Metodické orgány školy

Je nezpochybnitelným faktem, že pedagogičtí pracovníci na školách spolupracovali, spolupracují a budou spolupracovat vždy a že „spolupráce učitelů je zásadní podmínkou rozvoje vnitřního života školy“¹⁾. Ředitel školy by měl v rámci efektivního řízení tuto spolupráci podporovat a vytvářet pro ni příznivé podmínky. Tato spolupráce je výhodná především svou aktuálností, ale nevede ke komplexním výstupům. Jedná se o skupiny učitelů spojených ročníky nebo předměty. Tyto skupiny se nazývají:

Jsou tyto dílčí organizační jednotky pracovní skupinou nebo týmem? Je mezi těmito dvěma termíny skutečný rozdíl nebo se jedná o synonyma? – zatímco v pracovní skupině každý vykonává nezávisle svou činnost (např. každý učitel na 1. stupni vyučuje ve své třídě a nezávisle směřuje k cíli – naplnění výstupů školního vzdělávacího programu), (např. projekty, v nichž každý z učitelů má svoji roli, ale tyto role jsou vzájemně provázané a vedou k cíli).

kteří spolupracují a komunikují. Lze tedy konstatovat, že „klasické“ zajištění pedagogického procesu, tedy vlastní výuku, představují pracovní skupiny. Situace se však značně změní v okamžiku úkolu, který vyžaduje návaznost činností a účast specialisty. Pak nastupuje tým, který tyto požadavky splňuje. Jednalo se např. o týmy pro tvorbu školních vzdělávacích programů, kdy jednotlivé výstupy na sebe navazovaly a každý z vyučujících měl svou roli – koordinátor, tvůrci výstupů, učitelé zajišťující zapracování průřezových témat . a specialisty byli vyučující jednotlivých předmětů.

Pohledem do nedávné historie zjistíme, že před rokem 1989, kdy byl kladen důraz na centralizaci vzdělávacích systémů, uvedená v Instrukci MŠ ČSR č.j. 21336/79-200 z 16. 7. 1979 k organizaci základní školy (Pírek, 1982. s. 5 ). Určitě není překvapující, že tato instrukce kopíruje tehdejší společenskou situaci a je v ní politické zaměření, např. seznámení a dodržování závěrů sjezdů Komunistické strany Československa. Je zřejmé, že obsahuje některé věci i dnes použitelné.

uvádí Jednalo se především o:

Je zajímavé, že a to nejen ke členům své skupiny, ale i vzhledem k celé škole jako poradní orgán ředitele školy.

V dokumentu jsou rovněž popsány

popisuje i (vedoucí, jeho zástupce, zapisovatel a ostatní členové) a povinnosti ředitele školy. Ředitel školy:

Z výše uvedeného je zřejmé, že

Na jednu stranu tak byla jeho situace snazší, na stranu druhou

V současné době žádný metodický pokyn k činnosti metodických orgánů neexistuje a jejich ustanovení je plně v kompetenci ředitele školy, který podle § 164zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“) , a na různých školách se situace značně liší. Někteří ředitelé je považují za přežitek, jiní je sice ustanoví, ale neurčí jim náplň činnosti. Česká školní inspekce se vyjadřuje v tom smyslu, že (Prášilová, 2008, s. 69). Výzkumy poukazují na překážky, které brání ustanovení a efektivní činnosti metodických orgánů, např. podle rezortního výzkumu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy:

Navzdory předchozímu odstavci není situace na většině škol tak pesimistická a ani chybějící směrnice nezabrání spolupráci učitelů. V příštím čísle se vrátíme opět ke střednímu managementu a zaměříme se na jeho bližší vymezení a na předpoklady pro jeho činnost.