Kriminalita, mládež, výchova, 3. část - Šikana ve škole z pohledu práva

To může být způsobeno například tolerováním porušování pravidel chování, ke kterému dochází ve třídě. Zahrnujeme mezi ně kázeňské přestupky ve škole, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lži, v případě asociálního chování alkoholismus, záškoláctví, toxikomanii, útěky, toulky, tabakismus, demonstrativní sebepoškozování, gamblerství, popř. prostituci, kdy jedinec poškozuje spíše sebe než okolí. Mírnější porušení norem, které je sice nepřiměřeným chováním, ale nenabývá sociální dimenze (tedy disociální chování), anebo je v rozporu se společenskou morálkou (asociální chování), se vyskytuje zpravidla u dětí mladších. V případě závažného protispolečenského jednání, které zahrnuje veškerou trestnou činnost - krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, zabití, vraždy - a které navazuje na asociální formu chování, hovoříme o projevech antisociálního chování. V takových případech je obtížná nápravná péče v důsledku fixace poruch a velká pravděpodobnost recidiv, ačkoli se v rámci terciární prevence snažíme těmto recidivám předejít a pomoci těmto jedincům v resocializaci. Projevy takového nestandardního rizikového chování ve škole směřující proti jinému zahrnujeme pod pojem šikanování. Pod tímto pojmem se skrývají činy, které můžeme kvalifikovat jako trestné činy páchané dětmi a na dětech.

Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování a pronásledování. Chování označované jako šikanování lze definovat následovně: Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky (nebo učitele) a používá k tomu agresi a manipulaci.

Proč vlastně vzniká šikana ve škole? Příčiny jsou asi známé:

Šikana má velmi vážné negativní důsledky na psychiku dětí. Podle norských psychiatrů totiž šikanovaní žáci vykazují stejné změny na mozku, poruchy chování a emocionální problémy, jaké mají lidé s posttraumatickou stresovou poruchou, kterou prodělají po těžké havárii či živelní pohromě. Postižené děti a mládež se nedokážou soustředit, chovají se ve škole i společnosti nepatřičně, nefungují normálně v každodenním životě a často propadají vážným depresím. Většinou trpí v tichosti, ale mnozí šikanovaní jako obranný mechanismus volí to, že sami druhé šikanují.¹⁾ Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!

Podle Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bylo šikanování definováno takto: Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky, např. v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.²⁾ Zveřejnění uvedené definice ve školním řádu usnadní situaci v případě vyšetřování a postihu za šikanování.

Co není šikana? Jako šikanování obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených soupeřů. Šikanou není ani tzv. vyprovokované násilí, kdy menší, slabší děti druhé nepříjemně provokují, doráží na ně slovně i fyzicky, až dojde k více méně odpovídajícímu trestu. Co tedy na první pohled vypadá jako šikana, může být pouze odveta. Kde je ta hranice? Zhruba tedy: při škádlení se očekává, že to bude legrace pro obě strany. A když je patrné, že ten druhý to jako legraci nebere a je smutný, iniciátor škádlení pociťuje lítost, omluví se mu a dál už nepokračuje. U šikany je to přesně obráceně. Agresor chce druhému ublížit, ranit ho.³⁾ Důležitými znaky šikanování je záměrnost, cílenost, opakování (není podmínkou), nepoměr sil, bezmocnost oběti, nepříjemnost útoku, samoúčelnost agrese.⁴⁾

Jak se na problematiku šikany dívá právní praxe? V žádném zákoně definice šikanování uvedena není. V právní praxi bývá pojem šikana používán jako synonymum pro „úmyslné jednání, které je namířeno proti jinému subjektu a které útočí na jeho důstojnost“. Z hlediska výkladu pojmu šikanování není důležité, zda k němu dochází slovními útoky, fyzickou formou nebo hrozbou násilí. Rozhodující je, kdy se tak děje úmyslně. Dále musí být splněny tyto podmínky:

U trestných činů, jejichž podstatou byla šikana, lze proto předpokládat, že právě s ohledem na rozšiřující se případy podobných jednání bude skutek za trestný čin považován. Šikana bývá nejčastěji postihována podle ustanovení trestního zákoníku, a to jako trestné činy: omezování osobní svobody § 171; útisk § 177; vydírání § 175; loupež § 173; krádež § 205; ublížení na zdraví § 146; znásilnění § 185; sexuální nátlak § 186; pohlavní zneužívání § 187; násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci § 352; hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob § 355; podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod § 356; pomluva § 184; projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka § 404; vražda § 140; usmrcení z nedbalosti § 143.

K tomu, aby byl pachatel postižen podle trestního zákoníku (resp. děti a mladiství podle zákona č. 218/2003 Sb.) musí být starší 15 let (15-18 let mladiství). K trestní odpovědnosti dětí mladších 15 let nedochází, neznamená to však, že nemohou být postiženy jinak, případně mohou být postiženi rodiče, a to pro trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 TZ.

Je třeba si uvědomit, že pokud k šikanování došlo v průběhu vyučování, nese plnou odpovědnost škola. Podle školského zákona ředitel školy a školského zařízení odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení.⁵⁾

Prokáže-li se zanedbání ředitele školy nebo některého pedagoga, může být trestněprávně nebo pracovněprávně potrestán. Na školském zařízení lze v oprávněných případech požadovat i náhradu škody vzniklé v důsledku šikany. A to jak náhradu na věcech, tak na zdraví, včetně způsobené psychické újmy. Pokud dítě v důsledku šikany nemohlo např. docházet do školy (vyšší stupeň šikany), nese školské zařízení odpovědnost i škody vzniklé rodičům dítěte v důsledku např. uvolnění ze zaměstnání, zajištění hlídání dítěte, zajištění doprovodu do a ze školy apod. Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro trestný čin neoznámení trestného činu, případně nepřekažení trestného činu, výjimečně i účastenství na trestném činu v případě, že o chování žáků věděl a nezabránil spáchání trestného činu např. tím, že ponechal šikanovaného samotného mezi šikanujícími žáky apod.

K šikanování jsou samozřejmě používány i elektronické prostředky. Potom hovoříme o kyberšikaně. Kyberšikana je mstivé, opakující se a nepřátelské chování, jehož cílem je ublížit oběti za použití informačních a komunikačních technologií. Může mít řadu podob např. SMS a MMS zpráv, videa, e-mailu, chatu nebo posílání krutých, vulgárních či výhružných zpráv oběti, vytváření webových stránek, na kterých se objevují příběhy, karikatury, vtipy apod., které oběť zesměšňují a ponižují. Je to úmyslné, nepřátelské chování, které se obvykle opakuje. Jednotlivec nebo skupina útočníků ubližuje takovým způsobem, že se oběť nemůže účinně bránit. Cílem je někomu ublížit nebo ho zesměšnit. Takto mohou být šikanováni spolužáci, ale stále častěji jsou oběťmi i učitelé.⁶⁾ Pokyn MŠMT označuje za elektronickou šikanu i nevhodné e-maily nebo SMS. Má především dodat odvahu těm ředitelům škol, kteří se rozpakují zakázat používání mobilů při výuce. Postup ale musí být podrobně stanoven, obdobně jako u jiných rizikových jevů, ve školním řádu.

Jak tedy postupovat při řešení šikany? Nutná je spolupráce třídního učitele, výchovného poradce (preventisty), ředitele, specialisty z pedagogicko-psychologické poradny, Policie ČR, sociálního kurátora. Úspěšně lze v rámci školy řešit jen počáteční šikanu, kdy agresoři ještě nevnutili násilí ostatním a většina dětí není na jejich straně, tj. do doby vytvoření tzv. „tvrdého jádra“. Pokročilá stádia by měli řešit pouze specialisté na problematiku školního násilí a šikanování ve spolupráci se školou. Účinné a bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stádia a formy šikanování. Je třeba si uvědomit, že významnou roli při jejím zjišťování hraje strach obětí i pachatelů a dalších účastníků, což může vést ke vzniku solidarity agresorů i obětí. Před zahájením vyšetřování je nutné provést na základě zjištěných okolností odhad závažnosti, tj. kvalifikovat stádium šikany ve skupině a stanovit, zda nejde o neobvyklou formu šikanování. Postupy jsou již dnes podrobně rozpracovány v metodických pokynech MŠMT.

Občas lidé podléhají představě, že stačí o některých věcech nemluvit a ony samy zmizí. Anebo naopak, některé věci si úpěnlivě přát a ony se nějak stanou. Ale tak to samozřejmě nefunguje. Neřešené problémy postupně narostou a potom s rachotem prasknou. Takže tím, že jsme si zakázali přemýšlet a mluvit o tom, co se kolem nás děje, jsme se zbavili možnosti reagovat rozumně a včas. To platí dlouhodobě o existenci šikany na školách. Řešit takovou situaci je složité, ale jen tím, že věc otevřeně pojmenujeme a pátráme po její podstatě, se nám otevře možnost najít správný postup a zvolit odpovídající prostředky. Devadesát procent učitelů si neví rady ani v základních situacích, které souvisí s šikanou. Říká to psycholog Michal Kolář, šéf Společenství proti šikaně. Poznat, že je některé dítě šikanováno, se pedagog musí naučit.