Komisionální zkoušky, 2. část

Funkcemi hodnocení jsou:
* motivační funkce hodnocení staví žáka před rozhodnutí, zda chce být ve škole a v domácí přípravě pozitivně stimulován a jeho chování bude účelově zaměřené k cílům, které před žáka staví škola a školská politika státu,
* poznávací funkce spočívá v uvědomování si podstatných skutečností pro hodnocení pomocí vnímání, chápání, myšlení, představování, vědění atd.; cílem je posoudit hodnoty pro hodnocení rozhodující,
* konativní funkce se vyznačuje aktivizujícím působením na skutečnost a souvisí s vůlí.

Důležité je znát typy hodnocení, kterých se ve školství ve větší nebo menší míře využívá a které slouží určitému účelu.

Sumativní hodnocení má cíl žáka zařadit např. mezi schopné a neschopné, prospívající a neprospívající. Sumativní hodnocení sumarizuje prvky hodnocení v konečný verdikt. Názorným příkladem jsou přijímací zkoušky vyúsťující v rozhodnutí: přijat (a), nepřijat (a).

Formativní hodnocení má žákovi pomoci zlepšit se a dosáhnout cílů v budoucnosti na základě hodnocení dosavadních výsledků. Z pedagogického hlediska je nejúčinnější. Nejčastější jeho projev se uskutečňuje v komunikaci se žákem.

Normativní hodnocení je dáno srovnáním výsledků s ostatními žáky. Žák měl nejlepší výsledek ve srovnání s ostatními, i když úplně neprokázal znalost obsahu učiva předepsanou učební osnovou. Příklad opačný, žák splnil kritéria přijímacího řízení, ale nebyl přijat pro vysoký počet uchazečů.

Kriteriální hodnocení je předepsáno splněním kritéria (měřítka, hlediska). Takovými kritérii jsou například pravidla pro hodnocení a klasifikaci a klasifikační řád.

 
Zastávám prověřený názor, že kriteriální hodnocení je nejspravedlivější, nejprůkaznější, i když nepřihlíží k podmínkám, za kterých žák výkonů dociluje. Podporuje emergenční snahy a nadání některých žáků. Eliminuje případy, při kterých by mohlo dojít ke zpochybnění. Výsledkem je znehodnocení hodnocení celé třídy. Kriteriální hodnocení je vhodné doplňovat hodnocením formativním, které má silné emoční vlivy na žáka a využívat tohoto hodnocení verbálně během celého klasifikačního období. Normativní hodnocení obsahuje silné soutěživé efekty, ale je výrazně subjektivní, málo validní a velmi komplikuje sjednocování klasifikačních nároků a omezuje řídící vlivy vedení školy.

Hodnocení má být:
* cílené,
* systematické,
* efektivní a
* informativní.

Cílené hodnocení je hodnocení, jak již vyplývá z názvu, preferující postupy výuky vedoucí co nejpříměji k cílům edukačního procesu.

Systematické hodnocení je podřízeno ucelenému systému. Prověřuje komplexně žákovy kompetence, odstraňuje jednostrannost v hodnocení a zaměřuje se na celý školní vzdělávací program.

Efektivní hodnocení je hodnocení účelné a účinné, takové, které není na úkor výkladu nového učiva, které žáka nestresuje, ale motivuje ho k chuti do další práce a kterého není mnoho ani málo, tj. učitel získává tolik podkladů, že klasifikace bude objektivní a hodnocení kriteriální.

Informativní hodnocení je hodnocení, které poskytuje zúčastněným subjektům a činitelům dostatek zpráv (informací) k jejich potřebě. Příkladem může být orientační zkoušení a prověřování znalostí při tomto zkoušení. Složitost vyplývá z toho, že jiné informace o stejných jevech a skutečnostech potřebuje žák, učitel, předseda metodického sdružení, zákonný zástupce, vedení školy, nadřízené a kontrolní orgány. (Funkce a typy hodnocení – volně dle Slavík J., 1999.)

Ve škole probíhá mnoho různorodých hodnocení (i reference žáka zákonnému zástupci o hodnocení je také hodnocením). Pedagog mimo hodnocení žáků hodnotí plán výuky, vzdělávací program svého předmětu a vztah k jiným předmětům, hodnotí sebe jako pedagoga, podílí se na evaluaci edukačního procesu atd. Pedagog se nezamýšlí pouze nad hodnocením žáka, ale také zda témata zkoušky mají přímou vazbu na školní vzdělávací program, hlavní myšlenky probíraného učiva, zda toto učivo bylo předkládáno srozumitelně, na úrovni intelektuální schopnosti žáků, zda byl splněn cíl vyučovacích hodin, zda byly použity nejvhodnější výukové metody a styly vyučování, voleny adekvátní myšlenkové operace, přímé logické vztahy, zda nebyla opomenuta nejjednodušší cesta k osvojení poznatků a dovedností, případně jak bylo přispěno k vyrovnání skluzu v učivu, zda bylo využito zevšeobecnění některých prvků učiva, prohloubeny mezipředmětové vazby, zda hodnocení žáka mělo motivující účinky pro další učení se žáka a žáků, zda klasifikace byla objektivní, dodržena pravidla pro hodnocení výkonu žáků, voleny vhodné metodické postupy, transformace vědeckých poznatků do učiva, pedagog se sociální empatií má také na mysli, zda žák měl odpovídající možnosti se na výuku připravit a pedagog, který se identifikuje se školou hodnotí také jak přispěl k naplňování strategických cílů školy. Odpovědný a objektivní pedagog se takto zamýšlí (hodnotí) proto, aby nebylo nic opomenuto, co by mohlo ovlivnit výkon žáka.

Schopnost hodnotit žáka není přirozenou a samozřejmou vlastností učitele. Ve školství patří k řídícím dovednostem pedagoga, které se naučil z pedagogické vědy a praxe. Teoretické poznatky o školním hodnocení žáka jsou v praxi přehlíženy a jedním z důvodu je skutečnost, že samoučení žáka a hodnocení jeho výkonů není v teorii dostatečně probádáno a existuje ještě mnoho otázek z vyučovacího procesu, na které pedagogika neodpověděla nebo se názory vědců od sebe velice liší.

Při stížnostech na školu argumentují stěžovatelé také tím, zda pedagog dovede žáky objektivně hodnotit. Tuto dovednost zvládají pedagogové různě. Dovednost hodnotit žáka se pedagog neustále učí. Jsou i případy, že pedagog nevyniká v řízení vzdělávacího procesu („nedovede“ vyložit učivo), ale vyniká ve formulaci otázek, v adekvátnosti otázek k tématu učiva a dokáže při zkoušení návodnými otázkami žáka vést k podstatě problému k učivu obsaženém a jeho aplikaci atd. Dle mého názoru a zkušeností nelze na jedné škole využívat různé typy hodnocení, protože by docházelo k různému hodnocení za stejné výkony žáků.

Protože hodnocení žáka, jak jsem již předestřel, je velice citlivou oblastí a chyby v hodnocení žáka mohou překrýt mnoho kvalit školy, je nutné se této oblasti věnovat se zvýšenou pozorností a nelze hodnocení žáka ponechat jen v rukou učitele, ale tato oblast musí být managementem školy důsledně řízena. Jestliže tomu tak není, je pak situace „podhoubím“ pro vznesení pochybnosti o důvěryhodnosti hodnocení. Lidově řečeno otázka pro ředitele školy zní: „Proč se neměří všem žákům stejným metrem?“ Leckterý ředitel a pedagog před takovou otázkou stál. Zcela „sofistikovanou“ otázkou vznesenou žákem je: „Proč mě zkoušel z toho, co nevykládal?“ Odpověď na takovouto otázku vede přes náročnou analýzu z mnoha hledisek. Žák, který je zkoušen, přemýšlí a zajímá se především o výsledek, a tím je pro něho hodnocení vyjádřené klasifikační známkou. Hodnotí vztah mezi svým výkonem (spíše svými znalostmi dle svého názoru) a klasifikační známkou.

Hodnocení ve škole je srovnání výkonu žáka (co žák umí) s normami (pravidly) hodnocení vytvořených školou. PravidIa jsou podřízena obsahu a charakteru učiva. Obsah učební osnovy vyučovacího předmětu určují náročnost a poměr mezi množstvím vědomostí a dovednostmi. Obecné ustanovení pravidel platí všeobecně pro většinu předmětů a musí být doplněno odchylkami pro hodnocení v některých předmětech, jako jsou tělesná výchova nebo odborná praxe. Rozdíly jsou i v hodnocení předmětů založených na komunikaci (například cizí jazyky a technické kreslení, v kterém žák prezentuje své dovednosti na výkresech nebo na monitoru PC). Podíl ústních zkoušení a písemných zkoušení je také závislý na obsahu učiva a dokonce i na dotaci hodin (v jednohodinovém předmětu by některá ústní zkoušení mohla být nahrazena písemnými). I písemné zkoušení může mít různé a velice odlišné formy (např. zpracování zadaného tématu nebo odpovědi na otázky testu).

Školní hodnocení je důležitým vztahem (asi nejdůležitějším) mezi školou a žákem a školou a rodiči. Vždyť přeci za stejný výkon na jedné škole by měl být žák hodnocen stejnou klasifikací. I školní hodnocení žáků je nedílnou součástí řízení školy. Ke shodnému hodnocení žáků za stejnou úroveň výkonů dospěje škola sjednocováním kIasifikačních nároků, požadavků, metod a výběrem typů zkoušení. Byť chceme ctít individualitu pedagoga, nelze připustit zcela subjektivní přístupy k hodnocení žáků, které mohou být nenormativní, neobjektivní a zdrojem kritik žáků. Ředitel školy je ten, kdo se zodpovídá, proč tomu tak je a proč se neměří všem stejným „metrem“ a připouštění takové situace hodnotí rodiče jako chybu ve vzdělávacím systému školy a oprávněně.

ProbIematika váhy jednotIivých kIasifikací, které jsou nesrozumitelné všem, kromě toho kdo je vymyslel, u žáků a rodičů budí dojem, že jsou nástrojem v rukách učitele jak manipulovat hodnocením žáků a i žáky samotnými, lze předejít. V přípravě na výuku plánovat různé druhy zkoušení tak, aby každé hodnocení mělo stejnou váhu. Zkoušení ústní a písemné zadávat na stejný obsah učiva, se známkou stejné váhy. Pro úplnost nezbývá než dodat, že písemné práce předepsané učební osnovou, tzv. čtvrtletní a pololetní jsou výjimkou a musí jim být přiřčena odpovídající váha v klasifikaci. Zcela mimořádná je klasifikace seminárních prací, projektů, odborné praxe, týmové práce a podobně. Sjednocování kIasifikačních nároků (požadavků) je akcí na několik pololetí a jeho efektem je minimalizace zpochybňování klasifikace ze strany žáků a zákonných zástupců žáků, což příznivě přispívá k celkovému hodnocení školy, ke kvalitnímu klimatu školy, příznivému hodnocení pedagogů a managementu školy.

Dle vyhlášky č. 13/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 374/2006 Sb.:
(1) Komisionální zkoušku koná žák v těchto případech:
a) při zkoušce z odborných předmětů, které stanoví rámcový vzdělávací program v uměleckých oborech vzdělání,
b) koná-li opravné zkoušky,
c) koná-li komisionální přezkoušení.
(2) Komisionální zkoušku podle odstavce 1 písm. b) a c) může žák konat v jednom dni nejvýše jednu.
(3) Komisionální zkoušku z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. b) může žák ve druhém pololetí konat nejdříve v měsíci srpnu příslušného školního roku, pokud zletilý žák nebo zákonný zástupce nezletilého žáka nedohodne s ředitelem školy dřívější termín ; v případě žáka posledního ročníku vzdělávání vyhoví ředitel školy žádosti o dřívější termín vždy.

(Doporučuji) konat komisionální zkoušky i v dalších případech: Při pochybnostech ředitele školy o oprávněnosti klasifikace žáka.

• Při přijímání žáka do vyššího ročníku než prvního (rozdílové zkoušky). Při přestupu žáka z jiné střední školy (nejsou-li vzdělávací programy shodné).
• Při hodnocení žáka, který se vzdělává podle individuálního vzdělávacího programu.
• Při hodnocení žáka mimořádně nadaného.
• Při přeřazení žáka mimořádně nadaného do vyššího ročníku.
• Při hodnocení žáka v náhradním termínu, chybí-li rozhodující počet hodnocení během klasifikačního období.

Dle školského zákona § 164 (1) a) ředitel školy a školského zařízení rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak. Dle mého názoru ředitel školy díky tomuto zákonnému oprávnění může rozhodnout o komisionálních zkouškách v dalších uvedených případech.

Zkušební komise je tříčlenná a pracuje ve složení předseda, zkoušející a přísedící. Zkoušející je pedagog, který žáka vyučoval (nebo předmět vyučuje, jedná-li se o přestup nebo přijetí do vyššího než prvního ročníku); nemůže-li se zúčastnit zkoušky, jmenuje ředitel zkoušejícím pedagoga stejné nebo příbuzné aprobace. Členy zkušební komise jmenuje písemně s předstihem ředitel školy. Předseda a přísedící by měli být pedagogové stejné aprobace jako je vyučovací předmět zkoušky nebo aprobace příbuzné dle obsahu učiva. (Nedoporučuje se sudý počet členů, kdy při rovnosti hlasů by rozhodoval hlas předsedy. Ani vyšší počet členů z provozních důvodů.)

O konečném hodnocení rozhoduje komise hlasováním. Pro objektivnější získání výsledného hodnocení se doporučuje klasifikovat hlasováním každou otázku (téma). Hlasy členů (při lichém počtu členů) jsou rovnocenné. O výsledku rozhoduje větší počet hlasů. Jednání komise je uzavřené a tajné. Výsledek hlasování bezprostředně po zkoušce oznámí žákovi předseda ústně za přítomnosti všech členů komise. Výsledek hodnocení musí předseda zdůvodnit. Zákonnému zástupci nezletilého žáka se také prokazatelně výsledek zkoušky oznámí co nejdříve (telefonem po zkoušce, poštou nejpozději příští pracovní den).

Datum zkoušky je buď určen školským předpisem nebo ředitel školy s ohledem na provozní a vzdělávací podmínky školy určí datum zkoušky. Může přihlédnout oprávněným přáním zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka. Datum zkoušky oznámí ředitel zkoušky nebo jím pověřený zaměstnanec školy prokazatelným způsobem zletilému žákovi nebo zákonnému zástupci nezletilého žáka alespoň tři dny před konáním zkoušky. Zkouška se musí konat do 14 dnů od vzniku nutnosti zkoušku konat (výjimkou je konání zkoušek v srpnu, příp. září).

Zákon by měl stanovit výjimku pro konání komisionální zkoušky při zpochybnění hodnocení na konci druhého pololetí, kdy z důvodů čerpání řádných dovolených pedagogů nemůže ředitel složit (jmenovat) zkušební komise do 14 dnů od podání zpochybnění hodnocení žáka.

Ředitel školy nebo jím pověřený zástupce, například předseda zkušební komise, stanoví obsah, formu a časové rozložení zkoušky (části zkoušky a jejich podíl na výsledném hodnocení zkoušky). Zkouška musí vycházet ze školního vzdělávacího programu vyučovacího předmětu daného ročníku. Je-li stanovena zkouška ústní, pak trvá zpravidla 15 minut, nejdéle však 30 minut. Vyžaduje-li charakter vyučovacího předmětu prokázat znalosti a dovednosti v písemné formě, je písemná zkouška rovnocennou součástí komisionální zkoušky. Písemná zkouška musí být obsahem, rozsahem a náročností obdobná zkouškám uskutečňovaných během pololetí (příp. školního roku, viz dále v předpisu) zahrnující vybrané učivo (kmenové učivo) tohoto období. Je-li předmětem zkoušky také písemná práce (písemné zkoušení) a hlasováním došlo k nerozhodnému hodnocení, rozhoduje o konečném výsledku předseda.

Předmětem zkoušky jsou zejména znalosti, dovednosti, návyky, postoje a osobní hodnoty žáka. Ve vyučovacích předmětech, kde je učivo znalostně spojováno s praktickými dovednostmi (práce na PC, pokusy v laboratořích, tělovýchovné aktivity), musí být zkouška obsahu učiva přizpůsobena. Zkoušky z takových povinných předmětů musí se konat k tomu přizpůsobených učebnách, tělocvičnách. Během zkoušky je zkoušející povinen žáka opravovat a chyby objasnit (nelze to neprovést nebo sumárně provést až na závěr zkoušky; žák by během zkoušky mohl nabýt domnění, že výsledné hodnocení bude příznivější; při neopravovaných chybách se učící člověk v chybách utvrzuje, což je metodicky i didakticky závažným nedostatkem.

Otázky (témata) musí mít přibližně shodnou učební náročnost a jsou orientována na kmenové (základní, jádrové) učivo. Jednotlivé otázky (témata) se klasifikují a výsledné hodnocení vychází z průměru. Za minimální počet otázek (témat) se považují tři otázky (témata). Pro hodnocení se používají stupně prospěchu dle § 3 vyhlášky č. 13/2004 Sb., ve znění vyhlášky č. 374/2006 Sb. (nelze používat mínusy, plusy apod.). Jednotlivé klasifikace musí být v souladu s klasifikačním řádem školy. Výsledná klasifikace se uvádí stupněm prospěchu.

O zkoušce se pořizuje protokol (formulář SEVTu, formulář sestavený školou, není-li součástí povinné dokumentace školy použít předepsaný formulář).

Nedostaví-li se žák ke zkoušce a neomluví-li se do 24 hodin od okamžiku konání zkoušky řediteli školy, nebo nebude-li omluva uznána ředitelem školy, zkouška se hodnotí stupněm „nedostatečný“. Je-li žákova omluva přijata, stanoví ředitel školy náhradní termín.

Nedopustí-li se zkušební komise, ředitel školy nebo jím pověřený zástupce s pravomocí pro komisionální zkoušky formálních pochybení, je rozhodnutí komise v závěrečném hodnocení nezvratitelné.

Dokument o podrobnostech týkajících se komisionálních zkoušek je vnitřním předpisem školy a jeho platnost začíná dnem vyhlášení předpisu. S předpisem musí být seznámeni prokazatelně všichni pedagogové, žáci školy a zákonní zástupci. Znalost ustanovení uvedených v zákonech a vyhláškách se předpokládá. Předpis musí být zveřejněn na přístupném místě ve škole.

Jestliže žák z daného vyučovacího předmětu v prvním pololetí neprospěl nebo nebyl hodnocen (dle § 69 odst. 5 školského zákona) a v druhém pololetí neprospěl a nebo nebyl hodnocen, je žák zkoušen z učiva celého ročníku. Čas zkoušky musí být této skutečnosti přizpůsoben a je v pravomoci předsedy zkušební komise.

Přítomnost zákonného zástupce nezletilého žáka při komisionální zkoušce je povoleno.

Popis administrace souvisící se zkouškami: za správné a úplné vyplnění protokolu nebo zápisu o zkoušce zodpovídá předseda, který ihned po oznámení výsledku zkoušky předá protokoly např. zástupci ředitele, součástí protokolu jsou další dokumenty např. vypracované písemné práce žáka, zástupce ředitele provede kontrolu protokolu a oznámí výsledek hodnocení zákonnému zástupci nezletilého žáka a předá protokol k další administraci třídnímu učiteli, třídní učitel provede zápis o zkoušce do třídního katalogu a doplní vysvědčení, určí se, kde se budou protokoly dále shromažďovat za školu a kdo je připraví k pozdější archivaci atd.

Předpis nabývá platnosti: …………………….

Ředitel školy: …………………………….

Podpis, razítko školy

Práva žáků vztahující se k oblasti vzdělávání (dle § 21 školského zákona): žáci mají právo na vzdělávání, žáci mají právo na informace o průběhu a výsledcích svého vzdělávání (u nezletilých žáků i jejich zákonní zástupci), žáci mají právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání (u nezletilých žáků i jejich zákonní zástupci), žáci mají právo na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání.

Povinnosti žáků a zákonných zástupců nezletilých žáků vztahující se k oblasti vzdělávání (dle § 22 školského zákona): řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat, dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni, plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem. zletilí žáci mají povinnost informovat školu o změnách zdravotní způsobilosti nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Dokládat důvody své nepřítomnosti ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem. Oznamovat škole a školskému zařízení údaje, které jsou předmětem školních matrik.

Povinnosti zákonných zástupců nezletilých žáků obsahuje § 22 odst. c) školského zákona.

1. Hodnocení žáka a klasifikace jeho výkonů se provádí dle těchto pravidel a klasifikačního řádu školy.
2. Hodnocení žáka se provádí pouze stupni prospěchu shodnými s vysvědčením (dle § 3 vyhlášky č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění vyhlášky č. 374/2006 Sb.).
3. Podle metodického pokynu ředitele školy jsou metodická sdružení (předmětové komise) povinna sjednocovat klasifikaci (tj. náročnost, obsah, rozsah, čas a frekvenci zkoušek atd.), aby kritéria hodnocení a klasifikace byly srovnatelné. Za koordinaci ve sjednocování hodnocení a klasifikace mezi metodickými sdruženími (jednotlivými vyučovacími předměty) zodpovídá vedení školy.
4. Problematiku hodnocení žáků a sjednocování klasifikace musí ředitel školy předkládat k řešení na pedagogických radách. O závažných problémech v oblasti hodnocení žáků musí informovat předseda metodického sdružení nebo pedagog ihned ředitele školy.
5. Za hodnocení a klasifikaci žáků zodpovídá řediteli školy vyučující jemuž je přidělen úvazek v dané třídě nebo ve výjimečných případech ředitelem pověřený pedagog.
6. Hodnocení a klasifikaci žáků školy za dané pololetí schvaluje ředitel školy po projednání v pedagogické radě.
7. Nelze-li žáka v pololetí pro závažné objektivní příčiny klasifikovat, určí ředitel školy termín k dokončení klasifikace (do 31. března za 1. pololetí, do 31. srpna, výjimečně do 30. září za druhé pololetí). Termín klasifikace navrhne zpravidla řediteli školy třídní učitel při jednání pedagogické rady. Počet hodin nepřítomnosti žáka ve škole ve vztahu k jeho klasifikaci se neurčuje. „Není-li možné žáka hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí.“ (§ 69 odst. 5 školského zákona) „Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. Do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší ročník. Není-li žák hodnocen ani v tomto termínu, neprospěl.“ (§ 69 odst. 6 školského zákona)
8. K uzavření pololetního hodnocení výslednou klasifikační známkou musí být splněny tyto podmínky:
a) Žák musí být ústně zkoušen minimálně dvakrát za pololetí s trváním zkoušky alespoň 5 minut (doporučuje se 10 minut). U předmětů s týdenní dotací 1 hodinu může být jedno ústní zkoušení nahrazeno písemnou zkouškou s obdobným obsahem a rozsahem. b) Hodnocení povinných čtvrtletních, pololetních a tzv. velkých písemných zkoušek (počet písemných zkoušek s aproximací je v odpovědnosti předsedy metodického sdružení po projednání v poradách metodických sdružení), nebo různá prověřování vědomostí, dovedností a návyků se považují za další klasifikační kritéria, ze kterých učitel vychází při rozhodování o návrhu výsledné klasifikační známky.
c) Hodnocení ústního zkoušení musí učitel žákům zdůvodnit. Hodnocení písemných prací provádí učitel globálně, u jednotlivých písemných prací, požádá-li o to žák či jeho zákonný zástupce. Výslednou známku za pololetí stanovuje učitel dle vlastních rozhodujících kritérií (zejména z ústních a dalších předepsaných zkoušení). Vlastní kritéria musí obhájit při jednání s ředitelem školy, jeho zástupcem, žákem, případně zákonným zástupcem žáka.
d) Do souboru známek, z kterých bude učitelem pololetní hodnocení uzavřeno, jako návrh hodnocení k projednání pedagogickou radou, se zařazují pouze tzv. klasifikační hodnocení, tj. známky s přibližně stejnou náročností zkoušky, splňující kritéria, která rozlišují stupně prospěchu dle klasifikačního řádu.

Orientační hodnocení žáků se nedoporučuje klasifikovat, aby nedošlo k záměně, tzv. „malých“ známek s klasifikačními. Doporučuje se slovní hodnocení.

Jestliže vyučující nezíská u žáka předepsaná hodnocení (co do množství a struktury), je žák v den ukončení klasifikace nehodnocen.

Průběh a způsob hodnocení ve vzdělávání musí probíhat podle ustanovení § 18 školského zákona a § 5 vyhlášky č. 13/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 374/2006 Sb. Uvedené právní normy stanovují základní náležitosti a organizační náležitosti individuálního vzdělávacího plánu.

1. Individuální vzdělávací plán může povolit ředitel školy na žádost zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka s písemným doporučením školského poradenského zařízení. Je v odpovědnosti ředitele školy, aby dle osobních potencí a dosavadní úspěšnosti ve vzdělávání žáka odhadl, zda žák bude prospívat při individuálním vzdělávacím plánu. Erudovaný odhad je závažným kritériem schválení vzdělávání dle individuálního plánu.
2. Individuální vzdělávací plán má tato obecná ustanovení:
a) rozhodnutí ředitele o schválení plánu,
b) vyžadované učivo (obsah, rozsah, úkoly v souladu se školním vzdělávacím programem, zdroje pro samostudium),
c) určení konzultantů z řad pedagogického sboru,
d) termíny a druhy zkoušek.
3. Po rozhodnutí o schválení individuálního vzdělávacího plánu podle obecných ustanovení se zpracuje individuální vzdělávací plán dle konkrétních požadavků a podmínek pro žáka. Individuální vzdělávací plán se schvaluje zejména na začátku pololetí.
4. Zkoušky může konat žák dle svého přání a souhlasu ředitele školy ihned po zahájení realizace plánu, pro ostatní termíny zkoušek platí zákonná opatření.
5. Při neprospěchu žáka v pololetním hodnocení se individuální vzdělávací plán ruší a může opět pokračovat u prospívajícího žáka (žák má právo na dvě opravné zkoušky na konci druhého pololetí dle § 69 odst. 7 školského zákona).

Výchovná opatření k posílení kázně žáků se udělují během celého školního roku pokud možno ihned po porušení kázně žáka. Závažné přestupky v chování musí být předmětem jednání na žádost výchovného poradce, třídního učitele nebo pedagoga. Na jednání výchovné komise je pozván zletilý žák nebo nezletilý žák se zákonným zástupcem. Podle závažnosti přestupku rozhodne ředitel školy na závěr jednání o výchovném opatření. Ostatní přestupky konzultuje třídní učitel s výchovným poradcem a společně hledají způsob nápravy.

Výchovná opatření dle § 31 školského zákona: „Výchovnými opatřeními jsou pochvaly nebo jiná ocenění a kázeňská opatření. Kázeňským opatřením je podmíněné vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení, vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení, a další kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro žáka nebo studenta.“ (v režimu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) V rozhodnutí o podmínečném rozhodnutí stanoví ředitel školy nebo školského zařízení zkušební lhůtu, a to nejdéle na dobu jednoho roku. Další výchovná opatření stanoví § 10 vyhlášky č. 13/2005 ve znění vyhlášky č. 374/2006 Sb.:
* napomenutí třídního učitele,
* napomenutí učitele odborného výcviku,
* důtka třídního učitele,
* důtka učitele odborného výcviku, nebo
* důtka ředitele školy.

Obdobně výchovná opatření pro základní vzdělávání stanoví § 17 vyhlášky č. 48/2005 Sb., ve znění vyhlášky 454/2006 Sb.

Napomenutí třídního učitele je v pravomoci třídního učitele a zaznamenává ho třídní učitel do své dokumentace a sděluje žákovi ústně.

Důtka třídního učitele je v pravomoci třídního učitele, zaznamenává se do třídního výkazu, uděluje se před třídou a třídní učitel připraví pro ředitele oznámení zákonnému zástupci žáka.

Důtka ředitele školy, podmínečné vyloučení nebo vyloučení ze vzdělávání uděluje ředitel školy na žádost třídního učitele nebo svým rozhodnutím, obvykle po projednání výchovnou komisí.

Účelem výchovných opatření je okamžité zjednání nápravy a zabránění opakování kázeňského přestupku.

Klasifikace chování, je hodnocením chování žáka za klasifikační období (pololetí). Sjednocení některých opakujících se kázeňských přestupků a jejich hodnocení:

1. neomluvené pozdní příchody (0–15 min) ; 3–4 pozdní příchody, důtka třídního učitele,
2. neomluvené pozdní příchody 5 a více, druhý stupeň z chování, případně i důtka ředitele nebo třetí stupeň z chování,
3. neomluvené absence – celý vyučovací den nebo 6 vyučovacích hodin – druhý stupeň z chování,
4. neomluvené absence – více než celý vyučovací den – třetí stupeň z chování,
5. nedodržení termínu určeného třídním učitelem k omluvení absence:
a) 3x – důtka třídního učitele,
b) 4–5x – druhý stupeň z chování,
c) 6 a vícekrát – třetí stupeň z chování a výchovné opatření.
6. Je-li žák přistižen nepřezutý
a) 3x – důtka třídního učitele,
b) vícekrát – snížený stupeň z chování.
7. Nejpozdější termín k omlouvám nepřítomnosti žáka ve škole je do desátého dne následujícího měsíce (v tento den má třídní učitel povinnost ukončit a vyhodnotit docházku a absenci své třídy).
8. Zvláště hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky žáka nebo studenta vůči pracovníkům školy nebo školského zařízení se vždy považují za závažné zaviněné porušení povinnosti stanovených tímto zákonem. (§ 31 odstavec 3 školského zákona).
9. Pochvaly a jiná ocenění třídním učitelem, ředitelem se udělují za vynikající výsledky ve vzdělávání, příkladné činy a chování, vzornou reprezentaci školy, práci pro školu, pomoc při zajišťování školních akcí apod. Ve spolupráci s občanským sdružením školy může být ocenění vyjádřeno finanční odměnou.

Jedním z pravidel řízení je, že co se dá kvantifikovat a organizovat (sjednocovat) se má využívat v řízení, protože řízení zkvalitňuje.
Pravidla klasifikace a hodnocení žáků jsou pro vyučující školy závazná.

Dokumenty související:
* školské předpisy,
* vnitřní předpis pro jednání výchovné komise,
* vnitřní předpis pro sjednocování klasifikace,
* klasifikační řád,
* vnitřní předpis pro komisionální zkoušky.

Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání a chování žáků jsou součástí Školního řádu školy.

Předpis nabývá platnosti: …………………………….

Ředitel školy: …………………………….

Podpis, razítko školy

Předseda školské rady: …………………………….

Podpis

Vnitřní předpisy školy by měly tvořit koherentní systém s vnitřní propojeností. Emitorem vnitřních norem školy je pouze ředitel školy. Normy upravují formální vztahy, podmínky činnosti a atributy školy. Norma je výsledkem rozhodovacího procesu probíhajícího ve škole. Vnitřní předpisy řídí a organizují ty jevy, situace a činnosti, které se opakují s delší životností. Jsou pro určené zaměstnance školy závazné a vynutitelné. Vnitřní předpisy (normy, pravidla, zásady, principy) musí mít potřebnou modalitu, ukazující na odbornou úroveň ředitele školy nebo jeho spolupracovníků, jejichž návrhy ředitel schválí a přebere za ně odpovědnost.

Počet zpochybnění hodnocení žáka má přímou souvislost se strukturou žákova sebepojetí, s obsahem a hierarchií žákem zastávaných hodnot. I když školský zákon dává právo zletilému žákovi a zákonnému zástupci nezletilého žáka zpochybnit hodnocení, byť učiněný krok nedoprovodí žádným názorem, důvodem. Je to jednostranný právní akt, proti kterému se škola (ředitel školy) nemůže přímo bránit. Prevencí může být „dokonalá“ výchovná činnost školy, výchova žáka k sebekritice a sebepojetí a pochopení, že neoprávněné zpochybnění hodnocení žáka školu a její pověst poškozuje. Identifikovat se a souhlasit s vnitřními normami školy (v tomto případě s pravidly pro hodnocení žáka a klasifikačním řádem) je výchovný a autoregulační proces žáka.

Zvyšování kvality edukačního procesu je nástrojem snižování počtu podaných zpochybnění hodnocení žáka. Když srovnáme důsledky chyb v edukačním procesu školy a důsledky z počtu podaných zpochybnění (nakonec hodnocení žáka je nedělitelnou součástí edukačního procesu), chyby v hodnocení žáka se negativně projeví ihned a důsledněji proti škole, proto doporučujeme provést v nějakém hodnotícím dokumentu školy (např. vlastní hodnocení školy, vyhodnocení plánu školy) analýzu zpochybnění hodnocení, aby škola nenesla důsledky za právo v tomto případě dané žákům. Při analýze zpochybnění jistě najdeme kromě chyb školy příčiny syndromu nízkého sebepojetí, ublíženectví, nekritičnost ze strany žáka a zákonných zástupců. Vývoj počtu odůvodněných zpochybnění je přímo závislý na procesu sjednocování klasifikace a náročnosti učiva a výuky.

Žák, který neprospívá opakovaně, nesmí uniknout individuální péči pedagogů, výchovnému poradci, školnímu psychologovi a spolupráci se zákonnými zástupci žáka. Bez specifické péče o žáka se rozvine tzv. syndrom neúspěšného žáka. Žák se může v pozici neúspěchu zafixovat, smířit se s ní. Sám obtížně hledá cestu ven, spíše rezignuje a neúspěch mu pak nečiní vážné psychické problémy. Zejména u mladších žáků, kteří se vyhýbají sebekritičnosti a nedokáží sebe sama hodnotit, neznají vlastní sebepojetí a sebereflexi, syndrom neúspěchu proniká i do budoucnosti žáka. Přirozená snaha člověka, v něčem vyniknout, zavádí žáka do společensky nebezpečných rolí, kde vyniknout je jednoduché. Výchovný systém školy by měl brzy (preventivně) rozpoznat potenciálně neúspěšného žáka a přijít na pomoc. Zvláště z psychologického hlediska je velmi obtížné citlivě rozhodnout, kdy by měl žák odejít ze školy a hledat školu na úrovni svých schopností a předejít (a přitom žákovi neublížit) vzniku a následkům syndromu neúspěchu.

Promiňte mi krátký exkurz o právu, který k článku s tolika citacemi z školských právních norem (předpisů, které nelze pominout) přináleží. Právo je souhrn pravidel chování. Stát je tvůrcem a zdrojem práva, zákonů parlament České republiky, vyhlášek pro školství a některé další oblasti Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. Zákony nebo vyhlášky jsou soubory právních norem (právní předpisy). Stát je garantem dodržování práva. Řediteli školy v rámci jeho pravomoci a odpovědnosti je určeno právo vykládat, vyžadovat a vymáhat jeho plnění, aplikovat právo dle své erudovanosti a nejlepšího svědomí. Kvalita práva není dána mírou jeho naplnění v praxi (realitě).

Právo není popisem reality, ale nárokem na ni. Jsou školské předpisy reflexem objektivních procesů probíhajících v současném školství? Takovou otázku si musí položit každý ředitel školy (každý manažer školy). Čím je právo méně prosaditelné a v praxi se nedodržuje nebo se obchází, stává se právem abstraktním. Právo samo o sobě nevytváří předpoklady ke svému naplnění. Předpokladem k objektivnosti řešení zpochybnění hodnocení žáka by muselo být posouzení, zda skutečně nedošlo k pochybení nebo zda pravidla pro hodnocení jsou v souladu se školským zákonem a vyhláškami (posuzuje Česká školní inspekce při inspekcích na školách). „Mocensky“ prosazuje ředitel školy plnění školských zákonů a vyhlášek, byť s některými předpisy nesouhlasí (zná řešení optimálnější, praktičtější, cítí, že jeho pravomoc je omezena), což dle zásad pravidel řízení nemůže před svými podřízenými připustit.

Verbální argumenty ředitele školy a pedagogů v poslední době ztrácejí před žáky a zákonnými zástupci na argumentaci a pravdomluvnosti (tím nechceme popírat, že v některých případech mají žáci a zákonní zástupci pravdu, protože škola chybovala). Vypadá to jakoby mluvené slovo „z očí do očí“ ztrácelo na pádnosti. Když ředitel nesnese neverbální důkazy (i pro kontrolní orgány), chybuje. Těžko se můžeme smířit s tím, že řediteli bylo odebráno právo po zpochybnění hodnocení žáka posoudit, zda k pochybení reálně došlo, byť je mu svěřeno zpracovat pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků. Zpochybnění hodnocení žáka nelze jinak posoudit, než jako stížnost na jednu z činností školy a jako stížnost by bylo lépe situaci řešit odborně a kvalifikovaně dle zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád). Zletilý žák a zákonný zástupce nezletilého žáka se případně může dále obrátit se stížností na zřizovatele nebo Českou školní inspekci a v krajním případě na občanský soud.

Aspekt normativnosti by měl být v právu dogmaticky dodržen. V našem případě nevidím koherentní vztah mezi právní a morální normou. Obecným obsahem právní normy jsou povinnosti i oprávnění. Právním subjektem je zletilý žák a zákonný zástupce nezletilého žáka na jedné straně a škola, školské zařízení zastoupená ředitelem školy na straně druhé. V našem případě můžeme dojít až k ekvivalenci mezi vinou a trestem. Možnost obvinit zletilého žáka nebo zástupce nezletilého žáka, ani zkoumání oprávněnosti či neoprávněnosti zpochybnění zákon neřeší. Komisionální zkouška po zpochybnění hodnocení následovat musí. Naopak stížnost by situaci řešila šířeji a s konečným oprávněním, při pochybení školy následuje trest pro ředitele školy a nutnost nápravy, při nepravdivém zpochybnění je stížnost neoprávněná a stěžovateli je to dáno na vědomí. Zákonodárce by měl předvídat s jakou pravděpodobností ovlivní chování lidí při implementaci normy.

Efektivnost právního předpisu je posuzována nekonfliktností, nezvýšením zbytečné administrace a nezpůsobením provozních komplikací. Optimálně sestavená norma je prostředkem disciplinovanosti, morálky, motivace atd. Zkušení právníci říkají, že právo se nemůže vyčerpat normou. Ale také tvrdí, že právo a jeho předpisy pokulhávají za životem, že pozdě a nedokonale odrážejí realitu. Jen optimista by očekával snadnou aplikaci práva na každodenní potřeby školy. Při právních úkonech může člověk projevit svou vůli, přání buď výslovně (tj. ústně nebo písemně) nebo i jinými způsoby. Z uvedeného plyne, že zpochybnění hodnocení žáka, po kterém musí následovat komisionální přezkoušení, může být ústní. Může se také jednat o konkludentní čin, který se zakládá aktivním jednáním nebo chováním, z něhož je rozpoznatelný úmysl. Příklad: při rozhovoru či konfrontaci zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka je rozpoznatelným úmyslem zpochybnění hodnocení žáka, pak ředitel školy musí zorganizovat a uskutečnit komisionální přezkoušení žáka. Při této příležitosti nechci hodnotit právní vědomí typického žáka střední školy nebo zákonného zástupce nezletilého žáka, na to už nemám žádné oprávnění, i když za 36 let ve školství jsem byl účasten stovkám jednání s rodiči o právech a povinnostech žáků, pedagogů a vedení školy.

Na závěr již můžu odpovědět na položené otázky ze záhlaví článku. Konání komisionální zkoušky při zpochybnění hodnocení žáka jsou neovlivnitelnou pravomocí zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka. Ředitel školy je povinen zkoušku organizovat a uskutečnit. Komisionální zkoušky, zvláště ty, jejichž příčinou je zpochybnění hodnocení žáka, jsou pro ředitele školy a pedagogy nevítaným institutem. I možnost dvou opravných zkoušek, která je další zákonnou výhodou, kterou přináší nový školský zákon, na straně žáka, nepřijaly školy s nadšením. Pro žáka je podrobení se komisionální zkoušce extrémně stresovým procesem, což potvrdí každý pedagog z pozorování a jednání žáka. Pro některé žáky je to první situace, kdy počet zkoušejících (členů komise) je v „přesile“, proti běžnému zkoušení ve třídě. V některých případech se nezletilý žák musí podrobit komisionální zkoušce na základě zpochybnění svého hodnocení zákonným zástupcem, byť nesouhlasí (takových případů jsem zaznamenal ve své praxi několik a dokonce jsem byl požádán, abych matce domluvil, aby změnila názor).

Komisionální zkoušky ovlivňují sociální klima ve škole, zvláště po těch případech, kdy žáci nesdílejí rozhodnutí pedagoga. Žáci dokáží být velice vnímaví a citliví na situace, kdy si myslí, že se jedná neobjektivně. Dokáží být solidární se spolužáky. Znám případ, kdy při opravné zkoušce spolužačky se celá třída shromáždila na chodbě před učebnou, a to v době svých prázdnin. Nakonec (i přes negativa) musím konstatovat, že komisionální zkoušky přispívají k naplnění cíle středního vzdělávání, a to proto, že žák se musí na zkoušky vydatně učit a výsledkem učení (samostudia) je hlubší pochopení učiva a naučení nebo zopakování značného objemu učiva.