Podle článku č. 33 Listiny základních práv a svobod1) mají občané České republiky právo na bezplatné základní a střední vzdělávání. Naplňování tohoto práva v praxi je ale diskutabilní. Ano, většina žáků nemusí platit v základních školách školné, od jejich rodičů jsou ale vyžadovány různé příspěvky na pomůcky, pracovní sešity nebo i učebnice, placené jsou často také různé povinné školní výlety a akce, platí se za účast na školách v přírodě. Aby se dítě dostalo do školy, musí mu mnozí rodiče zaplatit lístek na hromadnou dopravu, aby nesedělo na odpoledním vyučování hladové, platí rodiče školní obědy. S rostoucí chudobou českých rodin přitom pro stále větší množství domácností už nemusí být samozřejmé, že rodiče žáka budou mít na všechny tyto náklady dostatečné prostředky.
Může být vzdělávání opravdu bezplatné? Inspirace z Finska a Estonska
Doc. PhDr.
Zbyněk
Němec
Ph.D.
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, člen Society for all
Současně platí, že sociálně podmíněné nerovnosti představují jeden z nejvýznamnějších problémů ve vzdělávání v ČR – i oficiální vzdělávací Strategie 2030+2) konstatuje, že „ČR patří mezi státy s největšími vzdělávacími nerovnostmi, které se projevují výraznou závislostí výsledků vzdělávání na sociálním statusu rodičů“.
Otázkou je, jak tyto nerovnosti řešit. Jak bychom mohli snížit tuto závislost výsledků vzdělávání na sociálním zázemí žáků? Kde vzít inspiraci? Jak s platbami spojenými se školní docházkou pracují vzdělávací systémy, ve kterých jsou sociálně podmíněné nerovnosti významně nižší než v ČR?
Příkladem takových zemí, kde výsledky vzdělávání žáků významně méně závisí na sociálním zázemí žáka, jsou například Finsko a Estonsko, dvě země, do kterých měl autor tohoto textu možnost zavítat v září 2023 díky podpoře Nadace RSJ v rámci studijní cesty pořádané Partnerstvím pro vzdělávání 2030+3). Ve vztahu k nerovnostem ve vzdělávání stojí za pozornost, že jak Finsko, tak i Estonsko patří mezi jedenáct zemí, ve kterých jsou výsledky žáků lepší než průměr OECD a zároveň je v nich vliv socioekonomického zázemí na výsledky žáků nižší než průměr OECD4). A přístup Finska a Estonska k finančním nákladům spojeným se vzděláváním je v mnoha ohledech velmi inspirativní…
Finsko
Ve srovnání s ČR je Finsko zemí, ve které vzdělávací výsledky žáků záleží daleko méně na sociálním zázemí žáka, což ukazují i výsledky testů PISA z roku 2018 – podle výsledků testů čtenářských dovedností je závislost výsledků žáků na úrovni socioekonomického zázemí v ČR o čtvrtinu vyšší, než je průměr zemí OECD, zatímco ve Finsku je tato závislost výsledků žáků na úrovni jejich socioekonomického zázemí naopak o čtvrtinu nižší, než je průměr zemí OECD5. Jinak řečeno, ve Finsku výsledky žáků daleko méně záleží na tom, z jak bohaté, nebo chudé rodiny žáci pocházejí…
Finsko už řadu let patří mezi vzory v mnoha vzdělávacích oblastech, řada místních přístupů je proto mezinárodně známá. Účastníci studijní cesty pořádané Partnerstvím pro vzdělávání 2030+ měli možnost seznámit se se základními principy finského školství v prezentaci Jouniho Kangasnimiho, který více než patnáct let působí jako „senior adviser“ pro finské ministerstvo školství a kultury. Podle Jouniho je zásadní součástí finského školství rovnost podmínek – školy jsou zdarma pro všechny žáky a platí, že „každá škola je dobrá škola“5).
Za samozřejmost je ve Finsku považována bezplatná veřejná doprava žáků do školy, zdarma jsou žákům základních škol poskytovány všechny školní pomůcky a pracovní materiály. Velký důraz je kladen také na celkový wellbeing žáků, jehož součástí jsou nejen pravidelné přestávky na čerstvém vzduchu, ale i bezplatné školní obědy po celou dobu základní školní docházky.
Roution Koulu
Realita Roution Koulu, základní školy ve finském městě Lohja, je ještě o něco zajímavější: Školu o přibližně dvě stě padesáti žácích navštěvuje velmi heterogenní kolektiv, chodí sem děti bez speciálních vzdělávacích potřeb i děti s postižením, děti z velmi bohatých rodin i děti z místního sídliště s velmi nízkým sociálním statusem.
Jako i jinde ve Finsku jsou i v Roution Koulu školní obědy bezplatné, podávané formou bufetu – žáci se učí neplýtvat jídlem a vzít si na talíř jen tolik, kolik sní. Potraviny, které po ukončení obědů zbydou, se prodávají za sníženou cenu zájemcům z rodin z okolí školy; získané finanční prostředky školní jídelna využívá na svůj další provoz.
Jídelna v základní škole Roution Koulu (Lohja, Finsko). Foto: autor textu.
Někteří žáci s těžším zdravotním postižením, kteří dochází do místních speciálních tříd, jsou jinak umístěni v ústavním zařízení, nebo v pěstounské péči – tito žáci mají ve škole zdarma dostupné i snídaně.
Bezplatná je pro žáky v Lohje veřejná doprava do školy, zdarma jsou v Roution Koulu všem žákům dostupné i všechny učebnice. Žádné finanční příspěvky nemusí rodiče žáků platit ani na školní výlety a jiné akce – všechny jsou hrazeny z rozpočtu školy, případně dofinancovávany z prostředků, které si žáci sami vydělají prodejem výrobků na školních trzích nebo ve spolupráci s místními farmáři (sběrem a prodejem koňského trusu jako hnojiva).
Estonsko
Vedle relativně bohatého Finska je i o poznání chudší Estonsko zemí, ve které vzdělávací výsledky žáků záleží na sociálním zázemí žáka daleko méně než v ČR, a vlastně dokonce i méně než ve Finsku – podle výsledků testů PISA z roku 2018 je závislost výsledků žáků na úrovni socioekonomického zázemí v Estonsku o téměř polovinu nižší, než je průměr zemí OECD6). Estonci si tedy v této oblasti vedou ještě o trochu lépe než Finové a o mnoho lépe než Češi.
Tak jako obecně ekonomika Estonska, tak i místní vzdělávací systém hodně sází na oblast rozvoje informačních technologií. V řadě dalších ohledů se ale estonská vzdělávací soustava inspirovala a inspiruje u sousedních Finů – účastníci studijní cesty pořádané Partnerstvím pro vzdělávání 2030+ se tak hned v úvodní prezentaci Margit Rammo7) z estonské vzdělávací agentury pro mezinárodní programy mohli dozvědět, že podobně jako ve Finsku jsou i v Estonsku pro žáky škol zdarma veškeré učebnice, bezplatná je doprava žáků do školy a zdarma jsou i školní obědy.
Tallinna Tondi Kool
Bezplatný přístup ke vzdělávání mají i žáci jedné z navštívených škol – Tondi Kool v estonském hlavním městě Tallinnu. Základní škola ve čtvrti Tondi je určena žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a navštěvují ji necelé tři stovky žáků. Kromě standardní výuky škola nabízí žákům také velké množství bezplatných odpoledních kroužků včetně například hry na housle nebo na sitár. Žáky s těžším postižením po skončení odpolední družiny rodičům rozváží na školu navázaná doprava.
Kromě obědů zdarma je ve škole všem žákům i zaměstnancům k dispozici možnost navštěvovat bezplatné školní snídaně – každý den půl hodiny před zahájením vyučování může kdokoli z žáků nebo učitelů přijít a zdarma dostat „morning porridge“, ovesnou kaši, která i v Estonsku patří mezi oblíbené varianty snídaně.
Třída v základní škole Tondi Kool (Tallinn, Estonsko). Foto: autor textu
Inspirace pro Česko
Ponaučení, které si z příkladů Finska a Estonska může vzít vzdělávací systém v ČR, je v oblasti snižování nerovností minimálně dvojí:
1) Skutečně bezplatné vzdělání by mělo zahrnovat i bezplatné poskytování učebnic a pomůcek, ale také zdarma školní obědy a bezplatnou dopravu do školy. Na příkladu uvedených dvou zemí je zřejmé, že takovéto skutečně bezplatné vzdělávání vede ke snižování nerovností a k menší závislosti vzdělávacích výsledků na sociálním zázemí žáků.
2) Zdarma přístup k učebnicím, školním obědům a k dopravě do/ze školy si mohou dovolit nejen země bohaté, jako je Finsko, ale i země výrazně chudší, jako je Estonsko. Bezplatné poskytování těchto služeb tak není až tak otázkou bohatství státního rozpočtu, jako je spíše otázkou společenských a politických priorit – státy, které skutečně chtějí zlepšovat výsledky svých žáků a snižovat nerovnosti mezi žáky, investují do vzdělávání a do žáků tak, aby jim zajistily v dostatečné míře naplnění všech potřeb, které se vzděláváním souvisí. Protože vědí, že jedině tak mohou dosáhnout těch nejlepších možných výsledků…
Doufejme tedy, že jednou i my v ČR dospějeme do fáze, kdy se vzdělávání stane skutečnou (nejen rétorickou) společenskou a politickou prioritou. Pak budeme moct začít snižovat nerovnosti ve vzdělávání třeba i tím, že zajistíme, aby vzdělávání bylo skutečně bezplatné. A pokud k tomu jednou dojde, máme kde se inspirovat…
1) Usnesení č. 2/1993 Sb. – Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.
2)
Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.
Praha: MŠMT, 2020, s. 19. Dostupné z: https://www.msmt.cz/uploads/Brozura_S2030_online_CZ.pdf.3) Více o studijní cestě zde: https://partnerstvi2030.cz/zahranicni-inspirace/.
4)
PISA 2018 Results (Volume II): Where All Students Can Succeed.
Paris: PISA, OECD Publishing, 2019. Dostupné z: https://doi.org/10.1787/b5fd1b8f-en.5) Jouni Kangasnimi, Senior Governmental Adviser – prezentace pro Partnerství pro vzdělávání 2030+.
6)
PISA 2018 Results (Volume II): Where All Students Can Succeed
. Paris: PISA, OECD Publishing, 2019. Dostupné z: https://doi.org/10.1787/b5fd1b8f-en.7) Margit Rammo, Euroguidance Manager, Estonian Agency for Erasmus+ and European Solidarity Corps, Education and Youth Board of Estonia – prezentace pro Partnerství pro vzdělávání 2030+.