Extremismus chápeme jako vyjádření krajně radikálního, výstředního postoje, který vybočuje ze zákonných norem. Rozumíme jím aktivity zpravidla s ideologickou motivací a s prvky netolerance, které útočí proti demokratickým principům a proti společnosti.
Kriminalita, mládež, výchova
JUDr.
Jana
Mahdalíčková
Ph.D.
odborná lektorka, oblast trestního práva
Jedná se o
porušování či neuznávání základních etických, právních a jiných důležitých společenských standardů
, zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilí, historickým revizionismem, sociální demagogií, motivované zejména rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou sociální nenávistí.1Pojmem extremismus bývají označovány takové ideologické skupiny lidí, jejichž ideje, hodnoty, metody a jednání jsou vnímány jako neoprávněné. V současnosti je výraz extremismus používán ve velmi odlišných souvislostech a významech, což vede k nežádoucímu nadužívání pojmu. Je to způsobeno tím, že se zatím nepodařilo najít obecně přijímanou formulaci. Nejde totiž o pojem právní, ale o
pojem politologický
.Ministerstvo vnitra zahrnuje pod pojem extremismus aktivity s ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Nelze jej zaměňovat s termíny teroristický či kriminální apod. Ministerstvo vnitra využívá ve své koncepční činnosti tuto pracovní definici:
Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku.
Obdobnou definici lze najít i na stránkách MŠMT, kde je řazeno mezi
formy rizikového chování žáků
. Za extremistické chování lze považovat takové, které je vědomě konáno ve prospěch politických, náboženských a etnických hnutí a ideologií, které směřují proti základům demokratického ústavního státu. U studentů/žáků se zpravidla jedná pouze o dílčí postoje a formy podpory, které mají často pouze slabý ideologický základ.2Ve světové politologické literatuře se obvykle rozlišuje
extremismus levicový a pravicový
a dále
náboženský, ekologický
a (v některých případech)
národnostní
(regionalistický). Extremismus bývá dělen například na politický, náboženský a národnostní.3Pravicový politický extremismus
útočí na demokracii tím, že
usiluje o institucionalizaci nerovnosti, hlavně na základě etnického, rasového či společenského původu
. Lze ho rozdělit na neonacismus a extremistický nacionalismus, jenž může být vázán na autoritářský konzervatismus. K tématům pravicových extremistických hnutí patří romofobie, antisemitismus, islamofobie, antiimigrantské postoje, antikomunismus, odpor proti levici a samozřejmě také homofobie.V pravé části extremistického spektra zaujímají výrazný prostor nacionalisté, jejichž společným rysem je upřednostňování národnostního principu před občanským. Odmítají rovné uplatňování lidských a občanských práv a v jejich programech se objevují otevřené nebo skryté prvky rasismu, xenofobie a antisemitismu. Poznávacím znakem nejextrémnějších hnutí na samém konci pravého spektra jsou hesla o "etnické čistotě" nebo "rasové válce". Své místo zde mají kulty "národa, krve a země", které kladou důraz na rasu a národ ve spojení s jejich historickým teritoriem. Vyznavači zmíněných hesel a kultů se často zcela nepokrytě hlásí k dědictví německého nacismu a italského fašismu, tedy k militantně nacionalistickým a rasistickým hnutím, která si stanovila za cíl svržení stávajících politických režimů a převzetí státního aparátu.
V diametrálním rozporu s demokratickými principy jsou, obdobně jako u pravicových extremistů, také programy, postoje a aktivity vycházející z levé části extremistického spektra.
Levicový politický extremismus
útočí na demokracii tím, že
absolutizuje rovnost na úkor individuální svobody
. Významné místo zde zaujímají vyznavači revoluční ideologie, vyzývající k různým formám diktatury, tedy k organizovanému, systematicky uplatňovanému násilí, jehož cílem a smyslem je likvidace aktivních odpůrců i veškeré možné názorové opozice. Součástí levicového extremismu je i tzv. anarchoautonomní hnutí, které spojuje anarchisty s příznivci tzv. autonomního neideologického proudu, odmítajícího respektovat jakýkoliv společenský řád a jeho struktury. Cílem anarchoautonomů je odstranit stát a vytvořit prostor zcela zbavený všech autorit. Takový systém by ovšem ve svém důsledku nebyl schopen zajistit lidská práva a svobody.Náboženský extremismus
útočí na demokracii úsilím o vytvoření
teokracie
či poškozování lidských práv ve jménu náboženství, setkáváme se s ním tedy např. u sekt.
Sekty
jsou skupiny s totalitními nároky vůči svým členům vyznávající náboženskou ideologii, kterou příslušníci určité větší náboženské skupiny s delší tradicí považují za odpadlickou, případně kacířskou. Není však vyloučeno, že se sekta postupně změní v náboženskou organizaci hlavního proudu.Sekty se běžně dělí podle toho, zda jejich učení vychází z tradic křesťanských, východních nebo okultních. Bývají ovládány autoritářskou osobností, která má uvnitř sekty absolutní moc. Jsou nesnášenlivé vůči "mateřskému učení" i vůči jiným církvím. U členů se vyžaduje absolutní poslušnost a jakékoli projevy neposlušnosti či neloajality jsou trestány. Sekta svým členům naplňuje potřebu společenského přijetí, potřebu pevného řádu a autority či potřebu duchovního směřování. Na druhé straně sekta člověka manipuluje a deprivuje, zbavuje ho vlastní totožnosti. Vyčlenění ze sekty bývá doprovázeno ztrátou orientace podobnou té, jakou zažívá člověk propuštěný z vězení. Člen je buď vyloučen, nebo odejde z vlastního rozhodnutí, nebo je mu poskytnuta pomoc formou výstupového poradenství. To může probíhat formou skryté intervence, poskytovatel (služba) se pak pokouší o rekonstrukci klientovy původní totožnosti.
Etnicko-regionální extremismus
bývá charakterizován jako prosazování nároku na suverenitu a separaci vlastního etnika nebo regionu a vede často k excesům potlačování svobody jiných.Environmentální extremismus
prosazuje subjektivně pojaté zájmy přírody a jejích částí, které jsou nadřazeny demokratickým principům a prosazovány na úkor lidských práv a svobod.Do souvislosti s pojmem extremismus bývají dávány také například pojmy radikalismus, fanatismus, fundamentalismus, terorismus a některé většinovou společností nesdílené formy nacionalismu, fašismu, xenofobie a rasismu.
Pojem
xenofobie
se obecně používá k označení mezilidské nesnášenlivosti a předsudků vůči lidem, je vyjádřením nedůvěry a odporu ke všemu cizímu.Pojem
rasismus
se často volně a bez hlubšího promyšlení používá k označení nepřátelských či negativních pocitů jedné etnické skupiny či národa vůči jiným a výsledných činů z takového přístupu pramenících. Rasismus lze obecně definovat jako předsudek založený na sociálně významných fyzických rozdílech. Podstatou rasistické ideologie je dogmatické tvrzení o existenci vrozené, geneticky dané a neměnné rasové nerovnosti. Rasistou je pak člověk, který je přesvědčen, že někteří jedinci jsou v důsledku takto definovaných rasových rozdílů nadřazení nebo méněcenní.Jak už bylo uvedeno výše, v obecném pohledu je extremismus spíše politologický pojem, který se vztahuje k hraničním, zcela nestandardním společenským jevům a jejich nositelům. Bezpečnostním rizikem se stává v okamžiku, kdy jsou jeho motorem ostře antagonistické postoje vůči stávajícímu společenskému řádu a nesmiřitelnost ústí v konkrétní záměry a aktivity směřující k destabilizaci a odstranění daného politického a sociálního systému. Ve svobodné společnosti by vítězství krajně vyhrocených, demokracii nepřátelských postojů, názorů a ideologií znamenalo ústup od lidských práv a nastolení autoritářství, totality nebo anarchie. Mezi ohrožené demokratické principy patří zejména:
-
úcta k právům a svobodám člověka a občana podle čl. 1 Ústavy ČR,
-
nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu podle čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR,
-
volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů podle čl. 5 Ústavy ČR,
-
ochrana menšin při rozhodování většiny podle čl. 6 Ústavy ČR,
-
svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního a sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení podle čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod.
V právu není pojem extremismus nijak definován. Zejména v souvislosti s rasově motivovanou trestnou činností se můžeme setkat s pojmem
extremistická trestná činnost
nebo
trestná činnost s extremistickým podtextem
. Tímto pojmem se rozumějí formy trestné činnosti, o nichž je důvod se domnívat, že byly extremistickými postoji motivovány nebo ovlivněny. Alternativně lze v řadě případů používat i pojmu kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí. V praxi se může jednat především o následující trestné činy:-
obecné ohrožení,
-
násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci,
-
hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob,
-
podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod,
-
výtržnictví,
-
vražda,
-
ublížení na zdraví,
-
omezování osobní svobody,
-
vydírání,
-
omezování svobody vyznání,
-
porušování domovní svobody,
-
porušování svobody sdružování a shromažďování,
-
poškozování cizí věci,
-
založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka,
-
projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka,
-
popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia,
-
perzekuce obyvatelstva.4
Ústavní soud ČR ve svém nálezu zdůrazňuje, že přes nepochybnost garance základních práv pro každého je právem i povinností demokratického státu přiměřenými prostředky bránit sebe sama i společnost, kterou reprezentuje, proti destruktivním útokům ze strany těch hnutí a jednotlivců, již popírají a zpochybňují základní demokratické hodnoty. Demokracie, která by bezvýhradně odmítla používat proti svým protivníkům státní moc, by otevírala bránu nejen anarchii, ale i totalitě. Právo menšiny na vyjádření jejího politického postoje nesmí být zaměňováno za právo libovolnými prostředky hlásat zlo; povinnost demokratického právního státu (nesvázaného s žádnou výlučnou ideologií) uplatňovat státní moc v mezích a způsobem stanovených zákonem nelze pak zaměňovat s rezignací čelit projevům zla a nenávisti i takovými prostředky, jež se šiřitelům těchto projevů mohou jevit jako tvrdé.5
Extremismus je zpravidla vnímán jako mnohovrstevný fenomén, který je vyvolán mnoha příčinami sociálního, ekonomického, ideologického, náboženského, etnického a ekologického charakteru nebo kombinací těchto příčin. Hlavní prevencí extremismu je předcházení vzniku těchto společensky složitých situací.
Výskyt politického extremismu je pravděpodobný především
u žáků na 2. stupni ZŠ, především pak studentů a učňů na středním stupni
. Může se projevovat zejména jako verbální a fyzické napadaní spolužáků, zaměstnanců či návštěvníků školy kvůli jejich politickému či náboženskému přesvědčení nebo rasovému, národnostnímu, etnickému či třídnímu původu, a to včetně střetů různých extremistických, etnicky nebo nábožensky vymezených skupin. V souvislosti s tím může docházet k agitaci ve prospěch extremistických hnutí na půdě školy a snaze o získání nových stoupenců mezi vrstevníky. Patří sem také revizionistické zpochybňování oficiálních výkladů historie či pojetí soudobé demokracie ve prospěch extremistického výkladu. Možné je také využívání školního vzdělání a výcviku k nabytí znalostí, dovedností a schopností pro bezprostřední využití na extremistické scéně, např. nácvik bojových umění v kroužcích sebeobrany. Zaznamenáno bylo také využití školních prostor, zařízení a přístrojů ve prospěch extremismu, např. využití školních počítačů a serverů k vytváření a umístění extremistických internetových stránek.Co dělat, když dojde k projevům extremismu ve škole? Jednání žáků nebo studentů může naplnit znaky některého z trestných činů uvedených výše nebo přestupků proti občanskému soužití. Lze doporučit ihned po zjištění takového jednání volat Policii ČR. Podrobně je také doporučený postup jednání pedagogů rozebrán
v metodických pokynech MŠMT k primární prevenci rizikových jevů
.ZDROJE
-
HERCZEG, J. K nové úpravě některých trestných činů z nenávisti.
Trestní právo.
2016, č. 3, s. 7.-
DANICS, Š.
Extremismus.
Praha: Triton 2003. ISBN 978-80-7254-454-7.-
MAREŠ, M.
Pravicový extremismus a radikalismus v ČR.
Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007. ISBN 80-86598-45-4.-
Ministerstvo vnitra ČR
-
Metodické pokyny MŠMT
1 Otevřená encyklopedie Wikipedie.
2 Rizikové chování ve školním prostředí - rámcový koncept.
3 Doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš z FSS MU, odborník na extremismus a politické násilí v ČR.
4 Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR
5 Nález Ústavního soudu ÚS 2011/10