Moderní doba s sebou přináší moderní informační a komunikační technologie (ICT) a jejich čím dál častější použití v každodenním životě. Stejně jako u mnoha dalších lidských vynálezů i pro ICT platí, že jsou užitečným pomocníkem, ale při jejich zneužití se stávají velmi nebezpečnou zbraní, která může napáchat značné škody. Ani oblasti školství1) se nevyhnou obě formy (zne)užití, a tak se setkáváme jak s jejich klady, ať již jde o interaktivní tabule, webové stránky škol, online domácí úkoly a podobně, tak bohužel i s jejich zápory a možností zneužití, například v podobě anonymních vulgárních komentářů o spolužácích na sociálních sítích, zneužívání nahrávacích zařízení v hodinách nebo i dlouhodobé obtěžování spolužáka anonymními či výhrůžnými SMS zprávami či e-maily. Právě stinné stránce ICT - jejich zneužití k páchání tzv. kyberšikany - se věnuje tento článek, a to konkrétně tomu, jak lze takové jednání po právní stránce kvalifikovat a potrestat.
Kyberšikana a právní prostředky jejího potrestání
Mgr. Bc.
Adam
Hlaváč
právník v advokátní kanceláři v Pardubicích
DEFINICE KYBERŠIKANY
Předně je nutné uvést, že
v žádném obecně závazném právním předpisu ČR není pojem kyberšikana definován.
Akademických a odborných definic kyberšikany je celá řada, přičemž pro účely tohoto článku lze použít definici, že „
kyberšikana je úmyslné, opakující se a nepřátelské chování, jehož cílem je ublížit oběti za použití informačních a komunikačních technologií“
.2)Vzhledem k absenci právního vymezení kyberšikany je nutné podřadit konkrétní jednání jednotlivce, které by naplňovalo definici kyberšikany, pod jinou existující právní normu a aplikovat sankci, která z porušení takové právní normy plyne. Právních norem, jejichž aplikace by na jednání naplňující znaky kyberšikany mohla být použita, je hned několik, a to z různých právních odvětví. Předmětem tohoto příspěvku budou normy tzv. veřejného práva, tedy těch právních odvětví, ve kterých vystupuje stát jako autorita s monopolem určitá protiprávní jednání potrestat. Typickými právními odvětvími veřejného práva je jednak trestní právo, jednak právo přestupkové, jako odnož práva správního.KYBERŠIKANA Z POHLEDU TRESTNÍHO PRÁVA
První úvaha každého, kdo se setkal s kyberšikanou, obvykle bývá taková, že se může jednat o trestný čin. Ne vždy tomu tak je a posouzení, zda kyberšikanózní jednání je, či není trestným činem, závisí na mnoha aspektech.
Jedním z těchto aspektů je tzv. důkazní břemeno, tedy povinnost prokázat, že se trestný čin stal a kdo jej spáchal. V případě kybernetické šikany je důkazní břemeno ztíženo tím, že kyberšikana se může odehrávat
beze svědků prostřednictvím datových přenosů
a s obtížemi lze určit, kdo v momentu páchání trestné činnosti seděl u počítače, držel v ruce mobilní telefon apod.Dalším důležitým aspektem (v případě jednoznačného určení pachatele) je jeho věk. Dle § 25 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“), ve znění pozdějších předpisů, je trestně odpovědný ten, kdo dovršil 15. rok věku. Vzhledem k tomu, že právní řád předpokládá, že až do 18. roku věku probíhá stále mravní a rozumový vývoj jedince, existuje speciální trestněprávní úprava pro osoby v rozmezí 15. až 18. roku věku, a to
zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže
(dále jen „ZSM“), ve znění pozdějších předpisů, který pro takové osoby užívá pojem mladistvý.Specifikum tohoto zákona vůči obecným trestním předpisům spočívá zejména v odlišnostech v rámci trestního řízení a rovněž v možnosti uložit jiné sankce, tj. vedle nebo namísto klasického trestu (např. odnětí svobody či pokuty) lze pachateli uložit (a) tzv. výchovná opatření (např. napomenutí nebo výchovné omezení), jejichž cílem je usměrnit narušený způsob života mladistvého, nebo (b) ochranná opatření (např. ochranná výchova nebo ochranné léčení), jejichž cílem je kladně ovlivnit vývoj mladistvého a zároveň ochránit společnost. Dítě do 15. roku věku sice není trestně odpovědné, ale společnost musí být chráněna i proti trestné činnosti takto mladých osob, a proto lze takovému pachateli uložit
ochranné opatření
dle speciální hlavy III ZSM.Dalším neméně důležitým aspektem je pak intenzita protiprávního jednání a zásahu do zákonem chráněného zájmu. Jedná se však o hledisko vysoce individuální, vztahující se vždy ke každé jednotlivé skutkové podstatě trestného činu, jehož podrobný rozbor by byl nad rámec tohoto článku. Velmi zobecněně lze konstatovat, že v případě menší intenzity by mohlo být jednání posouzeno jako přestupek ( jak bude pojednáno dále), zatímco v případě významnějšího zásahu by byla naplněna některá skutková podstata trestného činu.
Zaměříme-li se z pohledu konkrétních skutkových podstat trestných činů na
kyberšikanu v její „čisté“ formě, tedy obvykle bez fyzického kontaktu pachatele a oběti
při páchání trestné činnosti, pak se může jednat zejména o následující trestné činy:vydírání dle § 175 TZ (např. žák A vyžaduje od žáka B, aby mu dával své kapesné pod pohrůžkou, že jinak umístí na sociální síť3) velmi dehonestující a potupné fotografie žáka B, které se mu dostaly do rukou),
pomluva dle § 184 TZ (např. žák A rozšíří na sociální síti nepravdivou informaci o sexuální orientaci žáka B, a žák B se stane „terčem posměchu“),
porušení tajemství dopravovaných zpráv dle § 182 TZ (např. žák A zveřejní na internetu odcizenou milostnou e-mailovou komunikaci mezi žákem B a spolužačkou C a oba se stanou „terčem posměchu“),
porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí dle § 183 TZ a poškození cizích práv dle § 181 TZ (např. žák A při návštěvě domácnosti žáka B zcizí dětské zesměšňující fotografie žáka B a tyto následně uveřejní na internetu, čímž se žák B stane „terčem posměchu“).
Sankcí za takové trestné činy může být i trest odnětí svobody, a to v případě vydírání až na 4 roky, přičemž u mladistvého se dle § 31 ZSM snižují trestní sazby u všech trestných činů na polovinu.
KYBERŠIKANA Z POHLEDU PŘESTUPKOVÉHO PRÁVA
V případě, že intenzita zásahu do právem chráněného zájmu nedosahuje míry požadované TZ, popř. jednání pachatele kyberšikany nelze podřadit pod žádnou skutkovou podstatu trestného činu, může být takové jednání i přesto posouzeno jako protiprávní, a to dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „PřestZ“), ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně by mohlo být jednání posouzeno nejčastěji jako
přestupek proti občanskému soužití
podle § 49 PřestZ, za který hrozí pachateli pokuta do výše 20 000 Kč (např. žák A se na sociální síti vulgárně vyjádří na adresu žáka B). I v případě přestupkového řízení platí věková hranice odpovědnosti za přestupek, a to 15. rok věku. Na rozdíl od trestního práva zde však neexistuje ani speciální úprava jak sankcionovat dítě mladší 15 let, ani speciální úprava pro pachatele ve věku 15 až 18 let.ZÁVĚR
Jak vyplývá z výše uvedeného, ačkoliv právní řád nezná pojem kyberšikana, rozhodně nelze říci, že nedokáže potrestat jednání, které takový pojem naplňuje. Kyberšikanu lze sankcionovat právními prostředky trestního i přestupkového práva, a to v závislosti na průkaznosti činu, věku pachatele a intenzitě protiprávního jednání.
Myšleno v širším slova smyslu, tedy nikoliv jen vzdělávací proces, ale i vazby a vztahy mezi subjekty pohybujícími se ve školství, tedy zejména žáky a učiteli a žáky navzájem.
Li, Q. (2010). Cyberbullying in High Schools: A Study of Students' Behaviors and Beliefs about This New Phenomenon. Journal of Aggression, Maltreatment & Trauma, 19/4.
např. Facebook, Twitter, Myspace apod.