Do funkce ředitele jsem nastupoval mladý, plný energie a nadšení, téměř bez manažerských zkušeností. Během mé pedagogické dráhy jako učitel jsem vždy kladl důraz na výchovu a vzdělávání žáků. A mým hlavním pedagogickým principem bylo „vyzdvihování kladných rysů osobnosti“ a „chybami se člověk učí“. A ve stejném duchu jsem nastavil i klima naší školy.
V
šichni jsme „táhli“ za jeden provaz a očekávali, že z našich absolventů budou osobnosti schopné samostatných postojů a jednání a ne jen chodící encyklopedie bez vlastního názoru a přiměřeného sebevědomí. Postoje mladého pedagogického sboru hezky vystihuje myšlenka, kterou jsem nedávno objevil: „Mnohému jsem se naučil u svých učitelů, ještě více u svých druhů, ale nejvíce od svých žáků.“Škola otevřená ostatním
Práce učitele ve mně vždy vzbuzovala respekt a úctu. Z toho jsem vycházel při výkonu své funkce ředitele školy. Domnívám se, že obdobné pocity jako já zažívali při příchodu do školy i rodiče žáků. Vždy jsme se všichni ve škole snažili trošku sestoupit z „nedosažitelných kantorských výšin“ a pootevřít té „neznalé“ neškolské veřejnosti dveře, aby mohla nahlédnout do naší p