme podniknout kroky ke splnění našich cílů. Abychom se stali lidmi, kterými si přejeme být, učíme se plánovat krátkodobé i dlouhodobé cíle. Někteří lidé jsou v takovém stanovování cílů lepší než jiní – dokážou si lépe vybrat cíle, které jsou vzájemně konzistentní.

Tyto poznatky mají řadu praktických aplikací. Například behaviorální ekonom Daniel Goldstein⁷⁾ s jeho kolegy za pomocí počítačů vyvinuli nástroj, který modeluje uživatele prostřednictvím stovky možných výsledků, jakým směrem se bude ubírat pokračování jeho života. Každý ze scénářů je reprezentován jedním obdélníčkem situovaným v určitém řádku, který představuje úroveň finančního zajištění ve stáří. Horní pozice znamenají, že budete žít v blahobytu, a naopak dolní ukazují, že se budete potýkat s nedostatkem. Tím, jak se chováte v přítomnosti, vlastně akceptujete jednu z těchto sta situací, které mohou definovat vaši ekonomickou realitu. Program umožňuje „ovlivňovat“ váš osud tím, že děláte v přítomnosti jistá finanční rozhodnutí odpovídající aktuálnímu stupni vaší finanční gramotnosti (např. začnete spořit). Jakmile kliknete na „hotovo“, obdélníčky začnou mizet jeden za druhým. Na konci zůstane poslední obdélník, který určí váš příjem ve stáří.

Naneštěstí, evoluce lidského druhu nás nevybavila přirozenou schopností přemýšlet na dekády dopředu. Pravěký lovec se nezabýval myšlenkami, jak si bude užívat v 65 letech. Místo toho se soustředil na to, jak přežít další den. Ale většina z nás již dnes nemusí setrvávat v tomto reaktivním, krátkodobém módu a může proaktivně plánovat na dlouhou dobu dopředu úspěšný a spokojený život. A čím více jste propojeni se svým budoucím já, tím moudřejší a cílevědomější rozhodnutí můžete dělat teď a tady. Kvalitní rozhodování vyžaduje mít jasno v tom, kam se chcete dostat. Čím jasnější budete mít tuto představu, tím méně se budete utápět v nekonečnu možností před vámi. Začít vás povede spíše než k cíli k potřebným akcím v přítomnosti. Jakmile si začnete vědomě představovat budoucnost a vaše budoucí já za hranicemi vašich aktuálních možností v přítomnosti, vaše vědomí si začne všímat dříve nerozpoznaných příležitostí: „to, co hledáte, bude hledat vás.“ Začnete přetvářet své nynější podmínky tak, abyste se stali tím, kým chcete být. Strategický kouč Dan Sullivan k tomu říká: Stanovte si absurdně velký cíl a okamžitě začnete vidět cestu – naše oči vidí jen to, co hledá náš mozek.

Psaní dopisů svému budoucímu já je jedním ze způsobů, jak si stanovovat cíle a reflektovat svůj pokrok. Lidé, kteří si své plány či předsevzetí zapisují, jich dosáhnou spíše než lidé, kteří o nich jen přemýšlejí nebo o nich mluví. Pouhé přemýšlení o tom, že něco uděláte, zdaleka neznamená, že se do toho skutečně pustíte, a často vás psychicky klame. Výzkumně se potvrzuje, že psaní samo o sobě spouští , která se promítá do skutečných, hmatatelných výsledků. Když si své cíle sepíšete, ať už se jedná o menší krátkodobé cíle nebo velké vize, dramaticky se zvyšuje šance na úspěch. Existuje řada teorií, které tento jev vysvětlují.

Čas strávený sepisováním vašich cílů způsobí jejich lepší . Čím více smyslů přitom zapojíte, čím barvitěji a v detailech si vizualizujete žádoucí výsledek, tím více si ho budete pamatovat a připomínat. Proces psaní vás nutí na to, o co usilujete, důkladněji zvážit, proč to chcete. Sepsání cílů vám pomůže určit, na co se zaměřit. Všechny vedlejší cíle, které vás ve skutečnosti odvádějí z hlavní cesty, můžete odložit a soustředit se na to, na čem skutečně záleží. Zapsané cíle můžete také snáz rozdělit do menších, snadněji plánovatelných úseků. Čím bude váš časový odhad realističtější, tím dosažitelnější vaše cíle budou.

Když si stanovujete cíle, měli byste je . Měli byste shromáždit dostatek znalostí, abyste se mohli skutečně informovaně rozhodnout o dalším směřování. Psaním své představy a možná budete chtít přidat informace, které by vás samy od sebe ani nenapadly, kdybyste tuto vágní, nehotovou ideu nechali jen tak plout ve vaší hlavě. A zároveň tyto informace znovu vstřebáváte v lepší formě. Tím je cesta vpřed jasnější a díky vynaloženému mentálnímu úsilí se pro vás cíl stává důležitějším a zvyšuje vaši motivaci skutečně začít jednat k dosažení žádoucího výsledku. Na druhou stranu a informací vás může poměrně snadno zmást, takže skončíte jen s nejasně definovanou představu o tom, jaký by měl váš cíl být. V praxi není neobvyklé, že lidé zabývající se přehnaně analýzou nemají absolutně žádné konkrétní cíle. Jejich cíl je tak špatně definovaný, volný, beztvarý, a tudíž jen málo přitažlivý, že jsou nakonec jen málo motivovaní o něj usilovat. Neexistuje žádný pocit naléhavosti, takže neustále shromažďují informace a ani poté, co strávili obrovské množství času a úsilí, se nedoberou k něčemu, co má skutečnou hodnotu.

Psané cíle jsou jasnější a snáze se formulují, než kdyby byly jen ve vaší mysli. Pokud máte nejasnosti ohledně cílů, jichž chcete dosáhnout, a nemůžete se k nim vracet, je příliš snadné . Pokud jsou vaše cíle vágně vymezené, snadno se necháte oklamat iluzí, že téměř jakýkoli výsledek je jejich naplněním. Samozřejmě, pokud k sobě budete upřímní, budete vědět, zda jste dosáhli odpovídajícího pokroku. Avšak je těžké tyto pokroky měřit, když jsou vaše cíle nejednoznačné kvůli tomu, že jste si je nezapsali. Písemné cíle vyžadují konkrétní, měřitelné a zúčtovatelné výsledky, které pro vás bude obtížnější zfalšovat. Budete se méně vymlouvat a zaměříte se na skutečný pokrok.

Existuje řada lifehacků (vychytávek), jak si zorganizovat své priority a stanovit cíle. Například e-book Dreamers' Guide for Taking Action and Making Goals Happen⁸⁾ nabízí jednoduchou, tříbodovou agendu:

Napište svému budoucímu já, že si do nového roku berete . V čem se chcete zlepšit? Co se musíte naučit? Jaké úkoly vás čekají? Jaké zkušenosti potřebujete získat? Kam se chcete posunout? Přitom vám může rezonovat postřeh Petera Druckera: Lidé velmi přeceňují, co dokáží udělat za rok, ale zároveň obrovsky podceňují, co dokáží udělat za pět let. Zvažte tedy doručení až v roce 2028.