Náhrada škody dle nového občanského zákoníku

Nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), používá v § 2894 odst. 1 pojem jako obecný pojem, který představuje jeden ze „základních kamenů“ odpovědnosti za újmu. může nastat pouze za současného naplnění těchto předpokladů:

V případě odpovědnosti za porušení zákonné povinnosti (viz dále) pak ještě přistupuje čtvrtý předpoklad – zavinění, tj. subjektivní vztah škůdce k předpokládaným následkům, který může být ve formě úmyslu nebo nedbalosti.

Újma tedy představuje jednak jeden z předpokladů nástupu odpovědnosti a jednak důsledek porušení právní povinnosti. Právě charakter toho, na čem je újma způsobena, vede k rozlišení škody a nemajetkové újmy.

představuje újmu na jmění, tedy na aktivech (majetku) nebo pasivech (závazcích) poškozeného. Za škodu tedy NOZ považuje nejen (např. poškození nebo zničení věci), ale nově rovněž i to, že poškozenému vznikl v důsledku jednání škůdce (např. zaměstnavatel odpovídá za škodu způsobenou třetí osobě svým zaměstnancem). Podle „staré“ právní úpravy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SOZ“), platné do 31. 12. 2013, se přitom za škodu nepovažoval již vznik dluhu vůči třetí osobě (tedy zásah do pasiv), ale až jeho uhrazení (tedy až zásah do aktiv poškozeného).

– jak už z názvu vyplývá – představuje oproti škodě zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného. Jedná se tedy zejména o zásahy do přirozených práv člověka, jako jsou život, zdraví, důstojnost, soukromí apod.

NOZ v § 2894 odst. 2 rovněž rozlišuje, kdy má škůdce povinnost škodu nebo nemajetkovou újmu nahradit. Zatímco škodu je povinen nahradit vždy, jsou-li splněny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu, tak nemajetková újma se hradí pouze v případech, kdy to bylo výslovně ujednáno nebo tak stanoví zákon.

Vzhledem k tomu, že NOZ významně posiluje – a tedy možnost ujednat si něco jiného, než stanoví zákon, nevyhnula se tato tendence ani právní úpravě náhrady škody. Z tohoto důvodu je dle § 2898 NOZ nově možné předem smluvně vyloučit nebo omezit právo na náhradu škody, pokud se nejedná o škodu způsobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nebo jde o ujednání, kterým se vylučuje nebo omezuje právo na náhradu škody slabší strany (např. dodavatel ve smlouvě se spotřebitelem, jakožto slabší smluvní stranou, nemůže omezit svou povinnost k náhradě škody, kterou může spotřebiteli způsobit).

Níže popisovaná právní úprava náhrady škody se tedy uplatní za situace, kdy smluvním ujednáním nedošlo tam, kde je to přípustné, k jejímu vyloučení nebo omezení ve smyslu ustanovení § 2898 NOZ.

NOZ oproti dosavadní právní úpravě důsledně rozlišuje, zda ke škodě došlo

Jestliže škůdce způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, tedy jednáním v rozporu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti, pak je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na existenci zavinění (které je třeba u porušení zákonné povinnosti – např. způsobení dopravní nehody nedáním přednosti v jízdě) a bez možnosti zprostit se povinnosti k náhradě ( jak je to možné u porušení smluvní povinnosti – např. nedodržení sjednaného termínu dodání zboží).

Jestliže škůdce způsobí škodu porušením povinnosti stanovené zákonem, pak je povinen k její úhradě pouze v případě, že tak učinil vlastním zaviněním. Vzhledem k tomu, že zavinění představuje subjektivní vztah škůdce k předpokládaným následkům, může být jak ve formě úmyslu (tj. škůdce chtěl způsobit škodu), tak ve formě nedbalosti (tj. škůdce škodu nechtěl způsobit, ale neučinil vše, co měl a mohl, aby ke škodě nedošlo). Dojde-li k porušení zákonné povinnosti, stanoví NOZ v ustanovení § 2911 vyvratitelnou právní domněnku, že škůdce jednal nedbalostně. NOZ zároveň v § 2912 nově rozlišuje, zda škůdce jednal nedbale jako „laik“ nebo jako „profesionál“. Obecně platí, že nedbalostně jedná ten, kdo v soukromém styku nejedná tak, jak lze od osoby průměrných vlastností důvodně očekávat. Naproti tomu, pokud dá škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, pak jedná nedbale, pokud tyto zvláštní znalosti neuplatní a způsobí tím škodu.

Jestliže škůdce způsobí škodu porušením smluvní povinnosti, pak je povinen k její úhradě bez ohledu na to, zda tak učinil vlastním zaviněním či nikoliv. K náhradě škody tedy není třeba subjektivního prvku zavinění, a proto se tato odpovědnost za škodu označuje jako objektivní. Této přísné odpovědnosti za škodu se lze zprostit pouze za předpokladů stanovených v § 2913 odst. 2 NOZ, tedy pokud škůdce prokáže, že mu ve splnění povinnosti dočasně nebo trvale zabránila mimořádná Škůdce tedy není povinen nahradit škodu pouze, pokud dojde k zásahu této tzv. „vyšší moci“, za kterou se považuje typicky např. živelní pohroma (povodeň, požár apod.). S ohledem na tuto striktní odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti – které se lze zprostit pouze prokazatelným zásahem vyšší moci – lze důrazně doporučit, aby smluvní strany věnovaly zvýšenou pozornost povinnostem, které jsou jim stanoveny ve smlouvě.

Stejně jako dosavadní právní úprava v SOZ, tak i NOZ obsahuje v § 2920 a násl. právní úpravu zvláštních případů vzniku škody. Vedle případů známých již ze SOZ nebo samostatných zákonů, jako je např. škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání, škoda způsobená dopravním prostředkem, škoda způsobená vadou výrobku a škoda na převzaté věci, upravuje NOZ nové případy, a to škodu způsobenou osobou s nebezpečnými vlastnostmi, škodu způsobenou zvířetem, škodu způsobenou informací nebo radou a škodu na nemovité věci.

Právní úprava v NOZ odlišně od dosavadní právní úpravy stanoví jako primární způsob náhrady škody Až subsidiárně – za podmínky, že uvedení do předešlého stavu není dobře možné nebo to požaduje sám poškozený – je stanovena povinnost nahradit škodu v penězích. Nově tedy platí, že pokud by škůdce poškodil školní inventář, např. rozbil dvířka staré skříně z 60. let, jejíž hodnota je 50 Kč, neplatil by výši škody (která by s ohledem na hodnotu celé skříně byla naprosto mizivá), ale byl by primárně povinen uvést skříň do předešlého funkčního stavu – tedy opravit rozbitá dvířka, ačkoliv náklady na takovou opravu mohou být vyšší, než je hodnota samotné skříně.

Tomuto posílení postavení poškozeného odpovídá i nová právní úprava určení výše škody, jelikož v ustanovení § 2969 NOZ se jasně stanoví, že se při na věci nevychází jen z obvyklé ceny v době poškození, ale zohlední se i to, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Měla by tedy skončit dosavadní praxe, kdy škůdce opraví poškozenou věc (např. výměnou dvířek za nové v hodnotě 1 000 Kč) a následně požaduje po poškozeném uhrazení částky, o kterou se hodnota věci zvýšila (tedy v našem případě se hodnota staré skříně zvýšila z 50 Kč např. na 1 000 Kč díky novým dvířkům, a tedy došlo ke zhodnocení věci o 950 Kč). skříně je totiž de facto až sekundárním důsledkem toho, že novými dvířky se obnovila původní funkce věci, a je zcela pochopitelné, že totožná funkční dvířka ke skříni z 60. let (tedy stejně stará a se stejnými „zuby času“) sehnat nelze, a proto bylo nutné namontovat dvířka nová – hodnotnější.

Novinkou je pak v § 2969 odst. 2 NOZ. Dle tohoto ustanovení, pokud škůdce poškodil ze svévole nebo škodolibosti věc, která měla pro poškozeného „osobní význam“, je povinen nahradit poškozenému cenu zvláštní obliby, tedy nikoliv částku odpovídající obvyklé ceně v době poškození (která může být např. u staré černobílé fotografie nepatrná), ale částku, která odškodní ztrátu této fotografie, jakožto např. jediné památky na prarodiče poškozeného.

V ustanovení § 2953 NOZ se poskytuje soudu možnost náhradu škody přiměřeně snížit, a to z důvodů zvláštního zřetele hodných. Ke snížení náhrady škody však nelze přistoupit, pokud byla způsobena úmyslně nebo ji porušením odborné péče způsobil ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání.

Právní úprava náhrady škody v NOZ doznala podstatných změn, které na jednu stranu posilují postavení poškozeného, pokud jde o způsob a rozsah náhrady škody, na druhou stranu však dávají stranám v rámci některých smluvních vztahů možnost náhradu škody omezit, nebo ji dokonce zcela vyloučit. Stejně tak změny posilují odpovědnost každé smluvní strany za nesplnění smluvních povinností. Všechny tyto změny v oblasti náhrady škody odrážejí základní koncept NOZ, tedy posílení smluvní volnosti stran se současným posílením odpovědnosti každého za jeho vlastní jednání.