Mlčenlivost a některé aspekty při nakládání s informacemi

Tu stanovuje § 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoOU“), tak, že mj. ukládá zaměstnancům správce (tedy pedagogickým pracovníkům, kteří jsou bezpochyby zaměstnanci správce – tedy školy nebo školského zařízení) povinnost zachovávat mlčenlivost o osobních údajích. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací. Naproti tomu ZoPP problematiku mlčenlivosti neupravuje vůbec a školský zákon jen ve specifickém případě, tedy (§ 80b). Je tedy zjevné, že se jedná o zcela specifickou situaci a okolnosti.

Na většinu pedagogických pracovníků tak bude dopadat povinnost mlčenlivosti, jak je uvedena v § 303 odst. 1 zákoníku práce. Stručně řečeno, jedná se o zaměstnance „veřejné správy“ v širokém slova smyslu. Těm je, mimo jiných obecných povinností uložených všem zaměstnancům (např. § 106 odst. 4 zákoníku práce), stanovena také povinnost mlčenlivosti.¹⁾

Existuje však oblast, kdy i za poněkud nepřesně formulovaných právních předpisů (nepřesně v tom smyslu, že není explicitně prolomena obecná povinnost mlčenlivosti) škola či školské zařízení bude některé informace sdělovat buď ze své vlastní povinnosti, tedy aktivně, nebo na vyžádání. Jedná se o oblast sociálně-právní ochrany dětí, která je primárně upravena zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSPOD“). Oblast vzdělávání a školní docházky a sociálně-právní ochrany dětí spolu prostřednictvím citovaného zákona úzce souvisejí. Uvedený zákon postuluje (§ 5), že předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Přitom se přihlíží i k širšímu sociálnímu prostředí dítěte. Sociálně-právní ochrana se pak zaměřuje (§ 6) zejména na děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší 15 let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití.

Jak ze shora uvedeného plyne, zanedbávání školní docházky (ať už je důvod jakýkoliv) je jedním z rizikových faktorů, kterým musí škola či školské zařízení věnovat pozornost. A sice proto, že jí z toho plynou povinnosti, a to v několika směrech. Tak především se jedná o Platí totiž, že státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatelé zdravotních služeb, popřípadě další zařízení určená pro děti, jsou povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti s výše uvedeným rizikovým chováním, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takové skutečnosti dozví. Je pak také stanoveno, že při plnění této povinnosti se nelze dovolávat povinnosti zachovat mlčenlivost podle zvláštního právního předpisu, aniž však ZoSPOD stanoví nebo alespoň odkazuje, jaký že zvláštní právní předpis měl zákonodárce na mysli. Dá se tedy dovodit, že jakýkoliv. Škola, resp. školské zařízení tak neporuší povinnost mlčenlivosti.

K možnému porušení, resp. neporušení mlčenlivosti se ostatně i vyjádřil Úřad pro ochranu osobních údajů, když publikoval,²⁾že

Výše uvedené se sice týká zejména pracovníků sociálně-právní ochrany dětí, ale mezi „povinně spolupracujícími subjekty“ jsou i školy a školská zařízení.

Školy a školská zařízení jsou naopak přímo povinny vyhovět dožádání orgánu sociálně-právní ochrany a sdělit informace o žáku či studentu, pokud jimi disponují a jsou pro uvedený orgán důležité pro výkon jejich působnosti. Plyne tak z § 53 ZoSPOD, podle něhož na výzvu orgánů sociálně-právní ochrany jsou (mimo řady jiných subjektů) zejména poskytovatelé zdravotních služeb, školy, školská a jiná obdobná zařízení povinny sdělit bezplatně údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany, nebrání-li tomu zvláštní právní předpis. Povinnosti zachovávat mlčenlivost podle zvláštního právního předpisu se nelze dovolávat, jestliže mají být sděleny údaje o podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj. V těchto případech tedy ani obecně stanovená mlčenlivost podle zákoníku práce nebo podle ZoOU by zřejmě nebyla, resp. nemohla by být rozumně aplikovatelná, neboť by tím vlastně došlo k popření jednoho z účelů ZoSPOD.

Měla by však platit i povinnost obrácená, tedy že orgány sociálně-právní ochrany poskytnou některé potřebné informace škole nebo školskému zařízení. V ³⁾stojí:

O tom, že průnik zpracování osobních údajů žáků nebo studentů a v širším slova smyslu i nakládání s informacemi, kterými škola nebo školské zařízení disponuje, může mít i daleko širší dosah, svědčí fakt, že v souvislosti s některými způsoby jednání žáků a případnými nulovými reakcemi učitelského sboru může dojít i ke konfliktu s trestním zákoníkem. Na tento aspekt upozorňují i odborníci v odborném tisku.⁴⁾Uvádí se např., že

Dá se tedy uzavřít, že problematice mlčenlivosti, resp. nakládání s informacemi, a i s těmi, které jsou zpracovávány podle ZoOU, je třeba věnovat neustálou pozornost. Jak je z výše uvedeného zřejmé, může v běžném životě dojít k jednáním, jejichž právní základ může tvořit i poměrně složitou interakci několika právních předpisů. Rozumným přístupem a právní aplikací však lze dosáhnout stavu, kdy povinnosti, které na školy a školská zařízení klade právní řád, jsou dosažitelné, a to i z hlediska ochrany osobních údajů, resp. plnění povinností při jejich zpracovávání.