Kolize odpovědnosti školy a jiné osoby za škodu způsobenou žákovi

Obsah článku se ve stejné míře vztahuje na školy veřejné i na školy neveřejné.

Snazšímu pochopení náročné problematiky mají přispět schémata připojená k jednotlivým částem článku.

Jak bylo podrobněji rozebráno v již zmiňovaném článku Odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi, odpovědnost školy (tj. ZŠ, SŠ, konzervatoře, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky) za škodu způsobenou žákovi je tzv. objektivní odpovědnost. To znamená, že pro přiznání náhrady škody je zcela irelevantní (a nezkoumá se), zda ke škodě došlo zaviněně či nikoli.

V případě odpovědnosti ZŠ a ZUŠ za škodu vzniklou žákovi při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním dle § 391 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), jde dokonce o tzv. absolutně objektivní odpovědnost, které se nelze zprostit. To tedy znamená, že ZŠ a ZUŠ jsou odpovědny za újmu a škodu způsobenou žákovi ZŠ nebo žákovi ZUŠ při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, i když neporušily žádnou právní povinnost.

Analogicky se absolutně objektivní odpovědnost vztahuje i na školská zařízení, která poskytují výchovu mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s ní žákům ZŠ nebo ZUŠ.

V případě ostatních škol (tj. SŠ, konzervatoře, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky) a školských zařízení (např. domova mládeže pro žáky střední školy) se lze odpovědnosti (vyjma odpovědnosti za úraz při teoretickém a praktickém vyučování) zprostit tím, že škola nebo školské zařízení prokáže, že škoda nevznikla porušením právních povinností.

Lze tedy konstatovat, že právní úprava odpovědnosti školy za škodu způsobenou žákovi při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním je koncipována tak, aby bylo zajištěno snadné odškodnění žáka. Toho je docíleno jednak tím, že žákovi odpovídá za škodu škola (byť skutečným škůdcem mohl být někdo jiný), a jednak tím, že odpovědnost školy je objektivní (tedy bez ohledu na zavinění z její strany).

Nezřídka tedy může docházet k situacím, kdy je škola povinna odškodnit žáka za škodu, resp. újmu, která mu vznikla sice při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, ale byla zapříčiněna někým jiným než samotnou školou. Škola je povinna žáka odškodnit jen a pouze z titulu své objektivní odpovědnosti zakotvené v ustanovení § 391 ZP. V takovém případě přichází ze strany školy v úvahu uplatnění tzv. postihu (též regresu) proti skutečnému škůdci. Tento postih má své legislativní zakotvení v ustanovení § 2917 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), v němž se uvádí:

V naší předpokládané situaci je škola tím, kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou. Tzv. jiná osoba je osoba, která škodu skutečně způsobila (viz níže). To, že má škola postih proti jiné osobě, znamená: škola může po jiné osobě (skutečném škůdci) vymáhat náhradu škody nebo újmy, kterými škola odškodnila žáka.

Pojmem v ustanovení § 2917 NOZ se má na mysli subjekt odlišný od školy, který zapříčinil vznik škody.

Jinou osobou ve smyslu tohoto ustanovení (tedy konkrétní vyučující). Pokud došlo ke vzniku škody z důvodu zaviněného jednání konkrétního vyučujícího, pak se škola nemůže domáhat vůči tomuto svému zaměstnanci postihu podle ustanovení § 2917 NOZ, ale vždy jen podle pracovněprávních předpisů (především § 250 a 256 ZP).

Jinou osobou ve smyslu ustanovení § 2917 NOZ (např. restaurace, v níž absolvují svou praxi žáci oboru kuchař a číšník). Tyto osoby totiž odpovídají podle ustanovení § 391 odst. 3 ZP za škodu vzniklou žákovi při praktickém vyučování nebo v přímé souvislosti s ním přímo. Za takovou škodu tedy neodpovídá škola, ve které se žák vzdělává, a proto není třeba, aby škola uplatnila vůči osobě, u které probíhá praktické vyučování, právo postihu.

Toto ustanovení tedy najde své praktické využití především v situacích, kdy bude docházet k (např. exkurze) a přitom dojde k takové škodní události, kterou je možné přičítat k tíži osoby odlišné od samotné školy.

V tomto článku bylo v obecné rovině poukázáno na existenci právních institutů, prostřednictvím kterých se škola - jako subjekt s objektivní odpovědností za škodu a újmu vzniklou žákovi - může domáhat postihu (regresu) náhrady takové újmy po osobě, která byla skutečným původcem újmy. V dalším článku pak budou uvedeny konkrétní časté případy, při kterých uplatnění práva regresu ze strany školy vůči skutečnému škůdci přichází.