Ve školním roce 2015/2016 navštěvuje malotřídní základní školy celkem 38 682 žáků, což jsou 4,4 % z celkového počtu žáků v základním vzdělávání a 7 % z celkového počtu žáků vzdělávajících se na 1. stupni základních škol.
Z toho počtu je pak 2 353 žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, z nichž 2 026 tvoří žáci se zdravotním postižením, 310 žáci se zdravotním znevýhodněním a 194 žáci se znevýhodněním sociálním. Česká školní inspekce v období září 2015 - duben 2016 (ke dni přípravy tohoto článku) navštívila celkem 122 malotřídních základních škol, tedy 11 % z jejich celkového počtu.
Personální zajištění
V málotřídních základních školách působí celkem 4 147 učitelů, tj. 11,4 % ze všech pedagogů působících na 1. stupni základních škol. Přítomnost ostatních pedagogických pracovníků - specialistů ve srovnání s plně organizovanými základními školami zobrazuje graf na následující straně.
Silné a slabé stránky
Česká školní inspekce hodnotí školy podle hodnoticích kritérií vycházejících z modelu tzv. kvalitní školy. Hodnocení se týká šesti stěžejních oblastí (koncepce a rámec školy, pedagogické vedení školy, kvalita pedagogického sboru, výuka, vzdělávací výsledky žáků, podpora žáků při vzdělávání), ke kterým je v souhrnu přiřazeno celkem 26 konkrétních kritérií (v případě základního vzdělávání).
Z inspekčních zjištění lze konstatovat, že mezi silnější stránky malotřídních základních škol patří školní klima (např. pořádání adaptačních pobytů, komunitního kruhu), komunikace s žáky a rodiči (zájem rodičů o školu, výhody malých kolektivů), pozornost věnovaná osobnostnímu rozvoji žáků a začleňování žáků do kolektivu (tematické akce školy, zájmová činnost). Ke zlepšení pak zůstává oblast kvalifikovanosti pedagogů a zajištění optimálních personálních podmínek, profesní rozvoj a podpora začínajících pedagogů (např. absence funkčního plánu DVPP, nepravidelné hodnocení práce pedagogů, nedůsledná zpětná vazba), školní vzdělávací programy a jejich soulad se strategií školy a kurikulárními dokumenty (např. nesrozumitelné cíle) nebo řízení, monitoring a vyhodnocování práce školy (převažuje operativnost řízení, chybí systematické plánování a kontrola).
Další níže prezentované informace vycházejí z hodnocení 205 malotřídních základních škol, které Česká školní inspekce navštívila v průběhu minulého školního roku 2014/2015, a v prezentovaných oblastech nabízí srovnání se situací v ostatních školách.
Další vzdělávání
Malotřídní základní školy se poměrně pravidelně účastní dalšího vzdělávání, alespoň jedné formy DVPP se ve školním roce 2014/2015 účastnilo 92,5 % ředitelů a 78,5 % učitelů.
Zpětná vazba učitelům
Učitelé jsou nejčastěji hodnoceni ředitelem školy, přičemž v malotřídních školách často i vícekrát za rok (90,3 % učitelů), na rozdíl od ostatních škol, kde je ředitelem školy vícekrát za rok hodnoceno pouze 65,9 % učitelů. Četnost hodnocení a poskytované zpětné vazby hodnotí učitelé malotřídních škol jako dostatečnou častěji než učitelé z ostatních škol, stejně jako pozitivní dopad takové zpětné vazby na jejich práci hodnotí učitelé v malotřídních školách mírně pozitivněji.
Překážky omezující práci
Tak jako v plně organizovaných školách i ředitelé a učitelé malotřídních základních škol vnímají existenci překážek, které je v jejich práci omezují (takové překážky vnímá 92,7 % ředitelů malotřídních škol, což je číslo v zásadě srovnatelné se situací v ostatních školách).
Podpora ke zlepšení kvality práce
Česká školní inspekce zjišťuje také to, v jakých oblastech by pedagogičtí i vedoucí pedagogičtí pracovníci přivítali podporu směřující ke zlepšení kvality jejich práce. Podrobněji opět v tabulce.
Potřeby učitelů a jejich rozvoj
Důležitou oblastí je také naplňování potřeb pedagogů a péče o jejich profesní rozvoj.
Metody a formy vzdělávání
Česká školní inspekce klade při inspekční činnosti velký důraz na hodnocení průběhu vzdělávání a příslušných pedagogických procesů, přičemž nejdůležitějším nástrojem pro takové hodnocení je účast inspekčních pracovníků v jednotlivých vyučovacích hodinách. V nich se mimo jiné zaměřují na vzdělávací metody a formy. Konkrétní zjištění a srovnání forem výuky uplatňovaných v malotřídních školách a ostatních školách nabízí následující graf.
Zvolené metody a formy byly v malotřídních školách vzhledem ke stanovenému cíli hodnoceny jako účelné v 91,3 % hodin a vzdělávací cíl byl splněn v 94 % hodin. Ve většině hospitovaných hodin panovala příjemná atmosféra podporující učení, žáci byli aktivní a projevovali zájem o výuku, ptali se učitele v případě, že něčemu nerozuměli. Přibližně v 80 % a více hospitovaných hodin byla teorie propojena s možnostmi praktického využití, účelně byla využita motivační funkce hodnocení žáků a žáci dostávali prostor pro vyjádření vlastního názoru. Převaha formativního hodnocení byla mírně častěji zaznamenána v ostatních školách (76,2 % hodin) ve srovnání se školami malotřídními (68,8 %). Vzájemné hodnocení žáků bylo zjištěno v necelé pětině navštívených hodin a sebehodnocení žáků v necelých dvou pětinách hodin (v tomto ohledu se malotřídní a ostatní školy neliší).
Výsledky vzdělávání
Výsledky vzdělávání jsou nedílnou součástí hodnocení České školní inspekce a spolu s hodnocením podmínek a průběhu vzdělávání tvoří ucelený pohled na kvalitu vzdělávání v dané škole.
Pro vytvoření takového pohledu na hodnocení výsledků vzdělávání v malotřídních základních školách jsme do porovnání zahrnuli výsledky z ověřování výsledků žáků provedeného Českou školní inspekcí v roce 2013, v němž žáci 5. ročníku řešili testy z českého jazyka, matematiky a anglického jazyka, a zjišťování výsledků žáků provedeného Českou školní inspekcí v roce 2014, v němž žáci 4. ročníku řešili test vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět.
Ve všech čtyřech testech dosáhli žáci malotřídních škol vyšší průměrné úspěšnosti. V anglickém jazyce sice jen nepatrně (1,1 procentního bodu), v matematice však výrazněji (5,7 procentního bodu). Rozdíly jsou sice na hranici statistické významnosti, nicméně naznačují, že výsledky žáků malotřídních škol jsou v testovaných dovednostech mírně lepší než u žáků ostatních škol.
Závěr
Malotřídní školy jsou nedílnou součástí českého vzdělávacího systému, přestože podíl žáků, kteří se v nich vzdělávají, nedosahuje ani 5 % z celku. V některých západoevropských zemích (zejména s nižší hustotou obyvatel) je naopak počet málotřídních škol a počet žáků v nich vyšší. Ve Švédsku malotřídní školy navštěvuje zhruba 20 % žáků, ve Franci 11 %, ve Finsku 21 % a v Norsku dokonce 45 % žáků. Zatímco v České republice některé malotřídní školy zanikají, protože není dostatek finančních prostředků pro jejich udržení, v západoevropské pedagogice, která považuje malotřídní školy za efektivní alternativní školu, se naopak objevuje tendence znovuzavádění a přímé zakládání málotřídních škol. Takovou budoucnost malotřídních škol asi nelze v českém prostředí předpokládat, lze však věřit, že pro ty žáky, kteří se v nich vzdělávají, zůstanou české malotřídní základní školy i nadále zárukou srovnatelně kvalitního (a někdy i kvalitnějšího) a ničím neochuzeného vzdělávání.
POZNÁMKA
Článek byl zpracován na základě příspěvku předneseného na konferenci „Malotřídky 2016“, kterou pořádala společnost EDUin spolu s nakladatelstvím Wolters Kluwer ČR.
