V praxi naší organizace se zaměřujeme na podporu škol při řešení vztahových obtíží mezi žáky. Problémy, které ve školách odborně řešíme, jsou různorodé a efektivita jejich řešení se vždy odvíjí od kvalitní spolupráce se školou. Nejčastější situace ve třídě, kdy se školy obracejí na externí pomoc, je výskyt ubližování mezi žáky, nevhodných forem chování mezi dětmi nebo k autoritám a vyčleněných nebo odmítaných dětí kolektivem. Třídní učitel je pro odbornou intervenční spolupráci naprosto klíčovým spojencem, pokud chceme situaci změnit a problém vyřešit. Třídní učitel by vždy měl být největším expertem na svou třídu, a tím pádem i na hledání a nacházení řešení vzniklé situace. Zároveň je klíčovým spojencem pro naši organizaci i vedení školy, jež napomáhá kvalitní a efektivní spolupráci.
Jako externí organizace specializovaná na intervenční práci (pomoc při řešení vzniklého problému) ve třídách jsme často přizváni ke spolupráci až ve chvíli, kdy je situace velice vyhrocená a problém skutečně značný. Setkáváme se s nedůvěrou („Co ti o tom mohou vědět?“), odporem („Ti mi tak pomůžou!“), nezájmem spolupracovat („Však já je nepotřebuju“) a smutkem („Celé jsem to nezvládnul“).
Učitel je ve složité situaci a prvním krokem je podpora. A to především podpora ze strany školy, protože jen dobře podpořený učitel dokáže efektivně využít pomoc, kterou nabízíme, a na naše intervenční vstupy, které nastartují uzdravující proces kolektivu, dobře navázat. Podpořený učitel má od vedení školy zelenou pro hledání způsobů řešení situace a vedení se aktivně zajímá o to, co se ve třídě děje. Podpořený učitel má v zádech metodika prevence či celé školní poradenské pracoviště, které jej metodicky vede a na něž se může obracet s metodickými otázkami, je mu vycházeno vstříc v organizaci třídnických hodin a může se opřít o vedení školy v komunikaci s rodiči. Takto podpořený učitel má podmínky, aby mohl úspěšně pokračovat v započaté uzdravující práci s kolektivem. Pokud ovšem tato podpora chybí, potkáváme učitele, který nemá sílu nebo motivaci se podílet na intervenční práci ve třídě. V těchto situacích jsou naše možnosti velice omezené a přikláníme se k nabídce jiných forem pomoci (metodické vedení, podpora učitele, podpora jednotlivců ze třídy), než je intervenční práce s kolektivem. Jinak řečeno, kvalita a úspěšnost intervenční práce závisí mimo jiné na tom, jak je téma vztahů ve škole důležité a jakou mají učitelé ve škole podporu.
Způsob, jakým škola s naší organizací spolupracuje, výrazně zrcadlí její postoj k tématu vztahů obecně. Jsou dobré vztahy pro školu důležité téma? Jaké jsou vztahy v pedagogickém týmu, vztahy pedagogů k žákům, vztah školy k rodičům, vztahy mezi dětmi a vztah školy k jiným institucím? Když se obrátím zpátky k učiteli, napadají mě ve spolupráci s ním vždy otázky: Má učitel metodickou podporu pro práci s třídním kolektivem? Má učitel dostatek prostoru a času na třídnickou práci? Má učitel podporu vedení pro práci se vztahy ve třídě? Má se učitel o koho opřít, když potřebuje? Je v pořádku, když si učitel neví rady a požádá o pomoc? Je pedagogům a vedení školy jasné, že vztahový problém mezi dětmi se může vyskytnout v každém kolektivu a kdykoliv?
Pokud si na tyto otázky upřímně odpovídáte ANO, tak je vaše škola pravděpodobně otevřena možnosti výskytu vztahových problémů (a samozřejmě se vyskytují a nedá se tomu zabránit), je připravená je řešit a je nakloněná spolupráci s vnějšími zdroji ve chvíli, kdy vyčerpá své vnitřní zdroje. Znamená to, že škola umí řešit narušené vztahy mezi dětmi včas, efektivně, má k tomu vypracovanou metodiku pro učitele, je to pro ni důležité téma, kterému se věnuje a které komunikuje napříč pedagogickým sborem. Třídní učitelé využívají aktivně třídnické hodiny k práci s kolektivem, a předcházejí tak vzniku konfliktů mezi dětmi. V případě, že se objeví závažnější situace, ke které si škola přizve specialisty na řešení, je otevřena aktivní spolupráci a čerpá z nabídnuté pomoci. V takovém případě máme zkušenost, že bez ohledu na závažnost řešeného případu je spolupráce velice efektivní.
Pokud si upřímně odpovíte NE, je situace mnohem složitější. Spolupráce s externí organizací bude pravděpodobně drhnout na neotevřené komunikaci, nedůvěře, neochotě spolupracovat a jiných mechanismech, které budou dobrou spolupráci blokovat nebo alespoň výrazně ztěžovat. Zároveň je škola v situaci, kdy dochází k výraznému snížení vnitřních zdrojů, které má k dispozici. Opakuje se tedy často situace: objeví se problém – nemám zdroje – problém se zvětšuje – zvu externisty – spolupráce nefunguje.
V těchto případech je důležité si uvědomit, že není možné dobře a kvalitně řešit vztahové problémy nebo jim předcházet, a to ani za spoluúčasti vnější pomoci, pokud se v prvním kroku nezmění přístup školy k tomuto tématu. Otevírá se tedy příležitost pro objevení nových vnitřních zdrojů a možností, které škola může mít k řešení vztahových problémů. Je to příležitost dívat se na vztahy ve škole jako na důležité téma. Když se vedení bude o vztahy mezi pedagogy i dětmi zajímat a bude pro něj důležité, aby jim bylo mezi sebou dobře, výrazně se tím sníží konfliktní situace. Když se bude na učitele, který řeší ve třídě narušené vztahy, pohlížet jako na někoho, kdo potřebuje podporu, a ne jako na neschopného, bude více otevřen hledání řešení a nebude před problémem zavírat oči. Když se budou problémy dobře komunikovat v rámci školy i směrem k rodičům, bude se eliminovat negativní dopad nedorozumění ve formě stížností a šíření špatné pověsti školy. A především, když bude vedení školy záležet na dobrých vztazích, bude se výrazně zvyšovat pravděpodobnost včasného zachycení problému a jeho efektivního řešení.
Závěrem bych ráda shrnula, že narušené vztahy v třídních kolektivech a ubližování mezi dětmi se bude ve školách objevovat vždy. Pokud jsou ovšem dobré vztahy pro školu důležitým tématem, otevírá se jí mnoho vnitřních zdrojů pro efektivní řešení těchto problémů a výrazně se tím zvyšuje pravděpodobnost úspěšné spolupráce s externí pomocí.