Waldorfská škola se u nás za poslední dvě desetiletí stala doslova synonymem alternativního vzdělávání. Se základními principy a organizací vyučování ve waldorfské škole jsou obvykle dobře seznámeni nejen absolventi běžných středoškolských a vysokoškolských pedagogických oborů, ale i široká veřejnost. O pedagogickém přístupu podle rakouského filozofa a ezoterika Rudolfa Steinera již bylo publikováno nespočet textů v pozitivním i kritickém duchu. 1) Nejčastějším předmětem diskusí kolem waldorfského vzdělávání však stále zůstává jeho náboženský charakter. Ten sice není náboženský ve smyslu zřizování waldorfských škol nějakou konkrétní církví či hnutím, ale „duchovní věda“, jak Rudolf Steiner často označoval antroposofii, je bytostnou podstatou a jednotícím prvkem všeho, co dělá waldorf waldorfem.
Náboženské alternativy ve vzdělávání: duchovní východiska waldorfské školy
Vydáno:
Náboženské alternativy ve vzdělávání: duchovní východiska waldorfské školy
Mgr.
Jitka
Schlichtsová
doktorandka na katedře religionistiky ETF UK, redaktorka religionistického časopisu Dingir a internetového portálu Náboženský infoservis, vyučující na ZŠ Kunratice
Ve druhé polovině 19. století, kdy Rudolf Steiner dospíval, zaznamenávala světová náboženská scéna podobně jako dnes rozmach zájmu o různé tzv. tajné duchovní nauky (kabala, hermetismus, křesťanská mystika, gnosticismus apod.) a hledání jakési univerzální duchovní podstaty celého lidstva a světa pomocí jejich propojování. Steiner se sám od dětství věnoval především jasnovidectví a různým způsobům komunikace s duchovním světem. Od roku 1902 byl generálním sekretářem Teosofické sp