Komisionální zkoušky

Jak ukáži dále, někdy je tak institut komisionální zkoušky používán i v situacích, které by měly být řešeny jiným způsobem. Má proto jistě smysl zabývat se podrobněji tímto nástrojem pro hodnocení žáků.

V ustanoveních právních předpisů v oblasti školské legislativy je pojem komisionální zkouška použit ve třech různých režimech (nebereme-li v úvahu zkoušky vedoucí k ukončení středního vzdělávání, které jsou svojí povahou také komisionální):
* forma opravné zkoušky, která je komisionální (§ 69 odst. 7 školského zákona),
* komisionální přezkoušení v případě, jsou-li pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí (§ 69 odst. 9 školského zákona),
* komisionální zkouška za účelem hodnocení žáka v odborných předmětech, které stanoví rámcový vzdělávací program v uměleckých oborech (§ 69 odst. 4 školského zákona).

Kromě takto zákonem výslovně upravených situací lze ještě hovořit o komisionální formě zkoušky v případech, o kterých rozhodne ředitel školy v rámci kompetence vyplývající z ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona, tj. v rámci obecné pravomoci ředitele školy rozhodovat ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání.

Praxe ukazuje, že nejvíce nejasností je v případě komisionální zkoušky v prvním z uváděných variant, tedy při aplikaci ustanovení § 69 odst. 7 školského zákona. Zcela konkrétně vzniká v praxi často otázka, zda lze postup uvedený v tomto ustanovení zákona použít kdykoliv žák nesplní podmínky určené např. školním řádem v rámci pravidel hodnocení v určitém předmětu. Jde např. o situaci, kdy školní řád obsahuje pravidlo, podle kterého v případě přesně stanovené absence ve vyučovacích hodinách daného předmětu stanoví ředitel školy povinnost žáka podrobit se komisionální zkoušce.

Pro posouzení správnosti postupu v tomto konkrétním případě je mj. nezbytné vzít v úvahu, jaký byl důvod uváděné vysoké absence žáka ve vyučování. V této souvislosti je dobré připomenout, že ustanovení § 67 odst. 2 školského zákona umožňuje řediteli střední školy ze závažných důvodů, zejména zdravotních, uvolnit žáka na základě žádosti zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu; žáka se zdravotním postižením může také uvolnit z provádění určitých činností, popřípadě rozhodnout, že tento žák nebude v některých předmětech hodnocen. Žák nemůže být uvolněn z předmětu rozhodujícího pro odborné zaměření absolventa. Žák není z předmětu, z něhož byl zcela uvolněn, hodnocen. Tedy v případech, kdy byly důvodem absence vážné (zejména zdravotní) důvody lze věc řešit tak, že žák není v některém předmětu (předmětech) klasifikován. Pak se použije ustanovení § 69 odst. 4, podle kterého do vyššího ročníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí příslušného ročníku prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem, s výjimkou předmětů, z nichž se žák nehodnotí. U takto vymezených vážných příčin absence tedy zcela jistě není důvod k postupu podle ustanovení § 69 odst. 7 školského zákona, tj. podrobovat žáka komisionální zkoušce.

V případech, kdy není řádně doložen důvod absence žáka ve vyučování a žák, který splnil povinnou školní docházku se neúčastní vyučování po dobu nejméně 5 vyučovacích dnů, postupuje ředitel školy podle ustanovení § 68 odst. 2 školského zákona. Tento postup může vést k ukončení studia žáka.

Pro stanovení správného postupu v případě, kdy nelze žáka hodnotit obvyklým způsobem a ředitel nevyužil výše uvedené možnosti nehodnotit žáka ze závažných důvodů, jsou rozhodující ustanovení § 69 školského zákona. Nelze-li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení prvního pololetí. Není-li možné žáka hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí. Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. Do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník. Není-li žák hodnocen ani v tomto termínu, neprospěl.

Žák, který na konci druhého pololetí neprospěl nejvýše ze 2 povinných předmětů, nebo žák, který neprospěl na konci prvního pololetí nejvýše ze 2 povinných předmětů vyučovaných pouze v prvním pololetí, koná z těchto předmětů opravnou zkoušku nejpozději do konce příslušného školního roku v termínu stanoveném ředitelem školy. Opravné zkoušky jsou komisionální. Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání nedostaví, neprospěl. Ze závažných důvodů může ředitel školy žákovi stanovit náhradní termín opravné zkoušky nejpozději do konce září následujícího školního roku.

Z dosud uvedených skutečností vyplývá, že komisionální zkouška podle ustanovení § 69 odst. 7 školského zákona (tedy zkouška opravná) může být použita jen tehdy, jestliže žák neprospěl na konci druhého pololetí, a to nejvýše ze dvou povinných předmětů (popř. neprospěl nejvýše ze dvou povinných předmětů na konci prvního pololetí, pokud byly tyto předměty vyučovány jen v prvním pololetí). V takovém případě koná žák z těchto předmětů opravnou zkoušku, která je právě komisionální. Pokud však nelze žáka hodnotit na konci daného pololetí (např. právě kvůli vysoké absenci), neznamená to automaticky komisionální opravnou zkoušku, ale použije se nejprve tento postup:
* ředitel určí náhradní termín pro hodnocení v daném předmětu (předmětech), a to nejpozději do dvou měsíců po skončení prvního pololetí a nejpozději do konce září za druhé pololetí. Pokud není možné termín za první pololetí dodržet, žák se za první pololetí nehodnotí.
* Pro hodnocení v náhradním termínu není stanovena komisionální forma zkoušky – žáka tedy hodnotí (např. ústní nebo písemnou zkouškou či zkouškami) vyučující daného předmětu.
*Pokud není možné dodržet náhradního termín za druhé pololetí, žák neprospěl. Pokud neprospěl nejvýše ze dvou povinných předmětů, připadá v úvahu komisionální opravná zkouška.

Limit absence uvedený ve školním řádu tedy nemůže být kritériem pro stanovení povinnosti žáka absolvovat komisionální opravnou zkoušku. Může však být kritériem pro náhradní termín hodnocení za dané pololetí. Nelze však nic namítat proti takovému postupu, kdy ředitel školy v uvedené situaci nařídí komisionální formu přezkoušení (nikoliv však zkoušku opravnou) v rámci obecné pravomoci uvedené v ustanovení § 164 odst. 1, písm. a) školského zákona rozhodovat ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání (viz dále).

V této souvislosti je na místě uvést, že ve školské praxi připadají v úvahu i případy, kdy ředitel školy rozhodne o komisionální formě zkoušky, aniž by takovou formu řešení zákon výslovně upravoval. Jde o všechny případy, o kterých rozhodne ředitel školy v rámci kompetence vyplývající z ustanovení § 164 odst. 1, písm. a) školského zákona, tj. v rámci obecné pravomoci ředitele školy rozhodovat ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání.

Jako příklad uveďme situaci při přestupu žáka do jiné střední školy. Postup při přestupu žáka střední školy do jiné střední školy je upraven ustanovením § 66 odst. 4 školského zákona. V rámci rozhodování o přestupu žáka může ředitel školy, do které se žák hlásí, stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodnocení. Zvolíli tedy pro složení rozdílové zkoušky právě formu komisionální zkoušky nebo jinou formu, jde nepochybně o postup, který je zcela v kompetenci ředitele školy. Na takto stanovenou komisionální zkoušku se však nevztahují pravidla stanovená pro složení komise a pro termíny a průběh komisionálních zkoušek, jak je stanoví vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.

Jinou situací spadající do této kategorie je případné komisionální přezkoušení žáka, které ředitel školy nařídí, jestliže zjistí, že vyučující porušil pravidla hodnocení stanovená v rámci školního řádu. V minulosti řešil takovou situaci výslovně prováděcí předpis a určoval řediteli školy povinnost komisionálního přezkoušení v takovém případě. Nyní je na řediteli školy, zda právě v této situaci využije obecné pravomoci uvedené v ustanovení § 164 odst. 1, písm. a) školského zákona rozhodovat ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání.

Další zajímavou otázkou je, zda je konkrétně komisionální přezkoušení podle § 69 odst. 9 školského zákona veřejné a může mu být přítomen např. zákonný zástupce žáka. Oprávnění zákonných zástupců v souvislosti s komisionálním přezkoušením vyplývá jasně z ustanovení § 69 odst. 9 školského zákona. Podle tohoto ustanovení má zákonný zástupce pouze možnost dohodnout s ředitelem školy jiný termín konání komisionálního přezkoušení. Účast u tohoto přezkoušení nemůže zákonný zástupce nárokovat – právní předpis toto oprávnění nezakládá. Pokud má zákonný zástupce zájem na zajištění nestrannosti komisionálního přezkoušení, může požádat krajský úřad o vykonání tohoto přezkoušení na jiné střední škole. Pak se zkoušky na žádost krajského úřadu účastní školní inspektor (§ 69 odst. 10 školského zákona).

Rodiče (zákonný zástupce) se tedy nemůže domáhat práva účasti. Na druhou stranu nic nebrání řediteli školy účast zákonného zástupce umožnit. Záleží tedy zcela na rozhodnutí ředitele školy. Zkušenost samozřejmě hovoří spíše proti takovéto praxi, protože laický prvek při tak odborné situaci přináší značné riziko nepochopení.

Na závěr připomínám, že v těch případech, ve kterých výslovně stanoví školský zákon komisionální formu zkoušky (tj. v případech uvedených v § 69 odst. 4, 7 a 9) stanoví některé náležitosti komisionální zkoušky ustanovení § 6 vyhlášky č. 13/2005 Sb. V důsledku novely provedené vyhláškou č. 374/2006 Sb. byl změněn postup pro určení složení komise. Na rozdíl od předchozího znění již složení komise pro komisionální přezkoušení neurčuje přímo vyhláška, ale ředitel školy spolu s podrobnostmi konání komisionální zkoušky, termínem konání zkoušky a způsobem vyrozumění o výsledcích zkoušky. Vyhláška dnes obsahuje již jen omezení v počtu komisionálních zkoušek v jednom dni (nejvýše jedna) a ustanovení o lhůtách v případě opravné zkoušky.

Pro úplnost dodávám, že pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (včetně pravidel hodnocení při komisionálních zkouškách) musí být obsažena ve školním řádu, a to s předchozím souhlasem školské rady (viz ustanovení § 30 a 168 školského zákona). Základní parametry těchto pravidel hodnocení stanoví § 4 vyhlášky č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.