Právě pro výjimečnost této trestněprávní věci si dovoluji seznámit čtenáře s argumenty soudu I. a II. stupně, jež rozhodovaly o trestní odpovědnosti rodičů, kteří podle státního zástupce Okresního státního zastupitelství v J. H. záměrně a bezdůvodně nezajistili účast jejich syna na výuce ve standardní základní škole, a tím mu umožnili neplnit povinnou školní docházku.
Ještě jednou k zanedbání školní docházky, tentokrát z optiky judikatorní činnosti
JUDr. et Mgr.
Miroslav
Petrák
státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci
V jedné trestní věci (původně) vedené u Okresního soudu v J. H. pod sp. zn. 11 T 48/2010 a (posléze) u soudu odvolacího v Č. B. pod sp. zn. 3 To 381/2011 nejvyšší státní zástupce dne 7. 3. 2012 pod č. j. 1 NZO 5019/2012 - 15 odložil návrh na podání dovolání1) Krajského státního zastupitelství v Č. B. ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. KZO 4/2012.
Posuzovaná věc se zásadně vymyká obvyklým případům, které bývají kvalifikovány jako
trestný čin ohrožování výchovy dítěte
podle § 217 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále též ve zkratce „tr. zák.“2)). Jednání obviněných (především pak matky, která v této věci nepochybně figuruje jako spiritus rector3)) bylo motivováno nikoli snahou vymanit dítě ze školní docházky k jiným účelům (např. k „zaškolování“ do páchání trestné činnosti) ani lhostejným poměrem k výchově nezletilého D., a nešlo ani o tolerování synova záškoláctví.
Motivem
v tomto příběhu
byla až chorobná úzkost o zdravotní stav dítěte.
Z pohledu příčin trestného jednání obviněných se ryze kriminální aspekt tohoto případu jeví jako podružný, vedlejší a nezamýšlený - a to bez ohledu na předešlé trestní stíhání obviněných pro identické jednání.I.
Nalézací soud (Okresní soud v J. H.) rozsudkem ze dne 23. 2. 2011 ve smyslu § 226 písm. b) tr. ř.,4)zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v J. H. dva
rodiče, jímž bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu ohrožování výchovy mládeže
podle § 217 odst. 1 písm. b), 3 písm. b) tr. zák., jehož se měli dopustit skutkem spočívajícím v tom, že v B., okr. J. H., od září 2008 do 25. května 2010 zanedbávali výchovu svého syna D. tím, že jej
neposílali do školy,
v důsledku čehož ve školním roce 2008/2009 a 2009/2010
zameškal 1481 vyučovacích hodin.
Soud svůj verdikt opřel o výpověď rodičů, lékařské zprávy a posudky, jakož i zprávu základní školy. Obhajoba matky spočívala především v tom, že její
syn nemohl navštěvovat školu pro svůj zdravotní stav.
Syn je podle matky snadno unavitelný a nedokáže se soustředit. Z těchto důvodů v noci nespal, plakal, trpěl žaludečními problémy a odmítal ranní nástup do školního autobusu. Matka se synem navštívila psychiatrické zařízení a dětskou poradnu. Změnili též pediatry. Čínský lékař u syna zjistil poruchu imunity. Imunoložka pak poprvé začala u nezletilého hovořit o tzv.
únavovém syndromu.
5) Neúspěšný reparát zkoušek v závěru 6. třídy nezletilého zcela psychicky paralyzoval. Jeho zdravotní stav se začal zlepšovat až poté, co byly nasazeny medikamenty na léčbu chronického únavového syndromu, který jednoznačně diagnostikovala lékařka dětské interní kliniky fakultní nemocnice v B.Otec se hájil tím, že vychoval dvě děti, které dnes mají vysokoškolské vzdělání.
Dětská lékařka nezletilého pomocí základního laboratorního vyšetření nezjistila žádnou patologii. Nabízenému komplexnímu vyšetření se rodiče vyhnuli s tím, že nezletilý má potíže psychického rázu. Pediatři posléze konstatovali, že nezletilý trpí úzkostnou poruchou a školní fóbií. Lékařská zpráva imunoložky potvrdila tvrzení matky -u nezletilého je patrný projev únavového syndromu.
Znalec v oboru zdravotnictví, odvětví pediatrie, který byl přibrán v přípravném řízení trestním,6) nezjistil žádnou patologii, nezjistil nic, co by nezletilému bránilo řádně navštěvovat školu. Přiklonil se se k tomu, že nezletilý má lehkou mozkovou disfunkci. Naproti tomu ze znaleckého posudku opatřeného matkou nezletilého vyplynulo, že nezletilý sice netrpí žádnou organickou chorobou,7) ale mohlo by se v jeho případě jednat o chronický únavový syndrom. Diagnostika tohoto fenoménu je ovšem obtížně určitelná. Vyžaduje podrobné interní pediatrické vyšetření na klinickém pracovišti. U dětí je podle tohoto znalce chronický únavový syndrom velmi vzácný.
Ke školní docházce se formou písemné zprávy vyjádřila příslušná základní škola. Pro nezletilého sestavila
individuální vzdělávací plán.
Soud prvního stupně v závěru odůvodnění konstatoval, že
trestní represe vůči rodičům nezletilého by neměla ten správný efekt.
Nezletilý je na své rodiče silně citově fixován. Tento případ by tak měl být řešen prostředky práva civilního.II.
Rozsudek prvostupňového soudu napadl
státní zástupce
Okresního státního zastupitelství v J. H.
odvoláním,
v němž zrekapituloval provedené důkazy. Zdůraznil, že školní absence nezletilého trvají dlouho a vymezení stíhaného období v obžalobě je pouhou výsečí. Poukázal na to, že trestní stíhání rodičů v minulosti podmíněně zastavil podle § 307 tr. ř.8)Státní zástupce se neztotožnil s uplatněnou subsidiaritou trestní represe. Veškerá úsilí směřující k nápravě stavu ve výchově a vzdělávání nezletilého selhala.
Příčinou zanedbání školní docházky není zdravotní stav nezletilého, nýbrž (a to výlučně) postoj rodičů.
III.
Krajský soud v Č. B. odvolání státního zástupce
činného u okresního státního zastupitelství usnesením ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 3 To 381/2011,
zamítl
podle § 256 tr. ř., neboť shledal, že podané odvolání není důvodné. Podle tohoto soudu byla náležitě respektována ustanovení trestního řádu, prvostupňový soud provedl všechny dostupné důkazy, které náležitě v souladu s požadavky § 2 odst. 6 tr. ř. zhodnotil na základě vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.Odvolací soud na návrh odvolatele provedl důkaz zprávami školy, lékařskými zprávami, vyslechl nezletilého, opatřil aktuální zprávy školy, školního psychologa a dostupné lékařské zprávy. Soud výslechem nezletilého
verifikoval elementární znalosti a dovednosti nezletilého
v oborech, jež nezletilý označil za oblíbené. Schopnosti nezletilého, spočívající v uživatelském používání osobního počítače, a jeho znalosti nejsou podle tohoto soudu horší než znalosti žáků jeho věku, kteří sice do školy docházejí, ale „propadají“.Druhostupňový soud své odůvodnění uzavřel mj. tím, že výuka nezletilého pokračuje na základě individuálního výukového plánu, na který škola sama přistoupila, a to na podkladě lékařských zpráv a stanoviska psychologa. Nezletilý v posledních měsících roku 2011 absolvoval ročníkové zkoušky, u nichž s výjimkou jediného předmětu prospěl.
ZÁVĚR
Ač je v recentním školství kladen
důraz na začlenění i vážně zdravotně handicapovaných dětí do standardního vzdělávacího programu,
aby tyto děti nebyly vyčleňovány z kolektivu svých vrstevníků, soudy v případě nezletilého D. dospěly k pravému opaku. Na druhou stranu nelze přehlédnout starostlivost rodičů o vývoj a výchovu svého syna. Doposud mu věnovali a nepochybně i nadále budou věnovat mnoho energie i času k tomu, aby pro něho zajistili vše, co z jejich hlediska nejvíc potřebuje, čili ochranu před riziky, která spatřují v jeho běžné školní docházce. Současně však neponechávají syna bez vzdělávání, byť zřejmě za vrstevníky, kteří normálně navštěvují školu, bude zaostávat. Současně není sporu o tom, že způsob jejich péče je deformován právě přehnanou starostlivostí o „dobro“ pro dítě.Poznámka redakce
Tomuto tématu jsme se věnovali v říjnovém Řízení školy (10/2012): Záškoláctví z perspektivy státního zástupce, Záškoláctví a Skryté záškoláctví.
1 Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dále srov. § 265a a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „tr. ř.“). Pro úplnost je však třeba ještě dodat, že mezi osoby, které mohou brojit proti rozhodnutí soudu druhého stupně (slovy zákona: „Dovolání mohou podat ...“), patří podle § 265d tr. ř. jednak
nejvyšší státní zástupce
na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, a jednak obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.2 Od 1. 1. 2010 je účinný zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „TrZ“).
Zanedbá(vá)ní školní docházky
tak lze podle dnes účinné trestní normy subsumovat pod ustanovení § 201 (TrZ), kdy jeho skutková podstata zní následovně: “
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že a) svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu, b) umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život, c) umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo d) závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo umožní, byť i z nedbalosti, dítěti hru na výherním hracím přístroji, který je vybaven technickým zařízením, které ovlivňuje výsledek hry a které poskytuje možnost peněžité výhry, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ze zavrženíhodné pohnutky, b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu, c) spáchá-li takový čin opětovně, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.“
3 „Řídící či vůdčí duch“ - pozn. autora.
4 Podle § 226 tr. ř. soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stran, a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo e) trestnost činu zanikla.
5 Chronický únavový syndrom (benigní myalgická encefalomyelitida) je onemocnění, kterým trpí mnoho lidí na celém světě. Toto množství je pro odborníky stále více znepokojující, zvláště proto, že příčiny i uspokojivá léčba stále není známa. CFS (chronic fatigue syndrome), též ME, jak je chronický únavový syndrom ve zkratkách uváděn, je komplexní a velmi vysilující onemocnění, které může začít akutní infekcí, například nachlazením, bolestí v krku apod. Je charakteristické rychlým nástupem s dlouhodobými komplikacemi v podobě různorodých příznaků, z nichž nejvýraznější je únava a celková vyčerpanost organizmu. Více viz http://www.unavovysyndrom.cz/.
6 Přípravné řízení trestní je jednou z fází trestního řízení. Jeho hlavním smyslem je prověřit podezření ze spáchání trestného činu (přečinu či zločinu), shromáždit o činu a jeho pachateli přesvědčivé důkazy, aby na závěr této fáze trestního řízení mohla být podána příslušným (dozorovým) státním zástupcem obžaloba k soudu prvního stupně. (Zákonná definice je upravena v § 12 odst. 10 tr. ř.)
7 Organické poruchy patří mezi velmi rozsáhlou skupinu duševních poruch. Vyvolávající příčinou je poškození organizmu. Tyto poruchy se dělí na
primární, sekundární a symptomaticke
(symptom = manifestace psychopatologického příznaku). V případě primárních dysfunkcí je specificky (výběrově) zasažen centrální nervový systém. Při sekundárních poruchách není centrální nervová soustava zasažena výběrově, je poškozena „pouze“ jako jeden z organických systémů. Symptomatické poruchy jsou vykládány různě. Jednou je uvedený pojem chápán jako synonymum k pojmu sekundární dysfunkce, jindy jako určitá výseč těchto poruch. Viz Kliment, Pavel. Speciální psychopatologie. Studijní texty pro distanční studium. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002.8 Ustanovení § 307 tr. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2011, znělo následovně:
„(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. (2) V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. (3) Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil. (4) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život. (5) Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodneli o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.“
Připomínám, že na toto citované znění měly podstatný vliv některé novely trestního řádu přijaté po 1. 7. 2011. Tzn., že toho času účinné znění ne zcela koresponduje s popisovaným ustanovením trestního řádu, upravujícím podmíněné zastavení trestního stíhání.